1) ucelený žebříček nejposlouchanějších kousků s komentáři Marasťáků
Pro ty, kteří se v top žebříčku nenajdou (i když nejen pro ně!), je tu pak seznam dalších desek, ve kterém si můžete vesele prolézt tipy jednoho autora po druhém:
2) AKTUÁLNÍ ALBA: v první části seznamu najdete nejaktuálnější alba (od prosince 2013)
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve
BEHEMOTH – The Satanist (2014)
Stray se o těmto polským satanášům věnoval ve své recenzi, která vzbudila celkem rozsáhlou diskuzi, ale protože u něj Behemoth v únoru vedli, připravil si do Alba měsíce další příspěvek: „Materiál kapele odhalil nové obzory. Songy na novince se od deathu více přiklonily na stranu blackmetalovou, a tak upoutaly především navýšenou chytlavostí, ale rovněž i svou vrstevnatostí (propracovanější aranže), atmosférou a celkově přímočařejším (více písňovým) feelingem. Nergal ve své doposud nejlepší hodince ohromuje čitelnějším přednesem, který neztrácí nic na síle, právě naopak.“
Podle Straye byla starší tvorba Behemoth dost možná o něco techničtější, ovšem: „The Satanist má v sobě dle mého mnohem větší charisma a vnitřní magie. Skladby na něm umístěné se prostě mnohem snadněji zapíší do paměti a jejich poslech mne hodně baví. Někdy je zkrátka lepší, aby cílem byla dobrá organická dýchající skladba, které je ponechána přirozenost, než nějaká precizní, avšak chladná, ukázka toho, jak dalece kapela může znít technicky vysekaně a tvrdě. Stará tvorba Behemoth to byl prostě neprostupný beton, ta nová je pořádně hutným bahnem, a to já raději.“
Za Brutusáčka vyřešila rozdíl či snad rozpor mezi starou a novou tvorbou deska sama: „Nevím, jestli půjdu dál do diskografie – se Satanist si vystačím poměrně na dlouho. Že mě Behemoth vůbec zaujmou, bych letos rozhodně nečekal.“
„Je to hudební divadlo, možná až póza, ale mně to prostě přijde hrozně zábavný. Behemoth jsou jako Simpsonovi. Jsou víceméně pořád stejný, ale přesto je nepřestanu poslouchat. Všichni ti satani jsou jen kulisou pro přehlídku zábavného zlometalu ke kafi. Navíc Nergal zde předvádí životní výkon – asi když jste nějaký čas v ohrožení života, tak pak chcete předvést všechno, co ve vás je,“ komentuje bubáčky Kícr.
A z celého alba Stray na konec doporučuje skladbu Ben Sahar, ačkoliv prý nenalezl jedinou slabší.
Behemoth zaujali i Vaněnu.
CYNIC – Kindly Bent To Free Us (2014)
Z vlastní zkušenosti vím, že Bizzaro na valentýnské oslavy úplně není, ale zároveň vám říkám, že kdyby mohl Valentýna strávit s Reinertem, byl by ochotný kupovat i puket růží. To jen takový rejp, že to album vyšlo čtrnáctého. Recenze z Bizzarova pera nevyznívá příliš nadšeně, nebo alespoň lehce oplakává nemetalovost – a vůbec, přečtěte si ji.
Kícr novou desku Cynic definuje slovy „rozbujelá nuda se záblesky dávné geniality“ a dodává, že „to asi chce ještě čas, aby člověk zjistil, jestli převládnou ty záblesky, nebo ne.“
„Zpěv je evidentně pro dost lidí trnem. Bude to chtít, jako v případě předchozího EP, živý koncert. Já mám do lámání hole nad nimi ještě daleko,“ poukazuje Brutušáček na Masvidala a nedělá unáhlené závěry.
I Cynic zaujali Vaněnu, plus taky Martina Schustera.
Takže konec nejvyšší slávy, pojďme na zdvojáky.
