Kde: Praha, Futurum

Dantez: Mystérium – slovo spojující trojici kapel, která v předposlední květnový pátek představila své pohledy na blackmetalové řemeslo v pražském Futuru. Aura záhadna se přitom netýkala pouze hudebního vyznění. Dvě z vystupujících kapel se totiž pyšní velmi limitovanou digitální stopou. Sanguine Relic a Black Cilice si zákaz videozáznamů hlídají, a tak člověk do poslední chvíle netuší, jak se raw blackmetalová podoba promítne do živého vystoupení. V daný večer se o výsledku přišla představit asi stovka návštěvníků, která mohla vše posoudit za příznačných 666 korun.

Američtí Sanguine Relic jsou ve své internetové prezentaci nejskoupější, zkoušející kapela v kuklách proto působila trochu překvapivě. Pódiovou prezentaci připomínající spíše warmetalové komando brzy ozvláštnil příchozí frontman, který svým corpsepaintem a kápí přiblížil vizuál k vlastnímu zvuku. Nutno podotknout, že se kapela nechala po celý čas nasvěcovat modrým světlem, které ze Sanguine Relic utvořilo odosobněné a statické siluety, což přispělo k zachování kýženého tajemna.

Hudba samotná dostala v živém provedení nový rozměr. Z nahrávek primitivní a monotónní styl se na pódiu přetransformoval do podstatně dynamičtější a vrstevnatější podoby, ve které se setkávaly postupy starých Black Funeral a nejstarších Lamp of Murmuur s jedovatostí bosenského Black Plague Circle.

mIZZY: Sanguine Relic vskutku pozitivně překvapili. Jak to u mnoho raw blackových projektů bývá, i přes rozporuplnou kvalitu nahrávek se mnohdy naživo ukáže, s jak silným materiálem kapela pracuje. Z dost solidního zvuku vylezlo několik slušných melodií, ale i přísnějších riffovaček. Pobavila jedna minimalistická thrashařina napasovaná do totální black punk rubanice. Osmanovy projekty přirozeně přišly na mysl.

Oscilování mezi atmosférickými Sulphuric Night a dravostí Obskuritatem bylo přítomno. Sanguine Relic byli někde na půl cesty a reálně nedosahovali kvalit ani jednoho ze zmíněných jmen. SN byli naživo podstatně temnější, provázanost riffovaček a tupaček, se kterými zase pracují Obskuritatem, je mnohem rafinovanější. I tak ale SR předvedli dostatečně raw vampyric shit se zběsilým vokálem, který makal i bez detailnější znalosti tvorby. Solidní začátek večera, který by si i nějaké ty boxovací tanečky místy zasloužil.

Dantez: Dosvědčit Inferno na českém klubovém pódiu není zrovna jednoduché, i tuzemská kapela tak fungovala v rámci večera jako silné lákadlo. Čtveřice přitom vytváří po boku Black Cilice a Sanguine Relic poměrně ostrý kontrast – jde totiž o podstatně promyšlenější formu black metalu, která svým způsobem testuje žánrové limity. Zahalené siluety v tomto případě místo statického loga doprovázela videoprojekce vycházející z konceptu desky Paradeigma, která večer zazněla od začátku do konce. Vše přitom fungovalo takřka dokonale.

Inferno se daří dosáhnout něčeho, co je pro kapelu tohoto typu cílem: člověk během koncertu neřeší jednotlivosti, raději vnímá skupinu jako celek, jakousi entitu prostou lidského elementu. Dochází k transformaci do vlastního konceptu, který dává na pódiu podstatně větší smysl než na papíře. Silná atmosféra šla snad jen v některých momentech na úkor rytmiky, která v určitých momentech vytvářela až strojový dojem.

mIZZY: Jo, je dost vtipné, že za posledních pár let jsem Inferno viděl víckrát někde venku než v ČR. Posledně před týdnem ve Finsku na Steelfestu (report se chystá). Aji doma ale už byla několikrát možnost je od vydání Paradeigmy vidět. Ne vždy to ale kvůli limitujícím podmínkám klubů vždy klaplo na výbornou. Na zahraničních festivalech, kde si na zvuk a vizuál lze jen těžko stěžovat, kapela působí dost honosně a chladně. Atmosféra funguje a materiál z poslední desky je velmi vkusně prezentován. V domácích klubovkách se mnohdy jedná o mnohem intenzivnější metal. Místo toho, aby se zvuk nástrojů spojil s výraznými samply a celkem přirozeně se rozplynul v prostoru, naopak koncentrované kytary a bicí tlačí přímo do posluchačů a živák tak dostává jiný, téměř industriální rozměr.

