1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro květen 2024 - 68 skladeb a téměř 7 hodin hudby)

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(5) ULCERATE - Cutting The Throat Of God (06/2024)

vaněna: pokračuje uctívání. (10/10)
sicky: tak tohle je fakt síla. Temnota, tlak, zvuk, songwriting všechno v topu. Opus magnum. (9/10)
LooMis: Celkově vzato, a jak i naznačily singly – to, co Novozélanďané ubrali z plynu, to dodali v atmosférických pasážích. A funguje to vlastně pořád stejně dobře jako u předchozích desek. Uhrančivá atmosféra, kterou svými bicími buduje Jamie Saint Merat, se stále dá krájet. (9/10)
onDRajs: Ulcerate pokračují v rozpracovávání nálad z předchozí, dosud nejpřístupnější placky. Tam, kde se sype, variují se tempa a nálady, je to OK a deska má grády a spád. Drhne to tam, kde se moc jede na emo-ce... A vydržet poslední dvě skladby je dost nad mé síly - dvacet minut v táhlých posmutnělých náladách je prostě moc a kapela to neutáhne.
bizzaro: podřezávání božských krků není podřezávání větví pod vlastní prdelí, ale za mě docela chtěný a vítaný progres ve vývoji novozélandské hydry. Epičtější, melodičtější, gotičtější, blackovější, ale furt Ulcky.

(3) WORMED – Omegon (07/2023)

AddSatan: biomechanická tech-dis-brutalita Španělů s vesmírným čuníkem za mikrofonem je na Omegon produkčně asi zatím nejorganičtější (Colin Marston). A i když se pořád místy sype přísně, tak možná i nejpomalejší? Ale jinak mi to přijde možná i nejvíc promyšlený, ještě víc rytmicky rozsekaný, ale i atmosférický, disonantní, všeho tak akorát. Zatím asi nejlepší metal, co jsem letos slyšel, točím to fest. (Bandcamp)
LooMis: Španělé mají evidentně pořád nápady. Omegon, sice rozhodně není jejich nejnasypanější deska, za což můžou některé až vyloženě thrashové výjezdy, které paradoxně přináší trochu zpomalení (heh), ale desku tak příjemně provětrávají od jinak neustávajícího kosmického prasopalu. (9/10)
onDRajs: těžko zatím říct, zda se klukům z Madridu povedlo překonat nebo aspoň srovnat laťku s Krighsu, novinka totiž v podstatě pokračuje v nastoleném sci-fi odlidštěném směru. Disonantní cyber BDM na začátku desky tlačí, mění tempa, ale člověk si říká, zda hoši nepřešlapují na místě. V druhé půli se to zlomí a atmosféra začne houstnout a dominovat. Pěkně to graduje.

(2) IBELISSE GUARDIA FERAGUTTI & FRANK ROSALLY – Mestizx (05/2024)

Kotek: výtečná nová věc na International Anthem, latino jazz, tajemno, esoterika.
AddSatan: latino jazz, folk aj. fusion psychedelie, vlivy tradic z Bolívie, Brazílie a Puerto Rica (andean, bomba, cumbia, plena), různé akustické i elektro nástroje (el. varhany, synthy) a hosté. Divoké i klidnější, atmosférické kusy, něco příjemně pohodové, něco příjemně divné, melancholické, někdy i čarodějnické, avant/art, post-rock/punk, no wave atd. Po Ruth Goller další zajímavá, dobrá muzika z International Anthem. FFo: Lucrecia Dalt, asi i Juana Molina, Arto Lindsay, Tortoise, Charles Mingus. (Bandcamp)

(2) KERRY KING - From Hell I  Rise (05/2024)

sicky: není to úplně tak odsouzení hodné, jak zní internetové názory. Pořád jde o kvalitní thrashové řemeslo a cením i vcelku překvapivou různorodost kolekce. Na druhou stranu moc nešmakuje vokál. Araya byl přeci jen kvalita, kterou jen tak nějakým metalovým řvounem nenahradíš. (7,5/10)
onDRajs: staré psy nové kousky nenaučíš. Sólovka plešatého strunmistra Slayer potěší ortodoxní fandy thrashové legendy, kterým se příčí jakékoliv inovace. Ti, kteří budou chtít slyšet od Kinga i něco jiného než osvědčené hoblovací standardy, budou zklamáni. Není to špatné, ale dost předvídatelné a rutinní. 