THE BODY – I Shall Die Here (2014)
Tak nejdřív mIZZY, který popíše, o co jde, a zároveň využije svého prostoru pro (ne úplně podprahovou) reklamu: „Kolaborace s The Haxan Cloak, fakt perfektní věc. Skvělá kombinace sludge s elektronikou. Ten koncert 13.4. v Chapeau bude určitě perfektní, určitě!“
Hanzz: „Hodně zlá koláž noise, drone, ambientu…“
Možno použít i Juklův komentář k čtyři roky staré desce All the Waters of the Earth Turn to Blood? – „Interpretovat to dále lze jako – bordel, hluk, rachot, odporný chaos, případně doplnit tyto o vhodná adjektiva jako – jen stěží uvěřitelný, křesťanský, nehostinný.“
CURRENT 93 – I Am the Last of the Field That Fell (2014)
Gorth: „Potřehů mám možná na recenzi, takže jen základně. Věcem od Thunder Perfect Mind po Black Ships Eat the Sky se to nemůže rovnat, ale tahle cesta (kompromis mezi jednoduchými písničkami a divočejší experimentací) je také zajímavá. Kromě Tibetova pořád fascinujícího hlasu stojí deska na klavíru, který občasně cituje renesanci, jazz z 30., šanson a další, přičemž v naprosté většině je rozpoznatelný a svůj, a který podporuje řada dalších nástrojů (naštěstí to není nijak přeplácané). Vypíchnu naprosto minimalistickou basu Jamese Blackshawa, která drží velice nenápadný a velice silný nátlak a díky jejíž jednoduchosti se pro jednou bude moci na koncertech tvářit znuděně právem. Pár míst/songů je super.“
AddSatan: „Největším překvapením téhle desky je, jak dobře může fungovat spojení David Tibet a John Zorn, potažmo kombinace C93 + jazz a blues/rock. A to bez toho, aby se vytratil onen typický „duch“ a magie, jen výrazové prostředky jsou opět jiné. The Invisible Church a pak především Those Flowers Grew a And Onto PickNickMagick, kde Tibeta chytá největší „fantas“ jsou mimořádně podařené. Škoda, že se zbytkem už to tak slavné není. Ty komornější skladby a „idylky“ s piánkem mě spíš nudí, a to včetně Tibetova přednesu/deklamace. Nezachraňují to ani další hosté, jako členové prog folkových legend Comus, ani Nick Cave (ten mi tam vlastně nesedí vůbec) a zpěv Antony Hegartyho v Mourned Winter Then mě vyloženě irituje. Zatím se mi líbí 3–4 skladby (2 z toho hodně), třeba ještě něco přibude…“
Bandcamp? http://current931.bandcamp.com/album/i-am-the-last-of-all-the-field-that-fell-uk-version
DESTRAGE – Are You Kidding Me? No. (2014)
„Tak na takovouhle desku čekám roky. Nabušená směs mathcore, bigbeatu, alternativy, thrashe, metalcoru, groove metalu – je to mazanice, ale zahraná s lehkostí a švihem, obsahující kvanta super momentů, prostě bomba!“ rozplývá se Sicky.
Ale tihle Italové nezamotali hlavu jenom Sickymu - když se podíváte do diskuze pod včerejší Sickyho recku, pochopíte, že i další Marasťáci sklopili čelist.
Hanzz: „Mladší a punkovější brácha SikTh.“ – A to si mimochodem, soudě podle téže diskuze, myslí i Irzdi, jenom to zapomněl do Alba napsat.
JUNIUS – Days of the Fallen Sun (EP) (2014)
K bostonské kapele Junius, která před pár lety oslovila dost lidí kvůli tour a splitku s Rosettou, se Trymátor vyjadřuje takto: „Sice jen EP, ale i tak je fajn slyšet od tědlech smutnejch vousáčů něco nového.“ Předpokládám, že to znamená, že EPko Days of the Fallen Sun je fajn?
„Junius tímto EP jen nezabíjejí čas, ale stavějí most ke své další desce. Ten zvuk mi přijde trošku moc zamlženej, ale pořád vynikne to, co má. Dobře se to poslouchá, ale prokládání skladeb intrama (ala Crippled Black Phoenix na posledním albu) se mi zdá poněkud zbytečný,“ myslí si Kícr.
A teď už nechávám prostor pro jednotlivé tipy z aktuální doby:
bizzaro
SOREPTION - Engeneering the Void (2014)
– Dá se technický death metal hrát bez tuny změn a neustálých kytarových výjezdů ve výškách? Dá. Švédi přišli s naprosto zabijáckým modelem, jak tento žánr prezentovat i obyčejným smrtelníkům. Brutální, dynamická, nápady naditá deska, která zajisté bude figurovat v topech letošního roku.
SONAR - Static Motion (2014)
– Minimalismus, ždímání motivu do vyždímova, zaměření se na detail. Progressive rock (se snad až world music/oriental/norway-jazz feelingem) jak ho neznáte. Při hlasitějším poslechu hypnóza zaručena.
