sicky: Ve čtvrtek se mi do Vopice ani moc nechtělo. V hlavě ještě ani nedoznělo dunění Brutal Assaultu a v kombinaci s extrémně horkým letním dnem jsem nebyl úplně naladěn. Namlouval jsem si, že moc lidí stejně nedorazí a strachoval se o zvukovou kvalitu nutnou pro daný druh hudby v klubu, kde zvukař nemívá vždy svůj den. Jaká chyba! Jaký omyl! Zpětně jsem velmi rád, že jsem se vykopal, protože jak zvukař, tak kapely předvedli ten večer naprosto špičkový výkon před naprosto narvaným klubem (dovnitř se všichni příchozí ani nevešli) a šlo o opravdu mimořádný zážitek.

vihkav: Pořád si jen stěžuju na opakovačky na BA, ale zrovna Humanity’s Last Breath bych si tam klidně dal znovu. Přeci jen se tam netočí furt a jejich výkon byl loni dost kvalitní. Místo toho jsem se ale odvážil do Vopice, protože tohle od prvního uslyšení už minu nerad. Headlining tour mělo ovšem své nevýhody – u nás asi nelze zaplatit větší klub, který by se ke kapele hodil více.

sicky: Přípravy předskokanů Seeing Things jsem sledoval s nedůvěrou. Excentrické kostýmy se mi nezdály stejně jako elektro samply, které kluci štelovali před samotným startem. Jakmile se však rozjela první věc, šla mi brada dolů.

Naprosto luxusně zahraná djent-math tvrďárna s chytře udělaným elektro podmazem mě úplně dostala. Nešlo ale jen o první pecku, celý koncert jsem měl pocit, že sleduji nějaké zahraniční zavedené profíky, kteří mají svůj osobitý a do detailu vymakaný styl a ne domácí amatérskou partu. Breakdowny a rozsekané mimo-rytmy občas vystřídaly vzdušnější pasáže, zpěvák ostrý řev párkrát vyměnil za čistší scream a celé produkci dominoval po celou dobu naprosto bezchybný, jak šutr tvrdý zvuk. Tady bych se možná jen trochu pozastavil nad tím, nakolik to bylo celé zahrané živě. Řekl bych, že minimálně čistý vokál úplně naživo nebyl, ale budiž. Makalo to a kapela vůbec nebyla klišé. Lidi navíc fest pařili a nevím, jestli ve Vopici uvnitř (!) proběhla někdy (už při předkapele) wall of death? Za mě osobně Seeing Things velmi příjemné překvapení.

vihkav: Od Seeing Things jsem ani já nečekal moc a tentokráte jsem tomu nedal ani domácí práci předposlechu. Čekal jsem totiž klasickou českou metalcore grupu, která zní stejně jako všechny ostatní. Slyšel jsem něco o členech či členovi Abbie Falls, kteří mě sice nijak neuráží, ale taky jsem se jich naposlouchal dost, přičemž jsem od jiného kolegy ovšem slyšel dobrá slova. A jak já se pletl ve svém souzení!

Nepředvídatelné a originálně pojaté rytmy se valily klubem a společně s doporučením od přátel jsem pochopil, že tu jsem správně. Elektronický vliv byl většinou zapojen skutečně neklišovitě a po pochybách jsem se do hudby bezproblémově vžíval. Můžu maximálně u některých vyčíst přílišný emo vzhled, který byl na druhou stranu u každého svým způsobem nápaditý, a potom nějaký ten playback u zpěváka, což je ale pochopitelné, protože v hudbě hraje roli více vokálů, nahraných většinou očividně hlavním zpěvákem. Techno intra byla taky občas zdlouhavá, nakonec se ale do riffů hodily tyto elementy velmi dobře. Dobrá párty na začátek.

sicky: Humanity‘s Last Breath jsem dosud bral jako B tým sporadicky fungující kapely Vildhjarta. Naživo se však ukázalo, že, byť jsou kapely stylově i personálně propojené, nejde úplně o totéž. HLB zní temněji, mají hutnější zvuk a mnohem víc jsou tu důležité bicí a zpěv. To nakonec ale asi není podstatné. Podstatný je fakt, že kapela předvedla ten večer větší než očekávanou apokalypsu.

