Nic naplat, i když se v ostatních klubech sem tam nějaký ten death metal objeví, pořád v tomto směru vládne vysočanská Vopice, a právě tam směřovaly mé kroky minulou středu. Je už zvyklostí, že na akcích Obscure promotion se začíná včas, a proto se jsem si to do dřevěné roubenky nakráčel v momentu, kdy už curyšští OMOPHAGIA opanovali místní pódiový stupínek. Akorát končili druhou skladbu. Té třetí jsem věnoval nejvíce pozornosti a za oplátku se mi dostal poctivý, leč vcelku tendenční (brutal) death metal. Řemeslně byl zvládnutý na výbornou, o tom žádná, ale krom toho, že kapela hrála v košilích s kravatou potřísněnou umělou krví, taková deathmetalová office verze General Surgery, jsem nedostal nic navíc. Jal jsem se tedy k promo akci, která už zítra (čtvrtek 27.5.) do Vopice přiveze polské Banisher + Shodan a běloruské Posthumous Blasphemer. Sotva dolepím druhý plakát, Omophagia se loučí, inu jelo se na čas. Každopádně dle ohlasů si své fanoušky tahle švýcarsko-brazilská sebranka jistě našla.

Že bych si vylepováním plakátů na chleba nevydělal, se ukázalo po dalších dvou úspěšných spamech na zdech klubu, protože na pódiu to už spouštěli Britové UNFATHOMABLE RUINATION, kteří snad museli usednout za stejné škopky a jenom přehodit kytary. Už během setu předchozí kapely bylo možno po klubu vidět zavalitějšího dřevorubce, kterým nebyl nikdo jiný než Ben Wright, ten se chopil mikrofonu, a to už byla jiná káva. Oproti Švýcarům Briti brousili rozpoznatelně techničtější ligu death metalu. Od bubenické sesle se valila jedna salva za druhou a sypačky určitě daly vzpomenout mé oblíbence v žánru Defeated Sanity. Hmatníky obou kytaristů byly v jednom kole a sledovat je celou dobu znamenalo odnést si domů solidní oční roztěkanost. Dostalo se nám celé plejády brutal deathmetalové učebnice od řezavých spodků až po průběžné sólovité výjezdy. Pozadu nezůstala ani basa, jíž v napětí poctivě držel Ital Federico, absence trsátka navíc dovolila sem tam vyloudit nějaký ten slap. Celé to šlapalo bez problému, novější vály vykreslovaly větší strukturu a propracovanost, kterou kapela neměla problém živě odprezentovat. I samotný Ben se snažil o nějakou tu pohybovou aktivitu, ale dva metry čtvereční vyhraněné pro jeho prostor toho moc neposkytlo. Zato byl velmi aktivní směrem k publiku a nebyla pauza, kde by se nedožadoval circle pitu. Ten se mu nakonec na přídavek povedlo rozpoutat. Ostrované své zvládli a komu to bylo málo, bude mít možnost je v září opět potkat v Praze.

Pěkně podle harmonogramu odsýpající večer však namířil ke startu kosmonautů ze Španělska. Madridští WORMED neponechali nic náhodě a okamžitě si to rychlostí warpu namířili tam, kam se dosud člověk nevydal. Doslova přepálený (v dobrém) byl bubeník Calero a jeho odspoda natriggerovaná artilerie je něco impozantního. Dech beroucí strojová, milimetrová přesnost utvářela stísněné pocity neustálého presu, který ale nebyl založen pouze na symetrické palbě kopáků, ale i variabilní hře rukou. Avšak Calero byl jednou čtvrtinou celého úspěchu. Ve stejné rovině se pohybovaly obě kytary. Hrálo se samozřejmě i z novinky Krighsu, která oproti předchozímu materiálu nabízí více vrstvené riffování a letmé disharmonické úskoky. Ty tak nabízely přímé porovnání s tuzemským vesmírným programem. To vše přednes Wormed osvěžovalo a dodávalo mu sci-fi/psychoidní atmosféru, jíž před každou skladbou doplňovalo kosmické mini-intro. Bez debat u mě celek získal výbornou za sehranost, každá stopka, každý break, vše bez nejmenšího smítka hvězdného prachu. Záměrně zmiňuji „celek“, protože oproti minulému dostaveníčku před Ulcerate mi tentokrát mnohem víc sednul monotónní projev kvičáku mr. Phlegetona, jehož frázování dokonale kopírovalo zvratové kejkle zbytku ansámblu. Téměř padesátiminutový výlet do nekonečného vesmíru díky tomu nepostrádal hluchého místa a za mě rozhodně top večera. Kdo nebyl, si rvát vlas tolik nemusí, Wormed se ukážou na letošním ročníku Obscene Extreme.

Chvilku to vypadalo, jako kdyby většina osazenstva, včetně mé maličkosti, přišla hlavně na Wormed, ale sotva BENIGHTED spustili, nahrnul se dav z kouřové pauzy zpět do chaty. V tu chvíli se nedalo k pódiu přiblížit ani na krok a během celého setu to bylo téměř neslučitelné s životem. Já musím přiznat, že jsem dorazil hlavně na Wormed a Benighted jdou relativně mimo mě, pochytil jsem tedy spíš sem tam nějaké skladby z novinky (intro Hush Little Baby, následováno Reptilian, titulkou Necrobreed nebo Versipellis). Co mi ale určitě neuniklo, bylo celkové nasazení a nekompromisní tlak. Ihned mi vyskočil na mysl loňský koncert Misery Index, který oplýval stejnou intenzitou. Benighted působili, logicky, po Wormed značně přímočaře, ale bylo to jen zdání. Jejich přednes byl variabilní, hlavně zpěvák Julien Truchan předvedl více poloh, které s přehledem zvládal, a do toho mu zdatně sekundoval dvojí backing vokál kytaristů. Dokonalý mix BDM/grindcore v podání Benighted dopadal na úrodnou půdu, intenzita s agresivitou si podávala ruce, a to jsem ani nedošel k bicím. Ty obdělával Romain Goulon (modří vědí), jehož party i poslední desku těchto Frantíků zdobí. I s takovým nasazením, kdy se kapela měnila v nemilosrdnou katovnu, členové působili hodně uvolněně a koncert si vyloženě užívali. Nejvíc sdílný byl samozřejmě pěvec Julien (několikrát připomenul „Benighted jsou tu rádi.“) a jejich drtivý mlýn byl náležitě odměněn. Nikdo ze zúčastněných si nemohl stěžovat, a tak jsme navrch dostali přídavek v podobě Biotech is Godzilla od Sepultury.

Wormed mě zničili, ale musím uznat, že Benighted zaváleli, inu méně je někdy více. S kvalitním zvukem a dobrou organizací se na vysočanském kopci jednalo o bezchybný koncert.