HANNES GROSSMANN - The Radial Covenant (2014)
– Hannes překvapuje a nepolevuje. Po instruktážním DVDčku přichází s vlastní sólovkou, která sice na první poslech odhaluje, která kapela je jeho domovská, ale chlapec by udělal velkou chybu, kdyby si sám natočil vlastní Obscuru. Ne že by to tak na 50% neznělo (však pro ni také pilně skládá), ale je tu plno jiných vlivů a nariffovaností to je mnohem víc metloš deathoš. A když pozval pár hostů, je z toho deska jak víno.
KADINJA - Kadinja EP (2014)
– Aby nám tu djent a moderna nevymřela, je třeba zmínit EPčko těchhle šikulů. Tříkytarový zápřah, dobré riffy i melodie, nějaká ta atmosféra a skvělý zvuk.
HAMMOCK - Oblivion Hymns (2013)
– Hammock jsou americké instrumentální shoegaze duo, které naprosto přesně brnklo na emo–notičku, kterou můžu. Poklidně ambientní a s veškerou svobodou a o konvence žánru osvobozené plynoucí post–rockové skladby doplněné jemnou elektronikou a trochou patosu. Nádherná deska.
LooMis
ENTHRONED - Sovereigns (2014)
– deska vyjde v dubnu pod Agonia Records a věru, je se na co těšit, epický, přesto přímočarý a nekompromisní black metal. Enthroned za deset let vyzráli do silné kapely s vlastním výrazem a ve Vatikánu už zase podpírají kymácející se kříže.
sicky
GREENLEAF - Trails And Passes (2014)
– Parádní stonerrocková/hardrocková deska, krásně dotažená, vymakaná, včetně témat a textů, dlouho mě v daném žánru nic takto nedostalo.
HELMS ALEE - Sleepwalking Sailors (2014)
– Těžko zařaditelná hudba na pomezí sludge, indie a garážového rocku, podivnost, ale příjemná.
THE PRESIDENTS OF THE UNITED STATES OF AMERICA - Kudos to You! (2014)
– Ok, není to nic světoborného, ale tato dávka hudebního optimismu ke mně dorazila přesně včas. Jen více takovéto pozitivní muziky, někdy je to třeba.
brutusáček
THEE SILVER MT. ZION MEMORIAL ORCHESTRA - Fuck Off Get Free We Pour Light On Everything (2014)
– „We live on an island called Montreal, and we, and we make a lot of noise, because we love each other…“, Všeříkající.
LES CLAYPOOL'S DUO DE TWANG - Four Foot Shack (2014)
– Les je prostě blázen a tohle je jeho další štace. Nelepší cover Stayin' Alive ever!
BOHREN & DER CLUB OF GORE - Piano Nights (2014)
– Krásná deska, usínací.
Hanzz Strewer
ANEWABYSS - Dreading My Thoughts (2014)
– Peprnější math–rocková instrumentálka.
BE FOREST - Earthbeat (2014)
– Indie/shoegaze pro hipsteři dobrý.
BECK - Morning Phase (2014)
– Všeuměl vracející se k dobám Sea Change.
BENIGHTED - Carnivore Sublime (2014)
– Další povedený zářez deathgrindové mlátičky.
INFERI - The Path of Apotheosis (2014)
– Poctivej technickej black/death (Necrophagist řízlý Enfold Darkness).
KENNEDY VEIL - Trinity of Falsehood (2014)
– Technický deathcore ve stylu Son of Aurelius ad.
THE LION'S DAUGHTER & INDIAN BLANKET - A Black Sea (2014)
– Netradiční mix post–hc s folkem.
WHISTLER & HUSTLER - The Whistler & Hustler Session (2014)
– Projekt Stefana Rusconiho čpící überjazzem a idm.
gorth
DEAD REPTILE SHRINE - Praise Cemetary (2013)
– Krajně podivný black metal/folk tentokrát více do kanálu. Zatím zpracovávám, ale bude to dobré.
ACTRESS - Ghettoville (2014)
– Tradičnější než RIP. Zpracovávám.
ARVE HENRIKSEN - Cosmic Creation (2014)
– Po Cartograpy bylo dlouho ticho, pak se vynořila hned tři alba celkem rychle po sobě. Zatím jsem plně nezpracoval první dvě, ale Cosmic Creation je překonává, víc do experimentu, Supersilent, velice zajímavá deska.
