Na pondělí 18. dubna byl plánován zajímavý metalový večírek. V Brně, v dobře známém klubu Melodka, se totiž konal koncert kapel Borknagar, Kampfar a Diabolical v rámci Winter Thrice World Tour 2016. Jak to na místě vypadalo, se Vám pokusím v následujících odstavcích přiblížit.

Začátek koncertu ohlášený na osmou večerní mi dával dostatek prostoru se na cestu směr Brno řádně připravit. Ta mi trvá něco málo přes hodinu, do ní však nepočítám parkování, které je mnohdy záležiost jen pro otrlé řidiče. Plánovaný odjezd tedy kolem šesté večerní. Jenže co čert nechtěl. Někdy po páté hodině odpoledne vyskočila na FB ikonka oznámení, že pořadatel přidal příspěvek do události, o níž je zde řeč, a to časový rozpis. Ten hlásal otevření klubu o půl sedmé, start prvního vystupení pak o nějakých 40 minut později. A ejhle. Vzhledem k mému plánu, jsem byl z ničeho nic v časovém sluzu. Tok nutných úkonů, jako je oblékání a podobně, jsem vzal docela kvapem a někdy před šestou (tedy dle původního plánu) jsem již seděl za volantem svého přibližovadla a mířil si to na Brno. Naštěstí po dálnici, což mi ušetřilo nějaký čas. Kdo není z Brna a někdy tam byl autem, asi ví, jaká zábava to tam je. Zvláště na večer, kdy se kolony aut líně pohybují po tamních ulicích. Bylo něco málo po sedmé, když jsem míjel budovu, kde se nachází klub Melodka. Kolem plno aut, což značilo, že i nyní bude parkování opravdu zábava. Po okolních ulicích a uličkách jsem se nakonec ploužil slabou půlhodinku, než jsem konečně získal příležitost automobil odstavit a jít se bavit. Pro zajímavost. Onou uličkou jsem předtím projel tak pětkrát, než se tam někdo uráčil mi místo uvolnit.

Dámy a pánové, předchozí motoristický odstavec, popisující útrapy řidiče jedoucího na koncert do Brna, měl původně patřit kapele Diabolical. Jenže kvůli výše zmíněnému tomu tak není. Pro příště by nebylo na škodu přidat časový plán večera nejpozději kolem oběda v den konání akce, avšak čím dříve tím lépe. (Omlouvám se, pokud byl časový plán někde jinde na netu dřív, neregistroval jsem to. Sledoval jsem pouze ofiko FB událost.) Když jsem se dostal do klubu, první kapela večera hrála předposlední skladbu. Řady posluchačů byly poměrně řídké. Takže koncert Diabolical na základě pěti minut hudby hodnotit nebudu. Snad jen, že zvuk byl dost dobrý.

Když se čas přehoupl přes osmu večerní, pódium bylo připraveno pro norské Kampfar. Publikum značně zhoustlo, a tak nic nebránilo si stálici norské extrémní scény užít. Kampfar jsou aktivní od roku 1994, na kontě mají sedm studiových alb, přičemž to poslední není ani půlrok staré a jeho hodnocení na Metal-Archives je hodně vysoko. Svůj setlist zahájali písní Valgalderkvad z roku 1997. Ze startu byl zvuk poměrně dobrý, nástroje slyšitelné, vokál nebyl zbytečně v popředí či v pozadí a takto se to drželo až do samého konce. Zpěvák Dolk byl evidentně v dobré náladě a občas vyzval obecenstvo k o něco větší aktivitě. Vokálně mu řevem sekundoval bubeník Ask, jehož hru jsem pro mlhu a vzdálenost moc neviděl. Celkově skvělý koncert, který si dav dosyta užíval.

Ve svém setlistu nám Kampfar nabídli jak písně z nové desky, pokud se nepletu, byly to Daimon a Tornekratt, tak i starší kusy. Například píseň Hymne, která se objevila na jich prvním promo albu. Ale ať se hrálo jakékoliv období, vše do sebe perfektně zapadalo. S ostudou se přiznám, že jsem o Kampfar do onoho dne věděl opravdu málo (aktuální desku jsem slyšel asi třikrát), avšak po tomto vydařeném vystoupení se na ně podívám o něco více. Tohle byl blackový nášup jak se patří!

