Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca března 2016), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
(5) DEFEATED SANITY - Disposal of the Dead / Dharmata (07/2016)

- dvě desky v jedné? Resp. dvě EPs jako deska? Nejzvrácenější brutal vs. oldschool tech death prodchnutý jazzy pasážemi? I toto Defeated Sanity umí, pozoruhodné těleso. (bizzaro)

- nejhranější deska léta, Němci si to neskutečně vodí a opět přinesli nejen porci brutálního technického death metalu ale zároveň i kolekci poctivého technického deathu, který mi připomíná hlavně Pestilence a Atheist. Velmi pozoruhodná kolekce, která je rozdělená na dvě části samostatně a funguje na výbornou. O hráčských dovednostech se snad ani nemusíme bavit. Zatím u mě death metal roku! (brutusáček)

- nikdy bych si nemyslel, že DS jednou označím za progresivní kapelu. Teď udělala to, co nikdo nečekal. Rozštěpila se do dvou naprosto odlišných skupin. Experiment? Jsem zvědav, jak to hoši udělají s koncerty. (onDRajs)

- velmi očekávané album sestávající z hrubozrnného jeskynního BDM v první polovině a oldschoolového prog deathu zhruba mezi Death, Cynic a Sadist na druhé polovině. Skupina podle mně patří k absolutní špičce žánru a ve všech podobách tady šla v deklarovaných koncepcích do extrému - buldozerová část je zhudebněné zemětřesení a mimořádně precizní progresivní část nekopíruje uvedené výše ikony, ale pošilhává i po nových, avantgardnějších obzorech. Nutno zmínit též vynikající práci se zvukem a zajímavý nápad použít pro texty tématiku morbidní stránky hinduistické spirituality. Nicméně takové emoce jako při poslechu minulé desky z roku 2013 se u mě prozatím nedostavují. (Leif)

- tahle nahrávka ještě zamíchá kartami v závěrečném zúčtování tohoto roku. Ovšem i přes velkou snahu nedokáži rozhodnout, která poloha DS je vlastně lepší. Ostatně na tom nezáleží. Hlavně, že muzika baví. (Kuba)
 

(4) FATES WARNING - Theories of Flight (07/2016)

- ať se jdou Dream Theater s celým svým Udivujícím albem bodnout. FW točí jedno silné album za druhým, stále dokáží složit opravdu progresivní skladby, které mají nápad a tah, i když jsou přes 10 minut dlouhé. A i když má deska rovněž dvě části (jako u DT), kupodivu i druhý, akustický, disk mě neskonale baví. A zase mi tedy nezbývá, než si ukroutit hlavou nad tím, jak DT můžou mít se svým kolovrátkem pořád takový úspěch (samozřejmě vím – marketing tady dělá doslova divy). (LooMis)

- kapela nabírá druhý dech. Po comebackovém Darkness in a Different Light přichází s komplexnějším materiálem, ale chybí mi tu nějaký záchytný bod jako minule Firefly. (onDRajs)

- na tyhle pány je odborník kolega Loomis, za mě mohu říct, že mi tahle progrese docela voní a na živo bych si je dal. (brutusáček)

- nejvíc FW od dob památného alba A Pleasant Shade of Grey (1997). Spousta zdařilých citací asi nejsilnějšího období 1991-1997. Z posledních čtyř řadovek se k této budu vracet určitě nejčastěji. (YouTube) (piTRs)
 

(3) DIPHTERIA – The Human Exuberance (08/2016)

- česká mlátička ve formě. A stopáž akurát! (bizzaro)

- vražda, smrt, zabití v českém podání, protřepat, nemíchat. (brutusáček)

- totální masakr ať už jde o riffy, plochy a nebo zvuk. Hlavně asi zvuk. Kurva to je ale zvuk! Ať si pouštim, co si pouštim, vždycky, když potom najedu Diphterku, tak mě to rozšmelcuje na kašičku pro malou. Od tý doby, co Chali začal nemilosrdně sypat, jsem si kluky ještě víc zamiloval, ale to, s čim přišli na Exuberance je teda minimálně evropská extratřída. Grind, core, death, core, zlo, grind, atmosféra, KoRn… je tam všechno a strašně to hrne. Samply tomu dávají ještě další rozměr. No a Romanův diktát? Pro mě asi největší překvápko, páč i když jsem kluky viděl na živo hodněkrát, tak jsem si nějak nikdy nevšiml, jakou rychlost a hlavně rozsah si dává. Tenhle měsíc byl ze tří čtvrtin zaplněnej touhle vysmahávačkou. (loathsomE) 
 
