Baara: Heaving Earth se po šesti letech vracejí na (nejen domácí) pódia. U toho jsme nemohli chybět. A vzhledem k tomu, že pánové chytře zvolili žánrově odlišný support v podobě progmetalové trojice Morthymer a industriálních zvukových vln Willhelma Grasslicha a jeho Blind Ruler Cursed Land, redaktoři Marastu a další spříznění se dostavili v hojném počtu.

Prvním oříškem večera bylo nalezení mjůzik klabu Jižák v jeho netradiční lokaci pod místním supermarketem. Panelovými krásami pražského Jižního města jsme se nakonec všichni propletli úspěšně, po letech jsme si podali ruku se zahraniční odnoží redakce a první pivo bylo vylito dřív, než Willhelm Grasslich roztočil svoje čudlíky.

MXL: Vzhledem k lehkému časovému posunu jsem kupodivu stihl první ze dvou setů pražského one man projektu Willhelm Grasslich. Ambient v lehce industriálním oparu vytvořil totalitou páchnoucí podmaz k nápojům a znepokojující výjevy z Blízkého Východu se míhaly po projekčním plátně. Postava umělce v německém maskáči a masce kázala ponuré morytáty a úvodnímu nalazení bylo před plnícím se klubem učiněno zadost.

LooMis: Projektů podobného typu u nás není mnoho - slovy klasika „nemusí pršet, jen když kape“. Rozhodně velkým plus u podobných one-man show je právě doplňující audiovizuální složka, ovšem Willhelm kromě nejrůznějších krabiček vytáhl i nástroj, který se jen tak nevidí – theremin. Nerad bych kecal, ale živě jsem jej poprvé viděl, když u nás vystupoval klávesový kouzelník Jean Michel Jare a pak mě s ním obdobně překvapili i Gigan. Obsluhovat tohle zařízení není úplně jednoduché, prostoduché „máchání“ rukama je ve skutečnosti sofistikovaná modulace zvukových vln a tady musím uznat, že to mělo něco do sebe. Viděl jsem sice ze setu zhruba polovinu, ale bavilo to.

Baara: Ačkoli o tom, že pořádně neslyšíme kytaru, jsme hromadně a hlasitě infomovali už ke konci zvukovky Morthymer, nebyli jsme vyslyšeni. Byla to škoda, protože na kapele bylo jako vždy vidět, jak moc je to baví, a z dřívějška víme, že při správném nazvučení umí klub podobné velikosti skoro zbořit. Atmosféře taky ubíraly na síle a veselí čile rotující reflektory, které nevypouštěly žádné světlo. Ne že by na pány nebylo vůbec vidět, to by bylo na slzu nebo rovnou na vrácení vstupného :). Ale zatímco temného boha v podání hlavní kapely večera trochu nepochopitelně zalévaly docela širokým spektrem barev, tady ty blikačky trochu chyběly.

MXL: Morthymer jsem viděl poprvé a jejich živák předcházely nadšené ohlasy spoluredakčníků. Zvědavost byla záhy konfrontována setkáním tváří v tvář s instrumentálně nabušeným triem v klasické sestavě kytara/basa/bicí plus samplovaná stopa elektronických prvků. Zvuk byl pěkně rachtavý a dynamický a tichá kytara trochu zamrzela, nicméně i tak bylo co poslouchat. Kluci valí moderní prog metal, ale žádné ukolébavky. Naopak celkem tvrdá muzika plná groove energie a zpočátku volnější kompozice střídaly i chutně natlačené sypanice tech death ražení, což mi náramně lahodilo. Hudba je to pestrá, nenudil jsem se ani chvilku a těším se, až Morthymer budu dále pitvat při domácím poslechu.

LooMis: Je to tak, ač nerad, musím přiznat, že tentokrát to Morthymer netlačilo a důvodem byla právě Láďova kytara. Z dosavadních cca 5 živých setkání tohle často postrádalo energii a výbušnost vystoupení předchozích. Velkou roli v tom sehrály samply, kterých v hudbě Morthymer začíná být slyšet více a více. Je to samozřejmě tím, že kluci v mezičase zamakali na zhmotnění nápadů pro debut a skladby se tak postupně vybrušují. Pedagog sice ještě není venku, ale od začátku roku kluci vypouští (skoro každý měsíc) jednu věc. Pro „znalce“ původních verzí asi nebylo problém se zorientovat a najít si tam srdíčkové pasáže, ale i tak třeba „drbačky“ v Běh snění zcela zanikaly a zůstala z toho tak jenom vizuálně ohromující riffáž. Asi nejlépe v tomto pro mne vyzněla emočně houpavá Tēnēbrae a samozřejmě Vtělení chrta. Tím ale nechci snižovat instrumentálně nabušený výkon – Petrova basa dokáže kytaru zdatně suplovat a na pana Hanzze za bicími, nedá se jinak, musím opět pět jen samou chválu!

