Když jsem se minulý rok rozhodoval, kam bude třeba na koncert vyrazit, bylo turné s obsazením BENEATH THE MASSACRE vs. DESPISED ICON jasnou volbou. Už dopředu jsme si mohli domýšlet, že tour statečně mine naši rodnou hroudu, takže bylo potřeba poohlédnout se po alternativě v podobě nějakého z přilehlých států, takže rakouská Vídeň a její Arena club to jistila. V rámci skutečně náročného víkendu (pátek koncert SMASHED FACE v Prostějově, v sobotu do práce a pak na ples, v neděli nahrávání guest vokálů pro brněnské ONSET) byl tenhle gig opravdovým vyvrcholením a troufám si tvrdit, že i do budoucna hodně těžko překonatelným koncertním zážitkem, i když k absolutní spokojenosti bych si dovedl představit trochu zajímavější sestavu, ale o tom později.
Z Brna vyjíždíme s patřičným předstihem, kdyby náhodou došlo na variantu s blouděním po nevyzpytatelné Vídni. Na místě potkáváme slovenské nadšence v čele

s Dekubitem (pořadatel koncertů na Slovensku, např. ORIGIN, WAR FROM A HARLOTS MOUTH...), takže máme o zábavu postaráno. Potkáváme i Tomáše (FLOWERS FOR WHORES), který, jako u zmíněných ORIGIN, i tentokrát zastává funkci tourmanagera. Celkem nás konsternuje, když si nás píše na guest-list, takže jdeme jako hosti zdarma. Tímto ještě jednou děkujem, vážíme si toho! Lidé se začínají pomale scházet, ale trvá ještě řádnou chvíli, než se začne pouštět do klubu... venku je to o zdraví, mráz vládne pevnou rukou. Lidi se hrnou samozřejmě prvně k luxusnímu merchandise, kde se tvoří fronta jak na banány. Já jdu ze všeho nejdřív pozdravit Alana z DESPISED ICON (ex GORATORY, BURN IN SILENCE), se kterým se znám z evropského tour GORATORY, kdy strávili jeden crazy den v našem malebném městečku. Málokdo ovšem ví, že jinak vynikající bubeník Paren Cezca se nalil jak puma a pak obtěžoval mou sestru, když utekl z hospody přímo k nám domů - no prostě občas se to povede a zážitky bývají celkom fasa :D. V krátkosti kecáme o novinkách a valím nakoupit něco na sebe, dokud je co, i když i tak jsou zásoby již dost mizerné, merch jde na dračku.
V sále se už ozývá hřmot, tak se jdu podívat na první kapelu večera - MAN MUST DIE, hrající mix death metalu, grindcore či metalcore. Jejich mini CD mě moc nepřesvědčilo, ale na loňský debut jsem byl i tak zvědav. Bohužel ani tentokrát se ovace nedostavily, nahrávka mě prostě nechytla i přesto, že ji tisk přijal poměrně kladně. Živá prezentace působila o něco lépe, i když i zde trochu nemastně neslaně. Celému setu vévodil hromotluk za mikrofonem, zajímavá podívaná byla i na basáka, který vypadal jako Serj Tankian po dvaceti letech a na tripu. Celý set byl zahrán poměrně s přehledem a v podstatě nic se mu ani nedá vytknout, i u fans kapela sklidila solidní úspěch, ale přeci jen pro mě působil prostě jako jen support do počtu.
Potkávám i posádku MarastJakCyp a Bizzka mě baví velice barvitým vylíčením příhody, kterak kdesi v centru nechali auto a pak k němu už nenalezli cestu, tak dle fotky v digitálu se nechali na místo zavézt taxíkem. Člověk by řekl, že už ho nemá Marast čím překvapit, ale i po letech je to možné :D.
To už se ale chystá má nejoblíbenější brutal kapela současnosti - BENEATH THE MASSACRE, o nichž se nedá mluvit jinak, než v superlativech. To, že se dostali na evropské turné a já je mohl vidět, pro mě znamená velký kulturní svátek. Myslím, že nejen já jsem byl pln očekávání, jak kluci předvedou jejich náročnou tvorbu na pódiu, i když záznamy koncertů, které jsou k dispozici na netu, mluví poměrně jasnou řečí! Na fotkách kapela působí jako parta zabijáků, ale ve skutečnostosti jsou to usměvaví fajn páni (možná i díky hulení, které po mě chtěli :D). Na pódiu se samozřejmě jednalo o maximálně precizní práci. Brutální, rychlý a sofistikovaný post death metal, který jen obtížně hledá konkurenci. Zvuk byl sice mírně převýškovaný, ale materiál mám naposlouchaný do posledního detailu, takže i přes občasnou nesrozumitelnost se dalo držet poměrně dobře. Veškerá arpegia, sweepy a tappingy byly zahrány s maximální přesností a naprostým přehledem, až z toho šel strach. O náročnosti jak technické či kompoziční samozřejmě nemá cenu polemizovat, pač ta je zcela zjevná a toho samého jsme se dočkali i v živém provedení. Zazněly songy především z debutové desky Mechanics of Dysfuncion, ale nezapomnělo se ani na mini CD, z kterého zazněl jeden či dva songy. Něco málo přes půl hodiny bylo po všem a směle můžu říct, že kapela nezůstala nic dlužna svému jménu. Prostě masakr a pro mě vrchol večera!
DESPISED ICON jsou bez nadsázky jednou z nejvýraznějších a vůdčích kapel celé deathcore scény a jako pionýři žánru pod křídly major labelu CENTURY MEDIA na své druhé evropské turné nenechali dlouho čekat. Spolu s BTM tohle byl další pádný důvod, proč vyrazit do rakouské metropole. Lehce obměněná sestava, doplněná o kytaristy a basáka ze zmíněných GORATORY byla zřejmě největším lákadlem i pro většinu návštěvníků akce.
Po krátkém intru se jede především výběr z poslední desky a největších hitovek alba minulého. Samozřejmě největší pozornost na sebe strhávají dva sóloví