MOTHLITE - Máthair (EP) (2014)
– Po ne úplně povedené dvojce jsem na ně zapomněl, ale O'Sullivan evidentně stíhá nehorázně hodně věcí. Takový abstraktnější osmdesátkový pop, řekl bych méně konvenční než minulá věc, baví.
HOLLY HERNDON - Chorus/Solo Voice (2014)
– Hitovější než většina debutu, aniž by to bylo vlezlé. Pokud přijde aspoň třicet minut takového materiálu, je to na top 5 roku. Jakože experimentální elektronika s ženským hlasem.
LUBOMYR MELNYK - Windmills (2013)
– Jsem nadšen. Klavírní práce: Za svrchní slupkou už poněkud omšelého minimalismu se skrývají hypnotické zvukové řeky.
AddSatan
TEETHGRINDER - Hellbound 7" (2014)
– Blackened grind/hardcore/metal řežba z Nizozemí. Vlastně pokračování skvělých, v loňském roce se rozpadnuvších Dr Doom (hraje tu jejich kytarista). Kvalit Doktora Zkázy to sice (zatím) nedosahuje, ale i tak hodně dobrá věc, zvláště poslední skladba 187.
Trym
IMPURE WILHELMINA - Black Honey (2014)
– Už dlouho jsem neslyšel tak poctivý a originální post–metal (brát s rezervou, žádná kopírka Isis). Vynikající čisté „emo“ zpěvy, kytarové stěny, zajímavé postupy, vyměklé tryzny i nasrané rubanice s blastbeatem… Pro mě velmi hodnotný objev.
piTRs
CHROME DIVISION - Infernal Rock Eternal (2014)
– Jak sám název desky praví.
vaněna
KAMPFAR - Djevelmakt (2014)
D’aven
AENAON - Extance (2014)
– Čelní srážka cáklé metalové avantgardy (v nejlepším duchu Sigh, Solefald a dalších) s extrémním progresem (In Vain, Ansur, Enslaved, Ihsahn) a typicky řeckou darkmetalovou sugestivitou (v žilách kolující odkaz Septicflesh a Rotting Christ). Pořád je co poslouchat, je to jiné a přitom pro příznivce uvedených umělců v něčem důvěrně známé.
HAIL SPIRIT NOIR - Oi Magoi (2014)
– Další překvapení z Řecka, psychedelií šmrncnutý black’n’roll s hodně dobrou atmosférou.
TWILIGHT - III: Beneath Trident’s Tomb (2014)
– „Nedali jsme se dohromady, abychom dělali muziku, ale spojili jsme své síly, abychom uskutečnili destrukci racionálního myšlení,“ konstatoval trefně noiserockový veterán Thurston Moore. V projektu Twilight spojil své síly s o generaci mladšími esy amerického undergroundu, která prošla kapelami jako Minsk, Nachtmystium, Isis či Leviathan. Výsledkem je suicidální industriálně blackový kolos, který se vyvalil rovnou z válcoven plechů.
schizmo
SEVEN - End Of The Circle (2014)
– Už první deskou tihle Amíci jasně ukázali, že s nimi nebude lehké pořízení. Jejich songy jsou zapeklité a těžko proniknutelné. Se spoustou rytmických vychytávek, elektronických kudrlinek, čistých zpěvů a hutných kytar. Naposlouchat jejich desky vyžaduje desítky soustředěných poslechů a stejně z nich nebudete moudří. Řeknete si, že takových kapel je dnes spousta, spousta jich hraje pa–žánr zvaný djent, ale na to jsou Seven příliž bokem, zvukově odlišní a především atmosférou nezařaditelní. Už roky si lámu hlavu, k čemu je přirovnat, aby ta definice měla nějakou hodnotu, a teprve teď jsem na to přišel, Seven totiž smrdí feelingem A Perfect Circle, s trochou nadsázky bych se nebál říct, že to je APC odštěpená jednotka přehrávající djent kapely. Takže pokud hledáte něco, co stojí tak trochu mimo hlavní proud a je posluchačsky náročnější, zkuste tohle!
http://www.youtube.com/watch?v=DfySmr–A5zA
LordSnape
DESCEND INTO DESPAIR - The Bearer Of All Storms (2014)
– Porce funerálna z Rumunska. Plnohodnotný debut plnohodnotné kapely o šesti členech předvádí výbornou práci s atmosférou i vokály. Řekl bych, že celá deska tak postupně zraje a otevírá se posluchači v jejím průběhu, kdy z klasických opakovaných rifů sklouzne do více promyšlených pasáží, postupně se objevují i nápěvy ve stylu My Dying Bride. Rozhodně kapelu budu sledovat, má solidně našlápnuto.
