Po nějakém tom období váhavé zimy, podivné atmosféry zahuštěné městským smogem a deštivého jarního počasí, Shindy do české kotliny přitáhl několik seskupení, které slibovaly zrychlit tep. V neděli, dne 18. února se v Klánovicích měl citovat death metal, a to v několika variacích. Každá skupina, která vystoupila, měla prezentovat svůj přístup. Od metalcoreové současnosti až po oldschoolovější podání.
Nyní fakta: už den předem se dozvídám, že Necrophagist v Praze nevystoupí. Z úst Shindyho se mi dostalo vysvětlení, že nový bubeník jaksi neodpovídá požadavkům kapely. Takže hupky za Grossmannem (bubenec Epitaph), který ale právě nemá čas a může se připojit až na vystoupení ve Vídni. Ach ten Suicmez… Jak ale později vyplynulo z pražského koncertu, nebylo to vůbec na závadu, ba naopak… Necrophagist tu máme každý rok a kdypak k nám zavítají znovu Origin?
V půl sedmé se otevírají brány a již v 18:45 je jasné, že tentokrát bude plno. Avizovaný začátek v sedm je jen „jako“, Burning Skies praští do čeho se dá až téměř o hodinu později. Tvorba těchto Angličáků mi zůstávala utajená až do nedělního odpoledne, kdy jsem se snažil nažhavit a získat potřebnou představu, o čem to vlastně bude. A nutno říct, že jako rozehřívací akt se tato skupina ukázala šťastným tahem. Našlapaný metalcore/death se osvědčil. Asi nejvíc u publika zabíraly hop-skoč HC momenty, kdy se tělo láme, možná ani nevíte jak, či se pohybuje samo od otřesů a decibelů. Řežba krátkovlasých hlav (až na jednoho dredaře) je poctivá a abych byl upřímný, za tu necelou půlhodinku, co se nám UK verze toho nadprůměrného kovu snažila představit, jsem se nenudil. Což ovšem neplatí pro jejich cd.
No… a je to tady. Kdo si myslel, že Origin budou hvězdou večera, byl vedle. Chlapci se štelují na pódium už po Burning Skies a očekávání veškerenstva jsou vysoká… …vysoká… …VYSOKÁÁÁÁÁ!!!! Ale samozřejmě, nejdříve odklidíme bicí a nahoru už se potácí nepřehlédnutelná postava Longstretha. Navrátivší John za bicí hradbou je asi tím nejlepším bicmenem, který hyperblastová stolička nosí, se decentně rozehrává, Paul vpravo s kytarou a na levoboku se objevuje Mike, malý metalový skřítek, jehož basa je snad větší než on sám. Zvědavcům asi neujde, že absentuje druhá kytara (dle slov Mikea, se kterým jsem měl možnost příjemně pokecat, se nestihl naučit party) a kdepak je James?
Ale ano, nejdříve introdukce, pak se objeví hromada neforemného masa slyšící na jméno Lee. No a pak nezbývá nic jiného než odbrzdit a jedeme na šestku!!! Několik prvních skladeb se nese v poněkud zahuhlaném soundu, situace se pomalu zlepšuje s přesunem dopředu. Origin představili tvorbu ze všech placek, překvapivě se hodně hrálo z jedničky (začátek i konec) – toto bych viděl jako malé mínus. Ale jinak vcelku bezvýhradné nadšení. Zazněla klipovka Portal, Implosion of Eternity (tady to snad už víc opravdu nejde), Reciprocal, The Burner (má oblíbená), Staring From the Abyss nebo Debased Humanity. Flores se svým frenetickým stylem hry budí respekt, ze všech leje pot, jen James stojí a s neuvěřitelně rychlou kadencí deklamuje nekonečný proud slov. Publikum jakoby se zprvu nemohlo probrat z počátečního šoku (i když znovu apeluji na zvuk), tak s přibývajícím časem nadšeně aplaudovalo a chtělo víc a víc… …až nakonec Kansasáci hráli plných 50 minut. Zaplať pánbu za absenci Necrophagist! Ostatně ti by se mohli objevit už v srpnu na Brutalu.
Ok, jde se na Misery Index. Ty provázeli podobné počáteční obtíže jako jejich bratry v Relapsu, ale také se s nimi dokázali vypořádat. Po formuli 1 se zpomalí a já se začínám ptát, kde je ta vitalita z předchozích koncertů /viz Wacken /. Triko Jasona Nethertona však budila jistá očekávání a koncert pro mne dostal nový impuls, když se zahrál cover od jedinečných Nasum. Diggin In. Ano! Děkuji. Misery Index to dle mého názoru svědčí spíše v pravověrném moshi, než v čerpání odkazu Terrorizer. Na ty v samotném závěru ovšem taky došlo. Celý set jsem příjemně prokýval hlavou, nejvíc u mne zabraly písně z dřívějších titulů (třeba taková The Great Depression). Celý Black Pes však nechce jen tak nečekané headlinery pustit do sprch a tak se přidává a přidává a dokud by bylo co hrát, tak se přidává dodnes.
Nu, po koncertu samotném, se muzikanti začínají motat kolem fandů (a poté z piva), proběhne nějaké to focení, povídání. S Rourou si říkáme, jestli by se nehodila taková malá tečka v podobě pár songů Necrophagist ve třech, ale zůstalo u fantazírování. Hoši z Origin se projevili jako týpkové k pohledání. Především pošuk John s jeho historkou o souloži s kroužkem na pánském přirození přirozeně zabodoval. Skvělý koncert. Děkujeme.

GhAALL-ERKhA by mART_in