mIZZY: Tak je konečně za námi další Brutal Assault, resp. ne Brutal Assault, ale Josefstadt – zmenšená verze festivalu. Stejně jako loni, ani letos pořadatelé nelenili, a i přes veškerá omezení a komplikovanost současné doby uspořádali akci, kde se aspoň pár tisíc metalových fanoušků mohlo přijet odreagovat a ukojit svou potřebu po živé hudbě. Osobně jsem se loňského ročníku nazvaného Josefoff nemohl zúčastnit, a proto jej nemohu srovnávat s tím letošním, ale rozhodně se na úvod reportu hodí srovnání s regulérním ročníkem festivalu z dob před-covidových. V čem byl Josefstadt jiný?
Tak zaprvé, jak již bylo zmíněno, byl logicky menší a v mnoha ohledech osekaný. Samotné omezení momentálně umožňuje uspořádat venkovní akci pro sedm tisíc lidí. Jaká byla reálná návštěvnost, se těžko tipuje, ale vzhledem k tomu, že vyprodáno nebylo a areál rozhodně nebyl přeplněný, řekl bych, že se v Josefově sešlo něco mezi 4-5 tisíci fans. Pro pořadatele možná nemilé, ale z pohledu návštěvníka jsem se necítil nijak stísněně ani ve chvílích, kdy hráli headlineři, ani na menší stage. Po roce a půl, co sedím prakticky celou dobu zavřený doma, tedy člověk neutrpěl takový šok a mohl si postupně zvykat na to, že se snad konečně věci začnou vracet do normálu.
Výběr kapel byl také poměrně omezen. Jasně, žádná Amerika, pouze Evropa, a i zde se muselo opatrně vybírat, viz problém s Nizozemskem a zrušení účasti Pestilence a pár dalších kapel. I tak ale musím říct, že se podařilo poskládat velice bohatý line-up, ve kterém si téměř každý přišel na své. Dorazilo dokonce i několik velkých kapel, a byť prim hrál logicky death / thrash / black, našlo se i pár kapel pro milovníky undergroundu nebo i experimentů jako třeba Igorrr, kteří zahráli výborný set.
A když bylo méně lidí a kapel, nároky na areál byly také menší. Hlavní prostor festivalu, kde normálně stojí dvě pódia, byl úplně zavřený. Hrálo se pouze na tom „zadním“, ze kterého se tentokrát stala hlavní Sea Shepherd stage, a na Octagonu. Na louce mezi těmito pódii, kde se normálně primárně prodává merch, tentokrát byly hlavně stánky s jídlem, kterých sice také výrazně ubylo, ale kvalitně se najíst nebyl problém. Celkově bych vůbec neřekl, že zmenšení a zjednodušení areálu bylo na škodu, naopak, život v něm byl mnohem klidnější a méně chaotický. Jelikož se sety na jednotlivých pódiích nepřekrývaly, odpadl zásadní problém minulých ročníků – na co jít dřív. Vše se tedy krásně stíhalo a nohy si zároveň ušetřily dobrých pár kilometrů.
A vzhledem k tomu, že se do areálu tentokrát chodilo „zezadu“ a hlavní vstup byl zavřený, hodně lidí určitě ocenilo otevření nového VIP kempu Kuželna, ze kterého se před pódium dalo dostat doslova za pět minut a nebylo nutné obcházet úplně celý Josefov jako lidé, kteří postaru stanovali u řeky.
A co dál? To je snad z těch základních myšlenek asi tak vše. O kapelách se dočtete v nadcházejících reportech tradičně pitvajících jednotlivé dny, kde se bude jako vždy nadávat na kolísavou kvalitu zvuku hlavního pódia. Psát o pivu je po všech těch letech už docela zbytečné, když všichni vědí, že celej Marast byl opět zalezlej v Kobce (Konírně) a chlastal Plzeň ze skla. Nějaké speciály od Proudu zde tedy také byly, ale až na kupodivu pitelné nealko a v klidu NEIPU, to žádný zázrak nebyl.
Každopádně jsme se všichni shodli, jak je super, že akce typu Josefstadt mohla proběhnout. Zažít Brutal Assault v této menší verzi bylo dost příjemné. Ony totiž po delším klidu i ty tři dny stačily, a než si zase zvykneme na opravdu masivní akce, bude to ještě chvíli trvat.
onDRajs: Podepisuju se pod názor, že uspořádat velkou akci v tak nejisté době, kdy kultuře teď každý háže klacky pod nohy, zasluhuje respekt. Co si vybavuju, všechny opravdu velké festivaly se rovnou odložily o rok a muzika tak pořád hibernuje. Čest pořadatelům, že metalu nedali sbohem a šáteček, protože by to prostě byla škoda.
Přiznám se, že i když sdílím Mizzyho radost z faktu, že tlačenka se letos nekonala a nebyl problém kohokoliv najít, někdy mi bylo z prázdného okolí bastionů trochu smutno. Tam, kde jste v minulosti zakopávali o stany, nebyla ani noha. Areál je prostě rozlehlý a ty odhadované čtyři tisíce návštěvníků se v něm lehce ztratily.
Další plusy? Po jednotlivých setech byl klid. Člověka, který zůstal u Sea Shepherd stage, neatakovaly stovky protivných decibelů, právě když si po koncertě chtěl dopřát trochu klidu. Odbavení trvalo pár minut, stejně jako nabití kreditu, žádné fronty se nekonaly. Ceny? Plzeň opět stoupla o pět kaček (ale furt krásných 55 Kč), ale jídlo se drželo zhruba na stejných cenách jako na předloňském Brutalu, což je fajn. Ocenil jsem taky projekci krátkých filmů (vesměs surrealistických) v zadní části areálu. Profesionalita a dodržování “jízdního řádu” kapel je už samozřejmostí, díky za to. I se zvukem jsem vesměs neměl letos problém.
Co mě ale zarazilo, bylo, že člověk u vstupu nedostal žádné info o tom, kdo vlastně bude hrát. Jasně, chápu, že na to tentokrát nebyly prachy, ale nebylo nutné dělat tlusté brožurky, aby byl divák v obraze. Stačil papír s rozpisem. Anebo ještě jednodušeji - stačilo papíry s line-upem a časy rozvěsit po areálu a lidi by tak nemuseli stále koukat do mobilu, kdy, kde a co hraje. V tomhle organizace trochu pokulhávala. Letos taky nebyla žádná projekce a člověk se tak musel spolehnout na vlastní oči, naštěstí se dalo dostat k pódiu vcelku bez problémů. Jen mi přišlo nevychytané, že skrz stan pro zvukaře nebylo možné vidět kapelu, a tak se lidé museli mačkat vedle něj.
Ať tak, či onak, komorní Brutal se povedl, o čemž svědčila i velká účast lidí ze zahraničí. Je vidět, že festival si je získal a i přes menší počet hudebních lákadel ho přijeli podpořit. A to byl Josefstadt hlavně CZ fest (české kapely hrály hlavně na Octagonu). Snad už to příští rok proběhne v normálním, necovidovém režimu.
Fotky © Radek Holeš & David Surovec (Brutal Assault).
Vložit komentář