DOOR INTO EMPTINESS - Radio Ja (2014)
– Tahle celá deka je pro mě jaksi východně zaměřena. Duo z Běloruska, které sleduji již od prvního alba Vada, vypustilo v pořadí již třetí desku. Představuje asi největší odklon od dosavadní tvorby. Jestli jsem si předtím říkal, že je to ryze experimentální muzika, kde blackmetalové linky jsou jen jako podpůrná hůlka, tak na Radio Ja už není kámen na kameni. Míchá se tu ambient, post–rock s industriálně laděnou elektronikou, kde dominují hlavně programované bicí. Vokály i kytary šly dosti stranou a celkové vyznění se mi líbí, ale přiznám se, že jsem až takový odklon nečekal.
FLESHWORLD - Like We're All Equal Again (2014)
– Naši polští sousedé také nezahálí a utvrdili mě v tom, že umí i jiné věci než blackově nasáklý death metal. Deska Like We're All Equal Again je parádní směsicí, kde se nešetří post- přídomky. Je tam rock, metal, sludge i ambient. Vše krásně promícháno v jednotný celek. Rozhodně doporučuji jak kolegům, tak i fanouškům těchto žánrů. Nudit se nebudete.
IMAGINE DRAGONS - Nigt Visions (2013 reedice)
– Vlastně ani nevím, proč se mi to tolik líbí. Možná je to charismatický hlasem Dana Reynoldse. Čert ví. Každopádně se mi do ruk dostala až reedice původní desky, kde je navíc pár skladeb, ale myslím si, že jen desku zbytečně natahují, protože ty hlavní a parádní písničky jsou hned v té první půlce. Není to jen o jednom hitu Radioactive, který zní ze všech rádií. Nicméně mě trošku zaráží všudypřítomná škatulka indie rock. Jsem asi jinde…
bizzaro
DAMNED SPRING FRAGRANTIA - Divergances (2013)
– Nebýt koncertu, který 10. dubna pořádám, asi by pro mě DSF ještě zůstali neznámou kapelou. Jaká ale chyba! Taliáni totiž jak parní lokomotiva, tlačej mocný a mathově pokrucovaný až deathcore stěny, hrany ale nejsou nijak obroušený, takže to má brutální sílu a živelnou autentičnost. Pro fanoušky Ion Dissonance nebo Harlotek naprostá povinnost!
NO CONSEQUENCES - IO (2013)
– Tuhle desku, když vyšla, jsem tak trošku kvůli přesycenosti podobnou hudbou poslal do kopru. Ale když tu 10. dubna budou hrát, bylo nutné si jí připomenout. A? Nejedná se sice o revoluční materiál, ale živě bude jejich math nehorázná kláda. Bez debat!
NECROPHAGIST - Epitaph (2004)
– Nevím, co tím jménem alba pan Suiçmez při těch letech nečinnosti kapely myslel, ale Epitaph po deseti letech nezestárla. Milník.
LooMis
MADEBYTHEFIRE - Budet (2013)
– Jak již bylo nastíněno v recenzi, evoluce není vždy revoluce, je trochu škoda, že „Mejdi“ opustili úderné meshugárny a vydali se směrem (také již notně provařeného) instrumentálního post–rocku, samozřejmě s maximálním nasazením a zaujetím. Osm kompozičních propletenců patří k tomu nejlepšímu, co lze u nás poslechnout, přesto srdíčko tepoucí v lichých rytmech bolí při vzpomínce na dobu minulou.
REVAMP - Wild Card (2013)
– Floor Jansen se svojí sólo grupou podruhé. Zatímco aktuálně v Nightwish asi nemá příliš prostor pro vlastní kreativitu, tady se může vyřádit do sytosti a používat i deathovou polohu vokálu. Pro milovníky silných progresivních melodií, ženského zpěvu a tvrdšího (nepříliš se podbízivého) symfonického metalu jasná tutovka.
MORDRED - In This Life (1991)
– Na svou dobu další velmi extravagantní kapela, která minulý rok oznámila návrat na scénu. Uvidíme, co přinese nová deska (bude–li), každopádně první comebackové koncerty už jsou oznámeny.
brutusáček
THE CLASH - London Calling (1979)
– Naiva jsem si myslel, že Clash jsou jenom o tom jednom songu.
