Už v reportu na březnový koncert NorT(h)urisas jsem zmiňoval, že těch koncertů začíná být tolik, že by se jeden musel rozkrájet (však to je jenom dobře!). To jsem ale ještě netušil, co přinese přelom jara a léta, protože zastihnout v matičce Praze v jeden den Metallicu, Satrianiho a tři dny na to pak třeba Kiss, to už začíná být fakt nějak moc a to nejen pro metal(rock)ového fanouška. Ale protože jsme s Bizzem fanoušci spíš pořádné hoblovačky než „surfujícího Aliena“, na 3. června bylo jasno a Satch musel ustoupit do pozadí. Začátek celého kulturního dění toho večera byl stanoven na nezvykle brzkou pátou hodinu odpolední, což si vyžádalo samozřejmě nuceně-nedobrovolný předčasný odchod z pracovního procesu, ale co se dá dělat, Metal je život a musí se mu podřídit všechno. Příjemně překvapil poměrně rychlý a hladký vstup do slávistické svatyně, nového stadionu na Edenu, co ale s příjemností nemělo ani zbla společného, bylo zjištění, že za každé 1 (!!) pivo, bude muset každý z nás vysolit 50, slovy padesát (!!!), korun českých, na kteréžto pivo nevalné chuti navíc budeme muset nejdřív vystát příslušnou frontu na žetony. Ále, kašlu na tyhle nudící klišé o průběhu cesty a předraženosti piva, to stejně nikoho nezajímá, nebo jo? Takže... po obhlídnutí merche a pokocháním se velkolepostí stadionu potkáváme Střapa, který hned vytasí nějaké zákulisní perličky a předhodí je nám, tedy sviním, no a schválně si třeba zkuste tipnout, kolik stojí koupě celého kolosu 3M (a teď fakt nemám na mysli mezinárodní technologickou korporaci), ha? No, my to víme a možná vám to i řeknem, ale nejdřív musíte být hodný a přečíst si tenhle report.
Snad přesně v 17:00 nastupují Mnemic a kdo už je viděl na Brutal Assaultu, asi věděl, co čekat. I přesto, že si neodpustím sentimentální poznámku o tom, že bych u mikrofonu radši viděl jejich dánského Brada Pitta, tak frantík Bidón je rozhodně frontman na svém místě, s kapelou už se sžil a HLAVNĚ dneska zpíval jak o život! Ještě teď mi v hlavě zní „I'm craaawling, but liviiing..." (Shape of the Formless), a ani Deathbox už nijak nešidí. Větší prostor v harmonogramu, než při omezených časových možnostech festivalu, dal Mnemic příležitost i pro pořádný průřez kariérou a tak kromě stěžejních věcí z prvních dvou (nejlepších) řadovek pořádně zazněly i songy z Pasažéra, byť úděl předkapely jim stejně jako na BA přináší nikterak skvostný sound.
O Machine Head by asi kvalifikovaněji poreferoval Bizzi, protože já mám u Mašinek zející mezery a jediné, co jsem poznal, byl flák Imperium, možná ještě Down to None…? Nevím, to bych kecal, navíc můj zážitek z jejich setu byl stigmatizován nerozvážnou výpravou ze středu stadiónu skrze davy do pekla (WC) a zpět, pomocí časových jednotek to lze vyjádřit jako minimálně půl hracího času Machine Head. Jinak ale klobouk dolů, vzhledem k těm masám lidí, co se tam ten den vystřídaly, z těch záchodů by se dalo pořád ještě jíst, je vidět že stadion je fakt fungl nový.
Metallica si dala samozřejmě chvíli na čas, ale o to razantnější byl pak jejich nástup. Rozjezd obstarala letitá Creeping Death a šlape to, dává to, jede to, ne že ne. Čekal snad někdo něco jinýho? Tohle je Metallica, vážení. Až na pár ALE, která zmínit musím, jinak bych neusnul. Zvukově OK, ale čekal bych větší křišťál - tohle je přece Metallica, sakra, a mohlo se to během večera ještě trochu vyčistit, leč nestalo se. Ale což. Jinou a celkem podstatnější věcí pro Metallicu obecně totiž je... ano, asi tušíte, všichni hrajou skoro dokonale jako jeden perfektně seřízený stroj, ale ten vám bude šlapat jako hodinky jen v případě, že šlapou bezchybně všechny jeho součástky. A tady se jedna trochu zadrhává, respektive ta součástka, která by měla být nejstrojovější, strojová není. Co si budem povídat, Lars Ulrich už prostě dávno není metalový bubeník, těžko se to slovy popisuje, ale tahle hudba se prostě musí hrát přesně, našláple, vodotěsně, “tight as hell“... jenže Lars to různě šidí, rockově zjednodušuje, vynechává, nedohrává, naštěstí není to až tak, že by tím úplně zprasil písničku, ale... výsledkem je to, že Metallica sice hraje metal, vlastně hraje metal i když hraje Master of Puppets, ale mě to prostě nezní jako thrash. Což v době, kdy se Metallica chce konečně v plné parádě vrátit na scénu a svět zažívá renesanci thrash metalu v podobě mladých kapel jako Trivium nebo Bullet For My Valentine, které z Metallicy ušislyšně čerpají, tohle asi není úplně to, co by potřebovali. No nebudu to dál rozpitvávat, nedá se nic dělat, je to přece Lars Ulrich, ten Ulrich, co založil Metallicu a to je prostě člověk, kterýmu víc jede huba, než ruce a nohy. Jinak ale nelze vytknout skoro nic, efekty a pyroshow snad ještě monstróznější než v únoru na Nightwish, pravda, sníh na nás nepadal, ale plameny ožehly i lidi 50 metrů daleko a tu ohňostrojádu snad viděli i ti, co tam nebyli, což? Za kapelou obrovská obrazovka kvůli detailům a hlavně spíš pro ty, kteří na pódium nevidí,

James září jako sluníčko, monumentálně stojí na rampě, že by se podle něj dala socha tesat a k tomu zpívá a hraje všechno téměř bezchybně, Kirka si nepamatuju jinak než s nahoru zvednutou sólující kytarou a k Trujillovi snad nemá cenu nic dodávat. Jinak Metallica, ač živá a aktivní (ehm... možná bych to měl dát spíš do uvozovek) kapela, je jedním z těch hudebních seskupení, které možná až moc těží ze své, byť sebevíc fenomenální, minulosti, přičemž důkazem budiž to, že nejmladší věc, která ten večer zazněla, byla 11 let stará Devil's Dance (z Reloadu). Zbytek pak tvoří samozřejmě jen ty nejzásadnější a nejznámnější songy, takže celý Eden vyřvává For Whom the Bell Tolls, Fade to Black, Master of Puppets, Damage Inc., ...And Justice for All, One, Enter Sandman, Unforgiven, Nothing Else Matters, atd., atp. a na závěr Seek and Destroy. Pak už přichází na řadu dlouhé loučení, James nezapomněl poděkovat, že jsme jen pro Metallicu postavili takhle krásný stadión, Lars slíbil, že se vrátí příští rok, při turné k nové desce (kecy, nevěřím… ještě si počkáme) a Kirk, jinak údajně praktikující zen-buddhista, jen lakonicky nazval 36 000 lidí pod sebou "fuckin' mothafuckaz", nebo něco v tom smyslu.
Sečteno a podtrženo, rozhodně povedený koncert, sice do kolen jsem z něj šel jenom proto, že jsem si celých 6 hodin nesednul, ale jinak se jednalo o nezapomenutelnou a za zhlédnutí stojící záležitost. Jen tu Sanitarium mi nezahráli…