Atmo tedy lehce strádá, ale jiné vjemy jsou o to silnější. Což je myslím, hlavně pro někoho, kdo Inferno viděl i v jiných podmínkách, příjemná změna. Jde totiž poznat, že současná hudba kapely opravu není jen v samplech uhlazená atmosférická nuda, ale to, co jednotliví členové na koncertu hrají, má stále dostatečně zvířecí metalový základ. Místo zírání do modře zakouřené aury a vnímání chladných sfér se naopak na ruce objevil paroháč a hlava s rozpuštěnými vlasy lítala dopředu a dozadu. A byť z Futura nevytřískáš zázraky, kapelní estetika v pátek taky dobře fungovala. Klubová obrazovka má sice své limity a projekci až zbytečně pixelovala, furt to ovšem mělo svou úroveň. Reálně bych klidně řekl, že zatím nejlepší a nejintenzivnější česká klubovka Inferna, co jsem za poslední dobu viděl.

Dantez: Dostát své rozpracované enigmatičnosti tak už museli jen Black Cilice. Portugalská blackmetalová záhada stojí za zvukem, který se v žánru stihl stát silným trademarkem. Agresivní, specificky zastřený mix s nezaměnitelným kvílením vytváří na deskách jedinečnou atmosféru, kterou umně dotváří jednoduchá výtvarná stránka točící se okolo tajemné figury, v jejíž rukou se střídají řetězy, lucerny a lebky. Všechny propriety se toho večera mihly i na pódiu, červené svícení však odhalovalo až příliš, z mysteriózního frontmana se tak stala poměrně fádní figura. Podobné platí o živém vyznění hudby.

Black Cilice se auru z desek nedaří zcela přenést na pódium. Chladné a v jistých momentech zvukem natlakované riffy zůstávají, zbytek ale spíše chybí, nejvíce pak příznačný vokál, který se za mikrofonem mění na klasické hrdelní deklamace. Z finálního vystoupení večera se tak stal dobrý, dobře standardní blackmetalový koncert, který nedosáhl na kvalitu ani atmosféru nahrávek. Dojít na mysteriózní triumvirát se ale vyplatilo – i přes nedokonalou eliminaci lidského prvku v samotném závěru.

Místo skřípotu kytar, raw soundu a velmi zamlženého feelingu, kterého se mi dostalo při všech minulých setkáních, jsme se tentokrát dočkali hlavně hlasitě nepřesných bicích a hodně suchého vokálu. Vůbec nechápu proč. Jestli to je tím, že se Portugalci na svém prvním menším turné rozhodli vyzkoušet trochu jiný přístup než na exkluzivních vystoupeních na festivalech?

Přitom Sanguine Relic, kde údajně naživo hrála z velké části stejná sestava jako v Black CIlice, zněli naprosto v pořádku. Škoda. Jestli někdo, kdo v pátek viděl Black Cilice poprvé a kapelu třeba studiově nezná, se rozhodoval, zda je po živáku začne sledovat nebo ne, dost možná odešel s hodně rozporuplnými dojmy. Přitom když nejen kytary, ale celá banda zní tak, jak má, zastřená v tajemném soundu, dovede mnoho hráčských nedokonalostí překlopit ve svůj prospěch. Navíc skladby, které Portugalci hráli, svou sílu měly a veškeré vizuální doplňky byly rovněž přítomny. Jenže výsledný zážitek zůstal oproti dřívějším koncertům někde na půl cesty a BC po prvních dvou kapelách skončili jako nejslabší interpret večera. Přitom věřím, že za jiného nastavení to mohlo být přesně naopak.

I tak ale večer s názvem Here Comes the Moon nelze hodnotit negativně. Sanguine Relic aji Inferno zahráli parádně a je super, že si Black Cilice taky konečně našli svou cestu do Prahy. Snad se sem jednoho dne vrátí a bude to pro změnu výrazně syrovější.