Dlouhých šest a půl let trvalo, než si do České republiky našla cestu maskovaná banda jménem SlipKnot. Od posledního koncertu v Ostravě se toho v kapele událo opravdu hodně – zemřel basák Paul Gray, odešel bicmen Joey Jordison a vyšla deska .5: The Gray Chapter. Tu v rámci svého turné přivezli představit do Prahy i s novými členy, Alessandrem Venturellou a Jayem Weinbergem.

Jako místo dění byla zvolena O2 Arena, což ve mně vzbudilo menší pochybnosti ohledně zvuku uvnitř této pastoušky, ale budiž. U haly se už notnou dobu před oficiálním otevřením shlukovaly davy fandů, ale při vstupu probíhalo vše jako po drátkách. Všechno z kapes, projít rentgenem a hurá dovnitř. Hala se rychle zaplnila a už při začátku předkapely panovala velice slušná atmosféra.

Suicidal Tendencies, veteráni hudební scény, se s tím nepárali a do velice dobře reagujících diváků napálili osm songů. Bohužel s velice proměnnou kvalitou zvuku, za sebe můžu říci, že jsem si pořádně vychutnal pouze Possessed to Skate a How Will I Laugh Tomorrow. Skalním ale nevadil ani tento nedostatek a užili si jak burcování bubeníka Erica Moorea, tak i mnohdy takřka „epileptické“ poskakování frontmana bandy. K vidění tak bylo 40 minut energie, která byla na rozjezd opravdu vynikající.

Setlist: You Can't Bring Me Down, Ain't Gonna Take It, Possessed To Skate, Freedumb, Subliminal, Cyco Vision, How Will I Laugh Tomorrow, Pledge Your Allegiance

Nastala úprava pódia, skrytého za oponou s dvěma velkými „S“ a s úderem deváté čekali všichni začátek pekelné show. Chlapci z Iowy si ale dali trochu na čas a na plac vylezli až po uplynutí akademické čtvrthodinky. Ale pak SlipKnot šlápli na plyn s úmyslem nezastavit. Řádění této devítky doplňovala velkoplošná obrazovka, která nabídla útržky klipů, logo kapely, ale také detailní pohled do operovaného těla a hlavně spoustu pasáží „ze života hmyzu“, a to hlavně v larválním stadiu.

A jako uprostřed hromady larev to vypadalo i na ploše. Ta si koncert užívala od úvodní The Negative One a netrvalo dlouho a byl tu první mošík. Corey neztrácel čas a kromě několika pochval fanouškovské „fucking family“ to bylo jen o hudbě. Kapela na evropské turné pozměnila setlist a poprvé tak zazněly songy Skeptic a I Am Hated. Kapela to vzala jako regulérní průřez svou diskografií a nejvíc songů padlo z prvních dvou fošen. Diváci divočili čím dál víc, od Psychosocial to už byla takřka nekončící smršť a při závěrečné Spit It Out došlo i na nutné „Jump The Fuck Up“.

SlipKnot předvedli parádní představení, naprostý masakr, který bude hodně těžké překonat a Maggots můžou jen doufat, že na další takový zážitek nebudou čekat tak dlouho, jak tomu bylo teď.

Ale abych nebyl jen za pozitivní sluníčko, rejpnu si do dvou věcí. Tou první byl zvukař, který úvodní dva songy lovil utopeného Taylora (pak už to bylo ťip-ťop) a tou druhou organizace na ploše. Pustit takový dav jen dvěma východy, který se navíc v tunelu sekne a musí se prodírat přes frontu, čekající na šatnu, to je na pár facek pro žluté vesty a šediny pro bezpečáky… Skvělý zážitek to ale přebít nemohlo, tohle totiž byla naprostá bomba a koncertní orgasmus!

Setlist: Be Prepared for Hell (z pásku), The Negative One, Disasterpiece, Eyeless, Skeptic, I Am Hated, Killpop, Dead Memories, Everything Ends, Psychosocial, Wait and Bleed, Duality, The Devil in I, Metabolic, (sic).

Přídavky: Hell (z pásku), Surfacing, Left Behind, Spit It Out, 'Til We Die (z pásku)