LooMis: Každoroční návštěva Brutal Assault festivalu je za námi. Bylo to opět velkolepé, intenzivní, ekologické, epické, erotické a absinthové totální čtyřdenní kulturní vyžití. Nicméně je třeba být kritický hned na počátku – stejně jako v ročníku předchozím, ani letos se nepodařilo eliminovat problém s ověřováním pravosti lístku, takže se opět vytvořila olbřímí fronta a k lynči u pokladem nebylo daleko. Další pak nastal s nedostatečnou kapacitou místa pro stany ve VIP kempu, o „alternativním“ stanovém městečku na tankodromu, bez jakýchkoliv sociálních zařízení nemluvě. Jakmile ale tyto základní „drobnosti“ pomineme, je si třeba přiznat, že BA už nikdy nebude malým festivalem, areál mu sluší, ale je na něm neustále zapotřebí pracovat. Ani změna piva na Budvar se neprojevila nijak zásadním způsobem a předpokládaný bolehlav se nedostavil.

Brutusáček: Nóóó tak kemp byl letos libovovoučkej, z původního místa se stal VIP pro méně dobrodružný metloše. Jelikož ale hardcrew Marastu pamatuje Brutaly odněkud z Hvozdu nebo podobnýho vietcongu, nebyl problém se utábořit přímo v džungli. Tím se rozumí kus trávy s křákem v tankodromu, daleko  za tím mlýnským stavením. Jako vždy poctivá část redakce, která nepohrdne první dlouhou festivalovou frontou u vstupu, letos stavíme sedm stanů včetně párty stanu. Snaha je ceněná dvěma flaškami plachetnice (thx David a Radka), které se schovají na horší časy, příští rok bude ale třeba přehodnotit; prostě si berte dovolený od středy a pojeďte chlastat ať vám to nemusíme stavět.  No ale to už běžíme ke vstupu, kde nás omráčí fronta až na náměstí, inu e-tikety jsou zlo, kdo má poctivku z předprodeje, nemá problém. Bereme cejch na ruku a alou na první Budvar. Avizovaná změna si myslím proběhla na výbornou, páč to bylo přijatelnější než géčko a navíc budějovický tekutý chléb dělá razantnější sojky.

Gorth: Na Brutal jsem vyrážel z dost pochybných motivů. Přece jen, co tam? Za koncert Arcturus bych před třemi roky zabíjel, ale od té doby se změnilo hodně, DHG měli hrát staré black/thrash věci a nakonec stejně odpadli stejně jako Fields Of The Nephilim, od Virus jsem naživo moc nečekal, Sólstafir už jsem viděl dvakrát a navíc v klubech, Godflesh jsou reunion a navíc jsem týden před nimi viděl Swans, Anaal Nathrakh taky dvakrát, Alcest mě přestávají bavit, Gorguts jsou přece jen death metal… a většina ze zbývajících kapel by mě intenzivně nudila. S lidmi jsem se nakonec kvůli jejich absurdní touze sledovat koncerty či pít pivo (…) taky zas tak moc nepotkával, ale akce to nakonec byla povedená.
 
Den 0 – středa 08/08 od 17:00

17:00 AVENGER
17:55 INGROWING
18:55 FORGOTTEN SILENCE
20:00 ENGEL
21:00 ANAAL NATHRAKH
22:05 ROOT
23:15 ALCEST

Brutusáček: Ze středeční párty asi tak nějak v rychlém sledu jako fotbalové výsledky na Nově; AVENGER – v klidu black na rozjezd; INGROWING - u nich si nejsem jistej, jestli jsme nešli s Helmutem na absinth nebo tak něco, ale něco mi říká, že tuhle bandu tradičně míjím; FORGOTTEN SILENCE – z desky tomu Šéf dopřává, naživo mi chyběla trocha víc energie a chtělo by to ubrat na vyhrávkách a víc si pohrát s celistvostí skladeb;  ENGEL asi absinth; až ANAAL NATHRAKH je konečně to, co mě zajímá a kromě mě i dalších 8-9 tisíc lidí (huh) na středeční warm up párty? No sakra dost slušná porce lidí, nicméně Britové to odpálili hustě. Mix jejich black-death-grindu s výborným V.I.T.R.I.O.L.em za mikrofonem, ta správná vražda jak má být, libovka pro všechny milovníky anihilace, utrpení a trochu té nenávisti jako koření. Kapela neskrývala dojetí nad takovou hojnou účastí a za to nám zahráli takové vypalovačky jako Between Piss and Shit We Born bašta!; ROOT v klidu a ALCEST už byl ve znamení dvanáctky do skla v „kobce“.

