Pravdou je, že jsem se chtěl ten večer jen opít a druhou pravdou je, že jsem chtěl vidět jen milé „Otazníčky“, bo jsem k tomu ještě neměl možnost. Do Café dorážím kolem 18:15 a bohužel stíhám už druhou polovinu setu ????. Inu konec ve 22 hod. se musí dodržovat, a přece jen 4 kapely.
???? hrajou v dnešní době populární math. To, že jsem jim nikdy nevěnoval pozornost, bylo dáno jejich né moc výraznou prezentací na cd (vs1 -:- vs2). Ty Mešu přece jen tak nějak mydlí dneska každý, někdo líp, někdo hůř. ???? jsou naživo príma. Žádné Fredrikovské kytarové eskapády, ale hutná, valivá vlna, notně podladěná a zahuštěna od kytar s lichou rytmikou od bicích. Já bych se i nebál pustit je víc z kolonky math, některé skladby svou tíhou a pomalostí si vesele míří do sludge. Hodně tomu napomáhá i valivý zpěv-řev. Po celotýdenním pracovním vypětí nemohla přijít lepší sklíčenost. Při závěrečném, chudém potlesku, rozuměj bylo téměř prázdno, jsem se jal omrknout merch, z kterého vybírám za krásných 500,- combo obou cd a trička.
V druzích Complete Failure se nám představuje bubeník z dnešních headlinerů Today Is The Day. Grind bez basy s Rasputinem v tričku Ahumando Granujo u mikrofonu. Tak by se dali charakterizovat. Bez basy je to opravdu mdlé. Za pochvalu stojí zmiňovaný bubeník, jenž měl opravdu výstavní sypačky. Rasputin zarputile řval na celý, stále vesměs prázdný, carský dvůr. Naší pozornost natolik nezaujal a v půlce setu odcházíme ochutnat něco z barových destilek.
Na Jucifer už je přece jenom více lidu, z 30 na 50, ale dvojici psychopat za bicíma a kočka za kytarou to nevadí. Co nastává? Totální hluková, táhla, bubínky ničící, expandující, ničivá hluková stěna zabalená do „rockových“ motivů. Ani v nejmokřejších snech jsem si nedokázal představit, jak by takový Napalmed či K-LXM zněli, kdyby to tak nějak hráli „nástrojově“, teď už ano. Je mi právě s podivem, že naživo skladby zněly tak „noise“, přitom regulérní nahrávky jsou tak rockové či písničkovité, zpětně tomu opravdu nemohu uvěřit. Pro mě vystoupení nemělo defakto vůbec slabé místo, pouze zvukově, kdy třetinu koncertu slečna nebyla slyšet od mikrofonu. Osobně mi to však nevadilo, viděl jsem je poprvé a hudba dostatečně vábila [dodatečně po poslechu cd musím říct, že absence zpěvu byla opravdu škoda]. Silnou koncentraci hluku odnesly především uši, posléze se s felákama shodujeme, že tak dlouho nám od kapely nezalehly uši jako právě od Jucifer. Vynikající – vrchol večera.
Today Is The Day – hvězda večera, pro mě opět neznámá. Abych pravdu řekl, čekal jsem tak nějak další klon Dillingerů, nějaké ty sekačky a podobně. Ne, dostalo se nám poctivé řezanice s palbou neutuchajících bicích, místy tahlýma rifama, sem tam nějaká zamot(h)anější pasáž, ale malonko sem tam vyhrávky a minisóla atd. Today Is The Day zřejmě nesledují trendy a nemají proč, přirovnat je k nějakému jinému hudebnímu tělesu, mně známemu, nejde, ale věřím, že v diskuzi se jména objeví. TITD hrajou v základu hardcore/metal, jenž za ta léta nabalují tolika vlivama, kvůli kterým bych se kolonce experimental metal nebál neuvěřit. Předešlí Jucifer ve mně zanechali tolik pocitů, že Today Is The Day byla jen taková třešnčika na dortu. Dramaturgie večera zapůsobila skvěle, Today Is The Day byli po Jucifer to pravé uklidnění. Burácející, ale uklidňující.
Klukům z Obscury opět nevyšli-nepřišli lidi, Rock Café zelo prázdnotou, jestli bylo před podiem 70-80 lidí, tak to bylo moc. Není to chyba špatně vybraných interpretů, to ne, jen si myslím, že přemíra koncertů v naší kotlině není dobrá. Pro hudebního fanouška to situace dobrá je, ale pro agentury těžko říct. Přesto Obscuře dík, další „blind“ koncert, který se líbil.