Z mého pohledu se tentokrát podařilo poskládat bezvadnou sestavu. Dva pekelné oldskuly, které jsem dosud neviděl a mohl si tak udělat zářezy na pažbě, jeden depresív na zjitření nálady a jedni mlaďoši. Ti (řeč je samozřejmě o Španělácích NOCTEM) nakonec odpadli (prý snad nějaké trable s vozidlem), ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Prazvláštní mišmaš všeho možného a upír za mikrofonem by jistě nemusel být nezajímavý úlet, leč depresím jsem kvůli tomu nepropadl. Informaci o očesání sestavy jsem neměl, a tak jsem poctivě dorazil na sedmou a trochu jsem se lekl. Ve Vopici přítmí a u praskajícího ohně posedávalo nějakých 15 lidí. Nejdřív jsem si myslel, že jsem si snad spletl místo konání. Nakonec se však ukázala většina tváří, která se tu čekat dala a dokonce některé nečekané. Mohlo se tedy začít.

Singapurská exotika IMPIETY již řádí na pekelných kolbištích pěknou řádku let. Letos vydali osmou velkou desku Ravage and Conquer, která má v sobě zase o něco víc deathmetalové nesmlouvavosti. Naštěstí čertovský duch je zachován a v tomhle směru kapela neuhnula ani o píď. Sympatický kvartet válečníků nastoupil před pražské publikum bez bázně a hany se svým staroškolským malováním. Tedy bez bílé. Jen „černé brýle“ na očích. Hudebně se však o žádnou zatuchlinu nejednalo. Naopak. Příjemně překvapila suverenita a sehranost. Zvukově nebylo co vytknout, a když se do toho klucí singapurský víc opřeli, byl to masakr neskutečný. Obrovitý Shyaithan ze sebe neustále vyrážel svoje oblíbené „blue“ a skladby se sypaly jedna za druhou. Šlehy jako Goatfather nenechaly nikoho v klidu a na většině přihlížejících bylo vidět, že tohle komando nezklamalo. Právě naopak. Jen jejich set tak nějak příliš moc rychle utekl. A začal jsem mít opět obavu o hlavní hvězdy. Nebude snadné tohle překonat.

Italové FORGOTTEN TOMB kdysi zápolili s nějakým tím depresív black metalem a jejich starší nahrávky se mi dosti zamlouvají. Postupem času však jejich zvuk dostal mnohem modernější znění. Poslední čerstvá deska …and Don´t Deliver Us from Evil je v tomhle směru nejzářnější ukázkou. Těžkotonážní kila, místo skřehotu zastřený chraplák, čistší produkce. Není to zrovna posun, který by mi příliš voněl, ale co se dá dělat. Herr Morbid s dredy a kšiltovkou taky nevypadá zrovna jako kovaný černokněžník. Alespoň slova „nihilism“ a „negativity“ zůstala vytetovaná na jeho předloktích. Celá show byla odpálena zrovinka dvěma novými vály, a tak se do toho pokládám poněkud složitěji. Bylo znát, že se tu ukázali lidé, kteří přišli vyloženě na emomakaróny a zbylé duo satanášů jim zase tolik neimponovalo. Postupně se dostávala ke slovu i starší tvorba, ale já už se do toho nedokázal nějak vpravit a veškeré emoce mne minuly. Hudebně se nedá nic moc vyčíst, ale něco tomu podle mého scházelo. Úplný závěr patřil „medley“ těch nejstarších klasik. Bylo to pěkné, ale čekal jsem vskutku trochu víc nasazení a síly.

Naopak od ENTHRONED jsem nic velkého neočekával. Belgičtí klasici už mají taky něco odpekleno, ale nikdy mne z desek vyloženě nezničili. Na koncert jsem se přesto dost těšil. Už jen pro jejich špinavý projev. Tomu dostáli do puntíku, ale navíc přidali něco navíc. Něco, co na deskách trochu postrádám. Bylo to živelné, agresivní a navíc s přehledem naservírované. Nový střelmistr s příhodným titulem Menthor (dorazivší z portugalských Corpus Christii) nejenže vypadá opravdu jedovatě, ale dal všemu novou energii a nasypal spolu s kolegy do lidí skutečnou válku. Nornaghest (taky není zrovna drobeček) bez vlasů kázal o čertech, obracel oči v sloup a se sbory ho podporoval i basák Phorgath. Nic odfláknutého, nic napůl. Spolupráce s publikem byla na black metal taky víc než vstřícná. Škoda, že si pařící fanoušek nevšiml nabízeného mikrofonu při Horns Aflame a nemohl si tak zabékat „the flame of baphomet“ v refrénu spolu s kapelou. I přesto však černočerná chemie mezi fans a kapelou zafungovala na výbornou a odměnou byla strhující atmosféra. Enthroned si tímhle v mých očích výrazně posílili pozici.

Moc jsem se na tuhle akci těšil. Byla pro mne zajímavá a slibovala zajímavé doplnění „vědomostí“. Nakonec se krom toho všeho jednalo taky o parádní hudební zážitek a příjemné překvapení. Také jsem byl informován, že mám v Belgii dvojníka, takže zdravím Filipa, hehe. A navíc. Já tu Vopici mám snad opravdu rád!!!