(2) KVADRAT – The Horrible Dissonance of Oblivion (04/2024)

brutusáček: one man disso death/black borce z Řecka. Splňuje všechny potřebné nároky na žánr, spokojenost.
bizzaro: blackoví Ulcerate. Nechápu, že to produkčně dokázal pokrýt jen jeden člověk.

(2) NOCTURNUS AD – Unicursal (05/2024)

brutusáček: Kosmos thrash Mikea Browninga stále maká.
LooMis: Mike Browning má zcela jasno, jak mají Nocturnus znít a je tady poměrně velká jistota, že od něj dostaneme poctivý sci-fi tech/thrash a ne nějaký hudební kolovrátek. Singl CephaloGod velice slušně namlsal a deska? Doslova nadchla! Žádný kolovrátek, ale posun do tech/thrash kompozic, které ve dvou případech atakují hranici 9 minut. Po debutu (jakožto Nocturnus AD) další posun! (9/10)

(2) OBEY COBRA - Mwg Drwg (05/2024)

Kotek: postpunkovej drajv, industriální samply, a doomová atmosféra, docela neotřelá směs vlivů. 
AddSatan: noise/industrial/psych rock, post-punk, shoegaze, nářez, skřípání i atmosféra. Zpěvačka střídá okvlt/goth aj. atmo vokály a zkreslený řev. Hodně hlasitej master (až moc?), většinou vlastně dost jednoduchý, ale baví víc, než jsem zpočátku čekal. Cca FFo: Made Out of Babies, Siouxsie and the Banshees, Sonic Youth, Daughters, Gnod, The Jesus Lizard, Shit and Shine, Godflesh/Jesu atd. (Bandcamp)

(2) ROTTING CHRIST – Pro Xristou (05/2024)

sicky: tohle je velký zklamání. Proti předchozím výborným albům je tohle čajíček. Laciný, rádiový gotic metal. Nechápu, jak druhdy nadstandardně kvalitní kapela mohla takto klesnout. (5/10)
bizzaro: normálně bych si to nepustil, ale když se Marotha v hovoru zmínil, že to teď poslouchal a „dal tomu lajk“ a já jel zrovna na jih (Moravy za vinařema) novinka mi udělala pěknou společnost. Fajn zvuk a „haló“ metálek pro masy, ale vlastně mě Xristou neourazilo a ještě si ho dám, abych svůj dojem ověřil.

(2) SACRIFICIAL VEIN – Black Terror Genesis (03/2024)

AddSatan: viz vaněnova recenze. Disonantní, industriální, či avant-black metal, trošku deathened. Dle skladby z toho lezou DsO, Aosoth, BAN, TaoP, Akhlys, asi Schammasch i nějaký post-black, dark/ritual ambient části. Něco baví víc, něco míň, master fest naprasenej (až moc?), zvuk „automatu“ mi sedí jak kde, někde bych radši jiný mix nástrojů, vokál převážně dobrej, variabilní, místy trochu přehrává. Ale jako jo, jedna z lepších podobných desek z poslední doby, atmosféricky to vtahuje. (Bandcamp)
bizzaro: jak jsem napsal pod recenzí, za mě úplná pecka. Hororový soundtrack plný děsů, běsů a najtmérů a především skladeb jdoucích si vlastní cestou. Před poslechem se doporučuji navnadit Axis of Perdition či Thorns.

