Koncert švédské hudby pro uctívače oprátek a žiletek, Vanhelga, provázely komplikace už při spuštění propagace. Skupina musela křest své úspěšné desky Fredagsmys odložit kvůli nějakým problémům s cestou do Prahy. Údajně šlo o problémy s lístky do letadla, a tak se koncert odehrál až 14.9. v klubu Rockberry. Ono to ničemu nevadilo. Podobně zbarvená akce se dokonale hodila k podzimnímu období, kdy je svět zachvácen melancholií a chmurným počasím. Život z přírody odchází, nastupuje prázdnota a depressive black metal. Stylové je také umístění klubu, který se nachází pod “mostem sebevrahů”, mostem, na nějž chodili nešťastníci ukončit svůj život a absolvovat skok mezi budovy, které se pod ním neblaze nacházejí (navigace v mobilu nás naváděla také ke skoku, hehe).

Několikrát jsem byl varován, že Rockberry není ideální prostor pro pořádání koncertů. Inu, je to těžký androš, kam se vejde minimum hlav, a dost mi svým interiérem připomíná brněnský, legendární Brooklyn. Pokud se však pozvou kapely podzemního ražení, dá se to přežít, i když dostat se na Vanhelga pro opozdilce bylo nemožné. Podnik se může na druhou stranu pyšnit správně “úgéčkovou” atmosférou, kde mohou depresivní i jiné blacky hezky vyniknout.

Sebevražedný večer odstartovali plzeňští kamarádi Sól, kteří neuvěřitelně rostou a pracují na sobě, což se výsledně podepisuje na jejich koncertech (studiově nic na kontě nemají, ale pracuje se na tom!). Sól mi sedli do nálady naprosto dokonale. Tak především, kapelu nakopnul nový bubeník, který hrál (opak původního) naprosto přesně, přičemž ke kapele sednul jako smyčka kolem krku. Plac po chvilce zachvátil hustý dým, v němž vynikaly temné postavy s nepříjemnými maskami, které díky jistému odosobnění úspěšně posilovaly atmosféru. Sól vypadali jako temné duše ze záhrobí a především zpěvák působil jako umučená entita křičící v zoufalé agónii a jeho vokál také všechny přítomné přikryl pokrývkou zoufalství a trýzně. Vylepšil i svojí show. Díky tomu, že již nemusí obsluhovat flétnu, si dovolil více prožívat všechny drobné možnosti, jaké se mu naskytly. Například vešel mezi nás diváky a nepříčetně vykřičel svá slova do našich myslí bez mikrofónu. Byl to pocit, jakoby na nás útočil zlý duch. Tohle působilo opravdu mrazivě (až jsem měl pocit, že se pos…). Celkově byl na pana zpěváka uhrančivý pohled. Zvláště pak, když jste se frontmanovi zadívali do očí, to jste měli pocit, že již není člověkem. Zařazen byl i čistý zpěv, jehož bych se v případě Sól dočkal v budoucnu rád i častěji. Žádná faleš, zaváhání, precizně odvedená práce, která ještě posílila pocity zmaru. Mráz po celém těle! Instrumentálně vše šlapalo, jak mělo. Tíživé riffy s přesahem až k post-black metalu/rocku samy o sobě tvořily černočernou temnotu, z níž vycházelo smrtící vytí a bědování nad životem. Bravurní! Sól hrají něco, co v České republice skutečně chybí a má potenciál se prosadit i u zahraničního publika. Zapomeňte na nějaké Daerrwin, tady se hraje pořádný blackmetalový pohřeb!

To Vanhelga byli zklamáním. Koncert Švédů měl zahuhlaný hluk, v němž jsem vůbec nedokázal najít kytarové party. Vokál byl čistě průměrný, opět zahuhlaný. Takový druh hrdelního přednesu jsem slyšel už mnohokrát a nemá příliš co nabídnout. Žádné výrazné motivy, ani atmosféra nebyla pořádně cítit. Zbystřil jsem pouze jakmile Vanhelga nasadila pomalejší, až baladické pasáže s čistým zpěvem, to, musím uznat, působilo skutečně uhrančivě. Následně se však vše vracelo zpět a kytar aby se člověk přes ten rámus dohledal. Škoda, Fredagsmys je deska dobrá, zcela určitě top jejich diskografie. Kdyby byl zvuk lepší, kdyby… rád na ně někdy zajdu znovu, ale čekat zázraky radši už nebudu.

Večer měl patřit Vanhelga, která křtili novou desku Fredagsmys, ale koncert ovládli Sól. Ti vytrhli žiletky Švédům z rukou a vykouzlili opravdu depresivní atmosféru s působivou, děsivě uhrančivou show, kde se zpěvák proměnil v umučenou duši, která křičela ze záhrobí v místy až nepříčetném stavu. Skutečná, hmatatelná a tíživě působící atmosféra. Zahuhlaná produkce Vanhelga s průměrným vokálem, kde oproti Sól chyběla skutečně depresivní nálada. Vanhelga prostě nebavila. (Čest těm, kdo přežili následnou after party U Suchý Dásně.)