Je to již sedm let, co u nás naposled hráli - mnohými označovaní „Králové progresivního metalu“ - Dream Theater. Kapela má na svém kontě nové album a jako speciálního hosta pro turné k němu si na tři koncerty, mezi než patřila i Praha, pozvali pravé krále fusion-progrese Cynic. A tak tedy bylo i rozhodnuto, na Drýmy se nakonec půjde, protože Cynic se nedá vynechat a nevím, jakou předkapelu by DT jinak museli mít, aby pro mě byl koncert dostatečně atraktivní k návštěvě; k tomu se ale dostanu níže.

A jak tedy Cynic? Úterý byl pro mě první koncert k Traced in Air, který jsem viděl, protože shlédnutí jejich předskoku Opeth se mi nedostalo. A tak i Cynic poprvé vidím ve velké hale, a ta, dle mého (rozumějte imho), jim příliš nesedí. Ano, kapela se skvělým zvukem hrála již i na velkém festu, ale ta hala…nevím. Výkon kapely byl samozřejmě jako vždy prakticky bezchybný a i zvuk dobrý, ale něco mu chybí. Basa. Ta, dokonce ani v šesté Textures, kde má basa sólo, nevylezla. Nevím, jak to bylo vpředu, ale za půlkou (rozdělená plocha ke stání se mi hnusí, aneb buďte svým idolům blíže, připlaťte si) to tak bylo. Nicméně kytary slyšet bylo krásně, sóla byla čitelná, a Reinertova souprava na boku pódia taktéž - všechny tomy/přechody, činýlky.. paráda. Cynic, jak vidíte níže, zahráli téměř celou desku, do níž v setu vložili dvě věci (úvodní Veil of Maya a instrumentálku Textures) ze čtrnáct let starého debutu, kde Paul ještě „vokodéroval“. A jak tomu je i na albu novém, živě Paul již spíše zpívá, „vokodér“ je zde místy jen pro dobarvení, akustické/jazzové pasáže jsou živě akustičtější/jazzovější a Cynic celkově ne tak úderní, již jen proto, že se mi zdálo, že živě nové písně hrají i trošičku pomaleji.

Jinak ale 100%ní spokojenost neasi a stav euforie dosáhnut. Překvapující pak byla i odezva publika, které ve své sedmitisícovce aplaudovalo po každé dohrané písni, tak snad ho jen navnadit na léto, snad se nám tu Cynic ještě zastaví…

playlist Cynic:
1. Nunc Fluens
2. The Space for This
3. Evolutionary Sleeper
4. The Unknown Guest
5. Veil of Maya
6. Textures
7. Adam’s Murmur
8. King of Those Who Know
9. Integral Birth
 
A neuběhlo ani půl hodiny a lehce po deváté, Cynic začínali v osm, na plac jednotlivě za ohromného jásotu nastupují Dream Theater. Hned při první věci, kterou je In the Presence of Enemies ze Systematic Chaos, za námi slečna, kvůli které by se vyplatilo zůstat na celý koncert, i kdyby DT hráli jen samé cajdáky, brečí. Ano, i takové fanynky (doufám, že ne fanoušky) DT mají. Co ale DT hned od začátku oproti C nelze upřít, je ve zvuku basa; tady je jasný, pro koho se zvuk (celé odpoledne?) dělal. A Portnoy hned od začátku, v čemž pokračuje celý koncert, plive, takže toho za koncert nakonec nafluše víc, než všechny smažky na Národce, protáčí paličku za paličkou a často za bicími při hraní stojí a hecuje a v jednotlivých skladbách přelézá z jedné strany své již (nad)standardní dvousoupravy na druhou. Když ale při hraní začíná druhou rukou kynout/hejbat na fans do rytmu, protože bum prásk jednou uhraje, mám pocit, že by snad chtěl, aby se lidi roztancovali jak na vesnický zábavě nebo rozhejbali jak na svým maturiťáku. A oni o tom ti Dreami i jsou, většina věcí, i když se jedná o progresivní metal, resp. jsou za něj označováni, se hraje na čtyři, omílají se refrény, hrajou se oplodňováky (u nich si vzpomínám na Láďu Křížka, Míšu Penka nebo Ivet Bartošovou ;-D) a používají postupy, které jsou už zaručené a fungují. Ale k této kapele to prostě asi patří. Oni ty písně pro tu show i tak skládají, aby na tyhle „pestřící“ ptákoviny měli prostě čas, a to mě na tom taky trošku sere; upřednostňování dalších složek na úkor hudby, takže i „hey, singin’“ jsme se dočkali.

