O koncertu Gride v lázeňském městě jsem se dozvěděl v podstatě náhodou a na poslední chvíli. Datum 29. února je jednou za čtyři roky, což slibovalo jistou exkluzivitu, takže to byla jasná volba. Do klubu v suterénu jednoho z mnoha paneláků zdejšího sídliště jsem dorazil kolem půl deváté, když už měla hrát první kapela Restriction, leč v útrobách klubu nebyla ani noha a teprve se zvučilo. Restriction nakonec nedorazili, velká škoda. Začalo se o něco později, a to s DPK.

Kvartet z Litvínova valí death/grind rychlého střihu, kapelu táhne kupředu bubeník Luky, který ji směřuje místy skoro až někam k Origin. Ano, i gravity blast v Teplicích zazněl. Zaujalo mě i to, že kapela má texty skladeb v češtině, což v tomhle ranku není moc zvykem. Riffově to ale není ono, v tupačkách nebo pomalejších tempech se nemůžu ubránit kvůli přílišnému opakování motivů nudě. Kapela si také střihla cover od Opitz, a když se zjistilo, že Putti stojí před pódiem, hned dostal mikrofon a s frontmanem DPK Tomášem si střihl duet.

Pak už ale přišla řada na hlavní hvězdu večera. Ještě před vlastním setem GRIDE jsem se zakecal s kytaristou Davidem, který se do kapely vrátil po 15 letech. Když mu říkám, že mám od nich nejraději staré věci a Možnost volby považuju za jednu z nejlepších nahrávek české extrémní scény (ne-li vůbec nejlepší), David odvětí: „Tak to budeš dneska spokojenej.“ A taky že jo.

Skupina totiž sázela do publika, které mezitím řádně nabobtnalo, samé staré fláky. Osud samotného vystoupení prý visel na vlásku, protože Čert prý celý týden bojoval s virózou, ale na jeho výkonu se to lautrnijak neprojevilo. Letitý tahoun kapely a vlastně jediný člen, který ten sypec vydržel od samého začátku v roce 1996. Iny odešel do grindcorového důchodu, nahradil ho kámoš kapely Ivan, který hned na samém startu koncertu přítomné poprosil: „Tohle jsou Gride v nové sestavě, neodsuzujte nás, dejte nám šanci.“

Jeho projev se dost podobá Inyho štěkotu, Ivan navíc nevydrží na jednom místě, neustále popochází, zavítá i do publika, které ho čas od času zvedne a nosí ho na rukou. Zvukově to byla paráda, kovová basa, vytažené Čertovy bicí, na nichž to všechno stojí a padá, a do toho špinavě znějící kytara. Skupina sází v podstatě bez pauz jednu vypalovačku za druhou, celkově jich za těch cca 40 minut dala dobrých 25. Jak mi David vysvětloval, novější tvorba byla postavená na dvou kytarách, což se s jednou supluje blbě a tak prim hrají staré pecky: Argument, Manipulace, 20sekundová Možnost volby?, moje oblíbená Amnézie s ústředním vražedným crustovým riffem a tak dále. Zazněla i řada věcí z Tance bláznů, vybavuju si titulní věc, Made In Hell a Modlitbu politického sadomasochismu. Fascinuje mě, jak všechny skladby nakládají úplně stejně jako kdysi. Ne, tohle není nostalgie, ta energie a náboj tam furt je. Powerviolence, grind, crust, stop-timy, spousta změn inspirovaná mathcorem starých The Dillinger Escape Plan. Kromě letitých věcí se dostalo na úplně nové, a pokud se nemýlím, Gride zahráli jeden song z loňského EP s poetickým názvem Hluboká temná modř, které se stalo labutí písní staré sestavy. Intro povinné Arogance moci Ivan odpíská na píšťalku stejně jako na desce, a když na konci téhle grindcorové hymny sborově zazní „Jsme policie!“, je konec.

I když si publikum žádalo přídavek, neklaplo to, Čert se omluvil, že je rád, že to odehrál a že s ním bacil dost zamával. Závěr je jednoznačný: vynikající vystoupení! Jsem rád, že to Gride nezabalili.

Hrát po takové jízdě bych nezáviděl nikomu. A navíc, hodnotit kapelu, v níž hraje můj marasťácký kolega Mizzy je ještě ošemetnější. Pokud se nepletu, stylově BRAUNCHOLDU zařadil někam ke grindujícímu Pražskému Výběru na kokainu. Eh, cože? Na Bandzone se řadí do vágní škatulky grind-alternative, ale po pravdě, grindu ve skladbách moc nenajdete. Sypačky tam nejsou, což ale vůbec nevadí. Soběsmrt, která je jako jediná k poslechu a tanci, je laděná do stylu polských Antigama. Ostatní kusy zněly spíš rovně, až bigbeatově, takže na tom Výběru asi něco bude… Celkově to ovšem znělo prostě „divně“, jiné synonymum pro jejich tvorbu se hledá těžko. Dominantní je skřípající kytara s disharmonickými rozkládanými akordy, do toho řádně zboosterovaná baskytara. V tom mi Brauncholda připomněla Need to Control od Brutal Truth, ale Pražáci nejsou tak extrémní. Mizzy většinou používá nakřáplý skřehot, který se do téhle kakofonie hodí určitě víc než hluboký murmur. V Teplicích to ale z beden moc nelezlo, jsem tedy zvědav na studiovou nahrávku, která by mohla povědět víc.

Jako poslední hráli Fuckers Freakers, ale vzhledem k tomu, že neděle byla pro mě pracovní, musel jsem Božák ještě před jejich vystoupením opustit a valit domů. Jedna věc je jasná – koncert Gride se v den, který je jenom jednou za čtyři roky, povedl náramně.

Fotky © Mc Božák