Krátce po oznámení koncertu TOOL v Praze bylo jasno - bude nová deska, 13 let jsem je neviděl, takže povinnost. Shodou okolností se o pár dnů později byl avizován koncert Alice In Chains, takže jsme se ženou měli o vánočních dárcích zcela jasno. Někteří možná četli post u mě na FB, původně jsem nechtěl ani z jednoho koncertu nic psát, prostě si je jen maximálně jít užít. Nakonec se ale z rychlovky vyklubal tento článek, byť tak trochu na vyžádání.

Předkapelu jsem nestihnul, protože v O2 Aréně je kontrola snad ještě přísnější než na letišti. Naposledy jsem v téhle monstr hale byl (opět s mojí drahou polovičkou) na Ozzym s Korn. Proto jsem byl docela zaskočen, když ve 20:00 byl před halou obří hrozen čekajících. Šlo to k uzoufání pomalu, ale nakonec jsme to zvládli a prakticky na vteřinu přesně, když FIEND skončili, jsme se konečně probojovali ke vstupu pro stání pod pódiem. Ale kvůli předkapele jsem tam stejně nešel, dle přítomných se jednalo o "Mastodon pro chudé", ať si za tím má člověk představit cokoliv. Zpětně jsem si nic nepouštěl, takže se případně omlouvám, pokud jsem tímto označením urazil nějakého fandu.

Přípravou na koncert TOOL jsem strávil poměrně dost času, když jsem sjížděl videa s novými skladbami. A přesto mě to totálně dostalo!

Zvuk: největší slabina každého koncertu, kromě toho, když se třeba muzikant ožere (mohl bych jmenovat) nebo sjede (raději nebudu jmenovat). Danny Carey měl ale podle mého názoru bicí nazvučeny fantasticky. Ano, pokud to rozjel na obou kopácích, tak to vyrobilo stěnu, přes kterou někdo mohl mít problémy cokoliv zaslechnout. Pod pódiem (asi tak 6m od Justina Chancelora, lehce ale směrem doprostřed ke Careymu) byl nicméně zvuk monstrózní! Když bedňák kopáky zkoušel, žena se vedle zavrtěla, že "to ne". Já jsem se skoro roztetelil blahem "ano, to chci"! A byla to masáž! Málokdy se ale poštěstí, aby byly slyšet veškerý cingrlátka, tabla, perkuse, činely (a jeden obří gong) a zároveň se bez problémů dalo zaposlouchat do neskutečných basových linek Justina, naprosto precizní kytary Adama Jonese a samozřejmě zpěvu Maynarda. Neregistroval jsem slabší momenty, naopak - tady bylo vidět, co dokáží udělat 4 nástroje. Správnou intenzitu dokázali navodit úplně v pohodě právě jenom Danny a Justine (Meshuggah se mají ještě hodně co učit :-)). Adam Jones nezahrál jeden tón křivě a předváděl ty samý neskutečný riffáže a vyhrávky, co na desce. A jaký slabší hlas by měl mít Maynard James Keenan? Má snad Halford slabší hlas než míval? Nebo Bruce Dickinson? Tady přece nejde ani o to, jestli dokáže zařvat stejně jako na desce, ale to, že dokáže naprosto čitelně artikulovat a kouzlit a doplňovat atmosféru neskutečně barvitými vokály.

Výběr skladeb: nespokojenost? A co jako chcete - The Grudge, Lateralus, Sober? Ale to by taky koncert trval třeba 3 hodiny (ne že bych nevydržel, protože ty 2 hodiny mi utekly jak voda). Za mne opět tedy spokojenost, včetně dvou novinek, kde bylo vidět, že lidi bedlivě poslouchají a sledují. Byla to naprostá paráda, že jsem ani jednou za celej koncert nedostal štulec do žeber nebo mi někdo nedupnul na nohu. Taky si to chce uvědomit, že Tool nejsou tuctová kapela. Oni nepřemýšlí jenom o hudbě a textech (!), ale zároveň i o prezentaci jednotlivých skladeb - od samotného CD, které je vždy v něčem výjimečné (anatomie těla v Lateralus, 3D brýle u 10.000 Days), přes propracované klipy, až po živé vizualizace. Než někde vystoupí, vymyslí přesně daný koncept, nepřijedou "jen na kšeft". Než vyjedou na turné, promýšlí vše do nejmenšího detailu. A to je asi jediná věc, která mi vadí - musel bych se asi 10x naklonovat, abych dokázal během koncertu absorbovat všechny nuance. Nelze totiž zároveň sledovat dění na plátně, krabo-pavoučí pohyby Maynarda (čest přídavkům, kdy měl místo mikrofonu amplión a rázoval s ním vzadu na svém stupínku) nebo (a)rytmizujícího Dannyho. Bavilo mě i jeho sólo na bicí, které předvedl po přestávce. Mám rád i jeho další projekty (Volto, Legend Of The Seagullmen) a bylo by skvělé, kdyby se třeba Primus konečně tady dokopali k turné po Evropě (Danny tam skvěle zaskakoval za Tima Alexandra). Ale to jsem dost odbočil. Jelikož jsou TOOL ale taky jenom lidi a ne stroje (což mě třeba fascinuje ta odlidštěnost koncertů Meshuggah), tak nějaké ty drobnosti jsou pak více než sympatické, jako třeba když si Justine namísto Jambi rozjel linku pro Forty Six & 2.

Vizuál: prostě huba dokořán. Když jsem si sjížděl různá vystoupení, tak jsem tušil, jak to bude vypadat, ale výsledek předčil očekávání - rotující světla, laser show, promítání na plátna. Kde by se jedna kapela spokojila s promítáním klipu, Tool mají na výběr z několika variant, co budou promítat. Kdo se chtěl nechat unášet hudbou, mohl se k tomu kochat (i když některé výjevy na plátnech byly pro silné nátury). Zcela s tímto konceptem tak podle mne zafungovala i pauza mezi skladbami, která byla laserem promítána do vzduchu. Je přece naprosto v pořádku, že po 90 minutách si muzikanti chtějí odpočinout (nebo třeba taky dojít na záchod, že?).

Závěr: třetí návštěva Tool (2002 - Ozzfest k Lateralus, 2006 k 10000 Days a teď k ještě nevyšlé desce, dočkáme se 30/08/19). Každý koncert měl svá specifika, ale předchozí koncerty teď převálcovala ucelená prezentace se zcela jasným záměrem - dát návštěvníkovi maximální zážitek. Proto naprosto kvituji tvrdý přístup k ignorantům, kteří si mysleli, že jim projde focení: ven a už se nevracej! Vzhledem k tomu, jak emotivně Maynard prožívá celou show, je pochopitelné, že nechce být ničím a nikým rušen. Výjimka byla udělena až na poslední skladbu, ze které zde jsou i fotky.

Tahle kapela je prostě nejdál a ve všem! Ne, nikdo mi nevymluví, že tohle nebylo na 100 %. Těším se na novou desku, protože stejně jako při živé prezentaci, i tady je kladen důraz na vizuální stránku, takže jsem zvědav, čím mě tihle Amíci překvapí tentokrát.

Setlist:

Third Eye (Intro)
Ænema
The Pot
Parabol
Parabola
Descending
Schism
Invincible
Intolerance
Jambi
Forty Six & 2
---
CCTrip
Vicarious
(-) Ions
Stinkfist