MXL: Druhé Grášovo alter ego Blind Ruler Cursed Land se představilo taktéž s koláží ambientních poloh, ale o poznání rytmičtějších. Po úvodních soundscapes obskurního esoteric military projektu se stále častěji vkrádaly beaty, aniž by se žánrově uhýbalo z rozbombardované kotlinky zavánějící především etno/tribal ambientem s meditativním podtónem. Zamaskovaná persona starořímskou zdravicí uvedla trýznivý sestřih kamikaze idiotů popíjejících saké před krvavým zločinem ze cti a za slávu císaře. Vybuchující lodě a šílenství sebevražedných dobrovolníků potěšilo nejednu zkaženou duši, stejně jako tepající rytmus z druhého plánu, nahalená deklamace a využití asijského cimbálu. Za mě BRCL vítané překvapení. Zakoupení vinylu a umělcovy depresivní prózy spokojenost zpečetilo.

LooMis: Nemám co bych dodal, snad jen, že použití ruční sirény na závěr vystoupení bylo nečekaně jednoduché, ale o to více účinné, po všech těch šamanských rytmech. Místy velice uhrančivá a hypnotická show...

MXL: Nejsem velkým znalcem starší tvorby dnes už live intrnešnl smrtící stálice Heaving Earth, respektive nejvíce mě oslovila loňská deska Darkness of God. Propracovaný a chvílemi pro někoho až přetechnizovaný protikřesťanský death metal si vydobyl zaslouženou pozornost, neboť v našich končinách jen těžko snese srovnání a najde konkurenci. Tomáš Halama je prostě talentovaný zmetek, a na tom se za léta jeho působení na scéně nic nemění.

Ovace, kterých se desce dostalo na Marastu a dlouhodobá absence živého vystoupení HE byl tahák a já se hodně natěšil. Možná až moc. Výsledek byl pro mě tak trochu rozčarováním. Ono to určitě nebylo špatné, chlapi zvládají své nástroje s bravurou a s požitkem jsem si jejich dovednosti na pódiu užíval. K tomu za bicími excelentní Giulio Galati (Hideous Divinity, Mass Infection, Nero di Marte), to je kapitola sama pro sebe jako ten Halama. Jenže... ačkoliv setlist obsahoval skladby z povedeného alba, temnoty a intenzity živák nedosáhnul ani z poloviny. Nevím proč. Vokál možná málo brutální, aniž špatný, ale to ten problém nebyl. Zvuk byl super a klub tomu sednul. Cca šedesát fans se na premiéru po čase evidentně těšilo a kulisu vytvořilo.

Provedení materiálu na mě však působilo chladně, odtažitě, velice těžko se do hudby dostávalo a vlastně není divu.  Hudebníci mi přišli, jakoby ani nevěděli, proč to vlastně hrají. Samoúčelné, vyumělkované a bez emocí. A to mě tedy zamrzelo, protože ten matroš by se dal servírovat s plnou parádou a nasazením úplně jinak. Výsledný dojem byl za mě stejně rozpačitý jako ze spřízněných Altars Ablaze. Není to špatné, to ne, ale... nic, prázdno. Jsem tedy smutný, jdu si kopat hrob a budu snít o repete, protože DoG pořád považuji za jednu z top domácích desek posledních let.

LooMis: Docela kolegu MXL chápu (má tedy v podstatě pravdu v tom), že HE u někoho zůstali za očekáváním. Vidím za tím ale dva faktory. První, nejdůležitější, že tahle sestava spolu hrála poprvé. Je třeba si uvědomit fakt, že když máte bubeníka, se kterým dáte před koncertem 3x set na nazkoušení, není čas se věnovat „podružným“ věcem jako pódiovka. A to i přesto, že všichni jsou profesionálové, kteří svým nástrojům rozumí. Tomáš Halama dobře ví, co dělá a proč si toho kterého muzikanta k sobě bere. Tady jednoznačně musím vyzdvihnout obě kytary – Tomáš a Marty se výborně doplňují a za mne teda veliká spokojenost co do živé prezentace disharmonií i „pidlikaček“. Giulio taky rozhodně nic nešidil a myslím si, basák (další) Tomáš si zase po dlouhé době mohl zlověstně zaburácet, na rozdíl od svých alternativněji laděných projektů.

Druhou omluvou by mohl být fakt, že kapelu čekalo miniturné (Itálie, Rakousko + Plzeň), takže si ve zdejším klubu (který mimochodem slouží i jako zkušebna) prostě jenom potřebovali set otestovat živě, aby věděli, že funguje na lidi. Proto bych jakousi strnulost, pohrouženost do sebe sama a upnutí se na (pokud možno) bezchybný výkon, protože hraní do kliku je svině, (tentokrát) neviděl jako negativum.

Jediná věc, která mi neseděla, byl celou dobu (vyjma přídavku Crossing the Great Divide (Prayer to a Crumbling Shrine)) zahalený Sepp. Já bych ten „hadr“ zrušil, resp. nechal si to jenom na festivaly, kde to může podpořit show, ale takto do malého klubu, kde by bylo záhodno trochu více se nakontaktovat na publikum, to ne(za)fungovalo. Albově je pro mne HE > AA a i živě tohle bylo lepší, než zmiňovaní AA ve Vopici. Za mne tudíž v pořádku a spokojenost.

Byl to večer, kde si asi každý přišel hudebně na své. Pivo teklo proudem, po plnovousech i tričkách. Známých bylo tolik, že ani nebyl čas promluvit s každým, s kým by člověk promluvit chtěl. Tak má vypadat povedený večírek.