(2) SHELLAC – To All Trains (05/2024)

brutusáček: v květnu náhle zemřel Steve Albini. Novinka Shellac, která vychází po deseti letech od předchozí desky, má tak trpkou příchuť. Každopádně pro fanoušky noise-rocku povinnost.
sicky: po smrti kytaristy, zpěváka a samozřejmě celosvětově uznávaného producenta Steva Albiniho, vydává jeho alternativně rocková nebo chcete-li post-hardcore kapela songy, které ještě stihli společně dokončit. (7/10)

(2) WHEEL - Charismatic Leaders (05/2024)

Bejv: třetí album těchto Finů trochu jiné než ty předchozí. Obě předchozí desky mě baví a tady si ještě cestu hledám. (Bandcamp)
LooMis: Zcela záměrná Finská pocta americkým bohům všech Nástrojů se na třetí desce snaží najít nějakou tu vlastní cestičku valivými polyrytmy. A nuda to v žádném případě není. (8/10)

(2) WHOREDOM RIFE - Den Vrede Makt (05/2024)

vaněna: dost možná nejryzejší norská blackmetalová kapela současnosti je v životní formě. Špičkové žánrové album, byť přináší trochu očekávané pointy. (8/10)
Dantez: nejsilnější materiál od prvního EP z roku 2016. Až na Den Vred Makt se kapela opět přibližuje majestátu skladby Gitt til Odin, která se stala její zvukovou značkou. Pokleslá triumfálnost připomínající Mgła, která je v případě Whoredom Rife ovšem zaháčkovaná na template True Norwegian Black metalu funguje na novince velmi dobře.

LIFVSLEDA - Evangelii Härold (04/2024)
- zklamání, po nadějném debutu hodně generická věc. (5/10)

MONS VENERIS - Ascent Into Draconian Abyss (04/2024)
- portugalská zásadní kapela z (dnes již bývalého) kruhu Black Circle. Předchozí deska z roku 22 mě moc netáhla, tahle je lepší. Pro nadšence černých umění samozřejmě nutnost. I ostatním by se ale mohl líbit přepálený zvuk a nejlepší intro za dlouhé roky. Krom parádního úvodního treku a závěru bohužel i zbytečná omáčka. (6/10)

DARKTHRONE - It Beckons Us All (04/2024)
- tak ani další Darkthrone mě nebaví. Eternal Hails! (4/10)

BURZUM - Land of Thule (05/2024)
- trošku z toho slyším Fallen, takže jo. Stejně jako nad Darkthrone tu ale visí otazník, jestli není život příliš krátký na to, poslouchat hudbu kvůli jménům tvůrců. (6/10)

PARFAXITAS - Weaver of the Black Moon (05/2024)
- rytmicky i melodicky poměrně chudé, ale dramaticky nádherné album. (8/10)

ESCHATOLOGIA - Transcendence (04/2024)
- příjemná blacková žánrovka se zadumanou atmosférou ze Spojených států (Maryland). (6/10)

SOTHERION - Vermine (05/2024)
- nový projekt BST (Aosoth) je nutné poslouchat. Je tam násilí, neobvykle drsný zvuk, riffy. Uvidíme, kam se zážitek posune s dalšími poslechy, zatím mi ale příliš nelahodí, hodně primitivní. (5/10)

TZOMPANTLI - Beating the Drums of Ancestral Force (05/2024)
- jak nadějně zní kombinace deathu a doom a aztécké krvavé oběti, tak velice zklame deska naprosto utopená v šedi průměru. (4/10)

LANDROSE - Saveur Pey (03/2024)
- horečnatá, třpytivá jízda někde na pomezí punku, dubu a popu.

OREN AMBARCHI, JOHAN BERTHLING, ANDREAS WERLIIN - Ghosted II (05/2024)
- hypnotickej noir jazz podruhé, pořád dobré. 

PURGATE - Transcend (05/2024)
- srážka temnýho ambientu a minimálního techna, nic úplně novýho pod sluncem, ale občas je potřeba ta okna zatemnit. 

SYK – EarthFlesh (05/2024)
- Taliánští neurotici se trochu zklidnili a zhutnili, míří víc do klasických vod metalu než eklektických šíleností, pořád ale v mantinelech jejich pojetí příčetnosti.

PALLBEARER – Mind Burns Alive (05/2024)
- singl byl hodně přístupná rádiová rocková balada, celá deska samozřejmě taková není, byť od údolí nicoty už dávno odpluli. Každopádně jim to baštím celý.

ABORTED - Vault of Horrors (03/2024)
- prostě klasičtí Aborted: přijdou - zahrajou - zvítězí - odejdou. Tak zase příště, pánové. Máte to holt v malíku.

