Kdy: 22. březen 2025
Kde: Slovensko, Brezno, Diverso Industrial Bar

MXL: Koncertní premiéra pražského undergroundového příslibu číslo jedna byla už dlouho v hledáčku nejen spřízněných kapel ze zkušebny, protože tenhle technický death spolek je po letech působení bez nahrávky či koncertu již téměř urban legend. Když se ukázalo, že svou slavnou debutní show Hekaton odbude až na exotickém Slovensku, vypravila se do místa osudné (a vůbec ne ostudné) události hned tři bojová pěchotní vozidla rektálních inspektorů.

Brezno leží v úchvatné krajině na břehu Hronu, na dohled zasněžených hřebenů Nízkých Tater, kde zalesněné kopce dávají tušit dávné přestřelky wehrmachtu s partyzány. Čehůny tu zřejmě nevídají příliš často, a tak jsme se cítili v centru pozornosti i s našimi vtípky na organizaci státního zřízení pod vedením střeleného fýrera Róberta.

vihkav: Za živou premiérou mýtického Hekatonu bylo potřeba se vydat za hranice. Není to žádným překvapením, jelikož Brezno je městem, kde se zrodil samotný kytarový mág a zakladatel kapely, který zde má své konexe i hudební kořeny. První pódiové zjevení bylo pro mnohé až deset let očekávanou slavností, proto jsme se vydali hned třemi plnými pohřebními vozy. Menší párty do rána nikdy nikomu neuškodila a první příjezdový večer byl tudíž za námi.

Menší městečko mezi horami měla v onen sobotní soumrak zahalit porce místní metalové scény. O městu nelze říct mnoho velkého, snad krom solidní koncentrace lesů a kopců, co by kamenem dohodil. Velký nezvyk představovala nedostupnost obchodů - kolem hlavního náměstí se nenacházela jediná otevřená večerka a připravenost byla tedy namístě.

MXL: Samotný klub Diverso bych popsal spíše jako diskotéku, kterou lze v případě nutnosti proměnit na obstojný koncertní sál při kapacitě 100+ hlav. Organizace večírku se ujala parta kolem Angelus Festu a pojala ho jako benefici věnovanou speciální škole pro děti se zdravotním znevýhodněním. To se evidentně povedlo, když pořadatelé vybrali 1256 euro při 111 platících.

vihkav: Klub již při příchodu příjemně překvapil. Často bývá očividně využíván jako diskoška, ale jeho čistota, moderní prostředí a dokonce plakát Larse a tuším Lemmyho dával znát, že tu asi tak špatně nejsme - nějaký ten metál tu hrává. Co je ale třeba vytknout, je nelidský eurový poplatek za platbu kartou. Horší než samotný fakt je ale to, že na to nejste předem upozorněni a najednou jste o něco zbytečně chudší. Vyplatí se tedy vybrat si z bankomatu na náměstí. Na živou hudbu bylo připravené pódium a vykopávalo se již o šesté. Moje první klubovka na Slovensku mohla započít.

MXL: Koncert před celkem zaplněným klubem odpálili místní Rhodesian, kterou tvoří bráchové Budinští, bicman, který na koncert přiletěl z Dánska, a taktéž brezenský rodák Stano z Hekaton. Ten se drtil songy a texty ještě noc před vystoupením. Zvuk celkem slušný, obsahově se jednalo o melodický thrash/death s občasnými technickými kudrlinkami. Poměrně energicky pojatá show v závěru utrpěla lehce monotónní strukturou skladeb. Každopádně respekt i za instantní přípravu vystoupení a solidní otvírák večera naše výprava aktivně podpořila třesením palic.

vihkav: Stano kdysi s kluky hrával, tudíž byl pozván i jako frontman na toto vystoupení. V případě Rhodesian valí na basu, uprostřed mezi bratry kytaristy. Jako start to vlastně bylo zdařilé a zvuk se již ze začátku dost povedl. Musím ale souhlasit, že se toho od začátku do konce setu nezměnilo příliš - prostě klasická žánrová hoblovačka s občasným sólem. Rozhodně ale dokázala rozproudit krev na zbytek večera.

MXL: Pivko za necelá tři éčka zkracovalo delší čekání na Hekaton. Pozitivní, že všude byly k dispozici i české značky, hlavně Plznička.

Od prvních tónů se trochu hledal zvuk, jen přeci melodický semi tech death, jak chlapci svůj styl nazývají, zvukař neměl kde naposlouchat. Za své vzal původní plán, že by se druhá kytara dohrávala ze samplu, jakožto i akustické prvky. Díky tomu však celkový dojem nabyl na brutalitě a zvukomalebné gradace Stanovy kytary ustoupily drtivé riffovačce.

Klobouček dolů před vražednou rytmickou mašinérií tandemu Kuba (též bicí Outward) a šestistrunný basák Kamil. Skutečná ekvilibristika bez kliku na bezpražec s bicími vytvářela funkční hradbu, i když signifikantní staroantickou melodiku Hekatonu aby jeden pohledal. Výsledek byl totiž spíše temnější a přímočarý.

O vokál se střídal Stano s Jeffem celkem efektně, i když bych možná využil více dvojzpěvů, případně dal Jeffovi ještě větší prostor. Po pěti skladbách byl šlus, prý technika nedovolila pokračovat. Já bych byl ovšem větší pankáč a nadrtil klidně ještě dva vály, Posluchače nějaký diskomfort rušil míň než hráče. Tak zase příště, třeba 30.8. na venkovní stage pražské Vopice s Outward a Námöl.

vihkav: Vlastně opět podepisuji. Vystoupení technického projektu Hekaton, laděného na starořeckou tématiku, bylo v mnoha ohledech nefinální. Byla nepřítomna druhá kytara a kvůli vypadnuvší technice i zamýšlená intra. To ale v každém případě neberu jako negativum - kde není čas na kecy okolo, tam se hraje poctivý metal bez promlk.

