Obscure nám, oldschool thrasherům, přichystali další zajímavý večer v podobě britské stále sílící hvězdy Evile, která s sebou tentokrát přivezla poměrně pestré osazenstvo. Kapely dorazily tři, což je tak akorát. Do stísněných prostor Modré Vopice ale tentokrát nedorazil nijak velký počet diváků, takže žádné kopance a narážení na bar tentokrát neproběhly. Do Vopice jsem dorazil akorát při otevírání „brány“, byl tedy čas i pokecat s kámoši a vychutnat pár zrzavých moků, no jdeme na to…
 
První kapela ze Švédska, kterou s sebou Evile přivezli, měla název DR. LIVING DEAD. Cápci v maskách lebek hrajou v podstatě oldschool thrash/hardcore. Na kontě mají dvě dema a jednu dlouhohrající desku. Z nahrávek mě moc nebrali, nicméně živě mě naprosto přišpendlili ke zdi. Skvělý zvuk, troufám si říct, že ten večer nejlepší, totální nasazení a neskutečně šlapavé rytmy pasovali Dr. Living Dead na jednu z nejlepších předkapel, které jsem viděl. Tématika je hozená do úchylného sci-fi hororového komiksu a kapela se evidentně nebere vážně, najdeme zde totiž spoustu odkazů na klasické fláky. Tuhle jsou to výkřiky á la Angel of Death od Slayer, tamhle zase sladký hlásek á la Cyco Myco ze Suicidal Tendencies, nicméně i přes tyto odkazy má kapela vlastní ksicht a působí kompaktně. Musím říct, že první půlka setu se mi líbila mnohem víc, protože byla složena spíše ze starší tvorby z dem. V druhé půlce setu byl na můj vkus moc uječený zpěv a občas moc „ucrossoverované“ rytmy a tempa, kde se trochu ztrácela šťáva, nicméně tyto drobné vady na kráse rozhodně nezměnily nic na tom, že Dr. Living Dead byli výborní! Uvidíme, co z nich vyleze, ale minimálně v živé prezentaci bych je viděl na společném turné s takovými Gama Bomb určitě rád.
 
(Neotrlí následující blok rovnou přeskočte :))

Tak… a teď přijde totální haluz. Předem musím říct, že bych zpětně asi přehodnotil hodnocení kapel, o kterých jsem kdy řekl něco špatného, protože po tom, co jsem živě viděl kapelu PORTRAIT, na kterou v životě asi už nikdy nezapomenu, vypadá každá grupa jako superstar. Podle myspace se mi zdáli jako klasický, ukvičený heavy metal, nicméně to, co jsem viděl na vlastní oči, předčilo naprosto veškerá očekávání a hranice vkusu lidské bytosti. Nemám ve zvyku moc řešit, jak lidi z kapely vypadají a co mají na sobě, ale zde to popsat musím, kapela totiž byla jak vystřižená z travesti show.

Kytaristu s módní latexovou vestičkou do půl těla doplňoval kytarista s tričkem Törr vážící něco přes metrák s fešnými koženými kalhotami. Škoda že si koupil o 5 čísel menší velikost. Basák měl naproti tomu krásné elastické kamaše, která by si odmítla vzít možná i moje máma a třešničkou na dortu byl zpěvák třímající lebku, kterou později položil na stůl k vonným tyčinkám a chodil se k ní během setu (jestli se tomu tak dá říkat) pravidelně modlit. Když spustili, podivil jsem se nad tím, že se kapela asi opravdu bere vážně!

Hudebně z pódia přímo stříkala sláma ohřátá na sporáku na 4% a pokud toto vyznívá jako kompliment, že měl set energii, vězte, že v tomto případě jsem se o něj nesnažil. Opravdu tak zaprděnou heavymetalovou nudu jsem neslyšel. Představoval jsem si jen pos..né trenky, obrácené naruby a znovu pos… :). Tancovačkové rytmy, které svou debilností jakoby vypadly z filmů od Tromy (nicméně ne úmyslně), proti kterým je nové album Törr vrchol kreativity, dominovaly po celý koncert. Kytarově to ještě tak nejhorší nebylo, ale příšerný bubeník držící jeden nudný rytmus dodělával dílo zkázy. Nejhorší ze všeho byl ale zmalovaný zpěvák v koženém dlouhém kabátu á la Láďa Křížek po liposukci, jehož zpěv připomínal ukvičené malé selátko krčící se v rohu jatek a čekající na svůj smutný osud. Ječák se silným hlasem třeba Roba Halforda bych ještě přežil, ale tohle byl opravdu neslaný nemastný Angelo z Kelly Family při mutaci hozený do buran metalu. Na závěr ještě další mínusový bod za zprznění skladby Phantom of the Opera od Iron Maiden. Hudebně zahrané ještě celkem v pořádku, ale když se přidalo to nemocné slůně za mikrofonem, bylo to celé v čudu. Jak se tato kapela mohla objevit v line-upu a pro jaké publikum hrála, mi zůstává záhadou. Zážitek to byl ale opravdu na celý život a kdo neviděl, neuvěří.
 
EVILE se dostali na pódium poměrně nenápadně. Přišlo mi, že lidí ubylo. Spousta z nich asi nevydržela předchozí drastický atak na sluchové buňky a koncert opustila. Pár se nás tam ale sešlo a čekali jsme, co z pánů vyleze. Začínalo se samozřejmě titulní peckou z nového alba Five Serpent's Teeth. Chvilku trvalo, než si sednul zvuk, ale pak bylo všechno v pořádku.

Celá kapela byla instrumentálně opět ve formě, což se moc nedá říci o zpěvu Matta Drakea. Na albech se mi jeho zpěv líbí, nicméně vopičí večer byl docela slabý. Ne že by byl vyloženě špatný, ale víceméně občas jakoby nebyl. Zato hudebně riffy řezaly jak motorová pila. Z novinky se hrála v podstatě celá první půlka. Premiérově zaznělo In Dreams of Terror, která je dost rychlá a agresivní. Naproti tomu klipovka Cult zase spoléhá na svůj nekompromisní pomalejší riff, který s pomalejšími a údernějšími bicími opravdu šlape.

Evile vůbec sedí nejvíce pomalejší thrashové šlapačky, ve kterých jsou přesní jak hodinky. A kapela myslí na své kořeny, tudíž jsme slyšeli i vydatnou část první desky. Trochu opomenuto však zůstalo prostřední album Infected Nations, ze kterého zazněla jako poslední věc pouze titulní skladba ve značně zrychlené podobě. Možná jim připomíná smrt jejich basáka Mikea Alexandra, který během turné k této desce zkolaboval a už se neprobral. Ol Drake sází sóla s naprostou přesností a virtuozitou, která je společně s přesnou rytmikou hlavní devíza Evile. Z dalších koncertních pecek zazněly Bathe in Blood, We Who are not to Die, která textově pojednává o gladiátorech v aréně nebo epická Eternal Empire, taktéž z nového alba.
 
Koncert to byl bez pochyb zajímavý. Dr. Living Dead opravdu překvapili a perfektně koncert nastartovali. Groteska Portrait opravdu pobavila, škoda že jsem u sebe ale při jejím poslechu neměl nějaké omamné látky. Evile pak opět dokázali, že jsou s každým vystoupením větší a větší a rozhodně patří do špičky mladých kapel, které jsou budoucností moderního thrashe, takže jsem samozřejmě neodolal a v merchi si pořídil krásný červený vinyl nové desky a tričko z aktuálního turné, které ve Vopici startovalo. Metal Thrashing Mad!