Kdy: čtvrtek 20. března 2025
Kde: Futurum, Praha

Vždycky mě rozčiluje, když čtu report, který začíná „…nestihli jsme první kapelu, protože…“ To si ti zevláci nemůžou nějak zařídit, aby byli na místě včas? No, tak teď se to povedlo i mně. Do klubu jsme dorazili až na poslední písničku All Friends Dead. Byla to docela chytlavá věc s pěkně udělaným punkovým riffem, která mi nějakou chvíli rezonovala v hlavě. I pódiová prezentace vypadala přesvědčivě.

Než se přestaví pódium, můžu chvíli dumat nad svou skepsí, jestli mi Insania má ještě co nabídnout. Je to kapela, kterou mám opravdu rád, ale nejpozději od alba Zapal dům poraž strom… mi jejich nevergreeny už tolik nekonvenují. Poslední tři desky vnímám jako jakési schůdky směrem z undergroundu k posluchačské přívětivosti a přitažlivosti. Jasně, jsou to klasické stesky po starých časech astrálního HC s puncem tajemna a mystiky. Fůra nových fanoušků si raději notuje a tančí na současné hity, a jakkoliv si můžeme o Andělech myslet cokoliv, ocenění v jedné z hlavních kategorií z roku 2022 je pro kapelu bezpochyby velká satisfakce a motivace. Na živáky každopádně chodím kdykoli je příležitost, protože díky velmi oddanému jádru skalních fans bývá na koncertech fajnová atmosféra a kapela má komu předávat energii.

Po civilním nástupu Insania spouští Chyby, co stihneš jen jedenkrát a já mám hned husí kůži až kdo ví kde a vím, že to bude dneska zase dobrý, i když setlist stojí hlavně na posledních dvou deskách. Kdo chodí na Insanii pravidelně, ví že se playlist moc nemění (jen pořadí), ale zato je pěkně dlouhý. Dnes zaznělo, nepletu-li se, dvaadvacet položek, což je víc než hodina a půl čistého času, a to se vyplatí! Díky dlouhému programu ale nemůžeme čekat extra pódiovou divočinu – síly je třeba dobře rozvrhnout. Ale i tahle celkem statická prezentace, přesto že jsou pánové dlouholetými propagátory bezdrátových pódiových technologií, je už takový trademark kapely.

Poly v typickém kněžském kolárku s emblematickým růžovým firebirdem na popruhu zdobeném recyklo-pentagramy uvádí skladby kazatelskými citacemi z jejich textů, ale jinak se s námi příliš nevybavuje. Ono je to taky dáno tím, že v písničkách samotných je tolik slov, že v podstatě jediná možnost, jak nechat hlasivky aspoň trochu odpočinout, je právě v pauzách. Vždycky žasnu, jak je možné si to všechno pamatovat a bez kiksů interpretovat. Kromě jednoho chybného nástupu do refrénu v Mezi námi přeskočila jiskra bylo všechno v cajku. Rytmická sekce Blackdrum a Klíma spolehlivě jistí kapele záda a ani tady nenastala zrada kamaráda. Respektive kamarádů, protože tu ještě máme syntezátorového inženýra Tudyho, který obohacuje sound Insanie už osmnáctým (!) rokem, takže to už dávno není novic sestavy, ačkoliv ho tak pořád (neprávem) vnímám.

Insania do nás jako vždy sype jeden nevergreen za druhým bez dlouhých prostojů. Koncert má obdivuhodný spád bez větších propadů. Husí kůži v dobrém slova smyslu si dopřeju ještě několikrát: při Klímou zpívané Vraždě ve staré hvězdárně, která dá vzpomenout na skočné kapelní HC kořeny, při Večeru, kdy Freud zpíval basem, což je můj osobní favorit už léta, a dnes mě kupodivu přimrazí i Co zní temně, musí ze mě, kterou z desky nijak extra nemusím.

Publikum má ale jiné favority. Největší odezvu má již tradičně odrhovačka Volný radikál a dobře rezonují i hitové novinky Placatej svět nebo Jedeme peklo. Hodně lidí si notuje i Sfoukni za mě svíci, při které mívám většinou husinu negativní, neboť melodicky mi až příliš evokuje Divou Báru od Kabátu, a při refrénu „…sfoukni za mě svíci/až nebudu mít co říci…“ mám pokaždé trochu škodolibou chuť si fouknout. Ale je tu následně ještě několik válů k napravení chuti, třeba během exkurze k U.R.Dead z debutového Crossfade. Insania dnes navíc překvapila a představila dvě novinky. Cukr & Bitch, se drží současné chytlavé tvůrčí linie. Cover Money od Pink Floyd s českým textem byl takovým neočekávaným dýchánkem, ale chyběla mu jistota. Setlist suma sumárum: z Grrrotesek pět kousků, Na počátku byl spam jich reprezentuje dokonce sedm. Tři ze Zapal dům poraž strom, dvě z Kultu hyeny, po jedné z Rock’n’Freud, Trans-Mystic Anarchy a Crossfade.

Čili ano, chodit na Insanii má pořád smysl i pro staromilce. Kapela je i ve čtvrté dekádě existence zajímavá a snaží se vyvíjet, byť pro mě ne zcela ideálním směrem. Stále rostoucí popularita napříč generacemi (i tentokrát bylo možno zahlédnout pár rodin i s caparty), ale dává tomuto snažení smysl. Do detailu promyšlená image (už klasické čárové kódy – zhusta viděné jako tetování na tělech fans, eko-pentagramy, jednotný vizuál ke každé desce atd.) a celá mytologie kolem dělá z Insanie takřka skutečný kult. Stabilní, léty společného hraní prověřená sestava zaručí mazácky provedenou show bez lapsů. Při srovnání s jinými (leckdy i služebně mladšími kolegy) jsou vlastně jejich vystoupení pořád energická a sympaticky zarputilá. Jo, příště půjdu zas.