Therva, Elbe, Mindwork, taková byla sestava podzimní progové sešlosti Autumn Prog Meltdown Vol. III v Modré Vopici. Nejsem kdovíjaký posluchač progu, přišel jsem se ponořit do ledových hudebních vod Elbe, o to více jsem však byl překvapen ze zbylých dvou setů. Součástí sestavy byla původně i kapela The Split, kvůli nemoci ovšem nemohla dorazit. I přesto bylo o zábavu postaráno dostatečně.

Přicházím do poloprázdného klubu a na pódiu již rozehřívá struny THERVA. K mému překvapení vystupuje pod tímto názvem v doprovodu MP3jkové „kapely” pouze kytarista Rado Hrcka. Nebudu lhát, živé instrumenty chyběly, zvuk pouštěných částí byl nepřehledný a ztrácel se ve vlastním lomozu. Rado mě však donutit přestat nad tím přemýšlet a užít si jeho mistrovskou a procítěnou kytarovou práci. Moderní nasekávání, psychedelie, zavřené oči, srdcařina, která by s živou kapelou měla koule.

Instrumentálkou Uprostřed ticha ELBE připravili již příjemně zaplněný sál na playlist sestavený z posledního alba Eschatology, jehož součástí už je i Insomnic (Somnus Aeternus, Doomed). Kytarová echa a psychedelické ozvěny z horských průsmyků se vzletnými post-rockovými proudy nutily zavírat oči a vychutnávat atmosféru s emocemi každého tónu plnými doušky jako svěží, ledový vzduch. Naproti tomu doomové pasáže se valily jako lavina a místy evokovaly oproti studiovým verzím post-metal po vzoru Isis.

Insomnic vládl extrémním vokálem o síle cyklóny a v kontrastu polární atmosféry kytar a samplů zahříval čistým zpěvem jako sluneční paprsky olizující vrcholky hor. Občas zaznamenám názory ohledně nejistoty zejména v jeho čistém zpěvu. Kdybych příliš pitval, možná bych se k nějakému závěru dobral. Koncert jsem ale prožil s vyplou hlavou a nenechal jsem jakékoliv přemýšlení o technické stránce věci narušit snění. Někdy je lepší nehledat ve všem chyby a užít si pocity, které jsou daleko jen na nataženou ruku.

MINDWORK znám z doslechu, hlavně pak díky spojitosti s projekty Martina „Spacoshe” Peřiny Between the Planets a Martians. Po celý koncert jsem nespustil oči z bubeníka, jehož ruce jsem pomalu nestíhal sledovat. Technika, včetně přechodů z tvrdých pasáží do jemných, byla hodna obdivu. Zamlouvaly se mi spíše lehčí pasáže s libozvučným čistým zpěvem připomínající Textures než ten extrémní, který mi pro nevýraznost příliš nesedl. Nyní je mi jasné, že Mindwork patří mezi přední česká progová jména.

Děkuji WproGduction za příjemnou akci. Skvělé kapely, milí lidé. Co více si přát?