Post-covidová koncertní sezóna post-hudebního ražení letos v Praze začala pěkně intenzivně a bude tak pokračovat po zbytek roku. Nebudeme ale předbíhat a vrátíme se ke středečnímu večeru ve smíchovském Underdog´s.

Pořadatelé Fluff Festu si pro posluchače alternativních žánrů připravili vystoupení amerických podivínů Nothing. Tvorba filadelfské čtveřice na poli shoegaze vykvétá jako unikátní květina se silnými halucinogenními účinky, kterou si nelze splést s jinou. Nothing na evropském turné doprovodili noiserockoví The Waltz a jako support se představilo české indíčko Planety. Našince jsem nestihl. Do překvapivě natřískaného Underdog’s přicházím těsně před startem The Waltz. (Aneb na tuto hudbu u nás nikdo nechodí, jak často skepticky tvrdím. Jsem velice rád, že se opakovaně pletu.)

Pokud by The Waltz byli nápojem, jednalo by se o bouřlivý koktejl z Panoramixova kouzelného lektvaru smíchaný s Red Bullem, trochou kávy a silným belgickým pivem Tripel, uvádí trefně kapela na svém Bandcampu. Hudba The Waltz měnila nálady jako schizofrenik v pokročilé fázi nemoci. Šibnutě hravé a veselé indíčko každou chvíli přepínalo osobnost na nebezpečnou hysterku. Osobně jsem preferoval uřvané či valivější momenty, ale celkově set své kouzlo určitě měl právě díky této zběsilé proměnlivosti. The Waltz tak dokazovali, že na nadprůměrné úrovni zahrají téměř cokoli. Očividně také zabral jejich kouzelný lektvar. Belgičani překvapili závěrem s hypnotickou masivností odkazující spíše než na jinak dominující punkovější a rockovější polohy k post-metalovým těžkostem Cult of Luna. Geniálně vygradovaný set!

„My jsme Nothing,” spustila čtveřice s cíleně apatickými slovy večerní a dle návštěvnosti očekávaný koncert. Prostor Underdog’s zalil hustý kouř a masivní, zasněné zvukové stěny. Efekt, že zvuk je všude kolem a my se v něm topíme jako v hlubokém oceánu, byl maximální. Skrze něj díky precizní zvukařskému řemeslu byly dobře slyšitelné odevzdané zpěvy a barevná melodika levé kytary. Misantropie a psychická bolest v romantické apatii. Dreampopová rozvolněnost pro každého houbičkového astronauta. Grunge-punková energie, při níž se v kotli řádně pařilo. A občas i napínání noiserockových nervů. Nothing naživo efektivně na povrch vynesli tyto kontrasty a přednosti vlastní tvorby. Pokud se oprostím od fanouškovství a zalíbení v zasněném žánru, přesto budu hovořit o profesionálním vystoupení dotaženém po všech směrech. A když závěrem podlahu rozvibroval charakteristický rytmus bicích při úvodu hitovky „Bernie Sanders“, bylo jasné, kdo je jedním z nejvýraznějších jmen v žánru.

Fotky © Michal Kočan