(2) CARNIFEX – Slow Death (08/2016)

 - konec zatracování! Sice Slow Death není nic, co by vás dostalo do kolen, ale poslechově hodně v pohodě. Konec tupých breaků, začíná se hrát. (bizzaro)

- kapela by šla docela mimo mě, ostatně jako vždy, ale kolega Bizz upozornil, že to není tradiční bramborárna, ale jdou na to trochu jinak. Měl pravdu, má to náznaky nějakých blacků a vůbec se to snaží znít odlišně než žánr, chválím, ale na prdel jsem si nesedl. (brutusáček)
 
 
  
 
 
(2) DESPISED ICON – Beast (07/2016)

- sype to, valí to, baví to. Dobrej návrat. (LooMis)

- deathcorové modly jsou zpět, aby ukázaly žánru, jak se to správně dělá? Asi jo, ale nepřináší nic nového, drží se toho, co drhli před rozpadem. Je to dobře, některé kapely v žánru koketují s různými experimenty, někdy to vyjde někdy ne. Despised Icon kovají to, co umí a to stačí ke spokojenosti. Prim hraje délka desky, půl hodiny je naprosto ok. (brutusáček)
 
 
 
  
 
(2) KAYO DOT - Plastic House On Base of Sky (06/2016)

- já vlastně nevím, co pořádně o tom říct, ale hudba mě baví. (brutusáček)

A hlas přidal i gorth.
 
 
 
 
 
 
 
  
 
(2) PERIPHERY - III: Select Difficulty (07/2016)

- výborně, konečně zase deska, na který jsem si s chutí smlsnul hned několikrát za sebou. Přitvrdilo se, není to tak rozvleklé (tentokrát se prostě tolik neztrácím), pořád to jsou ale jasně identifikovatelní Mansoorovci. (LooMis)

- další skládačka do mozaiky, tentokrát to není úplně popina. (brutusáček)
 
 
 
  
 
 
 
(2) WITHERSCAPE – The Northern Sanctuary (07/2016)

- Dan Swano je prostě borec. Ne že bych tohodle muzikanta až tak žral, ale ten člověk slabý, nebo nedej bože blbý, desky nevydává. Ať sáhne, na co chce, jeho smrad z toho leze na 100 swahů a Witherscape na tom není jinak. Extrémnější, místy i prog metal zde jde ruku v ruce s klasičtějším heavy nebo hardrock žánrem. Ale paráda a nadmíru příjemný poslech. (bizzaro)

A hlas přidal i Herelson.

bizzaro

DIABOLICAL – Umbra (06/2016)
- švédští deathmetalisté se možná nepřekonali, neb jejich tvorbu naposlouchánu nemám, ale u mě Umbra boduje na plné čáře! EP je nabité energií, atmosférou i melodií - něco na pomezí Centinex, Demonical, At the Gates, Dark Tranquillity a Opeth.

COMA CLUSTER VOID - Mind Cemeteries (08/2016)
- a jéje, desetistrunka. Ale žádnej pidlik, neuróza až za hrob s Mikem DiSalvem u mikrofonu. Předvoj před Ion Dissonance, ale deathmetalový.

SET ON END – The Dark Beyond (07/2016)
- trochu groove, trochu prog, trochu metalcore, celkově ale dobré! A zas Zéland!

KUBA KAPSA ENSEMBLE - Vantdraught 4 16.44 (07/2016)
- něco z Denovali Records. A láska. A o co že jde? Avant klasika jazz?

META-STASIS - The Paradox Of Metanoia (07/2015)
- tahle grupa má místo působnosti Londýn/Gibraltar. Hm. První deska nic zásadního, ale ta druhá? Představte si, jak by zněli SlipKnot, kdyby hráli moderně death metal.

LooMis

RIPPER - Experiment of Existence (03/2016)
- to nejlepší ze Sadus v nadupaném moderním podání z Chile.

MEASURES - Brave New World (06/2016)
- stýská se vám po Planet X? Vyzkoušejte tyhle ty krajánky od BtBaM.

