Kdy: úterý 15. října 2024
Kde: Praha, Futurum
Galerie: všechny fotky

Norská blackmetalová bestie 1349 je známá svými nasypanými koncerty. Sám jsem je měl možnost už párkrát vidět a přesvědčit se naživo o její zběsilosti. Vždy to ale bylo na open air festivalech, tudíž jsem rád využil možnosti na ně zajít v půlce října do pražského klubu, kde se mohlo jednat o intenzivní zážitek.

Krátce po sedmé hodině je Futurum už slušně plné. Není vyprodáno a naštěstí lze v klubu stále žít, ale o slabé účasti v úterní večer nemohla být řeč. Dánští Afsky, jejichž jméno v posledních letech stále roste a pravidelně se objevují na mnoha festivalech a různých tour, tedy měli v sálu dostatek podporovatelů. Já se mezi jejich fanoušky sice úplně neřadím, ale když se s Dány někde sem tam setkám, minimálně na část jejich setu se kouknu rád. Časté koncertování jde na Afsky vidět, kapela je to skvěle sehraná a její výkon je bez pochyb profi, ale jejich hodný screamo black ne vždy dobře funguje s dalšími temnějšími blackmetalovými spolky.

Tentokrát, díky tomu, že hráli jako první, mě určitě bavili více než posledně, když hráli po Panzerfaust v Underdogs. V přední polovině sálu jejich hudba i překvapivě tlačila, a když kapela drhla tremola s blast beaty, poslouchala se vlastně pěkně. Ok, ze začátku šlo slyšet hlavně kopáky (triggery?) a včelíny, ale později byl zvuk docela příjemný. V pomalejších ňuňu pasážích už jsem kolikrát musel skřípat zuby, ale furt znám i podstatně horší slaďárny, které mě uráží mnohem více než Afsky. Ale čím dále je poslouchám, tím více z toho leze takový metal pro holky. Dle osobního vkusu více či méně líbivý, místy až dost epický. Sice furt vím, že si je doma nepustím, ale fanoušci kapely mohli být happy.
S druhými Kampfar se přesouváme do Norska a více pagan blackových vod. Frontman Dolk tuhle kapelu už táhne úctyhodných 30 let (což je ještě více než v případě úterního headlinera, Kampfar dokonce mají na kontě i více alb), čehož si je evidentně dobře vědom a nebojí se to davu připomínat. Když zrovna Kampfar nehráli jednu ze svých skladeb, opakovaně se ozývaly hlášky o 3 dekádách kapely a nechyběly samozřejmě ani proslovy typu “let me hear you” a nekonečné omílání “are you alive?” Oznamování nových skladeb ve stylu “boring shit from new album”, taky nepůsobilo moc dobře. Chápu, Dolk chce plnit roli frontmana, ale co je moc, to je příliš.

Co se dá dělat, jsou kapely, které přísloví ‘mluviti stříbro, mlčeti zlato‘ evidentně nepochopily, ale aspoň to vynahrazují slušnou hudbou. Ta v případě Kampfar rozhodně není blbá. Stejně jako v případě prvních Afsky, i zde jde pozorovat sehranost a dobré hudební výkony (ještě aby ne po těch letech). Jejich skladby se drží paganmetalové šablony, místy jsou více blackové, jindy zase hitovější. Občas lehce přes kopírák, ale když jste přistoupili na pravidla hry, makaly dobře. Zvuk měli Norové rovněž ve většině sálu dost dobrý. Pokud aspoň takhle vyzní i 1349, budu happy. V tomhle ohledu v pořádku, poslech jsem si užíval.
Vlastně se mi, na rozdíl od proslovů, dost líbil i hlasový projev frontmana. Nejvíce mě bavilo jeho střídání blackového řevu s pseudo-čistým křikem. Mám dojem, že se jednalo o skladbu Ophidian, kdy mě poprvé napadl částečný přímer k Primordial. Jasně, Dolk určitě tak dobrý zpěvák jako Alan není, ale dávám palec nahoru za to, že se do podobných poloh pouští. Bubeník, který pomáhal s vokálem minimálně v jedné skladbě, si taky zaslouží respekt.

