Leprous na Melodce byli jasnou volbou hlavně proto, že jsem měl tu čest navštívit jejich koncert na polské progresivní přehlídce Prog in Park II, kde předvedli skvělou, leč zvukově ne úplně stoprocentní show, a tak jsem si s tímto koncertem chtěl porovnat brněnský výstup. Ten se konal v Melodce, kde většina kapel vyniká zvukově velice příznivými podmínkami, a samozřejmě, melodkovské představení to varšavské ještě o stupínek převýšilo. Ale nepředbíhejme a pojďme se podívat na první účinkující se zajímavým jménem 22.

No a 22 byli zajímaví asi tak jako zábavovka pro teplé, neb jejich koncert byl na hranici traumatizujícího zážitku. Skupina vsadila na průměrnou, absolutně nezajímavou hudbu, kde všechny zajímavé nápady utekly pryč. To platilo i pro snahu o chytlavost v refrénech, kde nebyl žádný výrazný bod, žádná pecková melodie, která by utkvěla v hlavě. Frontman svlečený do půl těla se měl asi hodně rád, neboť se při vystoupení neustále osahával ve vlasech i na, kdo ví proč, nahém těle, což působilo opravdu… zvláštně. Také mě zarazil jeden z kytaristů, jehož doprovodný vokál ve stylu “vyuuíí” působil falešně, až jsem si říkal, který soudný člověk může s takovým projevem vstoupit na pódium a připadat si mega cool, takže jsem se opravdu těšil, až koncert skončí. Image muzikantů, kdy měli na obličejích svítící malování, mě bude strašit ještě pěkných pár týdnů… už ne, prosím. Dnešní doba umožňuje, že může hrát hudbu opravdu každý.

Původně jsem si myslel, že program večera čítá pouze dvě kapely, ale k mému překvapení se na pódiu vyjevila ještě akvizice s názvem Agent Fresco. A to byla jiná třída! Naopak, muzikanti byli obyčejní chlápci, kteří od srdce zahráli příjemně uvolněnou muziku pohybující se na hranicích prog metalu a rocku, i když k druhému žánru to tíhlo mnohem více. Možná bych ještě zmínil elektronické a popové vlivy, určitě však vkusné a důmyslné. Skvělý, čistý zpěv, který šel až do kvalitních výšek, sám o sobě vytvářel zasněnou atmosféru, ale frontmanovi byli oporou všichni instrumentalisté, kteří sice hráli komplikovanější party, avšak vůbec ne profesorské. V tomto mi Agent Fresco připadali podobně hudebně zaměření jako Leprous. Hudba postavená okolo emotivního zpěvu, přičemž instrumenty ho podepíraly a pomáhaly mu budovat atmosféru. Progrese s jasným řádem a vůbec ne jako hlavní výrazový prostředek.

Melodka byla sice plná, ale nebyla to taková tlačenka sardinek jako na koncertě Jinjer, a i když dostat se dopředu k pódiu bylo těžkou bitvou, tak to pořád šlo a dalo se si oba koncerty velice dobře užít. Tohle bych přál zažít všem kapelám.

ZvukLeprous byl tentokrát bravurní. Skutečně, Melodka Norům oproti Prog in Park II prospěla, ale to se již nedalo říci o klimatu v sále, kde se Leprous doslova škvařili v pekelném ohni a Einar utopil klávesy, proto dostal nové, náhradní. No a také z kytary se údajně zajiskřilo. A byl to i důvod, proč Leprous neodpověděli na zoufalé volání po přídavku. Setlist mi ale jinak vyhovoval - zazněly moje milované Slaves, Illuminate, či From the Flame. Prezentace kapely byla vesměs stejná jako na Prog in Park, jen se mi více zamlouvalo melodkovské nasvícení, které působilo epicky. Set byl opět emotivně a vášnivě podaný, s notnou dávkou zápalu vystupujících, kteří umí rozjet solidní show a strhnout tak dav, který byl samozřejmě nadšený a vytvořil pozitivní atmosféru; tentokrát žádné ječící puberťačky, naštěstí!

Agent Fresco zahráli příjemný a civilní progressive rock, kde panovala uvolněná a “plující” atmosféra. Velmi dobrý zpěv, ale vlivy hlavní hvězdy večera tu byly patrné. Leprous zahráli s lepším zvukem než na Prog in Park II, sedl mi i více setlist, v jehož obsahu vyčnívala Slaves, jen kapele nesedlo “klubové klima”, a tak Einar utopil své klávesy, z nichž doslova chcala voda/pot. Leprous propocení až na dřeň předvedli i přesto maximální výkon!