NEUROSIS - vše
Hanzz Strewer
B4 - Germanium (2013)
– Česká krásnodivnost.
CYCLAMEN - Ashura (2013)
– Kamarádi Mishi a Tosina z Japonska.
EL TEN ELEVEN - Transitions (2012)
– Post–rocková loop/math hravost.
VIENNA ART ORCHESTRA - The Minimalism of Erik Satie (1989)
– Parádní variace na Satieho kultovky.
gorth
COH + COSEY FANNI TUTTI - COH Plays Cosey (2008)
– Ivan Pavlov dělá hudbu z hlasu legendy industriálu. Hodně povedené, víceméně rasternotonský minimal v živějším vydání, navíc s jistými typicky Throbbing Gristle zvuky.
HORSEBACK - Half Blood (2012)
– Na tomhle jsem se nehorázně zasekl. Kaktusový stoner je pořád cítit dronovou abstrakcí ostatních alb, ale zároveň obsahuje nehorázné hitovky.
OAKE - Offenbarung (2013)
– Jeden z výborných koncertů na CTM. Dvojice, která míchá elektroniku s gotikou a proti Soft Moon a Factory Floor na to jde zase jinak, ne post–punkově, ale temně. Místy na hranici, místy za hranicí kýče, ale k tomu stylu to tak nějak patří.
LUMISOKEA - Automatons (2011)
– CTM, Opal Tapes. Elektronika, něco mezi rozvolněným dubem a striktním IDM (pozor, oxymorony), celkem svérázné.
CAVERN OF ANTI–MATTER - Blood–Drums (2013)
– Krautrocková jízda, jediná škoda místy otravných synťáků. Vzpomínka na CTM 2013.
BADER MOTOR - Grautag (2010)
– Prakticky ten samý případ jako předchozí položka. O něco méně striktní a hypnotické, o něco zajímavější zvukově.
DONATO DOZZY - Plays Bee Mask (2013)
– Synťákové jízdy, velice zábavné, nijak třeskutě originální. Hodnější verze původního Bee Maskova materiálu.
KASSEL JAEGER - Deltas (2012)
– Přístupná musique concrete, přibližně. Opět o něm vím jen díky výbornému koncertu na CTM.
NASUM - Hellvete (2004)
– Grind mě vždycky nudil, ale možná to částečně přehodnotím, strašnej námrd.
AddSatan
GRAILS + LILACS & CHAMPAGNE
– Tak nějak různě, tvorbu 2006 - 2013 v rámci těšby na koncert. Mj. jsem si uvědomil, jak blízko mají v některých chvílích Grails k Secret Chiefs 3 a Lilacs & Champagne zase k Lovage (Patton/Nakamura/Charles).
FERENC/FRANZ LISZT - různě, nejvíc Csárdás Macabre (1881–2)
– Úplně to vidím jak: „mrtvoly tancují, hroby se propadají“ :), doporučuji zvláště v orchestrální verzi. Dante Sonata (1849) a Faust Symphony (1857) se mi taky dost líbí. Mj. jeho Bagatelle sans tonalité (1885) je údajně první skladbou v západoevropské hudbě bez tonálního centra. K poslechu doporučuje i pan Karel Kopfrkingl.
mIZZY
MGŁA + SVARTIDAUÐI + ONE TAIL, ONE HEAD + MARE + CULT OF FIRE
– Celý měsíc jsem téměř nic jiného neposlouchal. Nepamatuji si, kdy naposled jsem se na nějaký koncert tolik těšil.
Trym
MOTORAMA + УТРО
– Dvě kapely, stejná sestava. Rusáci, co hrají post–punk poměrně klasického ražení (Joy Division worship), ale s ohromným nasazením a velice chytlavě. Kapely se liší v podstatě jen použitým jazykem (Motorama anglicky, Utro rusky) a obě mě baví stejně, tj. moc. Celá jejich tvorba (nebo její velká většina) je navíc zdarma ke stažení na Last.fm a mají taky spoustu pěkných klipů.
irzdi
GIGAN - Quasi Hallucinogenic Sonic Landscapes (2011)
– K týhle kapele jsem se dostal až nedávno při příležitosti vydání novinky, a toto je možná ještě lepší, ač novinka je taky výborná. Šílenost. Zařazuji k mým oblíbeným kapelám.