Ale abych mluvil i trošku k věci, třetí věc Panic Attack z Octavarium je super a konečně se Portnoy s Petruccim holkám nesnaží dostat pod kalhotky a hrajou i trochu pro chlapy :) Pokračuje se 16timinutovou A Nightmare to Remember, bigbítem z novinky, na kterou lidi reagují opět vřavou. V této skladbě si konečně finálně sedá i zvuk, jenž je od této chvíle famózní. Jen škoda, že v této věci Dream Theater zas sklouzávají ke svým typickým patosům, kdy se občas cítíte jak po lobotomii. Ano, tímto asi jejich fanoušky naseru, ale prostě mi v určitých kusech tahle kapela připadá až jako přeslazená kýčovitá bonboniéra a instrumentálně namakané převtělení Kabátu, kde je refrénů pro skandování až až. Ano, chtěl bych umět hrát jako Mike, jako John, ale nemít jejich schopnost a hlavně chuť dělat věci tak přístupně, občas okatě (zajetě, viz. nové album, které má i dobré breakdowny, ale máte pocit, že ty jste od nich už slyšeli 10x… ještě že ho zachraňuje poslední skladba) a užívat tolik mainstreamových nápadů – hlavně ať si Mike zazpívá. Problém také vidím v jejich středních tempech, která se příliš nemění a v tom, že kapela se i přes svou žánrovou škatulku až příliš vtěsnává do kapely stadiónového typu (kdo neskáče není Čech!, aneb najdete na metalovém koncertě skákající dav? Možná tak na Hammerfall apod.), ale lidi jim to stejně vždy zdlábnou. A takto to jde po celou dobu vystoupení, které mi velmi příjemně zvedli na konci závěrečným meddley Metropolis pt.I/Learning to Live/A Change of Seasons.

Abych to nějak shrnul. Musím říci, že Dream Theater to až na uvedené zbytečné šaškárny (někdo tomu říká šou) hraje hezky. Pro mě, jako nezarytého fanouška (mám radši věci typu Andromeda, Planet X, Ark…), byl i setlist poskládán zajímavě, střídaly se skladby šlapavější i ty pro koitus složené a většinu písniček jsem i znal. LaBrie zpíval v pohodě, nic mě netahalo za uši, zvuk byl parádní a fans oběma kapelám vytvořilo skvělou atmosféru. Čili povinnost vidět Dream Theater jsem si splnil, pokud by příště hráli s jiným playlistem a zajímavou předkapelou, možná bych zašel znovu. Takže závěrem jen upřesňuji, že i přes poměrně negativní reakci Divadlu snů zvedám palec – koncert byl určitě v poho, jen s tou muzikou to jde u kluků mírně z kopce.

P.S.: Být pořadatelem, možná bych příště pro podobně velký koncert přemýšlel i o projekci.

playlist Dream Theater:
1. In the Presence of Enemies
2. Beyond This Life
3. Panic Attack
4. A Nightmare to Remember
5. Hollow Years
6. Constant Motion
7. Erotomania
8. Voices
9. A Rite of Passage
10. The Spirit Carries On
11. As I Am
---
12. Metropolis pt.I/Learning to Live/A Change of Seasons