zpěváci, kteří svým pohybovým výrazem rozhodně nemají daleko od hip hopového dávání. Běhají po pódiu jako zběsilí, ale na ne zrovna velkém prostoru moc možností nemají, navíc, když se do toho začínají míchat i kytaristi a basák, je to občas pořádný chaos a aby toho nebylo málo, na jeden song přichází vypomoct i jejich merch-guy. Opět parádní set plný energické muziky, suverénních hráčských výkonů a především prezentace charakteristického rukopisu - tedy atributy, které staví DI zaslouženě na samý vrchol moderní metal/corové scény.
Ex-fetusáky MISERY INDEX považuji už jen za doplněk, který poslouží jako výplň času než se vydáme na zpáteční cestu. Už jsem to psal ve více reportech, takže se nebudu opakovat, že MI moc nemusím a za poslední rok jsem je viděl hned 4x, navíc jako headlinera tour bych si dokázal představit X zajímavějších a především žánrově více spřízněných spolků, například anglány ANNOTATIONS OF AN AUTOPSY, kteří jeli jako support k anglické části tour, bych zde viděl rozhodně s větším nadšením. Ale zpět k MI.
Je to přesně ten typ kapely, který se v podstatě nikam nevyvíjí, má své fans, kteří žádný vývoj nehledají. Svou muziku dělají s chutí a poctivě, ale já raději sáhnu po něčem jiném. I navzdory tomu jsem vydržel na tři čtvrtě jejich setu v sále a snažil se najít pozitiva a věci, které mě na nich baví. Každopádně měli za celý večer nejříznější zvuk, nejpřímočařejší projev a vážně šikovného bubeníka. Hráli kolem hodiny, nakonec dva přídavky, a byl šmitec. Rozhodně důstojné zakončení za tímhle večerem.
My uháníme zpět do naší země, do postele ulehám ve 3 hodiny ráno, abych v 5 vstával. Každopádně ten následný kómaticko-katatonický stav za tenhle koncert určitě stál!!!

