Už je to taky nějaký čas, kdy jsem vyrazil na show, kterou headlinuje vyloženě deathcorová veličina. Nicméně Carnifex si přivezli lákavý doprovod, takže proč nevyrazit. Celá akce se odehrála v pražské Akropoli, kde vládne policejní hodina. Takže "dveře" byly v brzký podvečer a první kapela začínala již o šesté večerní.

Role startovače padla na britské Vexed, kteří do svých, ještě stále prořídlejších, nejvěrnějších pustili porci hodně podlazeného „groovy“ deathcoru. Britové táhnou prapor modernější větve žánru, takže prostorem se linuly djentové linky, nascratchované bassdropy i pokukování po švédském vzoru. Vše vždy ale uzavřely masivní breakdowny, inu žánr se nezapře.

Mikrofonem vládne u Vexed žena a tohoto večera to platilo doslova. Megan Targett střídala polohy hodně solidně, skřehot střídal growl, jen u těch čistějších vokáků to docela drhlo. Celou tvorbu neznám, ale set se nesl prakticky ve středních tempech, zrychlilo se až v jedné skladbě na konci setu. Ten trval kolem půlhodinky a uspokojil nejvěrnější z fans, kteří včas dorazili.

Bylo potřeba postoupit dál. Jestli jsem se nedávno velkopansky chvástal, jak si cílím na hlavní hvězdu, tak v přípdě tohoto večera byla pro mne cílovka předkapelou. Revocation, redakcí hýčkané rodinné stříbro a dle mého nejpřehlíženější kapela vůbec. Vloni si u nás zaheadlinovali ve Vopici, kterou smetli, tentokrát byli v roli brzké předkapely. Není holt každý den posvícení.

Kapela se lehce zdržela při zvučení, takže jsem stíhal frontu na drink a vracel se, když zrovna startovali. V sále mě přivítaly dost utopené kytary a když došlo k zaměření pódia, tak jsem dopátral pouze trio - tenhle večer, a dle pozdějšího zjištění vlastně celé tour, byl bohužel bez basy.

Počáteční zklamání alespoň záhy zahnalo zlepšení zvuku, kdy se kytary srovnaly, hlavně teda u principála Davidsona to byla potřeba. Oproti Vexed jsme se dostali čistě do (tech) deathmetalových vod, kdy sledovat umění nejen David Davidsona se prostě nikdy neomrzí. Až dokonalá preciznost a čistá riffáž poháněná přesnou rytmikou.

Revocation jsou něco jako Mötorhead - natočit desku a jet k ní turné, hlavně nezastavovat vlak. Od roku 2006, kdy se zjevili, stihli vydat osm desek a jedno epko. Stále promují aktuální Netherheaven, které tvořilo půlku krátce vyměřeného setu. Materiál z desky je poměrně načichlý sírou, takže stačilo málo, načež Davidson zvolal „itsss a deeeeemoooon“ a na prknech se objevil samotný rohatec. Revocation si to uměli užít se vším všudy a pobavit všechny, i když hráli jenom ve třech. Dát si jejich set se prostě vyplatí vždy.

Strohý set o osmi válech nakonec slabších 50 minut dal, krom zmíněné poslední desky, jsme se dostali pouze k Outher Ones, Deathless, ale i „progresivnějšímu" epku Teratogenesis, kdy zazněla jeho titulní skladba; celý setlist zde. Spokojenost se dostavila a cíl návštěvy splněn.

Jestli se na Revocation dalo ještě hnout, tak na Aborted už publikum bylo solidně narvané. Belgičani jsou u nás v podstatě jako doma a v podstatě vždy je to uragán. To byl případ i tohoto večera, kdy to od prvního okamžiku byla velká jízda. Nebylo třeba žádat o nějaké circle pity, kotel se rozjel okamžitě a v celém setu byl snad jediný oddechový čas a taky prostor zorganizovat wall of death, kterou jsem v Akropoli zažil snad poprvé.

Aborted na posledních deskách stupňují tlak a rychlost. Novinka je v tomhle ohledu až přehnaná a jí i tenhle koncert patřil. Zprvu jsme čichli k desce Retrogore a epku Bathos, zbytek už byl kulomet z aktuální desky Vault of Horrors.

Tu sice zdobí v každé skladbě host, naživo si ale Sven poradil bez problémů sám. Ten byl jako vždy k publiku hodně komunikativní a sršel dobrou náladou na všechny strany. Kvartet je až příslovečně brutálně sehraný, takže tahle artilérie je bez problémů a vodí si to jak koně za nozdry. Další štace k přesvědčení, kde je aktuálně jejich místo, bude na letošním Brutal Assaultu, tady byli právem králem večera. (Setlist.)

Po předchozí mlátičce už by to víceméně stačilo, jenže ještě chybělo dořešit, jak po letech zní Carnifex. Stálice deathcore žánru, který, přiznejme si, má svá nejlepší léta za sebou, a tak se v něm drží už jenom jména, která si své místo pod sluncem vybudovala při velkém žánrovém boomu. Tak trošku mi to potvrdil i věkový průměr, kdy jsem kolem sebe vnímal spíše ty roky metalem ošlehanější osoby. A navíc, když Carnifex začali, nebyl sál tak narvaný jako na Aborted a plnil se spíše pozvolněji. To ale kapele vůbec nevadilo a spustila svůj set v plné síle.

Na deskách koketují kde s čím, ale naživo to chtě-nechtě sklouzlo do stereotypnějšího, byť poctivého, kolovrátku. Dřív bych byl přísnější, takhle to vnímám za jasně rozdaný karty a set si vlastně užívám, neb Carnifex za ta léta jsou sehraný až běda. Ostatně poctivá vytrvalost a oddanost své věci je dotáhla k zaslouženému úspěchu.

Carnifex taktéž promovali svoji stále aktuální desku Necromanteum, ale víc než ostatní souputníci večera si dávali výlety do minulosti. Spolu s kvalitním zvukem u mne převládlo zjištění, že pure deathcore ještě své fans má a naživo opravdu šlape. Však propocený dav z pitu a nadšené první řady jevily absolutně spokojené odezvy. (Setlist.)