Kdy: 2. listopad 2024
Kde: Praha, sportovní hala Fortuna
Galerie: všechny fotky

Je druhého listopadu roku 2024. Dnes budou v Praze hrát Dream Theater. 

Přiznám se, že dnes již jsem fanouškem, ale moje cesta k nim nebyla úplně jednoduchá. Zvyknout si na specifický vokál, který pro mě byl v některých polohách až nepříjemný, bylo pro mě obtížné. Ale nevzdal jsem se, protože ta hudba jako celek i s vokálem působila tak nějak majestátně a obsahovala neuvěřitelné množství nápadů. Proto mě dost mrzelo, když v roce 2010 bubeník Mike Portnoy oznámil, že z kapely odchází. Neuměl jsem si představit, jak to celé soukolí bude bez něj fungovat. Nakonec sice fungovalo, ale podle mě trochu ztratilo na živelnosti. V roce 2023 se Mike Portnoy do kapely vrátil a bylo oznámeno jubilejní turné. Řekl jsem si, že tohle musím vidět.

Přicházím ke sportovní hale Fortuna a už pomalu zapomínám na věci spojené s velkými akcemi. Davy lidí a ohromné fronty. Říkám si, že si to nenechám zkazit. Když se konečně dostávám do místa vyhrazeného pro držitele lístků na stání u pódia, zbývá do začátku koncertu asi 10 minut. Ideální doba na nalezení vhodného místa, kde by člověk viděl nejlépe.

Koncert začíná. Po předehře spadne provizorní opona a jde se na věc. Začíná se s Metropolis Pt.1: The Miracle and the Sleeper z alba Images and Words z roku 1992. Hudba má neskutečný náboj. Už od začátku je vidět, že Mike Portnoy se na návrat do kapely těšil a dává to najevo svou energií. Burcuje publikum, je to prostě showman. Trochu mám obavy z vokálu, ale nakonec už při prvních tónech zjišťuji, že James LaBrie je dnes v dobré formě. Koncert pokračuje písněmi Scene Two: Overture 1928 a Scene Three: Strange Deja Vu z koncepčního alba Metropolis Pt.2: Scenes from a Memory z roku 1999, které vypráví o dávném zločinu a vzniklo na popud fanoušků, kteří chtěli pokračování Metropolis. Pokračuje se s The Mirror z alba Awake, která na nás přenese trochu devadesátkového soundu. Při další Panic Attack z alba Octavarium si všímám vokálu a spokojeně si pokyvuji, že to zpěvák dává fakt dobře a drobné chybky mi neruší celkový dojem. Pak přichází uklidnění. Dvě pomalejší skladby Barstool Warrior a Hollow Years. První jmenovaná je z období, kdy Mike Portnoy v kapele nebyl a druhá je hraná ve verzi dema z roku 1996, obě výborně zvolní tempo koncertu a dobře připraví na další smršť. Ta přichází v podobě Constant Motion z alba Systematic Chaos a především skladby As I Am z alba Train of Thought, která má až sabatovské motivy a ukončuje první část koncertu.

Začíná přestávka. Na můj vkus až příliš dlouhá, ale chápu, že fanoušci se potřebují občerstvit a kapela trochu odpočinout. Ještě jsem nezmínil, že po celou dobu koncertu se na několik pláten za kapelou promítají různá doprovodná videa k písním. A toho právě kapela naplno využívá hned po přestávce, kdy dostáváme vizuální i hudební procházku celou diskografií. Na to hned navazuje nová věc Night Terror z chystané desky Parasomnia. A tady je poznat, jakým směrem se chce kapela do budoucna ubírat. Za mě je to správný směr. Dále kapela servíruje starší Under a Glass Moon a novější ploužák This is the Life. Opět trochu zklidňujeme před nastávajícím vrcholem celého koncertu. A už to přichází. Nejprve dvojice Vacant a Stream of Consciousness z alba Train of Thought, což je v podstatě intro a instrumentálka a hlavně monstrózní skladba Octavarium ze stejnojmenné desky. Výše zmíněné skladby společně s promítanými vizuálními efekty vygradují atmosféru koncertu na maximum, a to nás čeká ještě přídavek.

Co se něj týče, tak je to u Dream Theater zejména o skladbách Spirit Carries On a Pull Me Under. U Spirit Carries on má člověk opravdu pocit, že když zítra umře, tak se mu nemůže nic stát, protože jeho duše bude žít věčně. Atmosféru podtrhují svítilny mobilních telefonů. A Pull Me Under je tradiční píseň na závěr, která vše vždy jen podtrhuje. V jubilejním přídavku se ještě objevila moje oblíbená Scene Six: Home z druhé Metropolis, která krásně připravila půdu pro již zmíněnou Spirit Carries On.

Na závěr bych rád řekl, že koncert trval přes tři hodiny a po celou dobu šla z kapely fantastická energie. Prostě to šlapalo, a to je to nejvíc, co můžete z koncertu dostat.