From The Law Offices Of LEVIN MINNEMANN RUDESS (07/2016)
- zatímco zmiňovaní Measures jsou hodně Planetoidní, ale nelze říct, že zcela výhradně, tady to jsou často 70. léta, spíše při zemi se držící art rock, lehká psychedelie je nezbytná. Ale nejlepší jsou přece jenom výlety do modernějších vod, které se odehrávají ke konci desky.

ANDERSON & STOLT - Invention Of Knowledge (07/2016)
- ten první pán je samozřejmě z Yes a ten druhý (kromě spousty projektů jako Transatlantic nebo Kaipa) především The Flower Kings. A pokud znáte obě kapely, tak výsledek asi už tušíte, ale Anderson je tentokrát extrémně sladký (až moc).

onDRajs

FALLUJAH - Dreamless (04/2016)
- přes všechen prvotní skeptisismus jsem se do toho zamiloval. Z metalu letos rozhodně nejposlouchanější nahrávka.

KATATONIA - The Fall Of Hearts (05/2016)
- méně metalu, více rocku. Romantiky je tu ažaž, ale nápady stále kapela má. Přesto je to pro ni spíš oddychový čas.

brutusáček

DINOSAUR JR. - Give a Glimpse of What Yer Not (08/2016)
- mistři melancholie Dinosaur Jr. mi v červnu odpálili sluchovody svojí dobře řízenou noisovou stěnou. Mascis stojí před třema aparáty a všechny jsou zaplé a používá je, což je dost nebezpečný. Na novou desku jsme čekali čtyři roky a je opět parádní. Není tak hitová na první poslech, což je dobře, ale postupem času hodně roste. Osobně mi dělala problém druhá část desky, teď bych řekl že je snad z desky i lepší.

THE CLAYPOOL LENNON DELIRIUM - Monolith of Phobos (06/2016)
- na tuhle desku upozorňoval Loomis už v červnu a jako správný fanoušek Claypoola jsem nemohl neochutnat. Mistr na to jde tentokrát mnohem odlehčenější formou, až takovou rockovou. Jsou tam jeho prvky (vokál, bassové orgie), ale je to upozaděné pro celkový, lépe přístupný výsledek.

DARK FUNERAL - Where Shadows forever Reign (04/2016)
- želsatan jsem si je na letošním Brutal Assaultu nechal ujít, no dobře uchlastat, z desky to už není taková vichřice, co bývala, ale pořád to sype dobře.

REVOCATION - Great Is Our Sin (07/2016)
- hm, možná nejslabší deska těhle masérů, ale co u nich znamená „nejslabší“, přesvědčíme se 4. listopadu.

RUSSIAN CIRCLES – Guidance (08/2016)
- myslím, že je to nejtvrdší deska v historii Kroužků, kterou zvukově dával dohromady Kurt Ballou, a ten zkrátka umí.

GORGUTS – Pleiades Dust (05/2016)
- už už už se tím prokousávám.

RED HOT CHILI PEPPERS – The Gateway (06/2016)
- nevím, jestli jsem to už nepsal, ale úplně zbytečná deska.

Mystic

PAROM - Hromovládca (07/2016)
- slovenský slavic folk, plný jednoduchých, ale chytlavých melodií a příjemných textů. nakažlivá muzika

SILVA NIGRA - Světlonoš (06/2016)
- pro mě jednoznačné TOP album na české scéně. Kapela se zde prezentuje ortodoxním raw black metalem toho nejhrulbšího zrna, přesto však zní elegantně a krásně.

INQUISITION - Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith (08/2016)
- nová fošna kolumbijského dua Inquisition je opět muzika vymykající se ze škatule běžného black metalu. Tihle satanáši prostě vždy převálcují scénu a nikdo se jim nemůže rovnat. Tentokrát má Dagon vokální linky více v hloubkách a stáhlé jakoby do povzdálí, celý sound působí umírněně, avšak o to více deska disponuje jakousi zlověstnou a temnou atmosférou. Album je zase a znova postaveno především na bravurních riffech.

