Po velmi náročném víkendu na rokycanském letišti, kde ještě doslova před pár hodinami skončil další ročník Fluff Festu, se v Praze měl konat koncerty Misery Index. Síla byla na hranici, parno tomu nepřidávalo, ale sakra, Misery Index ve Vopici! To se muselo jít.

I když jsem přišel relativně včas, Needful Things v podstatě končili. Stihl jsem tak čtyři skladby, které dokázaly, že (již) veteráni scény za to umí pořádně vzít. V nedávném rozhovoru na stránkách Obscene Extreme si postěžovali, že měli vždy problém s bubeníkem, ale již ho vyřešili. Což mohu potvrdit. Mladá krev na stoličce za bicími to táhla velmi svěže a agresivně a dobře doplnila pardály vpředu. První živé a velmi intenzivní setkání s Pardubickými nakoplo večer dostatečně.

Po rychlé přestavbě, kdy se prostranství Modré Vopice velmi slušně zaplnilo, začali japonští Palm. A rozhodli se udělat z vnitřku oné vysočanské perníkové chaloupky pořádné japonské lázně. Myslel jsem si, že Čurby přivezl nějaký šílený japonský grind, ale borci to kroutí á la Converge, Nails a vůbec do těchto špinavějších hc spolků, a s podobnou vervou to tlačili i do stále plnější Vopice. Byl to v podstatě roj kamikadze náletů. Excelentní, mladý bubeník přitahoval mojí pozornost nejvíc. Bez větších problémů tam neustále pouštěl pekelná tempa a k tomu byl vysmátý od ucha k uchu. Zbytek mu víc než obstojně sekundoval, v tom se projevila ona asijská šílenost podobných spolků, prostě to až na hrot tlačit neustále. Zpěvák byl neustále v pohybu, a to jak na stupínku, tak i mezi lidmi, kde už velmi solidně vřela mela. Rozhodně musím vyzdvihnout ten vagon energie, kterou Japonci i po třech týdnech po Evropě v sobě našli a nechali jí ve Vopici - poctivé nasazení, jež si nejen oni, ale všichni přítomní náležitě užili. Za mě jenom menší vroubek v tom, že setlist mohl být kratší, s přibývajícím časem se z toho stal lehce opakující kolovrátek.

Fanoušky Lefutray asi moc nepotěším, ale abych byl upřímný, kapela mě vůbec nenadchla, ale ani vesměs neurazila. Dle mého standardní death/thrash, který postrádal onu pověstnou jihoamerickou živelnost. Borci z Chile to drhli, seč mohli a snažili se, ale tuctové halekačky a hecovačky mezi sóly mi to kazily. Předvedli asi (určitě) dobrý koncert, jen ten večer nebyl určený pro mě.

Únava se již značně projevovala, takže jsem ocenil, že stage byla pro Američany zpola připravena. Adam Jarvis postavil bicí a už jeho zvukovka mě propleskla. Záhy se zahřály kytary. Do klubu se nacpalo snad 150 lidí a téměř celá pražská deathmetalová/grindcore scéna, zhaslo se a pověstný texaský, tedy baltimorský, masakr Misery Index začal. Od prvního tónu zněla totální vražda a jasná extratřída. Pokud si Bizz mlaskal, když byl nadosah Flo Mounierovi a na stejném místě nás přizabil i Jamie Saint Merat, tak Jarvis opět nebyl daleko k totální destrukci. I bubeník Palm na něj koukal nevěřícně s otevřenou pusou. A nebyl sám. Před ním vévodil trojčlenný zbytek. Je neuvěřitelné, jak je tahle kapela sehraná a ani v pondělí tomu nebylo jinak. Hlavně dvojice Jason s Markem se stoprocentně vokálně doplňovala a jejich hudba tím získala ještě větší intenzitu, která měnila publikum v jeden velký, nekončící circle pit. A dokonce i po konstrukci u stropu se lezlo. Velkou profesionalitu v kooperaci ale Misery Index předvedli v okamžiku, kdy si Jason přetrhl strunu na base a zbytek kapely to bez problémů odšlehal dál.

S každým dalším válem se klub měnil v nelítostnou saunu až to postupně řada fans vzdávala a šla raději ven - vůbec jsem se jim nedivil. Samotná kapela v tom pekle téměř nehla brvou, jen nadšeně kvitovala před nimi běsnící šílenství. Vyvážený byl i setlist, s jehož přesností mi pravověrnější jistě pomohou, ale hrálo se z novinky, která je přece jen táhlejší, atmosféričtější a oproti předchozím počinům není na poměry kapely až tak výbušná. Vyváženost zajištovaly starší vály v čele, nebo lépe řečeno s jejím koncem, v podobě skladby Traitors.

Prostě a bez keců, Misery Index jsou pořád extratřída a po pondělí mají další skalpy na účtě. Jo kdyby se tak příště dostali na strahovskou Sedmičku, to už by bylo na parte. Excelentní koncert!