DISAVOWED - Revocation of the Fallen (2020)
- snad nebudeme na další album čekat 13 let! Každopádně precizní práce od A do Z.

TOOL - Fear Inoculum (2019)
- Tool jsem roky registroval, ale aktivně je začal poslouchat až minulý rok (ostuda, vím). Ale o to složitější je se od nahrávek nyní odtrhnout. Zřejmě jsem musel do podobné hudby dozrát.

LOST SOUL - Immerse In Infinity (2009)
- Polsko bylo vždy země death metalu zaslíbená. V případě III se jen divím, že nebyla kapela katapultována do širšího povědomí. Není, co bych mohl vytknout.

DECREPIT BIRTH - Diminishing Between Worlds (2008)
- úplně jsem zapomněl, o jak skvělou nahrávku se jedná. V době vydání jsem ji točil pořád dokola. V diskografii kapely stojí rozhodně na vrcholu!

APOCRYPHAL DEATH - Characters (2006)
- hehe, nostalgie :-)

SCENERY - Philosophy of Ages... (2002)
- je vůbec možné, že deska letos slaví 22 let?! Uff...

ROPE SECT - Estrangement (05/2024)
- druhá řadovka od mé oblíbené post-punk kapely. Oproti předchozí tvorbě mi na první poslechy připadá možné méně melancholická, což dělá nejspíše i čistější zvuk, byť jinak je u Rope Sect stále vše v pořádku. Stejně jako u debutu, i tentokrát se zde objeví hostující hlas. Je to King Dude v poslední skladbě a osobně si myslím, že jeho projev k Rope Sect sedí více než Kvohst, který nazpíval dvě věci na The Great Flood, byť má osobní obliba těchto dvou zpěváků je jinak přesně opačná. (Bandcamp)

ADVERSARIAL – Solitude with the Eternal… (05/2024)
- death/black metal z Kanady a nejen geograficky poblíž Mitochondrion, nebo i Antediluvian, Paroxsihzem (s oběma měli splitka). Základ je hlavně v Immolation (trochu i BAN/Portal disonance a Incantation), ale přímočařejší, s až war metal feelingem (bez retardovanosti). Asi ne úplně pecka, např. vokál by to chtělo lepší, ale i tak dost fajn, oproti výše zmíněným kolegům rozumná stopáž. (Bandcamp)

ELYSIAN FIELDS – What the Thunder Said (05/2024)
- vždy zasněný, občas noirový mix indie popu, folku, americany, art/prog/psych/alt (?) rocku, jazzu, blues, slowcore, trip hopu atd. s mimořádně příjemným a místy stále sexy zpěvem Jennifer. Klidnější než předchozí deska, nejdřív mi přišla slabší, ale postupně jsem jí docenil. Něco bych zkrátil, něco i vyhodil (10.), ale 6. s fagotem (viz níže) a titulní bych naopak zařadil mezi jejich nej skladby. Nahráli už lepší alba, ale pořád tam to „kouzlo“ je. Více v recenzi. (Bandcamp)

GORDAN – s/t (05/2024)
- srbské lidovky v experimentálnějších úpravách – ritual, free jazzy improv., industrial/noisy, krautrock, drone aj. příměsi. Hlubší hlas Svetlany Spajić má značné charisma, je to přes úpravy pořád dost syrové, převážně potemnělé. Vzdáleně mi to připomíná i třeba Jarboe/Swans, Einstürzende Neubauten, Faust, Darju Kazimiru, nebo i Om – možná dávný vliv Osmanské říše, které bylo Srbsko součástí? Už třetí deska, co mě letos baví z Glitterbeat (Ana Lua Caiano, Avalanche Kaito; Bandcamp)

TLÖN – Through Nebulous Scars (EP; 05/2024)
- avant/disonantní black, trochu i death, kytarujou tu basák a nový kytarista Ashenspire, jejichž tvrdší pasáže to připomene, ale je to surovější, blackovější, bez/míň teatrality/patosu. Je to i blízko VBE, nejdisonantnějším Negură Bunget, v titulní Gorguts, v první zase progresivnější Alkerdeel, asi i Thantifaxath a Imperial Triumphant, ale ty dis/harmonie se tam kroutí svérázně/osobitěji, než je standard. Skvělá baskytara, kovový virbl, kopáky kopou, z posledního cca roku možná nejzajímavější subžánrový objev. (Bandcamp)

