Na čtvrtý ročník akce PG jsem se těšil. Po třech předchozích ročnících se tato akce stala poměrně oblíbenou každoroční stálicí na brněnské klubové scéně, která stmeluje různé undergroundové subkultury, které by se normálně ani úplně potkat na jednom místě nemusely. Akce je vždycky dobře připravená a naplánovaná, neočekával jsem v případě čtvrtého ročníku nic jiného.

Akce čítala celých osm kapel, tudíž bylo celkem nabíledni, že začátek bude poměrně brzký. Otvíračka v podobě brněnské poměrně mladé kapely No God Rhetoric udeřila kolem sedmé hodiny. Zpočátku to vypadalo na bledý začátek z hlediska návštěvnosti, ale klub se začal postupně pomalu zaplňovat a konečně číslo se zastavilo na necelých dvou stovkách přítomných, což je moc pěkné číslo.
Přestože banda NGR funguje relativně krátkou dobu, už si dobývají výrazné místo přinejmenším na Moravě. Tohle vystoupení bylo speciální hlavně tím, že se tu poprvé prezentovali s baskytarou, kterou obsluhoval Johan, známý jinak jako kytarista Průmyslové Smrti. Moc jsem nevěděl, co od toho tentokrát čekat, kapelu jsem znal prozatím výlučně jako trio, ale musím říct, že basa tomu děsně sluší, a i když je potřeba, aby do sebe všechny díly skládačky ještě zapadly, i tak NGR podali suverénní výkon. Rychlý nasraný grind, jehož punkové vlivy trochu ustupují v novějších válech více grindovému až metalovému ostří, což ale vůbec není na škodu, právě naopak, tvorba dostává ostřejší kontury a říz, otvírák jak noha.

http://bandzone.cz/nogodrhetoric

Většinu lidí, kteří klub navštívili, jsem znal minimálně od pohledu, atmosféra tu na koncertech bývá příjemná, tenhle večer ovšem kazila již od začátku dvě poměrně napitá individua, která nebrala moc ohledy na to, co se kolem nich děje, což ústilo v nepochopitelné pokusy o zvedání odposlechů, nebo v mém případě později k roztržení oděvu. Nicméně při všech těchto eskapádách byl přítomen Bery, jakože jeden z organizátorů, který oba blbečky usměrňoval a v jednom případě usměrnil i vyhazovem z klubu. Když se někdo chovat neumí, tak mu to zkrátka patří.

Ale zpět ke kapelám. Nejen grindcorem tu byl živ člověk, tentokrát byl playlist poměrně rozmanitý, což možná někdo mohl nést nelibě, ale mně to osobně poměrně dost vyhovovalo, až na jeden případ. Ale k tomu se dostanu později. Druhou kapelou v pořadí byli Kaosquad, pocházející z Blatné. Upřímně řečeno jsem měl o všech kapelách spíše matnou představu, co naživo přinesou. Kaosquad byli šmelc. Tři členové, nejzákladnější složení. Baskytarista s kytaristou měli pod palcem i zpěv, který byl hodně oldschoolový, především basákův chropot mířil až někam do vod Pestilence. Myslím, že se začíná už rýsovat, odkud vítr vane, old school death se tu potkával s thrashem a grindovými vichřicemi. Riffovalo se ostošest a muziku hnal vpřed hodně schopný bicmen, jehož sypačky měly sílu jako prase. Zkrátka žádnej „lechtač“. Celý to mělo koule a rvalo hlavy, takhle zkraje hodně dobrý.
http://bandzone.cz/kaosquad

Crustoví Fear of Extinction začali svůj set hodně energicky, bylo to šíleně nahlas, ale ze začátku to tomu jejich rychlému crustu právě slušelo. Nicméně bohužel to postupem času začalo být docela rutinní, a chvílemi zněly skladby i dost rozsypaně. Po Kaosquad jsem měl tedy poněkud ve finále vlažnější pocit, i když ze začátku to vypadalo, že to kluci pražští rozdupou ještě víc, než kapela předchozí. Škoda. Možná by nebylo od věci, kdyby se členové navzájem vnímali, protože nebylo neobvyklé, že se jeden člen kapely o začátek skladby opozdil, protože zrovna pil, a podle pohledů bych řekl, že tohle fakt záměr nebyl.
http://bandzone.cz/fearofextinction

