Srpnová deska v říjnu? Srpnová deska už před sobotním reportem ze srpnového Brutal Assaultu? Pozdě i s předstihem. Webzin, kde včera znamená napřesrok. Vítejte v Marastím časoprostoru!
Srpnová deska v říjnu? Srpnová deska už před sobotním reportem ze srpnového Brutal Assaultu? Pozdě i s předstihem. Webzin, kde včera znamená napřesrok. Vítejte v Marastím časoprostoru! Poslouchalo se všechno možný. Ripping Corpse, ale i poslední Fleshgod Apocalypse. „Jedem das Seine,“ jak říkáme my Němci. Každej sice hlasoval pro něco jinýho, ale jedna deska se přece jen zjevila.
OPETH – Heritage
Tři hlasy, tudíž deska měsíce. Opeth jdou mimo mě, ale někde jsem se dočet, že tohle album je prej hodně sedmdesátkový.
A bizzaro jako jeden z hlasujících doplňuje: Opeth mají novou desku. Očekávání? Nijak výrazná. A deska? Protože jsem dění okolo její výroby prakticky nesledoval, tak ve finálním výsledku pro mě neočekávaná. Mikael Åkerfeldt cestuje v čase proti proudu a Opeth se tak – snad i lehce „demnejšnovsky“ - dostávají někam do 70. let. Ale hluboko. Hammondů až běda, žádnej growl, zvuk rytmiky vsází na analog a čistotu nástrojů, celkově dost rozplizlých poloh. Těžko říct, jak Heritage přijmou fanoušci a kritika (ta jej ocení určitě více), protože Opeth dost výrazně ustoupili od svého stavěného soundu a částečně i stavby skladeb (zde méně), což chválím. Ne že by se mi předchozí podoba Opeth zajedla, ne že bych byl z Heritage tak vyndanej, nikoli, ale nějakou změnu to chtělo a tu kapela udělala. A funguje to. Opět(h).
Střap
Armored Saint - Symbol of Salvation
McCoy Tyner - Fly with the Wind
H2O - Nothing to Prove
Tord Gustavssen Trio - Being There
Ripping Corpse - Dreaming with the Dead
Rollins Band - Get Some Go Again
-OO- aka Plazzma
David Silvian - Blemish (+ remixový CD k němu, na název si nevzpomenu)
Opeth - Heritage (fajn deska)
Buena Vista Social Club present Rubern Gonzales
Lunaris
1. Cryptic Winds - Storms of the Black Millenium
I tento měsíc se u mě na první pozici umístili zástupci black metalu ze Spojených Států. Už při pohledu na obal, kde si plameny pochutnávají na církevní stavbě, a úvodním mluveném intru z hororu Omen, je jasné, oč tu půjde. Čistá blacková rubanice (titulní skladba zabije všechno a všechny), která se ale neštítí ani pomalejších atmosféričtějších pasáží a silných melodií. Skladby jsou kvalitně vystavěny a nuda zde nemá šanci. Širšímu spektru posluchačů album nicméně nedoporučuju, včetně těch blackmetalových, tato ortodoxní odnož není v současnosti in.
2. Hades Archer - For the Diabolical Ages
Penis metal z Chile aneb po měsíci další výborná záležitost z jižních končin, která páchne old school „trešovinou“. Vzali něco od starých Bathory, něco od Sodom, doplnili vokálem á la album 888 metal od Reencarnación a předvedli, jak v současnosti uchopit black/thrash. Jeden z letošních objevů.
3. Necrodeath - The Shining Pentagram
První a jediné demo tohoto italského kultu z roku 1985. Ve své době to muselo být strašné zlo, protože i teď se mi při úvodních tónech Necro Thrashin' Death ježí chlupy na... rukách.
Filipismo
1. Opeth – Heritage
2. Textures - Dualism
3. Ghost Brigade - Until Fear No Longer Defines Us
Gorth
V srpnu jsem slyšel spoustu hodně kvalitních věcí (převážně starších a/nebo relativně dost známých), ale právě pro to množství se mi to trochu míchá dohromady... První místo je jisté.
All Sides – Dedalus
Dáma, která hraje živě s Troum na basu. Trochu post-rock, dost ambient ve stylu Troum, a především basa, která zabíjí podobně jako ty největší výplachy od Jesu nebo The Angelic Process.
Chelsea Wolfe - The Grime and The Glow
Natural Snow Buildings - Daughter of Darkness (Mocné, dva roky staré, pětialbum plné drone folku. Nejlepší je, že chvilek nudy je opravdu minimum. ) + Waves of the Random Sea (Letošní deska, opět kvalita a krása.)