NINA REITER „METALOGUE“ – THE MUSIC OF MANI PLANZER – evolving (04/2024)
- skladby zapomenutého švýcarského skladatele (zemřel 1997), oživené a přearanžované současnou jazzovou zpěvačkou/skladatelkou a jejím ansámblem. Dá se tam slyšet ledaccos od swingu 40. let po avantgardu, od bigbandu Dukea Ellingtona s Ellou Fitzgerald přes Charlese Minguse až po The Muhal Richard Abrams Orchestra atd. apod. A ty nejvíc expresivní polohy Reiter mi připomněly dokonce Moniku Edvardsen z Atrox, Maju Ratkje atd. Někdy je to milá, aktualizovaná nostalgie, někdy divno-dramaticky avant-moderní. Dost promakaný a převážně zábavný. (Bandcamp)

DANA LYN – A Point On a Slow Curve (2022)
- houslistka, která hostuje na letošních Elysian Fields (viz výše). Skladby pro 11členný ansámbl, mj. i fagot Schoenbeck (viz níže), basklarinet, 2 sopranistky, bicí atd. Moderní klasika s vlivy avant-jazzu (tzv. modern creative, third stream?), trošku i avant-rocku – místy se to blíží Universe Zero apod., trochu i starším Kayo Dot. Musím víc naposlouchat, ale převážně baví. (Bandcamp)

SARA SCHOENBECK – s/t (2021)
- fagotistka, která hostuje na letošních EF a desce Dany Lyn (viz výše). „Duety“ s různými nástroji/muzikanty – mj. se saxfonistou Roscoe Mitchellem, nebo piano/klávesákem Waynem Horvitzem (mj. ex-Naked City). Avant-jazz/klasika s vlivy mj. indické a africké hudby, improvizace, ale je tu třeba i cover od Low – Lullaby. Musím víc naposlouchat, ale převážně baví. (na Bandcampu jen 2, zbytek se válí na YouTube)

UFOMAMMUT - Hidden (05/2024)
- příchod nového bubeníka na minulé desce jsem viděl jako naději, bohužel to vypadá, že nic zásadního se v kapele nemění. Album není špatné, na druhou stranu ale ani nic extra. Vypadá to, že svoje staré desky ufouni už asi netrumfnou. (6,5/10)

THOU - Umbilical (05/2024)
-  temnota, deprese a zmar zhmotněné v těžkotonážním sludge - doom (lehce black) masakru. Nejde ale jen o drsňáckou pózu, na desce to po hudební stránce valí velmi solidně. (7,5/10)

BRING ME THE HORIZON - POST HUMAN: NeX GEn (05/2024)
- Velký špatný. Kapelu jsem kdysi uctíval a myslím, že starší desky jsou v pohodě. To, co ale vydávají hoši v poslední době, je jedním slovem bída. (4/10)

HAUNTED PLASMA - I (05/2024)
- projekt, ve kterém má prsty kytarista a zpěvák Oranssi Pazuzu. V manuálu se píše electro krautrock, psychedelic-avantgarde metal, post-punk. Může být, ale v reálu to není až takový úlet, jak by dle nálepky člověk čekal. Za mě vcelku poslouchatelná, až bych řekl taneční záležitost. (7,5/10)

SPACESLUG - Out Of Water (05/2024)
- mnou oblíbení zadumaní Poláci předkládají další kolekci teskného, melancholického heavy - stoner - doom metalu. Opět příjemně poslouchatelná záležitost. (7,5/10 )

HERESIARCH – Edifice (04/2024)
- rozlámaná warmetalova rovnice přetavená do silné desky, která si dané žánrové jádro dokáže pohlídat. Esence Gesundrian od Diocletian podrobena sofistikovanějšímu pohledu, který ovšem zachovává tvrdost i atmosféru a soudobou formu svého původce hravě překonává.

