Kdy: pátek 5. dubna 2025

Kde: UT Connewitz, Lipsko, Německo

Německý festival A Sinister Purpose mám dost rád. A to nejen díky tomu, že sem pořadatelé zvou super kapely, ale i díky velmi specifickému klubu UT Connewitz. V minulosti jsem se sem podíval už třikrát, a když přišla informace o tom, že letošní ročník bude poslední, bylo jasné, že jej nevynechám. Sice mi tentokrát nevyšlo zde být na oba dva dny, ale aspoň sobota, kdy hráli Negative Plane, byla povinnost.

Jelikož padlo rozhodnutí, že zde ani nebudeme spát a pojedeme na otočku, nebyl čas na žádnou turistiku ani pořádnou pivní kulturu. Před druhou sedám do auta, za tři hodiny jsme na místě, rychle seženeme nějaké jídlo a jdeme na první kapelu.

Sobotní program otevřeli Nizozemci Rattenburcht. Na první pohled úplně mladá kapela, ale je to už tři roky zpátky, kdy mi v Antverpách bubeník Lubbert Das a Turia o tomto projektu říkal. Až letos ale vyšlo jejich první album Vampyric Vessel a já je měl konečně možnost vidět live. Jedná se o těžce primitivní, ale zároveň dost zabijácký black punk. Jasný Ildjarn worship, ale dost chytlavý a energický, podobně jako třeba Invunche.

Na rozdíl od svých dřívějších kapel zde J. nebubnuje, ale hraje na kytaru a řve. Jestli mě ale něčím Rattenburcht dostali, byl to primárně vokál baskytaristky. Ta fakt ječela tak šíleně, že mě z těch výšek kolikrát až bolely uši. Rozhodně ale největší přidaná hodnota a signifikantní prvek, díky kterému Nizozemci jasně vyčnívají od jiných podobných kapel. Jeden song zněl sice stejně jako druhý, takže půlhodinový gig byl úplně dostačující, ale neva. Super začátek, a jestli nějak hrát v roce 2025 black metal punk, tak přesně takhle.

Jako druzí pokračovali rakouští Peace Vaults. Vlastně kapela s dost podobným přístupem k žánru jako její předchůdce, jen tedy s výrazným začleněním post-punkových prvků, které jejich jinak primitivní black hezky ozvláštnily. Během koncertu jsem sice rovněž brzo dostal pocit, že prakticky hrají furt ten samý song dokola, takže část jejich setu jsem prokecal, ale rozhodně nemohu říct, že by mě nebavili. Popravdě více, než jsem čekal.

Kromě vypjatých skřeků se tentokrát i čistě zpívalo. Sice docela falešně, ale ne že by to extra vadilo, víš jak. A ruku do ohně bych za to sice nedal (hodně kouře), ale mám za to, že o basu a část vokálů se zde opět postarala žena, což u kapely na podobném festivalu vždycky potěší. Stejně jako v případě Rattenburcht i Peace Vaults pomůže ženský hlas aspoň trochu vyčnívat v záplavě velmi podobných kapel, kterých je dnes jako much.

V následujících Spectres & Teeth jsme pak mohli vidět konečně pár více známých tváří. Jedná se o jeden z mnoha projektů, za kterým stojí Basti a Jannis z Kringy, kteří na pódiu zastávají stejné role jako ve své hlavní kapele. Dále zde za bicími seděl sám pořadatel festivalu, kterého můžeme znát například také jako zpěváka Vidargängr. Druhého kytaristu, který s kapelou hrál, popravdě neznám.

Rukopis obou hlavních členů byl však v hudbě nepřeslechnutelný, stejně jako jejich přístup k samotnému hraní. Úplně jsem měl pocit, že fakt koukám na další koncert lidí z Kringy, kteří se rozhodli, že si chtějí něco podobného zkusit zahrát i s někým dalším. Vzhledem k tomu, jak mám ale hudbu těchto lidí rád, neberu to vůbec negativně. Naopak, koncert to byl dost dobrý a nejsem jediný, komu se fakt líbil.

Jisté rozdíly oproti již několikrát zmíněné kapele zde šly ale pochopitelně najít. Troufám si říct, že Spectres & Teeth jsou více přímočaří a více death metal. I samotný zvuk kytar byl poněkud jiný, hutnější a více zprasený. I s ohledem na jejich nahrávku No Magick Spawns! si nicméně myslím, že tohle prostě měl být bordel. Ve výsledku skvělý, a to i včetně závěrečného songu, což byl snad nějaký pop cover, který byl zazpívaný falešně jako debil, ale rozhodně zabavil.

Další kapelou pak byli speedmetaloví Obnoxious Youth. Švédská kapela, která nahradila původně potvrzené Obskuritatem, kteří museli být z lineupu vyškrtnuti. Nebudu vám lhát, absence Obskuritatem mě docela mrzela, i vzhledem k tomu, jak super byl jejich koncert, kterej jsem viděl loni. Ale co už, jdeme dát šanci náhradníkům.

Na první pohled zaujal vizuál kapely se zářivě rudými světly a plamenná projekce s logem za zády. Vtipný byl taky zpěvák, který vypadal dost jako Frank Zappa. Hudebně jinak kombinace všemožných metalových velikánů. Byli tam rozhodně slyšet Iron Maiden, pochopitelně taky Nifelheim, no prostě METAL. Dav se u toho skvěle bavil. Mně přišlo, že bubeník místy nestíhá a hlavně jsem chtěl nabrat síly na následující kapely, tak se jdu po pár skladbách raději vyvětrat ven a pokecat s kámoši. Ale jo, pro fans, co více holdují podobné muzice asi dobrej koncert, ale nemusím slyšet vše.