Kinit Her - Divine Names
Hodně zvláštní rituální psych folk.
Vladislav Delay Quartet - s/t
Minimalistická elektronika ve stylu a s jedním členem Pan Sonic... a s trochu jazzu.
Trym
Anathema - We're Here Because We're Here (rozpomínal jsem na loňskou desku roku)
Creedence Clearwater Revival - kompletní diskografie (nejvíc rokenrol)
ICS Vortex - Storm Seeker (viz aktuální recenze)
Black_Hand
Já moc neposlouchal tendle měsíc, jen sjížděl znova klasiku. A ňáký Deathspell Omega atp.
Kuba
1. All Shall Perish - This is Where It Ends
Po prvních posleších téměř kategoricky začleněno do sekce ‘never more‘. Po další vlně poslechů ale deska začala ukazovat své krásy a dnes mohu s klidným svědomím říct, že tohle album prostě ano!!
2. Iwrestledabearonce - Ruining It for Everybody
Medvědi to se mnou prostě umí. Nechci tvrdit, že bude někdy překonáno stejnojmenné EP, ale jejich šílenou kombinaci snad všeho si rád poslechnu za každého počasí. Pro mne kapela působí nejsilněji právě v čistě zpívaných pasážích - zde to Krysta válí znamenitě.
3. Lock Up - Necropolis Transparent
Sečteno a podtrženo - první liga grindu. Deska o síle uragánu, která si se mnou pohrála jako vichřice s opuštěným lístkem plápolajícím krajinou. Až takhle, ufff.
onDRajs
Paatos – Breathing
Příjemné překvapení. Švédové na začátku své tvorby evokovali King Crimson 70. let, ale s dalšími dvěma alby tento věčný odkaz přetransformovali do post-rockovějšího vyznění, v němž dechové nástroje vystřídala decentní elektronika. Breathing opět trochu přitvrdila a Paatos jsou zase o něco větší rockeři. Jejich přístup ale zůstává i po deseti letech stejný - emoce nehrotit, spíše se poctivě piplat s jejich drobnými nuancemi. Kapele opět dominuje podmanivý hlas zpěvačky Petronelly a poctivý přístup spoluhráčů ke každé skladbě. Velmi přesvědčivé album skupiny, která nemá zapotřebí dávat najevo okázalost. Což je v dnešní době trochu zázrak...
Return To Forever - Romantic Warrior
Přiznám se, že jak červenec, tak srpen se u mě odehrál spíš ve znamení retro tipů, i když dvě letošní desky určitě převažovaly.
Ghost Brigade - Until Fear No Longer Defines Us
Vše podstatné v recenzi.. hodně jsem se bál, aby talentovaní Finové dokázali kvalitativně navázat na předchozí klenot a dle některých reakcí se to povedlo měrou vrchovitou. Parádní mix melodičtějšího severského doomu a depkoidního rocku.
Draconian - A Rose for the Apocalypse
Tohle je skutečně něco. Draconian jako jedni z mála posledních, kteří se drží v kdysi tak zabředlých kolejích přístupu Krásky a zvířete mi touto deskou udělali neskutečnou radost a po (subjektivně) trochu slabším předešlém albu učinili mamutí skok zpět na výsluní. Gothic ještě dočista neumřel.
Tides From Nebula – Earthshine
Nemám co dodat, post-rock jako řemen. Ostatně jako zatím vždy od TFN.
For The Fallen Dreams – Changes
Jedna z těch nekonečných post/hc smeček, proti kterým obyčejně tolik brojím. Ovšem v tomhle případě se jedná o album našlapané hity a výbornými pasážemi, že prostě nezbývá, než otočit palec nahoru. Jen škoda, že jejich letošní album není na podobné úrovni (čti – je to taková ta moderní emo nedomrlá flejmr coreovačka)
The Protomen - Act II: The Father of Death
Hele co se stane, když spojíte Megamana, rockovou operu, Meat Loafova producenta a vpravdě retro 80’s glam rock? Jo, přesně – tahle banda emerickejch hejsků to nemá v hlavě tak úplně srovnaný. Netvrdím, že celý album je použitelný, ale dvě, tři skladby jedu v posledních měsících hodně. Super experiment.
Thurisaz - The Cimmerian Years
Výtečný belgický atmo epic death/black. Pro někoho trochu ploché, pro mě obsahuje vše, co má podobná nahrávka mít – od skvělé pseudo prog úvodní instrumentálky přes neotřelé klávesové plochy až po dobře nakopané bicáky. Naposledy jsem se podobně bavil u In Mourning.
