Obscene Extreme, člověk jak zahlédne plachtu nad vstupem do areálu, hned má úsměv na tváři. Tenhle v našich končinách unikátní festival se letos dočkal šestnáctého pokračování a opět v Trutnově Na Bojišti. A než se objeví plnohodnotný report, mám pro nedočkavce z letošního výčtu kapel pár řádků dojmů, aneb co se povedlo pod rouškou rumu zapamatovat.

Já se nalodil ve čtvrtek při Dark Horse, australský mix crust-punku by zasloužil více tmy. Po nich Francci Whoresnation, kteří u nás zabodovali v recenzi. Slova recenze se dají aplikovat i na živou produkci. Žádné sraní kolem, těžkotonážní, nekompromisní jízda. Na Obscene Extreme to bez gore prostě nejde, čeští fekálové Gutalax spustili tancovačku, která zvýšila nejen počet security na stage, ale hlavně spousty fans a masek kolem nich, hopsačka na plno. ACxDC z LA prvně v Čechách na to šlápli a odehnali gore odér bleskurychlým powerviolence. Přes ruskou techniku smrti Katalepsy, která neurazila ani nenadchla, přišel nejkratší set celého festivalu. Japonští Final Exit během cca 12minutového setu stihli pocuchat nervíky ultrarychlým a ultra krátkým noise-grindem. Z věčně usměvavého dua čišela naprostá pohoda a radost. Hraní na OEF si vyloženě užívali a nad i pod pódiem panovala spokojenost. Čtvrteční top jsou samozřejmě the Kill, neuvěřitelná rychlost byla totálně odzbrojující, nekompromisní tah na bránu, který by si nezadal třeba s Rotten Sound. Famózní technika, precizně odehraný. Bubeník naprostý řízek, prostě jenom samá superlativa, tohle v klubu musí být totál vražda. Motají se kolem, takže je z Austrálie nepropásnout, je to kus cesty, šance, co se nemusí jen tak opakovat. Master jsou u nás doma, na Obscene už byli a opět jsem je neviděl, volání rumu bylo silnější, tak třeba příště někde kolem. Inhume byla solidní brutalita, s hodně silným (v dobrým) zvukem před Hell Show, která byla dle mého lepší než loni. Trochu chcanek na kozy, zavěšení za zadek a tak dále. Libovka pro všechny gurmány a naprostá spokojenost, směr výtuh.

V pátek mě uvítali Kaliyuga, grindcorový válec prý trochu do temna, kterého se kolem poledne moc nedostávalo, každopádně ďáblice Emilie Salata byla hodně nekompromisní. Epicardiectomy s pánem Vejškou u vokillu byla parádní slamová řezničina. Nahoru doputoval i vcelku solidní zvuk. Jak pro Masochist z Thajska, tak i pro Nazareno El Violento, platí jednoduché – živelnost. Thajci víc brutálně, Mexikáni víc temně, obojí naživo při zpětném ohledu mnohem rychlejší než z desek. Že i v Indii umí death metal vcelku přesvědčivě, dokázali Gutslit. Stejně tak dobře Portugalci Besta, jen zabrnkali na temnější notu grindu. Charizmatický čtyřblok kapel, které od sebe dělí několik tisíc kilometrů, uťala další párty. Rectal Smegma byli tuším jediní gore v pátek. Rozvlnit Bojiště tedy nebyl žádný problém. U Warcollapse mi crusteři asi neodpustí a strhnou nášivku Lemmyho ze zad, ale za mě mínus, čekal jsem větší rychlost a ono nic, ale celý mi to možná zhatil zvuk, tak nevím. Beheaded z Malty předvedli asi nejtechničtější set celého festivalu a oproti Warcollapse hrajícími před nimi, byl zvuk bez potíží. Vitamin X jsou doménou Fluff festu, ale dokázali svým svižným hardcorem podmanit i nejednoho grindera, tahle stylová odbočka se dramaturgicky povedla. Místo Cattle Decapitation si to střihli Wehrmacht a svým pojetím thrash/speedcore intenzivně masírovali nášivky na džískách nejednoho blázna v dost solidním kotli. No a pak velké, velkolepé loučení s BRUTAL TRUTH, samozřejmě největší kotel, nejplnější hlediště, projela se dlouhá kariéra, a že bylo z čeho vybírat. Čurby dostal od kapely dort k narozeninám. Co skladba, to hromada skokanů, parádní zvuk, loučení ve velkém stylu. Intenzitou bych možná loňský koncert ve Vopici řadil výš, ale tady to samozřejmě bylo, jak příznačné, brutální. Kdokoliv po Brutal Truth by to měl těžké, jenže to by se nesměli jmenovat Possessed. Konečně jsem tyto praotce toho všeho kolem death metalu viděl a slyšel naživo. A uznání klasiky žánru je samozřejmě na místě. Set samozřejmě parádní, každou chvíli jsem čekal, kdy se Jeff rozjede s vozíkem do lidu pořádně ho protáhnout nad hlavami, ale nestalo se.
Byť mají větší deathmetalové kapely dle mého přijetí na OEF chladnější, třeba loni Krisiun, tak Possessed to měli vše v pořádku a četná tour-trička na lidech druhý den ukázala, že tahle klasika na OEF patří a za to se odvděčila perfektní show. Zdraví škodlivých nápojů ale přibývalo, přesto páteční mezník zbýval jenom jeden. Eyehategod byli „hnus“ tečka.

