Huliklaat: Třetí den je znát už trochu. Hlava bolí, v držce vyprahlo a venku docela zima. Všude okolo poměrně ticho. To jsem zvědav, jaký to dneska bude. Nákup, první pivo a hurá k podiu.
Bohužel RAMIN KULTOPOLKU jsem prošvihl, protože něco člověk nestihne. A takhle ráno, když chcete už jít k podiu a s prvním cigárem vás přepadne i potřeba toiková, to je zrovna situace vskutku na posrání. Ale jenom obrazně, reálně by to byl docela průser, a to doslova.
GRID stáli u podia skoro na všechny kapely, stejně jako my. Pohodáři, kteří si užívali atmosféru a docela do sebe vsakovali dost piva. To jsem zvědavej, jak jim to bude sypat. Docela mi to připomínalo třeba Implore. Švédskej zvuk, chvílema rychlý a chvílema zase jednoduchý a chytlavý riffy. Uzíván to asi nedokážu tak dobře zhodnotit, ale sypalo jim to teda na výbornou. Určitě to chce ještě poslech desky!
Storm: Páteční program čítal 24 kapel. Hned po probuzení koukám do programu a říkám si, že všechno asi nestihnu. Běžím sehnat nějakou potravu a hurá k podiu.
První kapela, kterou mám možnost vidět, jsou angličtí FAMINE. Parádní rychlý grindcore. Pod podiem moc lidí není, ale i to stačí na pořádnej mosh a circle pity.
Huliklaat: FAMINE byli fajní, ale neříkám, že to byla nějaká třída. Já vždy, když vidím kapelu o složení vokál, kytara a bicí, která hraje powerviolence/fastcore, tak se mi v hlavě promítnou Magrudergrind. Docela mi to přišla jako taková kopírka, akorát s víc uřvaným vokálem. Neustále skákání ve stylu pana Kulaweho z Magru a docela i vizáží vypadající kytarista. Nakonec ale jo, bylo to trochu jiný, víc hardcore a rádoby svižnější, ale jinak. Rozhodně nenudili. A nakonec měli velkej úspěch u lidí, neb merch Famine by se v areálu dal počítat na desítky!
Storm: KORPSE to už je jiná. Už když začali zvučit, bylo mi jasný, že přijdou na řadu kladiva. Moc slam nemusím, ale tohle mě rozsekalo. Pomalé slamové riffy střídají sypanice a k tomu naprosto těžkotonážní zvuk.
Huliklaat: KORPSE byli jak mlácení perlíku do boxovacího pytle. Těžký údery. Dle zvučení a vizáže kapel už člověk pozná, o co se asi bude jednat. Vyhrnout tepláky a jde se na to. Docela dlouhý intro-song, který už po třetí minutě nudil, až si člověk říkal, jestli tam vokalista dělá vůbec něco jinýho, než hází hlavou. Pak to ale začalo. Nemám rád slovo „slam“, takže jsem slyšel moderní pojetí brutal death metalu. Bylo to fajn, ale na mě to působilo moc „macho“. A hlavně to bylo o zlejch xichtech. Jako jo, ono to bavilo, ale pak zjistíte, že je to všechno po těch desetiminutách stejný. A jejich 25 minut mi přišla jak hodina. Ale docela zajímavá podívaná byla na bubeníka Martena. Tenhle mlaďoch válí za bicíma v Cliteater, Beheaded a Houwitser a sledovat jeho ladnou hru, kterou doprovází mohutným headbangem svý bujný kštice s naprostou přesností, je nádherná podívaná. Korpse byli hlavně fajn jako lidi. Několikrát jsme je potkali v Albertu a obecně spíš než v backstage se motali hlavně mezi lidmi a to bylo hezký. A měli na svojí show zajímavý nafukovací balóny s logem, který se po rozhození do lidí, místo pinkání, hned ztratily. Ale jo, zpestření a na OEF něco novýho, málo ohranýho.
Další hrají LIVET SOM INSATS, což znamená něco jako zemřít. Docela těžký se tim prolouskat. A docela mě štve, že jsem přišel akorát ke konci, páč ty seveřani uměj dobře hrát rychle. Vždycky si vzpomenu na Nasum. Tohle bylo trochu podobný, ale když jste přimhouřili uši, pěkný. Věřím, že těch 20 minut muselo být jako 3.
Storm: MINCING FURY. Tahle kapela mě vždy skvěle pobaví. Ať už posloucháš death, grind, nebo gore, tak tady si najde každý to svoje. Masky pod podiem, nafukovací krokodýl, konfety, wall of death.
Další kapelou byli turečtí DECAYING PURITY. Brutální death metal, kde jsou slyšet rychlé kytarové riffy, extrémní bubny a brutální vokál. Čekal jsem, že mě to bude bavit víc, protože mi to přišlo pořád to stejné dokola.