GATECREEPER – Dark Superstition (05/2024)
- pokus o nasazení deathmetalového zvuku na schůdnější, takřka stadium rockové postupy se Gatecreeper na nové desce převážně vyplácí. Řezavost Entombed, jednoduchost Obituary a hutnost Bolt Thrower v přístupnějších schématech.

KRÅBØL – Never (05/2024)
- Klan Kråbøl nasbíral letité zkušenosti z jiných norských blackmetalových kapel, aby je přetavil do debutu, který vznikl exkluzivně v rodinném kruhu. Pomalejší, poctivá blackmetalová deska s atmosférou i postupy, které připomenou kult francouzských Mortuus.

PRIEST – Dark Pulse (05/2024)
- švédská synthpopová resurekce s další deskou, na které se střídají funkční hitovky s podivnými přešlapy. Temný a chytlavý rukopis s poutavou vizuální stránkou pořád nespíná ve všech ohledech. V momentech kýženého kliknutí jde ale o žánrové poutavou záležitost. 

SLASH – Orgy of the Damned (05/2024)
- Slash má blues rád a jeho nová deska to jasně dokazuje. Hemží se velkými jmény jak mezi autory léty prověřených songů (Howlin' Wolf, Willie Dixon, Fleetwood Mac, Stevie Wonder atd.), tak mezi vokalisty (fantastická Beth Hart, Chris Stapleton, Iggy Pop, Brian Johnson…) a pomocnou silou (Steven Tyler na harmoniku). Slash samozřejmě vystřídá několik kytar, které ale jen výjimečně vystupují do popředí. I hosté si berou přesně takový prostor, aby každý jednotlivý song fungoval tak, jak to má v blues být. Brian Johnson, Christ Stapleton i taková Demi Lovato tu jedou na mnohem nižší obrátky a v kombinaci s jasnou úctou vyjádřenou skladbám to funguje parádně. Vše zakončeno jediným Slashovým autorským, instrumentálním songem. Velká lahůdka!

A PERFECT CIRCLE, PUSCIFER, PRIMUS – SESSANTA E.P.P.P (EP) (03/2024)
- já vím, není to album. Je to jen dárek, který si dal Maynard s kámošema k šedesátinám (vč. krásně sebe degradující upoutávky). A je to za mě velice kvalitní připomínka, že tyhle kapely tu pořád jsou, a možná i lákadlo pro nové posluchače směrem k jejich bohaté tvorbě (takhle to zafungovalo na mě). Zvlášť No Angel od Puscifer je slušně návyková věc! Ocenila bych, kdyby kapely vydaly i záznam živáku z téhle oslavy, protože soudě dle útržků na YT (vč. možnosti vidět Tool s Maynardem v POPŘEDÍ) to musela být strašná pecka. Z Maynarda čiší nezvyklý, ale velice příjemný nadhled. Takže všechno nejlepší a prosíme o dalších dvacet let takové muziky!

SYNCATTO – Fiction (02/2024)
- instrumentálních, technicky namakaných kytarovek jsou mraky a na streamu to člověk kolikrát přeskočí, protože na první poslech to zní všechno až moc podobně. Kytarista Charlie Robbins se z téhle záplavy vynořuje s na první poslech identifikovatelnou kombinací progresivního metalu a flamenga, do které zapojuje techniky a schopnosti nabyté studiem klasické kytary. Nejsou to žádné samoúčelné pidliky, hudba má svou jasnou tvář, feeling a při poslechu bez potíží vykouzlí úsměv na rtech. Ze známějších jmen spolupracovali Jordan Rudess či Arch Echo.

GLACIERS – Ivory (05/2024)
- Vildhjarta v soft podání s občasnými zpívánkami, ale sypanicemi, přesto rozhodně atmosféra nechybí. Prostě thall.