THE NEW MASTERSOUNDS - Masterology (2010)
– Aneb když si od těch agresivit chci odpočnout a pustit si něco uvolněnýho, hravýho, co snese i návštěva (ač si mě možná všichni zaškatulkovali jako milovníka retra). Navíc starší deska je víc instrumentální než následovníci, což mám obecně radši. http://www.youtube.com/watch?v=m3EJcN7ig_c
ULCERATE - Vermis (2013)
– Mně se to líbí ze všech řadovek asi nejvíc. Promakanější, temnější, pokroucenější a celkově zajímavější než předchůdce.
EPHEL DUATH - Hemmed by Light, Shaped By Darkness (2013)
– Pořád nevím, co si o tom myslet, ale zároveň je to asi moje nejposlouchanější deska za poslední měsíce. S mnoha poslechy to částečně roste, částečně přetrvávají některý rozpaky, který člověk má hned po prvním poslechu. Nicméně pořád si myslím, že to má něco do sebe. Donutilo mě to znovu sjíždět celou diskografii a ujíždím si na ED natolik, že to asi nejsem schopnej objektivně vyhodnotit.
Kuba
ULCERATE - Everything is Fire (2009)
DIVINITY - The Singularity (2009)
OBSCURA - Cosmogenesis (2009)
MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas (1994)
NECROPHAGIST - Epitaph (2004)
EXHUMED - Anatomy is Destiny (2003)
piTRs
GOREFEST - Erase (1994)
– Rána mezi oči pro „pravověrné“, vysvobození z DM pout pro Gorefest.
SEPTIC FLESH - Sumerian Daemons (2003)
– Jen k málo deskám se člověk rád pravidelně vrací už 11 let.
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - Návaz (2011)
– Pořád dobrý!
SLASH - Apocalyptic Love (2012)
– Trošku civilnější hudební tvář než za pistolnické éry, přesto se zachováním klasického rukopisu, a s o dvě třídy schopnějším zpěvákem navíc.
SUICIDAL TENDENCIES - 13 (2013)
– Velmi příjemně překvapivá reminiscence doby, kdy měli Suicidal největší tah na bránu, občasnou hravostí sahající až někam k Lights Camera Revolution.
pf
THE CURE - Faith (1981)
DENALI - vlastně všechno
IDA - vlastně všechno
LAWRENCE ENGLISH - The Peregrine (2011)
XELA - The Dead Sea (2006)
D’aven
ULVER - Messe I.X, VI.X (2013)
– Výborné druhé pražské živé vystoupení ukázalo tvorbu těchto neuchopitelných opět z dalšího úhlu a připomnělo, že jejich loňská hudební Mše je zatraceně dobrá.
FEASTEM - Avaritia Humanae (2013)
– Krystalicky čistý a chirurgicky ostrý zvuk, mrazivý jak zimní ráno na pláních s tisíci jezery. Vychutnáte si každou notu, každou vychytávku. Krom death/grindu je tu něco z hardcoru, thrashe, ale i docela dost typické skandinávské melodiky, harmonií a mírně melancholické atmosféry.
INHUMATE - Expulsed (2013)
– Téměř neuvěřitelné, že tahle grind/deathová parta z Alsaska dokáže narvat svůj pověstný koncertní drajv v nezmenšené míře i na studiovky. Ani téměř čtvrt století na scéně jim neubralo nic na šťávě a agresi, žádný náznak vyčerpání či únavy materiálu, ba naopak. Jako by s postupujícím věkem své ostří brousili čím dál víc. Navíc je to pořád výtečná směs zábavy a šílenství.
schizmo
AT ALL COST - Circle Of Demons (2007)
– Neuvěřitelně zábavný post-hardcore metal s nápadem a duší, žádná generická sračka chrlená jako na běžícím páse, ale něco, o čem se dá říct, že je to funkční hudba se vším všudy. Kapela se možná snaží reflektovat boom moderní muziky, ale zároveň se opírá o starou metalovou/hardcore školu v podobě řezavých riffů, vysoké hráčské úrovně a potřebného nadhledu. Vůbec, z celé desky dýchá velkou měrou určitá dávka sebeironie a pocitu, že takovou muziku může komponovat jen někdo, kdo má své odehrané. Do toho spousta vychytávek jako sebejisté čisté zpěvy, vokodéry či hrdinská sóla a shredy, že se vám budou licousy tetelit spokojeností. Je to přesně ten typ muziky, který vás nakopne a během uklízení kvartýru donutí poskakovat s koštětem v ruce nebo donutí přesvědčit se, že vaše kára je rychlejší (a stereo hlasitější), než toho frajera ve vedlejším pruhu. Jedna z nejzábavnějších a nejhitovějších desek moderní metalové vlny!
