Závěr sezóny venkovních festivalů, super počásko a neotřelá sestava kapel, to vše lákalo k návštěvě Plzně a páté edice jednodenní oldschool akcičky Armageddon of Decibels. Ta se odehrává v doslova vymazleném “posh & fancy” prostředí ostrovního parčíku Kalikovského mlýna, což u undergroundových akcí tohoto typu není zrovna obvyklé. Za zmínku stojí i profesionální stage s výkonnou aparaturou a své řemeslo ovládající zvukoví inženýři, což bylo rozhodně příjemným bonusem. Dramaturgie akce se poněkud ortodoxně přiklání k thrash a black produkci a možná je škoda, že často podobně znějící spolky nezpestřila třeba nějaká death nebo doom parta. Třeba se příště tímto směrem pořadatelé také zaměří. Těm rozhodně patří respekt, že se do podobně riskantního podniku vůbec pustili a organizačně vše klapalo bez problému od první do poslední kapely. Odhadem čtyři sta fans mohlo být spokojeno.

Jednoznačně největším tahákem Armageddonu bylo exkluzivní (!!!) vystoupení australských honáků Deströyer 666 a speciální show norských stylotvorců Ancient. Ale tyto radosti přišly až po trmácení, chvilkami poněkud trnitým, údolím.

Spolu se sobotní polednicí a za plné sluneční palby odstartovala program thrashová parta United Corpses. Stará škola s archaickými českými texty hrála v tomhle případě opravdu prim a já je můžu doporučit příznivcům starého Kryptoru či Debustrolu v dobách jejich demotvorby.

Více jsem se chytil při mosteckých Arawn, u nichž plakát sliboval death metal. Jednalo se ale o čistokrevný dravý thrash/death se zpěvákem, který vypadal jako náš Brutusáček, což získalo kapele okamžitě sympatie. Zněly zase české texty, frontman svými gesty evokoval zahraniční interprety nakoukané z JůTůbu, kluci se snažili, ale ještě to chce trochu zapracovat. Zaujal hlavně kytarista svým neúnavným techno-thrashovým riffováním, ten chlap má talent, drtil to tam fest a skladby vykazovaly jeho zásluhou jistou originalitu.

A protože nám vyhládlo, museli jsme vynechat speedery s mystickým názvem Gauneři. Služby s neméně lákavým jménem hostince Na potravinách pak musím vyzdvihnout, kuchyně fakt skvělá. Na německé opět-thrashery Teeth of Lamb už jsme byli zase v mlýnské zahrádce, ale nebylo o co stát. Pánové působili jako agroverze Kreatoru na druhou, což je hodně na pováženou. Velmi provinční a omezené a já si už popravdě začal zoufat.

Domácí Panychida přinesla osvěžení a úlevu, i když jen částečně. Materiál z posledního alba Gabreta Aeterna si jistě zaslouží pozornost a právem vévodí diskografii kapely. Za 16 let působení na scéně se sice Panychida do první ligy na domácí půdě neprobojovala, ale nelze jí upřít jistou originalitu. Ta ve svých základech čerpá z odkazu Master’s Hammer a melodického black metalu. Zvuk měla pětice jednoznačně o level až dva lepší než předchozí spolky, hudebníci svým nástrojům vládli o poznání lépe a zvukaři tak měli jednodušší práci. Od tohoto vystoupení šla ostatně úroveň vystupujících prudce nahoru a uši dostaly porci léčivé metalové medicíny, za což poklona pánům z RN Produkce. Největší slabinou Panychidy bylo otřesné chování a projev frontmana, který si nezadal s trojčením buranského Josefa Vojtka. Kapelu, která je, alespoň myslím, míněna vážně, to naprosto shazovalo. Buď byl ten chlapec ožralý jak slíva, nebo nevím. Hejhulácké pokřikování a přihlouplé úsměvy se hodily spíš na venkovskou zábavu. Přiznám se, že jsem kapelu viděl live poprvé a dost mě to otrávilo. Jinak Panychida, která zaskakovala za původně avizované Bělorusy Raven Throne, nebyla vůbec průšvih a zvyšující se hustota spokojených lidí pod pódiem toho byla důkazem.

Z Rakouska dorazili pro změnu další thrashers Chainbreäker, kteří to ten den v pomyslném souboji stylově spřízněných bandů vyhráli. Byli na tom nejlépe technicky i zvukově, byli si mnohem jistější, ale originalita z nich také zrovna nestříkala. Když to trochu zobecním, také to byl metal inspirovaný německými kapelami devadesátých let, znovu ten Kreator, ale občas se objevila i trocha Slayeru, takže vybočovali. Nakonec jim to ale šlapalo docela dobře, koule to mělo.

