Zatímco v hc zažívá tzv. Prank styl, tedy temný pekelný crust tak jak ho známe v podání TRAGEDY, FROM ASHES RISE či ARTYMUS PYLE, svůj boom, mezi metalisty patentované švédské tupačky moc neletí. Není se čemu divit, vždyť kdysi vůdčí kapely přicházejí s jednou podprůměrnou deskou za druhou, nechápajíc, proč si davy ne a ne podrobit ani násilím, když kdysi padaly na huby zcela dobrovolně. Kvalita vázne. Návštěvnosti klánovického gigu pramálo pomohlo výborné logo již zavedených NECROPHOBIC a tak si k jedinému prodanému lístku z předprodeje přičtěte tak 39-49 na místo dorazivších kousků a to maximálně.
Sám jsem na švédské trio zašel se skromným přáním podupat si ve svižném tempu klusavých bicích, ve víc jsem nedoufal, ale nebudu předbíhat, protože jako první si svou podiovou šichtu odmakala LANIENA MENTIS, která svou barevností, rozmanitostí a stylovou neortodoxností hodila švédské tři korunky nemilosrdně na mantinel.
Pan bubeník si nemůže vynachválit efektivnost návštěv u učitele a na jeho hře to bylo zatraceně znát. Dovolil-li jsem si v reportu na společný koncert s maďarskými GUTTEDotřít se o nohami nedostatečně podpořené sypačky, je tomu dnes úplně jinak. Právě o poctivý koberec a přesné sešívačky se bubeník LANIENY může spolehlivě opřít a protože si hvězdné severské trio postavilo své bicí již na zvukovce, byla LANIENA nucena posunout branku spíše na místo levého křídla, čímž se naskytla příležitost zcela detailně prostudovat bubeníkovo umění. Proto se ode mne bohužel nedozvíte víc o celkovém znění eLeMek, prostě byli nejlepší a hudebně toho předvedli úplně nejvíc.
Obával-li jsem se před koncertem, budou-li ke slyšení nějaké slušné crust odrhovačky, asi jsem nemohl být zklamán, neb po koncertě mi přímo lezly ušima. Přesto jsem si podupat nešel a večer jsem strávil nad pivem a nad kaší, teda na kaší v místnosti u baru.
IMPIOUS byli nejsvižnějšími a částečně i nasypanými, kytarově však, ostatně jako celý severský zájezd, nezajímavými. IMPIOUS bych si i rád poslechl s očekáváním nějaké té půl či třičtvrtě hodinky strávené s životadárným dusavým tempem v uších.
SATARIEL byli melodičtěji vybrnkanými, trešující základ pramálo zachránil.
Od NECROPHOBIC jsem čekal vyhranost, nasazení a pekelnou image, ale vylezli spíše s punkovou pivní odrhovačkou, s kterou u hospodských stolů bodují např. DESTROYER 666, u NECROPHOBIC ovšem v přísně švédském střihu.
Tihle palaši měli přijet na trakaři, tourbus a zákaz ostatních dister byl výsměchem... ... ale možná jsem se mohl v sále zastavit častěji... pardon..