Kuba

BRAIN DRILL - Boundless Obscenity (07/2016)
- v tichosti, v nové sestavě a zase nekompromisně. Po šesti letech je zde nová deska a to, co má člověk na této kapele rád, je zde v míře vrchovaté. Sled chaotických rifů, sypaček a nečekaných zvratů zůstal zachován. Nicméně novinka se občas jeví více "písničkovější" (dvojka Departed In Decay) než předchůdce. (YouTube)

INTONATE - The Swerve (07/2016)
- fanoušci Gorguts či Ulcerate povinně poslechnout! Hned úvodní Dawn je jasným odkazem na Negativu. Smíchejte tyhle kapely a přidejte k nim vytažený bezpražec a máte Intonate! A abych nezapomněl na již známé klišé - zase ta Kanada. (YouTube)

ADE - Carthago Delenda Est (07/2016)
- tam, kde skončil Spartacus, pokračuje novinka. Vlastně ani nevím, co by se dalo desce vytknout. Snad mi jen přijde, že by desce občas prospělo trochu šlápnout na plyn. Tím se možná taky nejvíc liší od předchůdce. (YouTube)

PYRRHON - Running Out Of Skin (03/2016)
- nový rok a zase další EP. Očekávání z poslechu byla naplněna - totální destrukce nervů. Prostě Pyrrhon. Každopádně cover Crystal Mountain mile překvapil. Chuck by se asi divil, kam jde jeho hudba ještě posunout :) (YouTube)

loathsomE

DARKHER – Realms (07/2016)
- nepopsatelná záležitost! Post-metaloví Portishead, post-metaloví Madder Mortem chtělo by se chvílemi říci.. Jinak prostě smutek, deprese, beznaděj, nádherný hlas, pomalé tempo a všechno to jde krásně dohromady, nevím, odkud se vzali, ale doufám, že o nich ještě hodně uslyšíme a i uvidíme. Bláto!

65DAYSOFSTATIC – No Man’s Sky (OST) (2016)
- do téhle kapely jsem se dostal až celkem nedávno, prostě jsem si sjel desky, které mi tady stydnou nějaký ten rok a zjistil jsem, že to vůbec není marné. No a pak jsem si tedy pustil tohle veledílo a padnul jsem na zadek. Vychytané samply, mazané rytmy, atmosféra jako kdyby to byl soundtrack... jo aha, on to je soundtrack!! No geniální, tu hru si musím zahrát už jen kvůli téhle pohodičce, která Tě vytáhne z nejhoršího. Doufám, že v Praze budou hrát ve stejné formě, tohle je fakt atmosféra roku.

Leif

THE KILLS — Ash and Ice (06/2016) Youtube
- The Kills jsou známé jméno ve vlně indie rocku posledních deseti let. Této desce velmi sluší soustředěná minimalisticky rozředěná kompozice garážově-bluesových riffů, což spolu s nonšalantním charismatickým zpěvem a hitovými melodiemi zní naprosto übercool.

WHITE LUNG — Paradise (05/2016) Youtube
- rychlý angažovaný indie punk s výtržnicí u mikrofónu. Božská řežba, kytara riffuje ultramelodicky, a zároveň ostře, někdy skoro blackmetalově (okej, berte to s rezervou, prosím). Škoda jednoduchých stereotypních bicích, které po chvíli začínají docela obtěžovat, což mi kdysi hodně zkazilo dojem z koncertu White Lung.

OCEANS OF SLUMBER — Winter (03/2016) Youtube
- neobyčejný prog metal, kde uslyšíte jak něžné soul/popové refrény, tak i ukrutné deathové sypačky. Metal postupně odbourává své někdejší sociálně-etnické stereotypy, například pozoruhodně kvalitní čistý vokál v této kapele patří černošské zpěvačce. Velmi líbivá, příjemná deska, ale někdy přece jen mám pocit, že jí chybí vnitřní soudržnost a instrumentální část přece jen nepřináší nic světoborného v rámci subžánru.

Pablo Esko

BADBADNOTGOOD - IV (07/2016)
- vynikající pokračování kanadskýho jazzu, tentokrát s atmosférou 60.-70. let. Aneb smooth jazz, lounge a psychedelický vlivy. Za mě zatím nejlepší deska. (BandCamp)

BLOOD ORANGE - Freetown Sound (07/2016)
- pro mě je tenhle interpret hvězda "dnešních" osmdesátek. Dev Hynes, člen Black Lives Matter, okořenil novou desku mnohem víc funky náladou a obsadil jí super ženskýma vokálama. Například dlouho neslyšená Nelly Furtado, anebo Carla Rae Jepsen.