Kytaristé střídali kvílivé disonantní pazvuky s arytmickým riffováním a sound kontrolovaly přesné, drtivé bicí. Zvuk kapely byl kvalitní, macatý, nebyl ovšem nijak extra nahlas. Což bylo super, protože ač kapela přehrávala experimentalní death math core masakr, poslouchalo se to příjemně. Extrémní hudba nepůsobila vůbec na uši nepřátelsky, spíš naopak. Docela mě překvapilo, jak hodně byly v mixu vytažené bicí a také jak hluboce zněl vokál, který de facto suploval basu. Lidi v sálu se ze začátku pohupovali a hlavami kývali, jak se však show rozjížděla a nabírala grády, nechali se strhnout a začali divočit. Hudba HLB měla naživo mnohem větší energii než z desky a v sálu se během koncertu rozjel opravdu mega mosh.

vihkav: U posledního srpnového alba Humanity’s Last Breath jsem byl trochu rozpačitý, protože pár prvních tracků od původního smyslu thallu trochu odbočovalo, jenže od třetího jsem byl opět v jejich moci a pochopil jsem, že jsou stále ve formě. Na koncertě i tak zazněl mišmaš starých i nových věcí, takže nebylo o čem.

Koncert byl v menším prostoru trochu osobnější, což se dá považovat za výhodu i neřest. Grupa neměla tolik prostoru pařit a hýbat se, na druhou stranu lidi byli určitě rádi, že mohli vytvořit totální kotel v bližším kontaktu, zvlášť když si Buster dával fistbump s fanoušky předních řad; hlavní skladatel byl po předchozím úrazu zase ve formě.

Jasně že se nedalo poznat, jaké náběhy či záseky byly zahrané doopravdy, ale drive jim šel věřit bez problému a většinu s přehledem zahráli sami. Zpěvák v kápi opět dobře hrozil, jen na něm bylo trochu poznat, že je v klubíku trochu nesvůj. Vopice byla totiž dost přeplněná, ale aspoň otevřeli boční dveře, což pomohlo k určitému uvolnění, kdy hodně diváků zíralo zvenku, a do kotle (ke kterému mě kapela donutila po velice dlouhé době!) se dalo dostat bez problému. Vokál nebyl zas tak nahlas, jak bych si představoval, vyladění bordelu uvnitř nebylo jistě tak jednoduché.

Ve výsledku hodnotím koncert pozitivně, i tak byly loni předchozí dva o dost lepší. Určitě by pomohlo ve Vopici hodit kapelu alespoň na venkovní pódium, nebo rovnou přesunout třeba do Underdogs‘. Setlist byl také vždycky zábavnější. Po posledním fláku nebylo bezlítostně přidáno nic, ale podobné ego manýry by se k nim možná ani tak nehodily, takže cajk.

sicky: Ve finále tedy šlo o super akci po všech stránkách. Povedl se zvuk, tady bych zmínil, že obě kapely hrály bez aparátů s napojením rovnou do mixu, a oběma to hrálo výborně. Tvrdá, hodně experimentální hudba nad očekávání dobře vyzněla, byl plný dům a lidi se bavili. Co víc si přát?

vihkav: Dle mého si Vopice se zvukem či kapacitou až tak dobře neporadila, ale nemůžu říct, že by šlo o nějaký průser. Podobná hudba prostě vyžaduje více prostoru. Lidi byli ovšem spokojení a většina z nich byla očividně ze zahraničí, asi přeživší z Brutalu, kam by se tento set, jak bylo zmíněno, náramně hodil. I tak jsem si koncert užil a příště kapelu určitě neminu.