Hurá, konečně jsme po nějaké době opět vyjeli mimo naší loving matičku měst na náš milovaný metál. Vzhledem k tomu, že účast kapel byla docela zajímavá (Death revival jsme nikdo ještě neviděli ve čtveřici) a místo konání již známe z minulosti, bylo o výjezdu v mžiku rozhodnuto.
Akce měla začínat o 18té hodině, ale jak bývá zvykem, maličko se start opozdil, což nám vůbec nevadilo, protože jsme alespoň v klídečku mohli dát pivko, jejichž výběr a ceny byly véélmi cool! No posuďte, třeba Plzňa byla za 19Kč! V další nabídce také G 10°, Kozel 10°, Kozel černý a nealko Radegast, jehož služeb jsem díky zupa chuti a volantu před očima začal v druhé části konciku plně využívat. Když už mluvím o tekuté lásce, radši se nebudu zmiňovat o jídle, protože výběr a ceny byly taktéž na vzdechnutí… achich achich, země to zaslíbená ;o).
Odcházíme „ladit“ a první tóny zaplnivší sál patří pražsko(Honza)-dobříšsko(Martin)-sedlčanským(Petr) Pessimist. A jakože těleso již poměrně důkladně docela známe, předvedli tentokrát i více, než jsme očekávali. Když jste si vycpali sluchová ústrojíčka, abyste vyčistili v sále linoucí se přeslechy (sokolovna?), zvuk byl na poměry hodně fajn, i když se někteří protagonisté neslyšeli, jak by chtěli, ale co byste chtěli, že? Naštěstí Pessimist jsou profesionály, a tak svou porci progresivně laděného metal(rock)u dotáhli na onu potřebnou úroveň, kterou tato muzika k vnímání a poslechu potřebuje. Pro neznalé jen uvedu, že v tvorbě Pessimist lze vystopovat vlivy kapel jako jsou Death (aby ne, že? ;o), Cynic, Sadist, Meshuggah… ale nečekejte nic v žádném ze směru zmíněných band. Výraznějšího ocenění se neoptimistům dostalo hlavně z našeho tábora, ale co byste čekali od lidí sedících na konci sálu u piva s džískami pošitých kapelami jako Messiah či Incubus (a opravdu nemyslím novodobé Incy). Jediné, co lze Pessimist vytknout, je Honzův občasný čistý zpěv, který je prostě trochu mimo, ale s tím asi nikdo nic nenadělá.
Po nutné úpravě pódiovky nastupují pořadatelé Return to Innocence. Ti, již ochuzeni o jakýkoli ženský hlásek, nabrali na rychlosti a svou tvorbu posunuli od svého původního, snad by se dalo říci Haggardem načichlého, stylu (jak jsem to jen na tom Brutal Assaltu tedy poslouchal?) více do blackdeathových sfér, ale ony zadoomané pasáže nevymizely a do budoucna určitě nevymizí, tím jsem si jist. Krákoravé, chroptící i čisté Fernandovské vokály spolu s houslemi, klávesami a Hektorovými brýlemi k podiu konečně přitáhli i nějaké ty metalisty, končili klasikou Alma Mater a RTI dle mne mohli býti spokojeni.
V mezičase jsme potkali pár starých známých (zdravím třebárz SouKůla nebo Hnětku) a v okolí šatny, kde opět dolazujeme, se pohybuje rozcvičující se a krk šátkem chránící Anghellina, což znamená, že na svůj set se počínají připravovat brněnští Inner Fear, jejichž základ (T-hus & Ang-h) nyní sídlí u nás v Praze.
Zvukař polaďuje orchestrádu ze sekvenceru spolu s hradbou dvou kytar a startujeme. “Anděl s ďáblem - v těle“ se od začátku po stagi pohybuje, vrtí, cloumá sebou a poskakuje přesně v rytmu okolo ní znějící muziky, tedy přesně jak jsem psal v review na jejich aktualitu Symbiotry = energická pochodová rytmická muzika tvořená nazlobenými sekanými riffy se symfonickým doprovodem, pod nímž se na podkladu ještě prohánějí všelijaké smyčky, spirálky, zvuky a beaty. Díky hrdelním problémům to Ang-h sice občas plně nedotahuje (ale není falešně, jen třeba o Intervalle níže?), a tak vynikly hlavně hlubší polohy jejích hlasivek. Zvuk byl poměrně nakouřenej, což IF zrovinka nepomohlo, protože se trochu ztrácejí orchestrády, ale jinak to má kule, nutný tlak a nasazení, a ačkoli lidiček před stupínkem oproti RTI opadlo, zdálo se, že to IF výrazně nevadilo a tlačili a tlačili. Samostatný obdiv a pozornost všech přístojících a slyšících pak zasloužil machinostroj MarT-hus, který… který… prostě nemám slov!
A když už celé sobotní dění otevírali Pessimist, často bývá, a nebylo tomu výjimkou, že se účastní i Death revival. Ti, jak jsem uvedl v začátku, již své štace nějakou dobu nebrázdí jako trio, ale jsou doplněni druhým kytaristou a díky jeho zvukovému doprovodu je to nyní opravdu Death!
Ihned od prvního tónu dostávám ránu do palice a pokyvuji hlavou jako většina ostatních. A světe div se! Všechno, co předtím sedělo, najednou zvedá svá těla z prdelních podsad a nahazují kštice a těla. Zvuk jak hovado, úspěch jak hovado! Skoro by člověk uvěřil, že ještě začnou i zpívat ;) Druhou kytarou teď skladby vylezou a Petr má mnohem více času na sóla a přepínání a konečně se 100%ně ukázalo, co v jeho prstíkách vlastně je! Chuck, ech.. tedy Honza, momentálně třímá basovku a přehrává DiGiorgovy bezpražcová sóla z Philosophera, ale to vůbec neva. Zavřu-li oči, dokáži si ho na těch prknech fakt představit! Druhý kytarista tedy splnil svou funkci víc než na 100%. Samozřejmě není možné v nezměněné podobě přehrát všechny bicí party z desek od Human dál, ale Martin se svého úkolu zhošťuje čím dál lépe a začíná si hrát i s detaily, kterých jsou poslední tři desky plné. Super! A díky tomu, že report píši až o týden později v neděli, nejsem si jist, zda Death přidávali, ale i tak po takovém ohlasu museli být protagonisté šťastni a plni dojmů.
Tím vše ale nekončilo a čeká nás ještě jedna cháska. Je jasné, že každý dobrý pořadatel také ví, pokud dělá koncert s více kapelami, je třeba širšího žánrového spektra, aby posluchače neznudil, a tak poslední kapelou večera byli dle plánu Aggressive Tyrants, kteří nás trápí snad už více než 10let! Jejich “tříakordový třírytmový lomoz“ se od minulosti příliš nezměnil, jen v jejich tvorbě dostaly prostor ty nejtuctovější nu a hc prvky. A aby Lemmy Vaňous byl spokojen jako my toho večera, a ač se s Jasánkem suprově pálí, dávám jim červenou. Zvukově jim navíc nebylo nijak rozumět, a tak ze sálu odcházíme…
Pro však večer neskončil. Aby toho nebylo málo, poslední zábavou nám totiž zůstal jedinec, jenž patří přesně do skupiny těch, kteří v cirkulující chůzi rozdávají svá piva na šaty okolních. Ano, to jsou i přesně ti, které vždy s novým pivem najdete pokaždé někde jinde, končící pak v odpočinkové poloze někde na podlaze každých pět minut v jiném sále. A ještě jedna věc, jemu to šlo věru náramně ;o)))