Kdy: 24. leden 2025
Kde: Praha, MeetFactory

V pátek 24. ledna hostila pražská Meetfactory tuzemskou zastávku turné čtyř kapel, které se k tvrdé metalové muzice staví každá jinak. Každá se stylizuje do trochu jiné image a každá pochází z trochu jiného prostředí, takže večer sliboval po hudební stránce různorodý koncert, kde si každý najde to svoje.

Večer zahajovala francouzská parta japanologů jménem Kami No Ikari. Kapela má hudebně nejblíž asi k deathcoru, ke kterému pak přimíchává ještě symfonickou složku. V hudbě se dají identifikovat i žánry související, takže bych je popsal jako ne úplně vyhraněný, tvrdě metalový koktejl. Začínající kapela má venku zatím pouze debut See You In Hell, který vyšel v loňském roce, takže očekávání nebyla nikterak veliká a překvapení se v tomto ohledu nekonalo. V přidělené půlhodince zaznělo celkem šest skladeb, kapela zvládla svůj set obstojně, ale do paměti se nijak výrazně nezapsala.

Následující Ex Deo se pro změnu stylizují do válečníků z dob starého Říma, takže starověké válečnické kostýmy a songy plné starověké tematiky. Hudebně to však bylo dost jednoduché. Zpěvák měl sice charisma i silný hlas, nicméně jeho frázování bylo hodně klišé stejně jako celá hudba. Uznávám, že kytary byly kvalitní, nicméně rytmus, flow a celkově songwriting byl dost předvídatelný a dojmu nepomohly ani laciné symfonické samply. Kanaďané a Amík si hodně vypomáhali hecováním publika, které vcelku reagovalo, měli v pořádku zvuk i nasazení, nicméně půlhodina byla až až. Kapela je služebně starší, má na svém kontě čtyři alba, takže jejich (záměrně) buranský easy metal pro začátečníky úplně nedokážu tolerovat.

Následovala takřka půlhodinová pauza, která mi přišla na poměry Obscure zbytečně dlouhá. Věnuji se tedy konzumaci piva, což je v MeetFactory tradičně obtížná disciplína. Po dvou kusech příšerně navoněného Matušky zkouším radši místní Budvar, abych si jako vždy potvrdil, že oboje je prostě bída.

Po hodině a půl mrzení naštěstí ale konečně přichází to, kvůli čemu jsem přišel, a sice set italských hřebců Fleshgod Apocalypse. Kvintet, v jehož řadách je krom poctivě metalových chasníků i statná pěnice, začal svoji show intrem a pak úvodním kusem z loňského (výborného) alba Opera.

Hned od začátku měl koncert obrovský náboj a hlavně kvalitu. Nadrcený, nasypaný nátěr často přecházel v riffovačky, nechyběly groove rytmy ani dvojkopákové palby. Skladby se často měnily, ani na chvíli však nepolevoval tlak a intenzita. Do popředí samozřejmě často vstoupil operní vokál zpěvačky a pak třeba také klavír, nicméně primárně šlo stále především o growlující death metal, který byl onou symfonickou vložkou pouze vkusně doplněný. Kapela se věnovala hlavně poslednímu albu, starších kusů bylo pomálu. Celkem asi padesát minut trvající nářez byl každopádně instrumentálně i skladatelsky o několik pater výš než u předchozích kapel.

Headlinerem večera byl švédský black metal jménem Dark Funeral, který mne překvapil ještě před koncertem, a sice schopností takřka vyprodat sál pro sedm stovek lidí. Seveřané měli na podiu impozantní piedestal pro bicí, po stranách velké pentagramy, samozřejmě nechyběly pro žánr typické kostýmy a make up plus solidní světelný park. Vizuálně byla show zkrátka v největším pořádku.

Na úvod zazněl jak jinak než maximální sypec mazec, tuším, že Nosferatu. Další songy se pak ale nesly překvapivě spíš ve středním tempu. Kapela během koncertu střídala výplachy typu The Arrival Of Satan’s Empire se songy ve volnějším, více atmosférickém vyznění, což fungovalo. Zvuk byl kvalitní, kytary byly příjemně vytažené a hodně dobře vyzněl zpěv. Hlasité kopáky možná zbytečně moc mlaskaly, ale na zvuk si stěžovat nechci. Kapela hraje spíše tu starší, ortodoxnější formu severského blacku, kde je hodně důležitý přiškrcený krákor, a ten zněl každopádně výborně a veškeré možné nedostatky s jistotou přikryl.

Švédové měli k dispozici jako headliner cca hodinu dvacet, což byl nakonec trochu problém v tom smyslu, že to bylo moc a delší set trochu odkryl nízkou variabilitu kapely. Jako bylo to celé zahrané a zazpívané velmi dobře, ale hodinka je prostě dle mého na tento typ black metalu asi maximum. Dark Funeral jsou fajn ostrej satanskej nářez, mrazivá vichřice, běs a tři čtvrtě hodina na fesťáku vás dozajista smete, ke konci dlouhého koncertu v pozici hlavní hvězdy se mi však hudba zdála už trošku opakující se. Jako nebylo to špatné, show i hudba se mi líbily, ale přiznávám, naživo jsem zažil lepší black metal.

Každopádně koncert se povedl, přišlo hodně lidí a všichni si to jistě skvěle užili. Fleshgod Apocalypse byli super, Dark Funeral pouze chvalitebně, předkapely slabší, ale tak to holt často bývá. Celá akce prostě proběhla tak nějak dle očekávání, což ve finále není ve srovnání s desítkami dalších koncertů jako hodnocení vůbec špatné.