http://www.youtube.com/watch?v=rZ9WIOj9z3E
ANOREXIA NERVOSA - New Obscurantis Order (2001)
Pro mě pomyslnej vrchol extrémního symfonického black metalu, který staví především na neuvěřitelném množství klávesových ploch, ale zároveň se téměř pořád sype, a jak nástrojová, tak hudební složka je dostatečně vyvážená i pestrá zároveň. Tohle je dvěma slovy symfonický extrémismus. Škoda, že se po nich slehla zem…
http://www.youtube.com/watch?v=bZ–DixjmQZ4
THE PERKS OF BEING A WALLFLOWER OST (2012)
– Zasněný, emotivní a křehký soundtrack. Zcela ideální pro film naprosto stejných vlastností. Pokud máte rádi hudbu, u které se svírá nitro, tak doporučuju tuhle věc, stejně jako film!
http://www.youtube.com/watch?v=ZJoBlnQGGog
THREE TRAPPED TIGERS - Route One Or Die (2012)
– Tohle je velezajímavá věc, v podstatě na elektronickém základu vystavěná rockovo–experimentální fúze, balící na sebe post-rock, mathrock a kdoví co ještě. Celé je to zabalené do prapodivné až úchylné atmosféry, která se zažírá pod kůži jako skelná vata, kterou máte na špejli namísto vaty cukrové. Skoro bych se nebál říct, že je to takový Genghis Tron pro začátečníky :).
https://www.youtube.com/watch?v=N5nmP5xv0lE
DAVID MAXIM MICIC - BILO 3.0 (2013)
– Bilo 3.0 od zázračného balkánského inovátora Davida Maxima Micice je pomyslným vrcholem djentového umění, i když djent škatule je zde předkládána spíše ve své „umělečtější“ a alternativnější modifikaci a David tenhle pa–žánr posouvá na jakousi vyšší úroveň. Tahle deska totiž není o tom, kdo bude mít víc strun na kytaře, kdo na ni vyloudí co nejhnědší tón nebo kdo bude mít nejdražší rig, tady se hraje na hudbu, a to i přes množství nesouvisejících vlivů hudbu značně komplexní. Křišťálový zvuk, spousta nejrůznějších obojetných vokálů, podmanivých melodií a (relaxačních?) nálad nebo ten zatraceně sexy zvuk basy! Místy to zní, jako by si David dával dostaveníčko s Devinem a jasně tak ukázal, že stěny na začátku zmíněné hudební škatule jsou mu dávno těsné. Tohle je opravdu mimořádná deska!
http://www.youtube.com/watch?v=–t1WX9WXQZg
Kícr
SHEARWATER - Fellow Travelers (2013)
– Hrozná pohodovka, která se moc příjemně poslouchá.
VILDHJARTA - Thousands Of Evil (EP) (2013)
– Když dáme stranou praotce Meshuggah, tak jsem zastáncem toho, že Vildhjarta je zdaleka nejlepší kapela ze všech těch „drsnoprog–djentových“ kapel (většina z nich se také pomalu roztekla jak máslo, viz TesseracT). Oproti Måsstaden se mírně uklidnila forma skladeb, i když stále se ocitáme ve světě, kde je zapovězeno opakovat refrén a dokonce i opakovat riff. Je to takový nihilismus pro optimisty.
onDRajs
MADEBYTHEFIRE - Budet (2013)
HYBRID - Angst (2013)
DEAD CAN DANCE - Spleen And Ideal (1985)
LordSnape
COLORLESS FOREST - Those Who Come With The Rain (2013)
– Super věc dvou maníků z Ruska. Nedá se to stylově moc uchopit, ale pro přiblížení, je to něco mezi psychedelií a ambientním post–black metalem. Nálada i atmosféra desky je opravdu hutná a samotné vokály jsou pak záležitostí, která se nedá moc dobře popsat. Tahle kapela prostě není z našeho světa a její tvorba už vůbec ne.
Martin Schuster
TESSERACT - Altered State (2013)
PAT METHENY - Secret Story (2013)
DEAD LETTER CIRCUS - The Catalyst Fire (2013)
MARILLION - Sounds That Can't Be Made (2012)
CRYPTOPSY - Cryptopsy (2012)
JUDAS PRIEST - Sad Wings Of Destiny (1976)
PAIN OF SALVATION - Remedy Lane (2002)
PAIN OF SALVATION - Scarsick (2007)
Vložit komentář