Klub Melodka je velice vhodné místo pro podobné akce. Jediná nevýhoda je nižší pódium, ale zase, který klub podobných rozměrů je na tom lépe? Příjemné bylo i klima, koncertní sál je nekuřácký, což bývá taky častým problémem v jiných klubech. Zvláště, když nestíhá klimatizace. Klub disponuje dvěma bary, kde se čepuje místní pivovar. K tomu jsem dlouhá léta choval odstup, ale jejich nepasterizovaná jedenáctka mi kupodivu dost chutnala, i z plastového kelímku. (Pro PČR, měl jsem jedno, a to 4h před odjezdem domů.) A také dostatečný prostor pro sezení a klábosení s okolím mimo hlavní dění, kde se nacházel i merch všech učinkujících.

Kolem půl desáté přišel čas pro Borknagar. Kapela, v jejíchž řadách působí několik zvučných jmen norské hudební scény, se pohybuje ve vodách progresivního black metalu, který je lehce kořeněn viking a folk metalem, má hned tři vokalisty. Hrubé vokály má na starost Vintersorg. Čisté a doprovodné pak náleží, společně s basou, ICS Vortexovi. A třetím vokalistou, který především obstarává hru na klávesy, je Lazare. Avšak nějaký ten pátek s Borknagar na koncertech zpívá Athera, jež zastupuje Vintersorga.

Koncert Borknagar otevřela skladba The Rhymes of the Mountain z aktuální desky Winter Thrice. A hned ze začátku ji poznamenaly menší problémy s technikou. Ač bylo vidět, že Athera do mikrofonu řve, slyšet to bylo jen stěží. Po nějakém čase začala divoká gestikulace mezi pódiem a pultem zvukaře, což značilo nějakou snahu tento problém napravit. Dva další mikrofony byly však v pořádku, tudíž party, které zpíval Vortex či Lazare, jsme si mohli s klidem vychutnat. Někdy během čtvrté písně, tou byla Cold Runs the River, se mikrofon podařilo nějak zprovoznit, avšak i nadále jsem měl pocit, že je Atherův zpěv docela utopený. Škoda. Ono to možná nebylo jen tím mikrofonem. Athera mezi skladbami něco huhňal, že je nachlazený či co. Těžko říci, nestál jsem natolik blízko, abych detailně viděl, co se tam děje, ale i z té dálky bych řekl, že to nebylo jen nachlazení a že to mohla být i větší dávka alkoholu, která mu působila potíže s artikulací a zpěvem. Jinak byl zvuk po čas vystoupení Borknagar na skvělé úrovni. Jelikož je členů Borknagar docela dost, byl tak jejich pohyb na jevišti značně limitován, div si hlavou od kytar nevypíchli oči, takže se žádná pódiová divočina nekonala. Teda Vortex sem tam udělal nějaký xicht či taneček. A když už jsem u něj, jeho zpěv nebyl popravdě taky nikterak dokonalý, ale v porovnání s Atherou byl ve výsledku skvělý.

Kytarové duo Øystein Garnes Brun a Jens F. Ryland sekalo své party s velkou grácií. Svou bicí soupravu nešetřil ani Baard Kolstad a bušil do ní s přesností švýcarských hodinek. Se skladbou The Eye of Oden se čas vrátil do roku 1997, tedy do roku, kdy vyšla deska The Olden Domain. Z ní zazněla ještě The Dawn of the End, po které se kapela rozloučila a na nějaký čas zmizela v zákulisí. Po krátkém skandování a vyžadování si další písně, se pánové vrátili ke svým nástrojům a odehráli dvě závěrečné písně - Colossus a Winter Thrice. Ty už měly, co se zpěvu týče, lepší parametry.

Celkové hodnocení asi takto. Škoda toho časového rozpisu, to bylo fakt faux pas, kvůli kterému mi utekli Diabolical. Do jaké míry je to chyba pořadatele nebo kapel, je vedlejší. Možná bych mohl začít jezdit na ty koncerty s předstihem a ne skoro na čas, nicméně… Dojem z Borknagar naopak zkazil nezbedný mikrofon a „nachlazený“ Athera, jehož zpěv byl občas dost špatný.

Pozitiva. Vystoupení Kampfar, u kterého jsem měl na konci večera pocit, že bylo i více navštíveno a že pro návštěvu toho koncertu byli větším tahákem. Celkově zvuk po celou dobu akce. Prostory klubu a klubu jako takového. A vlastně Borknagar jako celek. Jejich hudba je nápaditá, jiná a kdo ví, kdy bude další příležitost je vidět. Takže jsem rád i za toto ne úplně dokonalé vystoupení.

Fotky © Radek Šich