Gorth: Pravá Brutalová část začala tím, že jsem si asi pět kilometrů od Jaroměře uvědomil, že jsem svou občanku naposledy viděl při vyzvedávání lístku na Off Festu a že jsem ji, spolu s řidičákem, v rámci odlehčování kapes/peněženky někde (= ne nutně doma) nechal, a pokračovala pohledem na neuvěřitelně dlouhou frontu na lístky. Naštěstí nás organizace posílá dopředu, že máme nějaké dobré lístky. FORGOTTEN SILENCE: Thots i další věci mě svého času dost bavily, z novinky jsem slyšel jeden song, který byl příjemně hravý, takže jsem tuhle kapelu nechtěl vynechat. Bohužel mě to asi po dvou minutách, které mi nějak připomínaly Stromboli, přestalo bavit, protože mi ta hravost nešla dohromady s metalem a hlasitostí. Zabijte mě. ANAAL NATHRAKH: Milé vystoupení. Dave Hunt měl zlomenou nohu či co, ale zpívalo mu to pěkně a ještě stíhal hrozit berlou, na base hostoval Embury, druhý kytarista byl tuším také nový. Zvuk je o kousek lepší než minule na BA i v Matrixu, žádný zázrak, ale kytary se loví snáz. Setlist pěkný průřez tvorbou, jen mě mrzí, že opomíjejí Hell is Empty… a EP, protože to jsou po Codexu jejich nejlepší věci. Hrálo se: In the Constellation, Between Piss and Shit, Bellum Omnium, Submission, Do Not Speak, závěr Hyperblast. Z Passion snad jen jedna skladba, která docela příjemně připomněla Mistress. Při pohledu na setlist je zřejmé, že Anaal Nathrakh hrají pořád to samé, což je na jednu stranu fajn, protože odkazování na skladby v Huntových průpovídkách vyvolává očekávanou reakci, na druhou se pak návštěva dalších koncertů AN stává zbytečností. Ne, byli i napotřetí moc dobří, ale co se dá dělat, když člověk vzpomene na Swans, kteří hrají na současném tour jedinou starší věc - The Seer - a ty songy pořád upravují… Kde by se pak v Anaalech vzala s takhle spokojeným přístupem nějaká skutečná tvrdost? PS: Hunt má super britský přízvuk, jen to „Inter urina et faeces nascimur“ mohl vyslovit latinsky. ROOT: Původně jsem se děsil Alcest bezprostředně po Anaalech, byl to tah přibližně stejně dramaturgicky citlivý jako napálit Fennesze za Swans – a daleko zbytečnější, ovšem Alcest se zpozdili někde na letišti, takže si to s nimi vyměnili Root. Z těch jsem stihl vyrůst dřív, než jsem je vůbec slyšel, a naživo mi dosud šťastně unikali. Deset minut se víceméně lámu smíchy, pak odcházím. Směs sedlácké hudby (proboha, aspoň trochu si pohrát se zvukem kytar?), hevíkových póz kapely a satanistického županu poskakujícího a vrtícího se Big Bosse ztratila po chvilce půvab i jako komedie. Opravdu je vhodné zvát Root na festival formátu BA? A dávat jim místo mezi takhle významnými a dříve i zajímavými jmény? ALCEST:  Milé vystoupení, ale tentokrát trochu jinak – hudba sama byla milá. Androgynní čtveřice v pohodě odehrála ten svůj shoegaze (black), ve kterém se black pomalu vytrácí i ze závorky, což je škoda. Neige zvládá čisté vokály v pohodě a má fajn hlas, ale přece jen nejsilnější momenty byly když řval, protože jeho growl má sílu i zajímavou barvu. Setlist mohl být lepší, noví Alcest už mě tolik nebaví, ale zahráli mi Percées De Lumiére, čímž mi udělali velkou radost. Zvuk měl být rovněž lepší – víc vytažené kytary a míň kopáku a rytmičáku, nicméně dál od pódia se to poslouchat dalo. Na DBE si je rád dám ještě jednou.

LooMis: Na zahřívací večer na levém Jäggermeister pódiu přilákali nejvíce fanoušků ANAAL NATHRAKH a ROOT. A nebyla to vůbec slabá návštěva – tohle prostě byl regulérní festivalový den, který se naplno mohl rozhořet i dříve, nebýt výše zmíněné fronty, kde mohla v tuhle dobu marně stát ještě více než tisícovka lidí. Obě kapely už měly možnost se na BA v minulosti představit, druzí dokonce i s vlastní pyro show. Big Bosse a spol. jsem viděl nespočetněkrát, staré skladby, nakolik se zdají být dnes úsměvné, stále mají kouzlo. Každého jednou potká návrat ke kořenům a s Root je to skoro vždy epické a Biggiho bílý vous tomu přidává až jisté pohádkové kouzlo. FORGOTTEN SILENCE letos koncertují, mají venku čerstvou novou desku a doby, kdy živě nehráli jsou naštěstí dávno minulostí (a na BA už také byli, ba i vícekrát), takže po vystoupení v Rock Café přišlo repete. Obavy o zvuk se naštěstí ukázaly liché – ten kupodivu měly dobrý všechny kapely dneška - a hudební gurmáni nemohli zůstat nenasyceni. Hudba možná byla pro někoho příliš zmatečná a chaotická, bez možnosti se zachytit konkrétního motivu, myšlenky, ale na druhou stranu, desky také nejsou na první poslech a mohou odradit od opakovaných poslechů, zejména novinka.

Účet prvního večera se uzavřel jediným vyloženým zklamáním - kolapsem na pokladnách s titánskou frontou a extrémně nespokojenými návštěvníky (taky bych byl). Naopak je zapotřebí ocenit, že vesměs všechny stánky s občerstvením už fungovaly, výběr byl opět o něco bohatší a otevřením zadního „účka“, kterým se dala obejít vyvýšená přírodní tribuna, skýtal ideální místo pro odpočinek a přitom bylo slyšet kdo hraje. Pro příště by to ještě chtělo možná trochu poladit instalované TV, na které bylo promítáno dění na pódiu (někde zvuk šel, někde ne, někde byly zcela vypnuté). A chvála jde i směrem ke kobce a kroužkovanému za 1.5 žetonu – fajně to tam vařili.