Finská, původně hlavně folková družina koketující s psychedelickým rockem, vedená zpěvákem Kvohstem, o sobě loni dala vědět novým vydařeným albem Polar Veil. To na kapelní poměry až překvapivě stojí na blackmetalových a doomových základech a ukazuje temnější, či melancholičtější podobu hudby Hexvessel, byť si stále zachovává vlastní tvář. A právě tuto poslední desku se Finové rozhodli podpořit na svém letošním turné, v rámci kterého se poprvé od roku 2016 vrátili do Prahy.

Poté, co zde hráli v netradičním prostředí Cross Clubu, bylo třeba vyrazit na Hexvessel do Modré Vopice. Nastala otázka, zda pro ně nebude malá? Přeci jen od své poslední návštěvy Prahy vydali tři alba, docela často vystupují na velkých festivalech a dalo by se říct, že jejich jméno stále roste. A některé jejich desky navíc vyšly u Century Media, byť se s tou aktuální opět vrátili k domácím Svart Records.

Při příchodu do klubu těsně před osmou ovšem koukám, že to s tou návštěvností asi nebude kdovíjak slavné. Lidi v klubu by doslova šli napočítat na prstech jedné ruky. Koukám ale, že u merche sedí bubeník Jukka, se kterým jsme se seznámili právě před osmi lety a tak jej jdu pozdravit. Nejdříve mě sice nepoznává, ale krátce na to si už povídáme a přátelsky se objímáme. Přes dost prázdný klub k nám přichází i Mathew a slušně požádá o pomoc s cenami merche. Je opravdu milé vidět, jak i po letech jsou tihle hudebníci stále příjemní lidé.

Nastává ale čas na první koncert. Když začala Ellereve (fotka: Andrew Rus) hrát, bylo v klubu snad pouhých dvacet lidí. Ajaj, tohle nevypadá dobře.

Tato německá písničkářka před vystoupením Finů odehrála akustický set. Ten byl poměrně krátký, osobně nemohu říct, že nějak výtečný, ale vlastně celkem fajn. Dala by se najít jistá podoba se starou tvorbou Chelsea Wolfe a podobnými umělkyněmi. Jen tedy na rozdíl od Chelsea, která už docela dlouho hraje s rockovou/metalovou kapelou a na novince experimentuje s trip-hopovými prvky, Elisa se dnes drží akustické kytary, stejně jako její doprovod. Přidaným prvkem budiž violoncello, na které hrál další Elisin spoluhráč. I tak si ale myslím, že oproti některým nahrávkám Ellereve, které vznikly neakusticky s komplet kapelou a jdou dohledat online, tomu tentokrát něco lehce chybělo.

Když se začali chystat Hexvessel (foto: Adrian Nekro), naštěstí už do Vopice dorazilo o poznání více lidí. Dostali jsme se možná na dvoj-až-trojnásobek hlav oproti předkapele. I tak ale žádná sláva.

A už když Finové věšeli na zadní stranu pódia svou obří plachtu, šlo poznat, že jsou asi zvyklí hrávat v podstatně větších klubech. Není to tak dávno, co byli součástí tour s Insomnium, kde některé zastávky byly dokonce vyprodané. Čím to, že na headlining tour je tomu přesně naopak? Že by samotní Hexvessel netáhli, nebo to takhle vypadalo jen v Praze? Pár dní zpátky přitom vystoupili dokonce na Roadburnu, kde jistě sklidili úspěch. Může za to nešťastně zvolený méně známý doprovod? S kým jiným by ale Finové měli vyrazit na tour, pokud se nechtějí jen donekonečna přidávat k větším metalovým kapelám?

I přes slabší účast jsme se ale dočkali opravdu skvělého koncertu, který možná i díky intimním podmínkám byl o to silnějším zážitkem. Menší dav kapelu rozhodně nerozhodil, naopak to vypadalo, že jsou všichni velmi skromní a vděční za příležitost, že mohou hrát aspoň pro pár přihlížejících. Celý koncert byl tedy díky takto milému přístupu kapely o to příjemnější, což potvrdilo i pár mých známých. I po hudební stránce se ale jednalo o skvělý koncert, a ti, co nedorazili, mohou jen litovat.

Dle očekávání Hexvessel hráli hlavně materiál z nového alba. Jestli se nepletu, Polar Veil v pozměněném pořadí zaznělo úplně celé. Nějaké hitovky z Dawnbearer nebo No Holier Temple? Na ty během tohoto turné zapomeňte. Nějaké starší nebo dokonce úplně nové skladby také zazněly, ale všechny byly v hodně metalovém hávu jako poslední deska.

I zvuk se ve Vopici tentokrát hodně vydařil. Byl dobře čitelný a zároveň dost blackmetalově ostrý, tudíž nebylo problém silnou atmosféru nahrávky přenést i do živého vystoupení. Těžko vybírat nějaké nejlepší skladby z více než hodinového koncertu. Rozhodně ale potěšila na konci setu pecka A Cabin in Montana, která se svým Burzum feelingem a silným zpěvem i na studiové nahrávce patří k těm nejsilnějším.

Nevynechat tento koncert bylo tedy dobrým rozhodnutím. Potvrdilo se, že i naživo je teď kapela v perfektní formě, stejně jako ve své studiové tvorbě. A byť je starší tvorba u mnohých stále velmi oblíbená, je fajn, že se Hexvessel momentálně soustředí na hraní nových věcí místo nějakého výběru z celé diskografie, která je oproti Polar Veil žánrově přeci jen poněkud odlišná.

Ještě jednou ale musím zmínit slabší účast, která sice v malém klubu nevypadala až tak špatně, jako kdyby hráli například ve Futuru, i tak ale doufám, že to kapelu a pořadatele neodradí od toho, aby se u nás Hexvessel v dohledné době opět ukázali. Určitě doporučuji je nevynechat na letošním Brutal Assaultu.