Koncert na Sedmičce psaný se začátkem na půl osmou, leč support, měl-li nějaký být, se nekonal, takže se začíná až lehce po půl deváté. A Sedmička je slušně zaplněná, i na black metal se dneska, když ho udělá Silver Rocket, valí a o to překvapivěji pak složení publika vypadá. Obvyklé sedmičkovské obličeje (většina) smíšené s fandy DarkThrone a Bburzum (menšina), nemyslím si, že by většina hardcore fans koncert navštívila, kdyby byl kdekoliv jinde a pořádal ho kdokoliv jiný, ale téměř všichni se dobře bavili, takže koneckonců proč ne. V daném kontextu mě ale celkem pobavila jednak cedule před Sedmou, kde byli WITTR označeni za hc/black metal a pak zábavná trojčlenka přede mnou, ve které proběhlo pár rychlých fórů na téma black metal při první písničce a pak rychle na bar. Pán(1) a dámy(2) rozhodně dostali to, co očekávali. Přicházím o třičtvrti na devět, před pódiem už se musí člověk lísat dosti natěsno a těžko se někam aspoň na dohled kapely proniká, takže volím strategii úlisného plazení podél zdi a koukání zboku. I tak ale výhled nic moc, víceméně jsem viděl jen pravého kytaristu a občas probleskl bubeník, co se dělo na levé straně mi nicméně zůstalo tajemstvím.
Ale teď už dost plků a něco k hudbě samotné. Sice šlo o black metal, ale udělaný přece jen z trochu jiného těsta než tradiční žánroví příslušníci. Důraz se klade na atmosféru spíše než na zlo samotné, dlouhé těžko uchopitelné písničky, při kterých se samovolně utíká k různým myšlenkovým proudům, okořeněné prvky noiseových ploch a šamansky uhrančivých partů, ale zároveň stále trošku leze seversky blacková zima pod kabát, štípe do tváře, vzdáleně hučí včelín a občas profackuje i nějaký ten skřítčí bodavý skřehot. A tak z proudu myšlenek vždy vrátí zpátky nějaký ten černý riff nebo zpěv, čímž se člověk po celou dobu udržuje v takové příjemné polo(ne)zamyšlenosti a hodina a čtvrt, rozuměj délka setu, v poklidu uplyne. Ne že by za sebou nechala nějakou nesmazatelnou rýhu, spíše tak pár šrámů, které do týdne zapomenu, ale večer to byl strávený příjemně. Právě proto mě vlastně ani nenapadá, co bych dál psal, snad jedině zmínka o zvuku, který zaslouží pochvalu, hezky čitelný, což se u černých linek často nestává.