O kapele NOT! jsem věděl jenom to, že slaví dvacet let, ale z nahrávek jsem jako vždy moc, co přijde při začátku jejich setu, nevěděl. Rozpoutala se bitva, borci to rozjeli hodně nasraně, s až blackmetalovou agresí, podpořeno hodně sugestivním vokálním projevem v češtině. Trochu jsem nepochopil zpěvákův pyžamový obleček, který jako by celou tu temnotu srážel, ale když jsem si na to zvykl a vnímal hudbu jako celek, byl to strašnej masakr. Od rychlejších sypaček přes valivé momenty, atmosféričtější party a dokonce se objevily náznaky nějaké progrese, či netypické vyhrávky. Hodně zajímavá kapela a budu se muset na tuhle historii mrknout trochu víc zblízka. Sympatické mi taky bylo, že kapela si nehrála moc na srandičkáře (aspoň v rámci textů) a zdálo se, že jde o poměrně vážná témata.
http://bandzone.cz/not

Proti slovenským thrasherům (a obecně proti thrash metalu samozřejmě) Catastrofy nemám vůbec nic. Ale jestli jsem u nějaké kapely měl od prvních tónů dojem, že na akci nezapadá (byť na ně sál byl dost zaplněný, a evidentně především lidmi holdujícími thrashi), a taky mě to hned od začátku příliš nebavilo. Holt předchozí kapely mě naladily na jinou vlnu a tudíž na mě skoro až heavíkový thrash metal neměl pranic účinek. Hoši byli energičtí, sympatičtí aj vtipní, ale bohužel tohle mi proteklo tak jedním uchem tam, jedním uchem sem. Možná za jiné konstelace jinde si budeme rozumět víc.
http://bandzone.cz/catastrofy

Dnes už legendární Ahumado Granujo mají v mých očích poměrně nevděčnou pozici. Viděl jsem je před x lety když otevírali jeden ze dnů Brutal Assaultu, kde s nimi na pódiu řádil Burák (Jig-Ai, DEOAG, ex-Brutally Deceased). Poměrně energickej „taneční“ set, kterej mě dost bavil i v době, kdy jsem grindu a podobným věcem příliš neholdoval. Když se začali objevovat s navrátilcem Davidem, vydalo to za slušný boom. Kapela se jako předskokan Napalm Death v Českých Budějovicích, což byl výkon takřka katastrofální (především kvůli hodně špatnýmu zvuku). Pak jsem je viděl na letošním Brutalu, ale ani tam mě nepřesvědčili. Čekal jsem tedy, co předvedou v jednom z nejlepších brněnských klubů, který je pro mě zárukou brilantního zvuku téměř vždy. Nicméně se mi tak zdá, že ačkoliv kapela nepostrádá nějakou vtipnost skrz už zajetá techno intra a chytlavé riffy, že se naše cesty zkrátka nescházejí. Co mnoho lidí v brněnském klubu roztančilo, zanechalo mě poměrně chladným. Nemyslím si, že by jejich produkce byla nekvalitní, skladby jsou chytlavé, vokál kvalitní, jen se zkrátka nemůžeme setkat, třeba v budoucnu.
http://bandzone.cz/ahumadogranujo

Na polskou akvizici Ass To Mouth jsem se těšil velice, poněvadž jsem je jako jednu z mála kapel měl skutečně naposlouchanou. Dostal jsem od nich přesně, co jsem čekal, našupaný set, plný rozjetého grindcoru, tu chvíli více tanečního, tu chvíli více rozsekávajícího na maděru. Z Poláků tryskalo nadšení i vysoká míra profesionality. Spousta kapel by se od nich mohla učit. Ve chvíli, kdy dokáže celá banda táhnout za jeden provaz, roste i schopnost předat svůj materiál a přinést to, co od podobného koncertu fanoušek očekává, absolutní uvolnění negativní energie a absolutní pařbu.
https://assgrindsystem.bandcamp.com/album/degenerate-2014

Poslední kapele Alea Iacta Est se musím omluvit, při té smršti kapel a jejich pozdnímu času hraní si bohužel z jejich divokého vystoupení neodnáším už žádný hlubší dojem. Slibuji, že tohle napravím při nějaké jiné vhodné příležitosti.
http://bandzone.cz/aleaiactaest

Dle mého názoru dopadlo čtvrté pokračování Power Grindcore nad očekávání a spokojené mohly být jak kapely, pořadatelé, tak fanoušci. Škraloupů bylo minimum a ani klub Melodka, byť byl plný, neposkytoval nijaký pocit nepohodlí. Pro ten večer ideální podmínky. Doufám, že to Marcy s Berym nevzdají, a dočkáme se příští podzim pátého pokračování.