Kdy: 23. listopad 2024
Kde: Praha, 007 Strahov
Fotky: Jarda Odvárka

Morta Skuld jsou pro mě jedna z nejzásadnějších amerických band. Jedna z těch neprávem podceňovaných a přehlížených. Snad i proto, že se v roce 1997 na dlouho rozpadli. Dohromady ji dal zpěvák, kytarista a kapelník David Gregor až v roce 2012. Od té doby mají na kontě už tři dlouhohrající desky a jedno EP. Death metal tedy stále žije!

Legenda z Millwaukee do Prahy ale přivezla především dvě nahrávky: svojí novou desku Creation Undone a stále nekončící oslavy 30 let od vydání debutového alba Dying Remains, z něj hraje nejvíce.

Krom novinky Morta Skuld přivezli také Decrepid. Musím říct, že z nahrávek mě vůbec nebaví, zejména kvůli špatnému zvuku a podivně rozehraným kompozicím, které mému uchu příliš nelahodí. Bohužel úplně stejně na mě Decrepid působili i živě.

V jejich hudbě se mám problém chytit nějakého nosného momentu nebo riffu, který by mě do skladeb dostal. Celé mi to trochu znělo jako nesourodý bordel s podivným, na můj vkus až příliš hlubokým zpěvem a občas poněkud nepřesnými bicími, ale největší problém byl - na Sedmičku trošku překvapivě - zvuk.

A to až tak moc, že jsem musel odejít zepředu, protože zvuk byl tak přebuzený a přepálený a dostával se do tak nepříjemných frekvencí, až mi začala praskat hlava; a to vyznávám pravdilo „čím hlasitější, tím lepší.“ Ani zezadu to ale nebylo bůhvíjak skvělé a konkrétní, ale dalo se to snést. Myslím, že to ale není vina klubu nebo zvukaře, ale samotné kapely. Oni prostě takhle hrají a znějí i na nahrávkách.

Nejvíce mě tak Decrepid bavili zvenku, když jsem šel ven kouřit, nicméně to je asi spíše otázka vkusu, protože co jsem se ptal ostatních, nikdo to tak kriticky jako já neviděl. V jejich setu jsem se chytil v pár pomalejších momentech, ale jinak toho moc vypíchnout nedokážu, protože jsem jejich vystoupení spíš protrpěl.

Hned na začátku setu Morta Skuld pro mě nastalo jedno nepříjemné překvapení. Kapela začala poněkud nepochopitelně bez jakéhokoli varování nebo uvedení o dobrou čtvrthodinku dříve než bylo uvedeno v časovém harmonogramu a zároveň začali celkem brzo po Decrepid, takže jsme první věc venku všichni kouřící považovali za zvukovou zkoušku. Tohle by se podle mě stávat opravdu nemělo a už jsem to jednou zažil na koncertu Mastodon, čímž jsem bohužel přišel o většinu otvíráku Without Sin z alba Dying Remains.

Jakmile jsem ale vlezl do sálu, bylo jasné, že zvuk je přesně takový, jaký má na Sedmičce být. Oproti Decrepid doslova balzám na uši. Deska Dying Remains je hodně zatažená, doomová a groovy houpavá záležitost. Živě tyto pomalejší momenty skutečně drtily svou naléhavostí. Ihned po Without Sin kvartet naservíroval další veci z debutu. Useless to Mankind a Rotting Ways jsou pomalé a valivé věci, které občas smrdí doomem, jindy groovem a celé to spojují dohromady klasické deathové rychlejší pasáže á la Cannibal Corpse.  Právě tento koktejl je pro bandu Davida Gregora naprosto typický.

Že Morta Skuld umí ale hrát i techničtější, rychlejší a nasypanější death metal, ukázali ve skladbě Divide the Soulless z předposlední desky Suffer for Nothing. Zde se naplno ukázal bubeník Eric House, který umí svojí hru nádherně vyšperkovat a prošpikovat jí spoustou skvělých přechodů ve vysokých tempech.