Nebudu nijak zatajovat, že poslední tři spolky byly pro mě tím hlavním důvodem, proč plzeňský Armageddon navštívit. Německá Groza budí mezi blackovými fandy kontroverze, protože se jedná o celkem věrný a trochu melodičtější plagiát polských kolegů Mgla. Název podle jejich alba, stejná image s hadry přes čumáky a pochopitelně i hudba. Najdou se tací, které to natolik irituje, že třeba na Metal-Archives jejich dvěma albům pro nepůvodnost dávají v recenzích nula bodů, ale to se mi zdá trochu přemrštěné. Groza je sice kopírka, ale takových najdeme na scéně stovky. Dobrých revivalů už je méně a já uznávám, že Germáni umí hrát, ta hudba není nudná, má solidní odpich, a je to kvalitně poskládané. Ano, Groza/Mgla přes kopírák virtuosity své předlohy nedosahuje, bubeník třeba nedává takové finesy jako jeho polský vzor, ale pořád to má úroveň vyšší než většina spolků ten den. Dva hluboké vokály celkem strašidelně tlačily. Myslím, že nikdo se nenudil a materiál z desky The Redemptive End za mě fungoval. Mohli hrát i déle.

V polovině devadesátých let byli Norové Ancient jednou z kapel, která stála vedle Emperor, Immortal či Satyricon pod černým praporem, hlásajícím do světa novou vlnu rouhačského black metalu. Když jsem zjistil, že osou vystoupení má být kultovní album Svartalvheim a následující EP Trolltaar, nešlo odolat. Martyr Aphazel s nezbytnou trnovou korunou a jeho kumpán Dhilorz se v Plzni objevili v rámci speciální show, kdy pouze den předtím sekundovali Depresy v Trenčíně, a pak zase honem zpátky do Bergenu. Bohužel nedošlo na koncert se živým bubeníkem. Tradičně jim desky nabouchává Nicholas Barker a na koncerty střídají více bicmanů, ale tentokrát se hrálo v duu. Úvodní Svartalvheim a Trumps of an Archangel se nesly ještě ve vychytávání zvuku, kdy automat přehrával kytaru i basu, ale posléze se vše usadilo a bylo to jak z desky. Aphazel vládne perfektním vokálem a pěl letité songy se silou, která vyvolávala mrazení. Kořeny atmosférického black metalu se odkrývaly v dalších hymnách The Call of the Absu Deep či nesmrtelné Det Glemte Riket a s Ancient jsme se přenesli o pětadvacet let zpět. Oba hudebníci to dávali na výbornou, Zel na své sedmistrunce Jackson s jistotou kouzlil tóny z hloubek severských fjordů, až mnou cloumala zuřivá radost vánic a zamrzlého pekla. Hrálo se v pořadí skladeb kultovního alba, vypíchl bych Eerly Howling Winds a Likferd, dostalo se i na Trolltaar a Nattens Skjonnhet a pyrotechnické efekty. Po koncertě se Aphazel u distra ochotně bavil, podepisoval a fotil s lidmi, bylo vidět, že si koncert dost užil. A nejen on, stálo to sakra za to, a já mám konečně odškrtnutou další legendu norského BM viděnou naživo.

Opravdu husarský kousek se pořadatelům podařil s Deströyer 666, které si pozvali z Austrálie na jednu jedinou show právě v Plzni. Ačkoliv nejsem jejich skalní fanda a jejich hudba mi na deskách nejčastěji připomíná nablacklý Slayer z období Show No Mercy a Hell Awaits, živák byl o mnoho intenzivnější a blackmetalový. Klokani drtili s evidentním nadšením a poloha v násypech jim svědčila nejvíc. Také byli první a zároveň poslední kapelou, která rozpoutala mocný circle pit, na drahém anglickém trávníku zahrady Kalikovského mlýna to lítalo hlava nehlava. Čertužel došlo i k menším potyčkám a rvačce, jejíž posléze telefonující hlavní iniciátor ve své idiotské ožralosti nakonec napochodoval přes zábrany přímo do řeky, když ale předtím absolvoval nepříjemný pád ze čtyřmetrové zdi. Karma je zdarma, vole! Kapela se ovšem nenechala rušit ve své těžké jízdě, poznával jsem hlavně songy z Wildfire, které mám naposlouchané nejvíc. Lidi pořád neměli dost, muzikanti taky ne a servírovaný pekelný rachot chutnal po celou hodinu a čtvrt vystoupení, kdy druhá část setu vyzněla víc oldschoolově, Lemmy by měl určitě radost. Pyrotechnické efekty proběhly nejen na pódiu, ale i na vedlejším hřišti se rozjel ohňostroj, což dodalo na už tak působivé show. Spokojenost.

Plzeň se díky Armageddon of Decibels ukázala znovu tradiční baštou temného metalu, organizátoři úzce spjatí s metalovým klubem Parlament si zaslouží podrbat za uchem a já jsem zvědav na další koncertní počiny téhle bandy nadšenců. Navštívit tenhle festival se nakonec určitě vyplatilo.