Brutusáček: Benýt, Dispajz, Majzery aneb Dietrich a ruský taxikář.

Sobotní briefing se protáhl do pozdních hodin, přesto v neděli vyrážíme zastřízliva kolem půl jedné z Prahy. Zásobeni vším, co správný metalista potřebuje: pivo, řízky, kvalitní řidič + auto a dobrá muzika. Jedeme ve třech já + Bizz + Killer, nedaleko Jihlavy nabíráme, při sojkovacím uvítání, posledního do party Loomise a hurá na Vídeň. Cesta příjemně utíká, to že jsme

naplno v Unii jsme zjistili na hranících, protože kde nic tu nic zavřené celnice, žádné závory ani panáčkové v uniformách, proto jsme ihned dali technickou zastávku a obdivovali výkvět světové architektury zamíchané do fantasy hávu pro účely komerčního a konzumního vyžití postavené v příhraničním pásmu.
Do Vídně a ke klubu přijíždime díky satelitní navigaci zavčas s přesvědčením, že stihneme předprodej, ale ejhle Dietrich nikde, škoda tři ojra se mohli propít. Inu co teď s dvě a půl hodinama navíc?? Prohlídka Vídně se díky krásnému počasí přímo nabízela, tak tedy vyrážíme do centra na klobásu.

Dojíždíme autem poblíž k centru, zakotvíme a dál se vydáváme po svých. Zde si prosím prohlédněte obrázek č. 2, protože to je ústřední bod celého výletu vůbec. Ano ano, jistě jste poznali Vídeňskou operu. Nejen opera, Vídeň toho nabízí mnohem víc a tak dychtíví procházíme celým centrem až dojdeme k parku, který je dokola lemován nádhernými historickými stavbami, inu hlavní město monarchie nějak muselo přecejen vypadat. V jedné časti se uprostřed Vídně nalézá kluziště, kde jsme to zasojkovali, jali se dát pravé vídeňské sousage a pivko. Nutno říci pivko nemají až tak zlé a ty klobásky taky k pochutnání, přidejte k tomu pohled na prima selky a idylka je na světě. Čas přecejen ubíhal dál a tak vyrážíme zpět k autu. Směr a azimut se určil ve stylu „do kopce jsme nešli, nemůžeme jít tedy dolu z kopce“ a „ještě by jsme neměli zahnout vlevo, já bych to zkusil pořád rovně“ spolu s určením záchytného bodu „byla to velká evenue s tramvajema“. Tímto směrem bloudíme pravda hodinu a půl než nás napadá někoho se zeptat kudy máme jít, ale ejhle my jaksi nevíme kam máme jít a kde parkujem :-) Hlavní je neztratit hlavu. Jediné řešení jak ze zapeklité situace ven, se jeví taxík a navigační zařízení? Digitální foťák, kde právě figuruje fotka č. 2 a na ní opera, kterou zkušený – ruský? ukrajinský? - taxikář poznává a za deset ojro nás k ní veze. A co je za rohem zaparkováno…? Takže rada pro všechny: 1. Mapu 2. Poznemanat, kde stojíte 3. Vždy mít sojky!

Ke klubu se vracíme chvilku po osmé a zde zajímavý úkaz. Otevírá se v 20:00 a první kapela začíná hrát v 20:15? Předklubem neodbavených 300-350 lidí. Nechápu tento tah. Klub Arena je fajn, pokuď bych to měl přirovnat, tak bych asi došel ke klánovickému Black psu. Jako správní true fans nabíháme po třech písních Man Must Die, kteří byli jednoznačně nejslabší článek večera, k merchi a skupujem mikiny, s Bizzem opět budeme ladit, ale hlavně cd Beneath, protože cena deset ojro je opravdu lidová.
Ale zpět k muzice. Man Must Die se svým pojetím brutal deathu mě moc neoslovili, v každém ranku je procento kapel, u kterých máte problém rozeznat jednu od druhé a tudíž se pro vás stávají nudné, což je u mě příklad právě Man Must Die, třeba příště.

