Brutalovské technicky nedokonalé vystoupení The Ocean si říkalo o nápravu. Zvědavost na celkem zajímavé ostatní kapely také nebyla o moc menší, ale už jen kvůli The Ocean, které řadím spolu s nevelkým počtem projektů do vytříbeného smetánkového topu moderního metalu, by bylo čirou pošetilostí koncert vynechat. Koho zajímá, že už jsem je asi pětkrát viděl – mohlo by to být klidně častěji. První zastávka celého turné byla právě u nás, což slibovalo dostatečný elán vystupujících.

Při přemýšlení o účasti by se dalo polemizovat, zda je Rock Café skutečně vhodným klubem, ale odpověď ukážou již zanedlouho další řádky. Co se ale mírně vytknout musí, je přetrvávající nedostatek (nejen) pivního výběru v hudebním sále, stejně jako tamní fronty. Pořád ale ok, jelikož si můžete skočit nahoru, kde je k mání alespoň Kroužek či dost dobrá APA. Jako trošku drzá praktika, která tu není nic nového, mi přijde fakt, že při platbě kartou musíte nejdřív zvolit spropitné, než vás stroj pustí dál. To ale jen, pokud tento výběr barman nastaví a nedělají to úplně všichni. Samozřejmě jde jen o princip a pár korun nikoho nezabije.

Z únavy po noční směně a instalace nového audiohardwaru jsem sotva stihl v Quadriu dozápasit s plastovým příborem v Loving Hutu, než jsem s kouskem tofu v krku doklesal do sálu, kde akorát začínali EF. Lidí není zas tak málo a dost možná někteří věděli, na co šli.

Jo, vzhledem k mé nepřipravenosti mě docela překvapilo, že po příchodu hned vidím na stagi cello. Krom něho se posléze oblevila i melodica a vše se k hudbě hodilo dost pěkně. Sice první dva songy tohoto pomalejšího švédského post-rocku/metalu nebyly extra záživné, ale s časem stoupala kvalita skladeb i zvuku.

Nejdřív byly zajímavé spíše jen bicí a zanedlouho celkem vše. Zdá se, že klub skutečně nabírá na kvalitě ozvučení, jak kolegové namítali. Vokál se nejdříve neobjevoval vůbec, poté se dostavily pěkné cleany i screamy. Občas jsem si vzpomněl na pomalejší kousky Árstíðir, ovšem s jistou přidanou gradací. Vše zajímavě doplňovalo ponuré osvětlení old school žárovek nad bicími a jedním aparátem. Na start kapela naprosto v pořádku, navíc sklidila nemalý úspěch.

Již jako druzí v rámci co-headline tour začínají The Ocean. Už od prvních tónů Preboreal je mi naprosto jasné, že jsem tu správně a pokračuji přímo před pódium, kde je zvuk nastejno maximálně skvělý, jako všude jinde.

Jelikož jsem já blb kvůli White Ward vynechal poslední koncert v Underdogs‘, vidím teď kapelu na takové intimnější klubovce zcela poprvé. Obecně jsem jen netušil, co čekat od setlistu. Ač stejně každou zastávku chlapci tradičně skladby obměňují, Praha byla úplným začátkem turné a nebylo tedy možné nahlédnout do minulosti. Ukázalo se sice, že se chce kapela po druhé skladbě Permian soustředit hlavně na nové album, ze kterého spousta věcí naživo ještě nezazněla a které nijak extra nemusím, ale čas měli dostatečně dlouhý i na jiné lahůdky.

V podstatě nové album vůbec špatné není, ale ze zvyku na tradiční námrdy od této kapely je trochu zvláštní poslouchat příliš mnoho táhlých skladeb za sebou. Ale konec stěžování – chtěl jsem změnu, dostal jsem ji. Přechod na jiný repertoár navíc nespočíval pouze v nových věcech – nepamatuji, že bych naživo někdy slyšel Statherian (konečně něco z Precambrian!) či Abyssopelagic I.