Jedním z hlavních jmen, na které jsem se nejvíce těšil, byli totiž následující Poláci Doombringer. Ty jsem viděl posledně nějaké tři týdny zpátky na festivalu v Innsbrucku, kde byli naprosto výborní. Šlo tedy počítat s tím, že i tentokrát solidně naloží. A jo, v Lipsku to bylo opět mocné. Heavy jak prase a s perfektním zvukem hned od prvního songu. Mohl bych sice zmínit, že podle toho, kde člověk stál, šlo více či méně slyšet pravou kytaru, ale stačilo udělat pár kroků bokem a hned to mělo ty správné gule. Rozhodně nejlépe nazvučená kapela z celého dne.

Doombringer do nás celou dobu sázeli super hutné riffy, vše bylo perfektně zahrané a nelze opomenout maniakální výkon super frontmana s veškerými jeho skřeky a posedlými výkřiky. Vzhledem k tomu, že jsem řídil, tak jsem měl v sobě asi o 15 piv méně než v Innsbrucku, ale nemůžu si pomoct, opět to totálně nakládalo a já musel pařit, jak nejlíp umím. Poláci zkrátka black metal fakt umí a jestli je jedna konkrétní polská bm kapela, která naživo v posledních letech opravdu exceluje, jsou to právě Doombringer.

Největším tahákem a zároveň headlinerem celého festivalu byli ovšem Negative Plane. Ty jsem na stejném místě viděl před šesti lety na dnes již památném druhém ročníku A Sinister Purpose festivalu. Od té doby Američané vydali nové album a minimálně na předloňském ročníku Chaos Descends festu během svých dvou unikátních setů potvrdili, že jsou naživo v opravdu vynikající formě. Dalo se tedy očekávat, že to bude opět perfektní. Otázkou bylo jen, jak se v UT Connewitz s dost specifickou akustikou poperou se zvukem.

Naštěstí mohu s radostí říct, že to po zvukové stránce dopadlo velmi dobře. Okay, asi první 2-3 songy se lehce rovnal balanc kytar a basa dost diktovala, takže nebylo špatné vystřídat různá místa v sále. Nejlépe to znělo logicky od zvukaře. Ale netrvalo dlouho, než se vše dostalo do stavu, kterému vlastně nešlo cokoliv vytknout. Jo, bylo tam více reverbu a špíny, což ale výsledku pouze prospělo a přidalo na tajemné atmosféře. A když jsem se na druhou půlku setu procpal trochu více dopředu, bylo to dokonalé fakt po všech stránkách.

Zajímavostí budiž i to, že Negative Plane momentálně hrají v pětičlenné sestavě. Nejen, že mají nového druhého kytaristu (který vystřídal Diega z Ominous Resurrection), ale po boku pódia se krčil také nový člen, který se staral o klávesy a samply, které díky němu hezky celý set propojovaly. Za bicími jinak opět neseděl Bestial Devotion, ale Robert Nelson, který nás o svých kvalitách přesvědčil už na Chaos Descends, kde místo BD odehrál oba sety, které se zvládl naučit asi za měsíc.

Negative Plane jinak hráli hodinu a půl dlouhý set, ve kterém dominovaly skladby z jejich posledního alba The Pact… Koncert otevřeli songem A Work to Stand a Thousand Years, jedním z vrcholů koncertu byl pak můj oblíbený kus Even the Devil Goes into the Church, ale nechyběla ani čtvrthodinovka And So It Came to Pass. Stejně jako na Chaosu bych řekl, že ty novější kusy s jejich současným zvukem fungovaly snad ještě o drobek lépe než starší kusy, které však byly rovněž geniální.

Pokud se nepletu, v Lipsku zazněla také The Number of the Word, Staring Into the Abyss a v přídavkové části hráli určitě Angels of Veiled Bone a nasypanou hitovku The Chaos Before the Light, které nadšení z celého koncertu pozvedly ještě o kus nahoru. Určitě tam byly i další songy, ale jestli to bylo něco z novinky nebo prvních dvou alb, to už vám s jistotou neřeknu.

A když už to vypadalo, že koncert skončí, Negative Plane přišli s překvapením největším, a to coverem Black Sabbath - Black Sabbath. Vím, že tenhle cover už jednou v minulosti hráli, a to na speciálním koncertě De Mysteriis Dom Invicti v kostele v Irsku, což byla oslava 20 let Invictus Productions. Že na něj zavzpomínají i v Lipsku, pravděpodobně nikdo nečekal, ale byl fakt skvělý. Nameless Void Ozzyho linku zazpíval velmi dobře a celé to mělo opravdu hustou atmosféru.

Nebudu vám lhát, tohle byl rozhodně jeden z nejlepších koncertů Negative Plane, co jsem kdy viděl, kde skvěle zafungoval genius loci, super výběr skladeb, zvuk, i světla s hromadou kouře byla po celý set fakt parádní. Jestli to něco v minulosti překonalo, tak snad jen první večer na Chaos Descends, kdy set věnovaný celému The Pact… byl opravdu speciální.  A pokud je pravda, že letošní A Sinister Purpose byl úplně poslední, jsem o to více rád, že jsem jej nevynechal.