OUTWARD ROOTS - Moonlit Trees (07/2016)
- minimalistický dub techno, výborný album. Vliv techna 90. let. Klid a mír. (BandCamp)

DENDRITIC ARBOR / INFINITE WASTE - Split (08/2016)
- Infinite Waste jsou super, ale já fandím víc blackened grindcoru Dendritic Arbor. Nevím, jestli jejich hudba může bejt ještě extrémnější než na EP Sentient Village/Obsolete Garden, Kurt Ballou ale rozhodně odvedl v produkci perfektní práci. Extrémnější metal asi jinde neuslyšíte. (BandCamp)

FRANK OCEAN - Endless (08/2016)
- tahle deska vyšla před Blonde, a musim říct, že mě baví víc i jako celek. Experimentální beaty, glitchovost, dojemný falsetto a rap. Obě desky jsou samozřejmě svým způsobem opatrný, takže nečekejte, že vás chytnou na první, druhej nebo třetí poslech. Channel Orange tu v podstatě nenajdete, ale ta avantgardnost svádí.

ROUGH HANDS - Let Me Win Your Hearts And Minds (08/2016)
- před 5 rokama jsem konvertoval k současnýmu black metalu, a od tý doby mě hardcore scéna vůbec nezajímala. Všichni dělaj to samý a neoriginální pořád dokola. Rough Hands jsou světlem na konci tunelu. Předchozí EP byly napěchovaný thrashovýma riffama, agresivnim 2-stepem a místy ambientníma pauzama. Tenhle debut jde mnohem dál. Psychedelický a nepravidelný pasáže tady dostaly víc místa a vokalista dodává svym mumláním a polo-zpěvem typickou grunge atmosféru 90. let aneb Pink Floyd/Nirvana. Ani tady nechybí thrashový riffy a důmyslnost, která dělá L.M.W.Y.H.A.M. jedno z nejlepších hardcorových alb, jaký jsem kdy slyšel. (BandCamp)

NEFAST - Dogma (04/2016)
- kdyby vznikl black metal v 60. letech minulýho století, zněl by přesne podle Nizozemců Nefast. Přineste všechny drogy (kromě pika a heráku, prosím), usaďte se a aplikujte je. Jízda bude trvat 36 minut, ty, co rádi scrobblujou, si jako já rozdělej track v libovolným audio programu na 4 části, "movementy", jak kapela zmiňuje na svým bandcampu. Intro začíná šumem a řvem hipízáka na proslovu za mír. Rozjezd se podobá finskym Oranssi Pazuzu, graduje ale v překvapivou transcendenci. Odloučení duše od těla. To už fet v žilách koluje v plnym proudu a nekonečně pumpuje celym tělem. Bludy a představy se stávaj skutečností. Těch pár, co si ty tvrdý sračky stejně stříkli, čeká nechutnej dojezd. Blastbeaty završuje doom/stoner část, převalující se ve špinavým oparu. Úchylnou nirvánu ukončí bluesový sólo, který mě přimělo přidat v hodnocení o bod výš. Nejde o pouhou kopírku, ale o výtečnej, psychedelickej trip. Syrovost a hypnóza. Slibuju, že ta půlhodina stojí za to. (BandCamp)

gorth

HORSEBACK - Dead Ringers (08/2016)
JUTE GYTE - Perdurance (06/2016)
LARSEN - of Grog Vim (05/2016)

piTRs

SODOM - Decision Day (08/2016)
- staré páky letos v létě vládnou. Po Fates Warning i Sodom přicházejí se svou nejsilnější kolekcí za předlouhou dobu. Aktuální kotouč je intenzitou, vyrovnaností a celkovým výrazem hází až kamsi do zlatého věku o cca čtvrtstoletí zpět. Bernemannova monstr riffáž, do níž Angelripper chvíli kráká, až se Abbathovi rosí pudřenka, chvíli řve jak na jehlách. A zezadu strojově baterizující Makka. Motörizující thrash, kde je ale i místo na uvolnění, zklidnění a trochu té akustiky, stejně jako třeba na Tapping the Vein (1992). A eventuálně méně zasvěceným bych chtěl ušetřit případné pohoršení: Sodom byli vždy hodně o vyhraněném postoji k aktuální globální situaci a válečným konfliktům obecně, tj. z pohledu dnešní většinové společnosti politicky dost nekorektní kapela. Na žádné aktuální anti-vlně se tedy určitě nevezou.

Herelson

AN ABSTRACT ILLUSION - Illuminate The Path (07/2016)

irdzi

RADIOHEAD - A Moon Shaped Pool (05/2016)
- pár válů možná uspávačka (Daydreaming), pár válů super. In Rainbows to není, ale lepší než KingOfLimbs to bude.

brutusáček

ORANSSI PAZUZU – Värähtelijä (02/2016)
- meditace!

