26.2. se pražským klubem prohnalo turné italských kapel Darkend a Voltumna, dvojici doplnil český support v podání Dark Seal a Errantes. V Praze jsem se měl ocitnout po dlouhé době, nebyl jsem obdařen osobním stykem s tamními akcemi a kluby, Fatal pro mě tedy byl něco úplně nového. Cesta ve staré, půjčené dodávce s účinkující bandou Dark Seal, která den poté vyvrcholila na párty na Slovensku, proběhla s menšími problémy a stresy (zlobící řadící páka, mé zpoždění) v pohodě a nakonec jsme přijeli včas.

Fatal Music Club je velmi útulný a vzhledově příjemný. U vchodu se nachází bar a místa k sezení, ihned na mne dýchla undergroundová atmosféra setmělého interiéru. Dál za chodbou sestupují schody dolů k sálu s dalším barem, který s placem spojuje opět schodiště. Velmi zajímavě uspořádaný je prostor před pódiem. Na pravé straně se vysoko nad hlavami všech nachází balkón a po bocích další místa k sezení. Vinyly různých velikostí na zdech, malby na stropě a všude příjemně utlumené světlo rovněž lahodí očím a dodávají na působivosti, takže klub se k podobnému koncertu hodil geniálně.

Ihned s naším příjezdem započalo zvučení a než jsme si klub, který občas působil jako bludiště (opravdu bylo prvně těžké se zorientovat, kde co je), omrkli, odstartovali první set deathoví našinci Errantes, se kterými jsem do styku za své hudební putování přišel poprvé. Seskupení do svého snažení vkládalo úplně vše ze sebe, to šlo znát především u zpěváka Rada. Nadupaný, místy technický death metal, přelévající se do tu a tam více oldschoolových, přímočarých vod dle toho, kdy si to song žádal. Koncert na mě však hlubší dojem nezanechal, po chvíli jsem muzikanty přestával sledovat a pozorněji vnímat. Bylo to pro mě stokrát slyšené, ničím zajímavé a zvuk kapely se mi sléval v celek. Errantes se snažili a já očima pátral po nějakých (o masách ani nemluvě) nadšených fanoušcích, ti však nikde. Jak to? Účast se rovnala katastrofě, odhadem asi 30 návštěvníků. Naivně jsem si myslel, že je na tom Praha lépe než Brno a že to není všude stejné, ale mýlil jsem se. No co už, večer nám to nepokazilo, o atmosféru jsme se postarali sami a myslím, že úspěšně.

Už ani nevím, kolikrát jsem srdcaře Dark Seal viděl, ale pořád mě nepřestávají bavit a udivovat svou energií a zápalem. Kapela propaguje aktuální desku Pagan Thoughts vol. II, a tak se set skládal především z novějších pecek, na které si již každý měl dostatek času zvyknout. Jenže v ten večer nastala chyba. Velmi často a pro mě z neznámých důvodů vypadávaly kopáky. Dvojšlapka kmitala, bicman Hanz řezal do bicích hlava nehlava, ale najednou však kopáky dočista vymizely. Kazilo to dojem poměrně dost, naštěstí byl zbytek hudebníků dobře nazvučený a o totální průser se nejednalo. Dark Seal vše kompenzovali nadšením pro ně vlastním, což přidávalo na intenzitě zážitku a větším spádu koncertu. Zazněly nové skladby jako Bouře, Beltain, Svatá Inkvizice i stále žádaná tutovka z debutu Pagan Thoughts vol. I. Jen škoda vypuštění songu Zákon života z playlistu, moje „topka“.

Následující Voltumna překvapila všechny přítomné zajímavou prezentací. Před akcí jsem byl obeznámen pouze s tím, že se jedná o italskou partu hrající jakýsi mix death/black metalu. O to překvapivější bylo, když se na pódiu objevili hudebníci v pláštích a kápích a za mocného intra na nás zpoza stínů svých plášťů vytáhli divoký, symfonií lehce okořeněný black metal s, pozor, corovými prvky. Začínám si všímat, že takový mix pomalu ale jistě nabývá na oblíbenosti, a kapel, co používají v black metalu corové pasáže, přibývá. Padlo trefné přirovnání k Němcům Varg, ano, oproti nim jsou ale temnější a vizáží či atmosférou tíhnou k okultnu. Musím však přiznat, že image a prezentace Voltumny mi moc ke coru nesedí, možná bych se přece jen na tu „zlou“ image vykašlal, však i sami muzikanti po chvíli kapuce sundali a rozbalili pořádně divokou podívanou plnou jak blast beatů a vysokootáčkových blackových závodů, tak typicky corově úderných rytmů s hlubším vokálem. Zpěvák Zilath Meklhum byl hlasově laděný podobně jako následující Darkend, měl tedy procítěný projev plný agrese s více odstíny skřeků a growlů. Nejmocnější článek kapely byl a dále nejspíše bude bubeník Augur. Precizní, až strojově přesná hra, technická k tomu, jeho kopáky likvidovaly sál, div že nepraskaly stěny i naše lebky. Tento borec dělal za svou bicí baterií inferno, sledovat jej byla jedna radost.

Vrcholem večera měla být smečka Darkend škatulkující se jako ritual extreme metal. Jejich tvorba mi však přijde spíše jako cradlovský symphonic black metal, jen hozený do okultně/rituálního divadla s trošku „jinou“ atmosférou a tématikou. Světla se ztlumila, neprostupná stěna dýmu zakryla sál tajemnem a vokalista Animæ v kápi a plášti protnul prostor omamnou vůní kadidla, kterou mé čichové ústrojí dychtivě vdechovalo. Tyhle okultní záležitosti já prožívám, byl jsem doslova v extázi z toho, co se na pódiu odehrávalo. Pak kapela spustila set plný symfonických, harmonických vrstev, zlého, místy až filosofického kázání a zároveň jisté elegance. Kulisy doplňovaly show, jak měly - svícny, lebky, zdobné prvky spolu s osvětlením posouvaly dění na vyšší úroveň. Jistě, divadlo může někomu vadit, podle mě však má být pečlivý i vizuál, který pak samotné muzice přihrává. Hrálo se nejdříve z prvních dvou desek Assassine a Damned Woman and a Carcass, poté následovaly songy z pro mě nejlepšího alba Grand Guignol - Book I. Slyšet písně jako Spiritism the Transmigration Passage či Bereavement a Multitude in Martyrized Flesh pro mě bylo nepopsatelným zážitkem. Zvuk nemusím ani zmiňovat, čistota, vyváženost orchestrací i riffů. Fatal Music Club disponuje velmi dobrou akustikou a šikovným personálem ve všech směrech a dodal kapelám šťávu. I přesto, že mám Cradle of Filth rád, kam se hrabou, když existují mladé a dravé hordy jako DARKEND, které koláž symfonie a okultna přinášejí.

Alkoholem omámení a s pivy v rukou jsme se dopotáceli do dodávky, kde se pokračovalo až do Brna. Doma by se hodilo dospat, ale to se nestalo, a tak se na Slovensko pokračovalo ve „walking dead“ stylu. Pražská seance až na problémy s bicími u Dark Seal či nízkou návštěvností dopadla výborně, italské smečky milerád opětovně okusím. Díky vám Hard Bones Production, umíte své řemeslo. Výborná organizace, skvělé kapely na akcích obecně, jen tak dál.