Communic - The Bottom Deep
Před pár lety moje hodně oblíbená kapela, bohužel do poslední desky se ne a ne dostat. Přijde mi plochá, nezáživná, pryč je typický duch Communic. Oddleif se stále drží svého kopyta, některé kytarové party opět velmi dobré, jen mi přijde, že se Norové s posledními alby poněkud točí v kruhu. No co, Waves of Visual Decay (resp. Conspiracy in Mind) stejně je a bude jenom jedno.
LordSnape
1. TÝR - The Lay of Thrym
Vynikající deska. Nemám slov i přesto, že ji poslouchám už asi dva měsíce vkuse. Kytarově opět neotřelé, vytříbené, plné skvělých postupů a nenudících zpěvů. Jedinou nevýhodou může být snad jen větší použití angličtiny a textově vzdálenější složka vikingské mytologie, nicméně pořád je to špica, která napříč folk/viking metalovým spektrem nemá konkurenci.
2. Fleshgod Apocalypse – Agony
3. Draugr - De Ferro Italico
Zzn
ZAZ – (noo, ehm, tady vlastně nejde o album... ale vydala album ZAZ v r. 2010 + nějaká EP.. Padam je asi úplně mimo diskografii.)
Nedá se říct, že bych v srpnu úplně ujížděla na albech ZAZ, ale zmínit ji chci. Tady nejde o žánr, o texty, ani o hudebníky, kteří se ZAZ hrají. Tady jde přímo o barvu hlasu ZAZ, pravým jménem Isabelle Geffroy. Vražedný chraplák zasazený do francouzských šansonů. Jestli chcete atmosféru, pusťte si video, kde Isabelle zpívá v ulicích Montmartru písničku Je Veux. Buskerská syrovost a neupravenost je v kombinaci s divoce působícím (přitom technicky výborným) vokálem vražedná. Nejvíc ze všeho ale doporučuju cover šansonu Padam (husí kůže…), původně od Édith Piaf. U desek ZAZ koukám jen na tolik procent hudby, kolik zastupuje její vokál. Pas de metal, chers et chères, ale Isabelle sedí na hlasivkách ďábel, co je brutálnější než i to nejbrutálnější zlo.
A dál třeba…
Helms Alee - Night Terror (2008)
She Wants Revenge - She Wants Revenge (2006)
Annal
Defeated Sanity – Chapters of Repugnance + Psalms of the Moribund (příprava na koncert)
Gride – Záškuby chaosu
Nejdřív mě to bavilo, ale oproti starším vyhlazovačkám je to punk. Potěšily mě bonusy. Split 7” EP s Lycanthrophy je podle mě jejich nejlepší matroš od roku 2003.
Imperial Foeticide – Unrelenting Inhuman Synthesis + promo The Hate is Real
Flourishing - The Sum of All Fossils
Debut těhle divnodeathmetalistů je pomalejší a atmosféričtější než loňský EP. Postupy často připomínaj Ulcerate nebo Deathspell Omega. Na tyhle kapely sice Flourishing nemaj, ale i tak je to fajn deska.
A na konec pan šéf, mluvte bizzaro...
1/ Beyond Creation - Aura
Co víc ještě psát, vše podstatné jsme s HP snad zmínili v recenzi. Shrnutí: Tvrdší a lehce brutálnější Necro přetavený Kanadou, takže si každej asi dokáže představit, co tam ti maníci do techniky vkládaj – řádnej riffing, hutnost a metal bez úplně zbytečnýho pidlikání. Nekompromisní a parádní tech death s umňoukanou basičkou od pana Dominica Lapointe z Atheretic.
2/ The Mountaineering Club Orchestra - A Start on Such a Night is Full of Promise
bizZ po emo-(te)stormech dost poslouchá nemetal a tohle je jeden nich. Instrumentální, nádherně vyklidněnej a komorní projekt Toma Adamse z TMC inspirovanej prvním přechodem Grónska, kterej v roce 1988 v rámci expedice vedl norskej průzkumník Fridtjof Nansen. Táhlý, emocionálně plný a snivý plochy, který za doprovodu (především) smyčců vede piano. Post-rockovej ambient inspirovanej klasikou? Nevím, nerozumim tomu, ale je to nádherný a nemůžu se toho nabažit.
3/ Opeth – Heritage - komentář výše
DW
Vložit komentář