Aparáty se na pódiu nemění, kapely si je navzájem pujčují, jediné co se mění jsou bicí, které si kapely staví vždy sami. Žádné manýry nic, sami připravit, nazvučit a jedem. Proto po krátké pauze nastupují Beneath The Massacre. A to už je jiná liga.
V první písni ten tapping nebyl až tolik slyšet, ale při Society's Disposable Son („klik“ tady tady!) už ano. Beneath mali stejnou pozici jako před rokem Ion Dissonance v Praze, takže se vesměs po dvaceti a něco minutách loučí. Odehráli, tuším asi 5 - 6 skladeb. Což je škoda, s délkou jejich debutu by za půl hodiny měli vystaráno komplet, i když zahrát tu desku komplet celou po 23 večerů za sebou, by byl úkol nadliský. Playlist vám bohužel neřeknu, možná snad někdo z redakčních kolegů. Nevím proč, ale i když dokážou zahrát tak, jak to mají na desce, při živém hraní vám tam jakoby něco chybí a to je druhá kytara. Jedna v jejich případě je málo. Tím jak Beneath zasekavají, tak se tam dostává tolika prostoru, kam by se vešlo něco víc a naživo by to mělo mnohem mohutnější drive. Zřejmě se jedná jen o subjektivní pocit z jednoho vystoupení, nebo se hoši málo/hodně intoxikovali.

To je přesně příklad u Despised Icon, kteří naskakují záhy. Dvě kytary to prostě táhnou a valí vpřed. Do toho dva řevy a za sebou posazeného psychopita za bicíma byl ten večer opět skok dál, na Despised Icon je znát, že jsou už za ta léta sehraní, jak kytary, tak oba zpěvy se skvělě doplňovaly. Celé vystoupení mělo tah na branku a v případě jasných klipových hitovek (a zas ten youTube) skórovali. Podporovala se samozřejmě nová tvorba z aktualní desky, ale nezapomínalo se ani na hitovky z desky The Healing Process. Moderní deathcore se vším všudy – čti sypačky, zasekávačky, chrochtačky. I když měli vícero času než předešlí Beneath The Massacre, loučí se opět brzo. V Rakousku se zřejmě hraje hodně na čas.

Přepíchnout kytary, přestavět bicí a můžeme začít. Misery Index jasná hvězda večera a taky na ně byla patříčná odezva z paradoxně nejmenšího publika vůbec. Jestli zapůsobila neděle a povinnost lidí do práce-školy a trošku odlehlé položení klubu nevím, ale každopádně na Misery Index ubylo publikum. Na škodě to nebylo, bylo aspoň trochu dýchatelno a víc prostoru.
Jáko mávnutí proutkem se rozjžídí pod taktovkou Misery Index peklo. Opět nepodám důkaz o tom, jaké přesně hitovky hráli, i když je moc hezky a s nadšením uváděli, zejména zpívající kytarista. Každá jejich skladba byla kladně přijata pařícím kotlem a odsýpala s bestiální rychlostí. Člověk by pak mohl polemizovat jako já s Bizzim, cože to vlastně Misery Index hrají, míchají v tom svém kotlíku všechny extrémy, ale abych řekl grindcore/deathgrindcore to asi ne.. celé je to takové zašpiněné a jak už jsem uvedl, bestiálně rychlé. Vemte si jejich kteroukoliv nahrávku a umocněte rychlost. To vám pak těch 50 minut hodně rychle uteče. Po poslední písni odchází valná většina lidí a asi tak poslední třetina publika si vyřvává přídavek, který se zadaří a Misery přidavají poslední dvě zběsilosti.

Kolem dvanácté je vymalováno, dáváme poslední rakouské pivo, loučíme se s Schizmovo výpravou a vydáváme se na cestu domu, při které dopíjíme poslední plzeňské zbytky a sojčíme. Spokojení, ti kteří mohou, usínáme.

Man Must Die – 5
Beneath The Massacre – 8.5
Despised Icon – 9
Misery Index – 9

Respekt: Kuba, který nás odvezl a přivezl.

GhAALL-ERKhA by LooMis