A jak tedy obstával zvuk a hudebníci samotní? No tyvole!!! Zaprvé, takhle skvělý sound snad v Rock Café ještě nebyl. Dá se předpokládat, že zvukař byl jejich vlastní, což ale pořád tento prostor vyzdvihuje, protože když se chce, tak to jde. Jen se často v minulosti nechtělo, mno. Zadruhé byl i výkon kapely maximální, a to i přes úplnou absenci kotle (i když lidi byli) a Loïcovo tradičního crowdsurfingu. Jak je tedy možné, že to byl snad jejich nejlepší koncert v ČR od Brutalu 2019? Sám to nechápu, ale všechno znělo tak neskutečně luxusně a já byl opět úplně v rauši z toho, co tato kapela dokáže jak skladatelstvím, tak vervou.

Ke své kvalitě je k tomu nesmírně originální a není možné si ji s nikým splést. Když se řekne post-metal, někdo si možná představí nějaké nudné poletování v nebíčku s andělíčky, což tady zaručeně nesedí. Naprostý náser. Tímto jsem úplně zapomněl na špatný zvuk na letošním Brutalu a odpouštím zvukaři, protože co jsem viděl tady, mi dokázalo, že kdykoliv budou v ČR, prostě se na ně bez výjimky doplazím znova, i kdyby mě přejelo auto.

Obrovské dík, poklona a respekt patří kapele, že se ve svém tourování pořád nezastavuje a my tím pádem máme hodně možností se na ně i v tom našem podivném limbu mezi východním a západním světem podívat. Jsem hodně zvědav na další materiál, jelikož člověk nikdy neví, s jakým dalším překvapením přijdou.

Na konci jsem s kolegou stihl otravovat Loïca i barabanistu Paula a škemrat o fotečky, načež jsem ve své opilecké finanční negramotnosti nechal dvojku za další merch. Pro některé směšná částka, ale já můžu být rád, že furt nemám ten gramec, jinak by to bylo třikrát tolik.

setlist: Preboreal, Permian: The Great Dying, Boreal, Sea of Reeds, Atlantic, Subboreal, Statherian, Miocene | Pliocene, Abyssopelagic I: Boundless Vasts, Pleistocene, Jurassic | Cretaceous.

Nemůžu vole dýchat. Celou pauzu v opojení hyperventiluju fyzické důsledky předchozího koncertu, včetně vyřvávání textů do vyčerpání. Při domácím poslechu This Will Destroy You jsem moc nepochopil název kapely a ne že by mi z různých důvodů nějak extra seděl i teď, ale živý zvuk ho dokázal naplno ospravedlnit. Vždyť jo, tahle hudba vás nemá zničit a rozkopat fyzicky, nýbrž naprosto vyčerpat emočně!

Jako by nestačil výkon The Ocean, přišla na řadu v podstatě dost depresivní post-kapela, která ani neměla vokál, ale podařilo se jí mě vydeptat až do úplného zatracení. Především musím vynést do popředí ultra dunivý zvuk basy (trochu mi to připomnělo Russian Circlesna Brutalu), který byl parádně frekvenčně vyladěný, a přesto jako buldozer valil celým sálem. Nečekal bych, že to bude možné, ale tahle zlá rezonující bouře se postupem koncertu ještě více zhutňovala. Vůbec nic jsem nečekal a bylo to tedy kurva skvělé. Neznám toho od nich moc, ale podle Radka šlo o dobře složený všeobecný průřez tvorbou a nikdo z nás se nenudil. Ano, správně, toto mě zničilo!

Nezbývá než opět poděkovat kapelám a organizátorům za další nezapomenutelný zážitek a v neposlední řadě Martinovi za fotky. Překvapivě mě to celé odjebalo o dost víc než sobotní Liturgy, kteří byli až na příliš tichý vokál taky hodně super. Trošku mě teda sralo, jak se ani tady v tichých částech někteří troubelíni nedokázali zdržet konverzace, ale aspoň u bordelu jménem The Ocean se jim to příliš nedařilo. Každopádně kdo nebyl, jako by nebyl (eh?). Já nechci makat, já chci ještě! Na další týdny bych se nejradši na všechno vysral a objížděl Evropu po zastávkách těchto neuvěřitelných aktů. Pokud bych si mohl vybrat svou formu očistce, byla by neustávající smyčka tohoto večera mezi top pěti volbami. Díky díky díky. Jdu umřít.