Osamělá kytara tedy posloužila jako jádro hudby a ochutnávka toho, co můžeme čekat na dalších koncertech a nahrávkách. I zbytek sestavy valil naprosto neúprosně, hlavně Kamilovu matematiku jsem uzřel poprvé a chlapec se vůbec nezdá. Zvukař byl z takového nášlehu celkem mimo, takže se mu moc nepodařilo správně vyrovnat hlasitosti nástrojů, což považuji za jediné mínus. Že by zmíněná postrádaná reference?

Ze setu si vybavím Ikaros a Nox et Solitudo, kterých se snad brzy oficiálně dočkáme. V případě tohoto projektu ale platí, že co song, to klenot, takže se osobně těším úplně na všechno. V srpnu na české pódiové premiéře očekáváme pořádný hřmot nasraných bohů. Zaručeně vám při poslechu začne stoupat IQ a z hnusného sklepního metaláka se proměníte v uznávaného historika s fajfkou v puse.

MXL: Breaking the Tarot mě stylově docela minuli. Zaprvé jsem vydýchával kotel z Hekaton, zadruhé mě metalcore svou generickou stavbou nejčastěji spíše irituje. Zajímavým tahákem byla účast Reného z někdejších Dementor a kytarově to dávalo, ale celkově, i oproti nahrávce, vyznělo vše jednodušeji. Možná Vojta slyšel víc…?

vihkav: Slyšel a bohužel to minulo i mě. Breaking the Tarot nelze upřít vystoupení, které odsejpá a má všechny zvukové aspekty vymakané, bohužel by kapele ale prospěl metronom a pořádně odzpívaný čistý zpěv. Samotný metalcore určitě nezavrhuji, ale tady nešlo o jeho nejsilnější a nejoriginálnější provedení. Klub ovšem kapela rozhýbala na výbornou, takže jsem očividně nebyl cílovka.

MXL: Co mě ale opravdu zajímalo, byla bansko-bystrická, dnes už třicetiletá, deathmetalová parta Pyopoesy. Kapelu jsem registroval už někdy v devadesátkách a před cestou si tedy osvěžil paměť.

Jejich melodický death bych nejvíce přirovnal ke starším nahrávkám Edge of Sanity, tu a tam zaslechnete Dark Tranquillity, Hypocrisy nebo domácí souputníky Depresy. Samá vybraná společnost. Pětice na přítomné vybalila diskotékovými lasery propálený severský smrťák, bylo poznat, kdo je hlavním tahákem večera. Pěkně zahrané, s nasazením, kluci povařili mlhu z lesů a tančilo se o 666. Upřímný autentický old school potěšil. Pohodu narušil jen nesmyslný zásah ochranky, která bezdůvodně vyvedla jednoho z pařmenů z kotle. Snad, aby vykázala činnost. Jinak ok.

vihkav: Pyopoesy z mého napůl rodného města splnili veškerá očekávání. K vystoupení jsem přišel úplně neznalý jejich materiálu a odešel poučen o místní devadesátkové scéně. Sice bych si představoval víc nechutného growlu, ale právě ono střídání nejen vokálních poloh činí kapelu velmi osvěžující. Posluchač vlastně nikdy neodhadne, co se stane po zrovna hraném riffu - zda to bude melodeath, brutal death, pomalý atmo death ve stylu The Fourth Dimension, nebo třeba sólo. Nepředvídatelnost hudby jsem si náramně užíval a určitě bych uvítal jejich návštěvu v Praze. Vyhození moshujícího týpka trapárna.

MXL: O závěr se postarala kapelka Midnight Noon, která přinesla správný Metallica worship. Chlapům to šlapalo a rozdováděné publikum, opět včetně našeho zájezdu, si skočilo čamrdu u dalších dvou pivek navíc. Myslím, že to kapelu bavilo stejně jako fans, takže konec v příjemné shodě.

vihkav: Na závěr skvělí Midnight Noon ze Spišské Nové Vsi, údajně zvaní novoveská Metallica. Šlo tedy o solidní heváč v trochu modernějším groovy kabátě (vzpomněl jsem si jednou i na Panteru). Výkon všech byl nekompromisní, ale musím tu vyzdvihnout především skvělý zpěv. Až na jeden slovenský song zandavají v angličtině a jejich trýznění strun ideálně zaobluje celý večer - co víc si přát?

Fakt, že koncert začínal v 6 a končil v 11, je celkem zajímavý v kontrastu s typickým koncertem ve Vopici. Slovenská fanouškovská základna očividně spává ráda dříve i o víkendu, jelikož se v poslední třetině klub celkem dost vyprázdnil. Dá se ale předpokládat, že spousta lidí přijela autem bůhví odkud, takže měli před sebou ještě řidičské povinnosti. My se ovšem vrátili polocelí až v druhé půlce dalšího dne, takže se pro některé nekonečná párty prodloužila.

MXL: Chvilku jsme ještě nasávali atmosféru a zabékali při pár skladbách z Painkiller. Na to se část výpravy vydala do hostelu, a ta rozumnější do čajovny Marrakesh, kde nám ještě pustili Immortal výměnou za fernety, ale to je už jiná story. Cesta nazpět už trvala asi jen šest hodin, takže pohoda, expedice Hekaton se vydařila. Doporučuje se kluky sledovat, bude to velký!