Byl pozdní večer, osmý prosinec, byl osmý prosinec, byl lásky čas... a chvíli to takto v Roxy i skutečně vypadalo. Pokud těmto úvodním slovům nerozumíte, vše se záhy dozvíte, ale vězte, že neděle byla a zima k tomu taková, že byste půlkama štípali koleje.
Před inkriminovaným místem jsme se s RR, m2b a Krkovičkou sešli kolem 18h, ale dovnitř vstupili zhruba až o 3/4h později a to již hráli Kevorkian. Ze sálu se linuly těžké tóny, nijak rychlé rytmy, řev a neznělo to špatně, ale jak jistě víte, jak to na podobných akcích bývá, než se se všemi pozdravíte a vyřídíte formality s popůjčovanými cds apod., tak Kevorkian svůj set ukončili, což mne mrzí, protože jsem ještě neměl čest se s kapelou pořádně seznámit a toto byla opravdu dobrá příležitost. Zvuk byl výbornej a Kevoři z dálky zněli jako metal/core/hc, prostě houpavka a hrálo jim to slušně, znělo to tak.
Musím na omluvu Roxy říci, že mou počáteční nedůvěru rychle rozprášili, jelikož sál byl velmi slušně zaplněn nejen máničkami, ale i spoustou lidiček, které na metalu opravdu nezahlédnete (007, Papírna, Milada..) již v této chvíli a vše probíhalo tak, jak mělo. Zkrátka team Roxy přesvědčil, že dokáží perfektně udělat i takovouto akci, což znamená zajistit dostatek publika - reklama, organizace, super zvuk.. až na ten bar, ale to se dalo při takovémto množství lidí čekat. Těch sice nebylo tolik jako na C.Corpse (750) nebo Deicide (800), ale výrazněji méně to nebylo.
Po menší pauzičce a úpravě pódia se to před pódiem začíná zahušťovat a jako druzí na plac naskakují feelingovci The Great Deceiver v čele s..., však víte kým a tím nastal zmíněný lásky čas, protože Tomas na place při úvodech skladeb chvílemi působil jak Láďa Křížek, hehee.. Ne, že by tak vypadal, to ne, ale téměř všechny skladby nám věnoval z nejhlubší lásky k nám a nikdy neopomněl popřát, abychom si skladbu užili. Jen by mě zajímalo, jestli tímto způsobem uváděl i na 007, kde nedávno hráli s Converge (tak jak RR?).
Stejně jako v případě Kevorkian, opět jsem se ten večer s The Great Deceiver teprve seznamoval a rozhodně jsem čekal něco jiného, něco více švédského. Muzika TGD je zasněná a velmi emo. Kytary hojně užívají efektíků - delaye, echa, hally, kvákadla, flangery... a Lindberg je Lindberg, stydlivý exibicionista. Převládají valivé a hutné, někdy snad až zádoomčivé, ale corové rytmy (vzpomeňte na Crowbar, ale ti jsou daleko daleko těžší a temní), občas proložené svižnějším kouskem, nic utahaného a hozené až do hypnotanečních poloh, groove. Z muziky byla cítit zasněnost nejlepších dob Paradise Lost/Moonspell, drive a šťáva skandinávců míchlá s rozumem a nadhledem ostrovanů přes moderní pohled na tvrdou muziku, což mi způsobovalo jeden jediný pocit, euforii! A ta je zase přítomna při chemických procesech lásky, takže nakonec asi TGD hrají love metal ;) Téměř po celou dobu jejich programování jsem na pažích totiž měl husí kůži, nijak jinak se jejich působení na pódiu asi nazvat nedá - práce s publikem a salvy emotions, které jsme my pod nimi náležitě ocenili a na TGD to bylo vidět. Časově super (cca 45min?) a v klubu nemohlo být nespokojených.
Následně se všichni řítí na toalety, k pivu, na pokec.. a po chvilce pódiových škatulat přišlo to, na co tu všichni čekali. Napalmoví dědci se vrátili k undergroundu a začli zase pořádně sypat. Ani vlastně nevím, co bych k jejich setu měl říci. Profesionalita, entusiasmus a léta školy. Skoro jsem nemohl uvěřit, že takto ještě dnešní kapely hrají. Žádný sraní, jen frajersky a "moderně" udělanej oldschool!
Od prvních tónů se na prknech nepohybovalo méně než těchhle pět chlápků a stále to vzduchem lítalo jako nikdy! Tu jeden napalmovec, tu jeden satan.. mezi nimi Barney, místy Shane.. pak zase dredař a toho střídal neidentifikovatelnej iXák a tak stále dokola. Pod pódiem samozřejmě to samé, mela!
Ostříhanej a zhublej Barney vypadal jak klučina, kterej s tou kapelou začíná a přitom se na těch dřevech snad narodil. Mezitím, co občas podával ruku některému se nahoru drápajícímu, jeho neurotanečky chvílemi přecházely až v pobíhání a jako vždy, klasicky ho ječákem podporoval Mitch Harris, který s sebou měl i dceru (neustále točila nějakým fosfor předmětem), protože jak asi většina nevíte, ta tady má prarodiče, tak to spojili i s jejich návštěvou. Přistřiženej Pintado (má to už jen na ramena) si stále pěstuje svou bradku a neměl by se pouštet do sól ;), ale je jich tak málo, že to bylo jen a jen super! Danny, bicák, je mašina jak cyp, ničeho třeba dodávat, prostě stará škola. Poslední persóna je jedním slovem osobnost, kult a fantastickej basák. Pálil to přesně do kopáků, tak jak s jeho nástrojem musí. I přes slušně rozjetý kolínko Shaneův květák chvílemi dosahoval galaktických rozměrů, ale jak jinak než on, by vlastně basák měl vypadat?
Je pravda, že zhruba hodinová lekce "grindcore" byla docela náročná a vůbec by mi nevadilo, kdyby první set odehráli o 10-15min kratší, ale Napalmiči nás krmili téměř ze všech desek, jak vteřinovky, tak novinky, takže to ani jinak nešlo. Po skoro uběhlé hodině si je natlačenej dav vyřvává znova a přidávaj další čtyři kusy - ukončují šlágrovkama, Nazi Punks a Siege of Power.

Playlist:
Instinct of Survival (Scum)
Unchallenged Hate (From Enslavement to Obliteration)
Vision Quest (Harmony Corruption)
Nacroleptic (Order Of the Leech)
Continuing War On Stupidity (Order Of the Leech)
Take the Strain (Diatribes)
From Enslavement to Obliteration (From Enslavement to Obliteration)
To Lower Yourself (Blind Servitude) (Order Of the Leech)
Forced to Fear (Order Of the Leech)
Suffer the Children (Harmony Corruption)
Next on the List (Enemy of the Music Business)
Walls of Confinement (Mentally Murdered)
Per Capita (Order Of The Leech)
Dementia Access (Utopia Banished)
Christening of the Blind (Utopia Banished)
Volume of Neglect (Enemy of the Music Business)
Scum (Scum)
Life? (Scum)
The Kill (Scum)
Deceiver (Scum)
You Suffer (Scum)
The Icing on the Hate (Order Of The Leech)

Constitutional Hell (Enemy of the Music Business)
Can Play, Won´t Pay (Enemy of the Music Business)
Nazi Punks Fuck Off (Nazi Punks Fuck Off - Dead Kennedys)
Siege of Power (Scum)