Jak již byla řeč, Morta Skuld promují svůj nový počin Creation Undone, který vydali na začátku tohoto roku. Z něj zazněl ústřední singl We Rise We Fall, který ale v celém setu trochu zapadl. Více z novinky živě fungovala Soul Piercing Sorrow, kde se střídají rychlejší pasáže s pomalejšími, a také klipovka Perfect Prey, což je trochu rychlejší věc, ale nebyli by to Morta Skuld, kdyby se v ústředním riffu nezpomalilo a nezačalo to brutálně šlapat. Zde se mohl naplno předvést opravdu velký kytarista neznámého jména a oblažit nás skvělým sólem, které si ale kytaristé jinak rozdělovali vcelku spravedlivě. Přišlo mi, že sóla Davida byla trochu více vytažená než bylo zdrávo, ale díky tomu jsme si je zase mohli naplno užít. Zpěv perfektně zapadal do celku a zvuku bicích nemám absolutně co vytknout. Prostě zvuk, na který jste na Sedmičce od mistra Kuřete zvyklí a milujete ho.

Vrcholem setu pro mě byla Dying Remains, opět z debutové desky. Píseň začíná klasickým death metalem, po kterém přijde jeden z nejlepších riffů kapely, který se ale nebojí ještě zpomalit a zhoupnout. David Gregor zde ukazuje spoustu poloh, z nichž mi některé připomínají Bruna na raných albech Krabathor.  Z debutu pak Morta Skuld přihodili ještě Hatred Creation, kde zase v rozehraných pasážích vyniká basová linka. John Hill svou basu vůbec nešetřil. Nejrychlejší vypalovačka v setu ale byla Dead Weight z alba Suffer for Nothing, ta zase nabízí spoustu momentů se sypačkami a brutálními změnami temp. Pro bubeníka bylo opět nádherné sledovat, co všechno Eric House za bicími dokáže.

Vyjma dvou uvedených skladeb z předposlední desky Suffer for Nothing pro mě ale byl zbytek diskografie trochu nepochopitelně a trestuhodně opomíjen. Zejména pak skvělé zářezy z devadesátých let, například album As Humanity Fades z roku 1994, které považuju za jejich nejlepší desku, pak For All Eternity z roku 1995 a Surface z roku 1997.

Na závěr si ale Morta pro fandy přichystala opravdu bombónek, který teasovala už na facebooku, takže pro mě nebyl překvapením. Jednalo se o píseň Feast from Within z druhého dema Prolong the Agony. V současné produkci a se super zvukem song skutečně vraždil a naplnil potenciál písně až po okraj. Brutální zasekávačky a skvělé riffy podpořené nemocným Gregorovým zpěvem byly nádherné sondy do začátků kapely. Ta od té doby neztratila nic ze své agrese, což tímhle rozloučením jasně potvrdila.

Poměrně bez okolků se pak Morta Skuld odporoučeli z pódia, i přes slabší návštěvnost však vyvolávání kapely znělo ještě hodně dlouho a silně. Určitě by si legendární Amíci zasloužili více lidí, nicméně to bylo jistě i kvůli koncertu Sepultury, která hrála jeden ze svých dvou rozlučkových koncertů v O2 Universum. Menší publikum ale vše vynahradilo svým srdcařstvím, takže věřím, že si to Morta Skuld užili stejně jako my.

Death metal a klub na Strahově prostě jdou k sobě naprosto parádně a tento večer to jasně potvrdil. Morta Skuld jsou deathmetalová veličina, která Sedmičku nemilosrdně rozpárala na kusy, takže ihned po koncertě následoval přesun na merch stánek.

Setlist Morta Skuld: Without Sin, Useless to Mankind, Rotting Ways, Divide the Soulless, Perfect Prey, Dying Remains, Hatred Creation, Dead Weight, We Rise We Fall, Soul Pearcing Sorrow, Feast From Within