Samozvaní vyvrženci z dalekého Brna zavítali do hlavního města, aby u příležitosti třicátých narozenin pokřtili novinkovou kolekci osvětových tónů a básní zovanou Na počátku byl spam. K tomuto zásadnímu úkonu si přizvali letité souputníky Satisfucktion, Honzu Vozáryho a Dana Kurze, a tudíž se mohlo jít na věc.

Start slavnostního ceremoniálu se o hodinu zpozdil, a když se kolem deváté začalo hrát, bylo v sále celkem příjemně zalidněno v zajímavém rozpětí věkových kategorií. Když dekadentní Freudovci na závěr půl druhé hodiny trvajícího kázání pekelných a nebeských mouder vytáhli Zimní varování, našli byste dost pamětníků, kteří vydání debutu Crossfade pamatují.

Satisfucktion se v průběhu prvních dvou skladeb zbavili zabasované zvukařovy kletby a kámošům poctivě předehřáli maso na hlavní událost večera. Crossover to byl vpravdě energický, Broňa je dobrý zpěvák, jen mi stejná poloha frázování v průběhu setu rušila větší hudební rozmanitost doprovodu. Určitě by stál za zvážení častější mix s řevem, který zněl zřídka a ze záznamu. Ale to je věc názoru, postavičky se rozkývaly, což byl účel, a mohlo se jít na hlavní chod.

Insania, uctívači hyeního kultu se předvedli k radosti uctívačů uctívačů hyeny (není chyba, pozn. red.) ve skvělé formě, kterou už předznamenalo zábavné představení na Brutal Assaultu. Když jsem na Marastu hodnotil jejich festivalové vystoupení, pasoval jsem Polyho na piedestal výsostného poety undergroundu, jemuž současnější tvorba hydry spíš dělá křoví k jeho zpěvnému filozofování a slovním hříčkám.

To musím nyní po detailnějším seznámení se s novým albem poněkud přehodnotit. Jestliže mě kapela v posledním desetiletí na deskách dokázala přesvědčit spíše vybranými kantátami ironické bezbožnosti, se Spamem je tomu docela jinak. Možná jsem správně astrologicky naladěn, ale letošní výběr na mě působí svou kompaktností příznivě a bavím se u kapely, jako dlouho ne.

Zdá se, že ubylo „kabátovsko-billovských“ prvoplánovně znějících popěvků, a důraz je kladený na mnohovrstevnatost a její následnou kombinaci. A to se vlastně týká jak muziky, tak lyriky. Jestli jsem měl správně zapojené čipy, tak rovnou osm nad hlavou proletivších komet pocházelo z letošní šílencovy sklizně. Vsazený tiket na aktuální materiál byl ten vítězný, ať to bylo o jednu skladbu víc nebo míň…

Od Nebe a Nietche následované Píšu ti švabachem a dále nakažlivou a poučnou Joe si nepohlídal záda, zafungovalo tradiční propojení Insanie a jejích indoktrinovaných následovníků. V sále panovala naprostá pohoda v souznění s tím, co předváděli kompjůtroví kacíři na podiu. Zvukově vše v pořádku, možná kytara zasloužila trochu vytáhnout, leč Polyho deklamace a zpěv hrály prim. To, že přidal na rapu, mi dělá velkou radost, k Insanii vždycky patřil.

Black Drum hraje na jistotu, a je úplně cítit, jak moc je s kapelou spjatý. Svou účelnou rytmikou dokáže i s mistrem Klímou vytvořit solidní výbušnou základnu pro Polyho uměleckou extravaganci. (Klíma se na koncert tak těšil, že mu krátce před show radostí vypadl lahváč z ruky. Zásahem shůry se však jeho lahev nerozbila. To bylo dobré znamení.) Kapitolou samou o sobě je elektronický čaroděj Tudy. Jakoby se konečně našel (nebo ho k tomu ostatní konečně pustili). Bez jeho kláves, ruchů a loopů by určitě celkový bizarní dojem nebyl tak dokonalý. Další předvedené novinky Ať kypí žluč, Mezi námi přeskočila jiskra či Bohové jdou k lidem, jsou toho nejlepším důkazem.

A právě před poslední jmenovanou nastoupil prošedivělý elektronický alchymista a mág Honza Vozáry, jenž byl zavirovaným počítačem vybrán jako virtu-rituální Kmotr. Bez dlouhých keců popřál dlouholetým kamarádům něco v tom smyslu, ať to hraje, a přítomným uctívačům kultu hluboký poslech Spamu. Polil stříbrný disk potištěný Bohem Otcem dávkou chutného rajhradského pivka, a pak už se chopil paliček, aby společně s hlomozením ostatních mystiků vyvolal na padech šťavnaté industriální beaty.

Nebylo to naposled, co řady Insaniaků rozšířil spřízněný astrální element. Broňa Míka se svým parťákem z Atari Terror Danem Kurzem odeřvali sbory refrénu výbušného projektilu Večer, kdy Freud zpíval basem. Pějí se zde ódy na heretickou verzi 0.17, ale došlo i na průřez straších bratří a sester nových songů (Božská komedie, Vražda ve staré hvězdárně, Volný radikál, Letíme dál, Peklo jsou ti druzí, Neprojdou). Tradičním potěšením byl Máj z mé dosud nejoblíbenější fošny a v úvodu proklamované Zimní varování, při němž si nešlo s milou neskočit divoký punkový dupák.

Jako počátek spamoidního tažení by to tedy šlo. Stále inspirativní ochutnávka tvorby třicetileté kapely se jeví oproti některým oslavovaným, leč prázdným “alternativním“ uskupením jako jistota a osvěžující pramen čerstvě znesvěcené vody. A to jednoduše proto, že Insania má obsah zatraceně silný a uzrálý.

Takže slyšte a modlete se: Lorem ipsum dolor sit amet, dolor et neque malesuada cras, pellentesque ipsum arcu eu proin, proin adipiscing potenti eu, ad sit dapibus. Interdum sed eu nunc aenean. Suscipit neque vestibulum at dolor malesuada facilisis. Sed augue lobortis, rutrum rutrum facilisi sit ut in, sit eros, et aenean ultrices libero suspendisse blandit, maecenas quis cras dapibus tortor…