Pokud člověk není vyloženě skalním fanouškem Fear Factory, nemusí ho mrzet, pokud jejich zastávku v naší kotlině mine, protože jsou do dvou let zpět. Tentokrát ale, ať už „továrna strachu“ pro své fanoušky znamená cokoliv, jít bylo povinností, protože přehrání celé desky Demanufacture se (asi) jen tak opakovat nebude.

Do MeetFactory jsem přišel a stihl si koupit pivo v době, kdy na pódiu začali Dead Label. Trojice, s ženou za bubny, hrála něco na pomezí metalcore/death metalu. Něco, co třeba takoví Heaven Shall Burn umí spojit daleko líp, mě v jejich podání popravdě hudebně neoslovilo. Jednolitou žánrovost hudby trochu osvěžoval zpěv, který měl snahu měnit způsob frázování a neznít tak monotónně, ale v celkovém výsledku to nebylo až tak znatelné, abych si z vystoupení odnesl dlouhodobější vzpomínku. Jednoduše řečeno, jednalo se o natlačenější metalcore, co občas chtěl znít jako jistí Francouzi.

To Once Human byla už lepší podívaná, nová kapela kolem bývalého kytaristy Logana Madera z Machine Head, který se na hudební scénu s živou kapelou vrátil po dvanácti letech. Z nahrávky zní Once Human jako melodický death metal, ale naživo se to ztrácelo v dost velké hlasitosti, kvůli tomu zcela zapadly melodické vokály pěvkyně Lauren Hart. Tahle půvabná ďáblice vše ale vynahrazovala velmi solidním řevem a energetickou pódiovou prezentací. Lauren, pro kterou je tato kapela vlastně prvním angažmá, měřící cca sto padesát centimetrů sice působila vedle ostatních členů jako trpaslík, ale zato jí bylo všude na pódiu plno. Ze zbytku hráčů samozřejmě nejvíce přitahoval pozornost samotný Logan, léty prověřený veterán sázel své party absolutně s přehledem, jen je škoda, že se místy ztrácely v již zmíněné, zbytečné hlasitosti. Jakoby se s Dead Label přeli, kdo víc. Setlist byl tvořen letošním debutem, zazněla i klipovka You Cu*t, ale protože je Logan podepsán pod první deskou Machine Head, nesměl chybět nějaký ten cover, a tak došlo na skladbu Davidian, která přivedla sál do naprosté extáze. Logan Mader se tedy vrátil v dobré formě a Once Human do budoucna určitě zaujmou fanoušky kapel jako The Agonist. V Praze jako předskokani palec nahoru.

Upřímně musím říct, že pokud by Fear Factory nepřijeli oslavit 20 let od vydání desky Demanufacture a celou jí přehrát, na koncert bych nešel, ale jak jsem zmínil, deska je to natolik významná, že to nešlo nevynechat. Zvuková zkouška se stihla poměrně rychle a těch pár minut do startu působilo na sál až hypnoticky. Když jsem se podíval kolem sebe tak krom mladších, uhrovitějších ročníků, pyšnící se novým tričkem s motivem poslední desky Továrny, převažovaly zejména starší páky, které zdobila trička poněkud sepranější a s motivem „alba“ večera. Přesně na čas v 21:40 skupina vylezla a spustila úvodní stejnojmennou skladbu. Stačilo jen pár vteřin a první řady rozjely neuvěřitelný kotel. Ihned na to se spustil sborový zpěv a sálem se nesl dnes již ikonický refrén „I've got no more goddamn regrets I've got no more goddamn respect“. Desku tu většina přítomných znala zpaměti, protože takhle se pokračovalo dál, nejen s následující Self Bias Resistor. Jasně rozpoznatelný, mohutný nástup začal drtit a dnes nezaměnitelný refrén „All these years they've tried to break you; To your knees; Anger scours right through your veins“ posbíral první plusové body pro Burtona, takhle čistého jsem ho živě ještě neslyšel. A kapela nepolevila. Nejen kopákový nájezd Zero Signal prokázal, že Mike Heller do fabriky zapadl bez výtek a naživo je s kapelou mnohem sehranější. I v této skladbě Burton vcelku statečně udržel dobrou kvalitu zpěvu a na mysl přišla myšlenka, že se opravdu připravil. Dle ohlasů zřejmě nejslavnější skladba celé desky Replica trochu zvolnila zběsilé tempo, opět zněly refrény neutěšeně celým sálem, chemie součinnosti kapely a publika byla po celém setu na maximu. Oddech ale netrval dlouho, protože dramaturgie alba je neúprosná. New Breed zvýšila tempo a přilila olej do ohně pod prkny, ve kterém to znatelně vřelo. V publiku jsme byli regulérně u vytržení, kapela jela bravurně a Burton byl opravdu ve formě. Ze standardu neslevil ani s přehledem odehraný cover Dog Day Sunrise od Head of David. Na každý pád bylo zjevné, že ani zbytek kapely přípravu nepodcenil a po právu sbíral nadšené ovace. Po této skladbě se to stejně jako na desce zvrhlo do čím dál tím víc industriálnější jízdy. Kovadliny příznačně pracovaly v Body Hammer, stejně tak jako v následující Flashpoint, kde se v druhé části onen čistý zpěv Burtonovi moc nevyvedl stejně jako v předposlední Pisschrist. Je třeba říct, že po celý večer by se vady na čistém zpěvu našly, ale i přesto to byl nejpřesvědčivější výkon, jaký jsem od něj slyšel. A skoro jako by to na něm bylo znát a koncert si opravdu užíval, dokonce párkrát sebral fanouškům z první řady mobil, aby natočil kapelu pěkně z detailu. Set Demanufacture byl ukončen patřičně skladbou A Therapy for Pain, která dokonale funguje i jako outro, během něhož si kapela odskočila do zákulisí. Za normálních okolností by to i stačilo, ale po takovém výkonu bylo jasné, že to není vše. Naštěstí se Fear Factory nenechali dlouho vyřvávat a vrátili se s koncertní klasikou Shock a hip-hopem nasáklou Edgecrusher. Obě patří mezi stálice setlistu, takže byly odehrané bez jakékoliv vady, holt zvyk je železná košile. Nejslabší článek pro mě přišel při zařazení trojice skladeb z aktuální desky Genexus. Současný materiál zdaleka nedosahuje kvalit starších skladeb a působil v přímém porovnání hodně vyčpěle. Vše tak musel zachránit Martyr z první desky.

Každopádně písně nad rámec Demanufacture se už tak daly považovat za bonus, protože její přehrání bohatě stačilo. Také je na místě nutné říct, že i zbytek kapely kolem Burtona podal bravurní výkon, hudba naživo vždy makala, zvuk nebyl tak strojově čistý, ale to nikdy nebude jako z desky, jen prostě pan Bell vždy přitahoval, a to oprávněně, pozornost a kritiku. A ta pro tento koncert bude pozitivní. Celková dramaturgie koncertu byla výborná, protože se opírala o kvalitní desku, která i po letech má neuvěřitelnou sílu - vlastně co skladba, to hit. Snad se v budoucnu dočkáme něčeho podobného, tohle byla trefa do černého. Výborný koncert.

Setlist: Celá deska Demanufacture, Shock, Edgecrusher, Soul Hacker, Dielectric, Regenerate, Martyr