Palec dolů jde však za to, že i v průběhu skladeb si kapela neodpustila totální šaškárny. Secvičené pózy ještě tak nějak beru, ale vidět basáka nonstop vyplazovat jazyk, zpěváka mávat packama do dýmu z kouřostroje atd. bylo fakt k smíchu nebo na facepalm. Byť se hudba Kampfar poslouchala naživo dobře, seriózně se na ně dívat opravdu nešlo. A já se ptám sakra proč? Asi od nich nečekám profi divadlo na úrovni Mayhem, kteří k teatrálnosti přistupují fakt seriózně, ale takhle jsem měl pocit, že jsem přišel na Gutalax hrající pagan metal.
Od následujících 1349, byť na pódium přišli úplně nejvíc našňoření a Frost ještě před první skladbou plival do sálu oheň (pěkně poctivý smrad benzínu, žádný líh), už takovou šaškárnu rozhodně nešlo čekat. Jasně, ani Ravn si nějaké to “hej, hej” neodpustil, ale oproti tomu, čemu jsme byli svědky před ním, to vlastně bylo ještě docela s mírou. Co se zvuku týče, tak tady byl oproti předchozím kapelám hodně výrazný posun k celkové plechovosti.

Na jednu stranu za mě rozhodně plus, protože to byl více dřevní metal. Na druhou stranu 1349 najednou částečně chyběla hutnost a dost záleželo na tom, kde návštěvník stál. Od některých známých, co byli celou dobu u zvukaře, jsem si vyslechl slušnou bídu. Já se naopak narval dost dopředu, kde jsem byl minimálně v druhé polovině koncertu spoko. I tak si ale myslím, že zrovna 1349 by se druhá kytara kolikrát fakt hodila.
V prvních dvou skladbách jsme se totiž jen tak zahřívali, ale od třetí pecky Slaves šlo tempo rychle nahoru. Frost samozřejmě sype poctivě a celá kapela najednou šlape na plyn. Během této skladby jsme se dokonce dočkali i lehce chytlavého refrénu s čistým hlasem. Ten byl ale prohnán přes jakýsi umělý efekt a užil jsem si jej o trochu méně, než bych čekal.

Vrchol ovšem přichází s I Am Abomination z Hellfire, což je dodnes beztak jejich nejnašlapanější album. Škoda, že na více skladeb z něj, dokonce ani na Sculptor of Flesh, který většinou 1349 hrávali, tentokrát nedošlo. Jasně, kapela má venku nové desky a chce logicky prezentovat i jiné skladby. Musím ovšem říct, že třeba hned následující Striding the Chasm z předposledního alba The Infernal Pathway, které až tak z domácího poslechu nemusím, byla totální likvidace. Tomu fakt živé provedení pomohlo kurevsky a Norové v danou chvíli naživo zabíjí. Blood Is the Mortar z druhé řadovky o pár skladeb později rovněž totální apokalypsa.
Když si vzpomínám na poslední vystoupení 1349 na Brutal Assaultu, kde Frost sypal stylem, jako by mu celý koncert pumpovali piko přímo do žíly, ve Futuru to až tak absurdně zběsilý hell nebyl. I tak byl ale jeho výkon zabijácký a už jen díky němu mám o nejlepší kapele večera jasno. Ke konci tedy Norové s novějšími skladbami trochu zvolnili a přiblížili se více hymnickým, ale stále dost přísným polohám (Atomic Chapel, kámo…).

Když už to vypadalo, že kapela skončila a odešla natrvalo do backstage (a dokonce i většina sálu bez jakéhokoliv potlesku šla ven nebo na další pívo), během skandování posledních dvou neúnavných fanoušků se 1349 vrací na pódium, aby zahráli krátký, ale o to intenzivnější přídavek. Po takhle lame odezvě bych to fakt nečekal, ale naštěstí pro nás, kapela byla zřejmě dobře naladěná a vpálila do nás necelé dvě minuty dlouhý punk Golem z Massive Cauldron of Chaos a definitivně odchází.

Spokojenost? Za mě ve výsledku ano. Celý večer nabídl tři rozdílné pohledy na black metal, kde každý návštěvník mohl dle individuálního vkusu preferovat jinou kapelu. Máte rádi sladké melodie nebo pagan black? Dost možná by u vás zvítězili Afsky nebo Kampfar. Ale jen jedna kapela měla v úterý za bicími bestii Frosta :)