SONAR – Black Light (2015)
- já chci Švýcary vidět naživo!

PRIMUS
- no když jsem o plukovníka zavadil, tak samozřejmě jsem projel celou diskografii - jsem sám, kdo by si představil Primus na Brutalu Assaultu?

NEW MODEL ARMY
- tak nějak vše

SEPULTURA - Beneath The Remains (1989)
- klasika všech klasik!

ANIMALS AS LEADERS
- vše – příprava na koncert.

onDRajs

MASSIVE ATTACK - Ritual Spirit (01/2016)
- paráda! Já chci plnohodnotnou desku!

GENESIS - Seconds Out (1977)
- v podstatě jde o the best of kapely z jejího artrockového období. Jsem nadšen!

MOBB DEEP - Hell On Earth (1996)
- trochu jsem tu desku podcenil. To stále srovnávání s Infamous jí neprospělo. Man Down!

GOREFEST - Chapter 13 (1998)
- v podstatě by to byl obyčejný big beat, kdyby ho ovšem nehráli Gorefest...

JEFF BEAL - Dům z karet soundtrack (2015)
- televizní zábavou jsem vždy elitářsky přehlížel, teď už několik měsíců zobu Kevinu Spaceymu z ruky. A vlstně i skladateli veškeré hudby k seriálu - Jeffu Bealovi.

INTRONAUT - všechno

- snad jediná kapela, co hraje žánry s předponou post- (rock, metal) + sludge technicky. Škoda, že mi jejich koncert unikne.

Mystic

FRANGAR - Trincerocrazia (2015)
- italská blackmetalová mašinerie využívající vlivy crustu a místy až black´n rollu.

IPERYT - Totalitarian Love Pulse (2006)
- polská industrial blackovka - vždycky jsem měl rád jejich agresivní a zároveň chytlavé songy. Poslední dobou jedu častěji než kdy dříve.

CAVUS - Fester and Putrefy (2010)
- finská kvalita, prostě brutální black, ničím převratný, avšak ona dávka opravdu dobře zahrané muziky, se spoustou emocí a atmosféry udělá své. Rozhodně se však nejedná o nějakou kopírku známějších jmen.

gorth

SUICIDE - SUICIDE - Alan Vega and Martin Rev (1980)
SORTILEGIA - Arcane Death Ritual (2014)
LOST HARBOURS / WATERFLOWER - split (2015)

Gába

DROPDEAD - Self Titled (1993)
- co dodat. Snad jen, že i po tolika letech tohle album pořád neskutečně nakládá. 

EMBRYONIC DEVOURMENT - Fear of Reality Exceeds Fantasy (2008)
- první deska se nese v duchu totálního vyhlazení. Mraky podivných riffů, nenadálých změn a ještě podivnějšího vokálu, to vše s robotem v zádech (zvlášť miluju ty blastový nástupy á la Cryptopsy). Jako kdyby někdo vzal TBDM na temný astrální výlet.

EMBRYONIC DEVOURMENT - Vivid Interpretations of the Void (2010)
- druhá deska... Crypto odešli, ale zase přibyla špetka Gorguts. Už se tolik netlačí na pilu, ale zato je album víc komplexnější, klade se větší důraz na atmosféru a je vůbec tak nějak sofistikovanější. A pak ta sóla.... no původně jsem chtěl napsat elaborát, ale nejjednodušší bude spíš toto: pusťte si to! Kdo má rád TBDM a je zklamán absolutní neoriginalitou současných uskupení, bude touhle podivnou extrémní hudbou možná i nadšen. I v tak úzké škatulce jako je TBDM, totiž ED originalitou přímo prýští.

Herelson

W.A.R. COMPILATION - Volume one (1995)

irdzi

DYSRHYTHMIA - Test Of Submission (2012)
- troška příprava na novou desku. Troška pocit, že se mi poslední 2 desky líbí víc teď, než v době vydání. Troška pocit zmaru, že vždycky, když tu byli, jsem chyběl. Troška... Zdeněk Troška.

CANNIBAL CORPSE - Kill (2006) + Torture (2012)
- brain removal device!!! ... neasi :)

JOJO MAYER+NERVE - Ep1+Ep2+Ep3 (2010-2011)
- příjemná odpočinková muzička.