NUVOLASCURA - Twin Mystery: A Compilation (05/2024)
- není to regulérní nahrávka, ale výběr z toho, co tahle uječená banda dala dohromady mezi roky 2017 - 2023. Fofr jízda screamo vyšponované na maximum. (Bandcamp)

RIVERS OF NIHIL - Criminals (04/2024)
- tak tohle EP mě dostalo. Sovy už zdaleka nejsou tím, čím se zdají být, ale pořád je to super! (9/10)

DAATH - The Deceivers (05/2024)
- Eyal Levi po deseti letech oživil Daath, a to ve velkém stylu. Ke kytaře zlanařil Rafaela Trujilla (Obsidious, Obscura), bicí nahrál Krimh, další kytaru (ano, mají 3) a syntezátory obsluhuje Jesse Zuretti (Binary Code). A to samozřejmě není všechno, protože si zahostovali třeba Dean Lamb (Archspire), Jeff Loomis, Mark Holcomb (Periphery), Mick Gordon nebo Per Nilsson (Scar Symmetry). A přesně takto bohatě zní i deska – opulentní melo/death dílo. (9/10)

MALIGNANCY - Discontinued (06/2024)
- po 12 letech (!!!) od Eugenics je to konečně tady. Borci pokračují ve znění singlu Epilogue nebo EP Malignant Future. Má to měkčí zvuk, zní to thrashověji, ale v podstatě to jsou zase Malignancy, i když jedou trošku nový model. Duo Heller a Kachnic je neskutečné kombo, které nemá v žánru obdoby. Už jen kvůli nim si musí Malignancy poslechnout i člověk, pro kterého to není šálek kávy. Strávit Discontinued potrvá dlouho, o nějakém zjednodušení (jak mi tvrdil osobně Nelson) na stará kolena nemůže být řeč.

LETHE - Alienation (04/2024)
- třetí deska Lethe (stojí za ní Tor-Helge Skei (Manes, Manii) a Anna Murphy (ex-Eluveitie)) opět nabízí mix tvrdšího trip-hopu, elektroniky a ženských vokálů. Příjemné vzpomínání na norskou avantgardu přelomu milénia.

DISMAL DISSONANCY - Perforated Eminent Disobedience (singl) (06/2024)
- po delší době zas něco od Show No Mercy Records. Japonsko-thajskej projekt členů mj. Fecundation (právě vychází nová deka), Strangulation, Biomorphic Engulfment nebo Shinda Saibo no Katamari. "Singl" je trochu zavádějící, neb jsou skladby dvě. Sypaní, skřípo/riffování a blití. Co víc chceš...

IHSAHN – Ihsahn (02/2024)
RED ROT - Borders Of Mania (05/2024)
VERBERIS - The Apophatic Wilderness (03/2024)
MADDER MORTEM - Old Eyes,New Heart (01/2024)
CALIGULA‘S HORSE - Charcoal Grace (01/2024)

HIGH ON FIRE – Cometh the Storm (04/2024)
- HoF stonerově valej, sludgově skoro nezpomalujou a vyzpívaný Pike tomu dává grády. Závěr desky (poslední dvojka) smrdí Mastodonem až do pravěku.

WESTON SUPER MAIM  - See You Tomorrow Baby (03/2024)
- solidní a neuťáplá math/deathcore/moderna a tip od Bejvise z březnový desky.

HANNES GROSSMANN – Echoes of Eternity (02/2024)
- tady za Hannese už třetí měsíc dlužím zmínku. Echoes je docela našlapanej tech death, ale riffy a struktura až příliš kopírují některé skladby Epitaph. Nejspíš i cíleně, protože tu v podstatě někde sedí i timing určitých změn.

DEAD SOMA – Pathos (09/2023)
- Bejvovi dík za druhý březnový tip, Pathos je math namrdávací patos, zapněte si pásy.

ROMAN HOLÝ – Strážce klidu Vol. 1 (2021)
- všichni serou z jeho dalších projektů, ale tahle sólovka, kde dokonce i zpívá, je mnohem zábavnější.

TWELVE FOOT NINJA – Vengeance (2021) + Outlier (2016)
- ohlášený konec s sebou nesl poslech posledních dvou alb. No škoda.

THORNS – Thorns (2001)
- tak kdy už „TO“ bude?!

DAN SWANÖ – Moontower (1998)
- sólovka jak Brno! Sám Dan album popsal jako „kdyby Rush hráli death metal v 70. letech“. Nesmrtelná deska.