Sobotu odstartovala Škoda 120, kterou zlobil zvuk, naštěstí se tím kluci nenechali odradit a dvouvokál rozehnal poslední rumové sny z noci. Pak následuje oběd ve městě, při kterém mi utíkají Radiolokátor. Vidím až Ultimo Mondo Cannibale, tedy opět spousty masek, převleků a gore tanečků. Turbokrieg taky dostáli legendám, co se o nich šířily, tedy rychle a zběsile. Contrastic jsem viděl loni na Brutal Assaultu, tady byli víc sehraní a komplexnější. Do toho skvělá projekce a nějací ti hosté, k Syk by se dle mého hodili náramně. Z Texasu smrtikov Prophecy taky palec nahoru, ostatně letošní deathmetalové spolky to měly celkově za jedničku. Machetazo nedojeli, takže prostor dostali podruhé Gutalax, kteří víc zkalení a tak vůbec předvedli se spoustou hostí podle mě lepší set než ve čtvrtek. Poslední gore tancovačku si každopádně užily všechny nafukovačky. Cripple Bastards viděno na potřetí a asi nejlepší dojmy, ale možná je to tím, že jsem nebyl tolik na plech. To mi umožnilo si vychutnat i další smrtihlavy, Morgoth. Obdobně jako Prophecy, staré páky to prostě umí. Morgoth u mě možná i o stupínek víc než Immolation z téhož večera. Více těžkotonážní, údernější a zničující a možná i s lepším, pro mě, zvukem. Zato Wehrmacht/Cryptic Slaughter byli možná méně intenzivní než v pátek, ale to se hrála starší tvorba. Samozřejmě pořád to byl nášup, o tom žádná. Nu a jde se do mého finále. Immolation jsem zmínil u Morgoth. Pro mě trochu slabší zvuk, občas jsem tam ty riffy musel lovit, asi to střízlivění nebo překulený bicí. Potěšily songy zahrané z EP Providence. Z novinky taktéž válec, ale starší vály jasná dominance. I přes zmíněné škraloupy s mírným časovým odstupem nelze nakonec jinak než chválit, takže spokojenost. Death metal letos celkově vládl, a to si budu trochu protiřečit u DOOM. Posledně jsem na ně při OEF byl dost na kaši. Zážitek stejný, „no speed no punk“ a tohle rychlost mělo. Při Police Bastard zhasla světla na pódiu, ale muzika nadále valila. Obnovení světelného parku se po skladbě nepovedlo, a jestli to byl konec plánovaný nebo tímto vyvolaný, těžko říct, ale pro DOOM konec a taktéž i pro mě. Odvoz směr domů, díky RIPe, a pomalé střízlivění.

Osobně šestnáctý ročník Obscene Extreme nelze jinak než vynachválit, opět dokonalá atmosféra, naprosto skvělý počasí bez kapky deště, skvělé sety, skvělý rum, vegeburgery a samozřejmě setkání se super lidmi. Za rok Na bojišti, ale mnohem dříve a mnohem detailněji v plnohodnotném reportu. DÍKY Obscene Extreme!

Foto: Obscene Extreme Facebook