Huliklaat: SPEED!! NOISE!! HELL!! S klidným srdcem jdu na zvukovku S!N!H! a po začátku si říkám, že poměrně dobrý fastcore, ale po chvíli mizím a přicházím o opravdové šílenství. Pak vidím jen udivené tváře a k tomu otázky „Kdes byl, ty debile, tohle bylo tak skvělý. Ty vokalisti skočili do lidí a kolem nich se spustil jeden fakt strašně dlouho trvající circle pit.“ „OK, sem pičus,“ jenže ono nejde stíhat úplně všechno! Každopádně, kdo to neviděl a měl možnost jít v neděli na strahovskou Sedmičku! V Čechách odehráli hodně koncertů a celkově tahle japonská parta skromňáků patří jednoznačně k velkým objevům. Mrkněte na youtube.
No a pak hráli SHACKLES. Australani, kteří jsou na společném tour s Famine. Z desky mě to bavilo mnohem víc, naživo byla docela utopená energie. I když se kluci snažili a z jejich výkonu byla energie vidět, do mě osobně se to nepřenášelo. Sypačky a občas chytlavé riffy zapříčinily, že se pohyby těla chtěly ventilovat, ale pak to hned ňák opadlo. Hlavně jsem viděl, že mají dvoje bicí a tady byly k vidění jenom jedny. Ale jinak nemůžu hanit, taková pohoda k pivu a cigáru.
Storm: Přicházím zpět na SPASM a jdeme si radši stoupnout někam dál, protože tohle musím vidět v celém záběru. Podium se začíná plnit crew, kteří vědí, že je teď čeká pořádný kus práce. Jakmile začne jejich show, kapela už není skoro vidět. Na podiu se koná přehlídka masek, naháčů a plážového vybavení, a když se vokalista Radim zeptá všech fans, jestli koukají na porno a jestli honí, tak si uvědomuji, že jsem mezi svýma.
Huliklaat: SPASM a Gutalax maj vždycky šílený show! A je to radost pohledět. Happy mosh pit, tak nějak. Songy sice od sebe těžko rozeznatelné, ale všechny byly hezky uvedený. Klasicky se na podiu sešlo v jejich setu několik odvážlivců v „boratovských“ plavkách, odvážnější i nazí. Jiří (pytel sraček) se také vysvlékl, jelikož je to už tradice a začala taková podívaná, kterou mnozí (ne)chtěli vidět. Tranďáci, onanisti, všichni byli v rauši. Songy jako Miss Piss Junior vyvolávaly velké smíchové ovace. Tohle je kapela do nepohody, ta vždycky pobaví!
GRIDE, och. Jakou já mám pro ně slabost. Jdu nahoru na kopec a koukám se. Ještě to „kafe, noviny a rohlík s máslem“! ZAČALA třetí světová válka. Jo, Horizont události, to je jedno z nej českých alb. Gride jsou česká špička.
DEFEATED SANITY! Jedna z největších německých kapel na pódiu. A navíc ještě s novou deskou Disposial of The Dead / Dharmata, která vychází v těchto dnech. Nepoznávám vokalistu. U DS se v tom člověk trochu ztrácí, jelikož jich maj asi jako arabský bojovník žen a pořád se tam někdo střídavě opakuje. Brutal death, bicí zní, jak kdybyste do rendlíku naházeli petardy, vokál hodně hluboký. Pak už mi to připadalo docela monotónní.
Storm: WARWOUND z Velké Británie hrajou HC punk/d-beat. V čele s Ratem z Varukers tihle veteráni rozjeli neskutečný peklo. Thrashový riffy a rychlý punkový bicí. Tahle kapela se v roce 1983 po třech nahraných albech rozpadla a po více než 30 letech se znovu sešla. Rozhodně vědí, co hrají, protože pod podiem i na něm se to za celý set nezastavilo.
Huliklaat: To, že jsou WARWOUND hovada, vím už z vyprávění od známého, který s nimi jel pár koncertů jako řidič. A že jsou dobří hudebníci, vím také, jelikož nám v loňském roce přišla nabídka na Hellbastard, kde s nimi měli vystupovat. Nakonec to však odřekli a byli v Praze jen Hellbastard (jeden z nejlepších koncertů v loňském roce, co jsem zažil). Nejprve si ale člověk musí uvědomit, jak to vlastně s Warwound a Sacrilege je, kteří byli vlastně taky Warwound. No je to moc složitý, spíš se vrhneme na hudbu. Tři demáče a jedna kompilačka, dema starý přes 30 let. Ale tahle hudba nestárne. Právě naopak, strašně bylo cítit, jak už v té staré době museli být nadčasový. „No dohajzlu, ty riffy. Vždyť to chvílema zní jako regulérní thrash metal!“ Další porce energie, lidi šílí a kapela si to taky krásně s úsměvem užívá. Ratův hezkej přístup, kdy skoro každého skokana na stagi ještě objal. Nahrávky budou možná působit divně, ale vemte si, že je to 30 let. Při živém vystoupení by rozehřáli krev i mrtvému Sibiřanovi. Bravo!
A další porce!
Kdo nemusí Bolt Thrower (ano, i tací se najdou), tak to asi moc neocení. Kdo má rád Bolt Thrower, tak to ocení, a kdo BOLT THROWER MILUJE, tak toho uzemní. Jo, byl jsem úplně uzemněnej. Mráz po zádech a chlupy na těle jako jehly. Bojiště a MEMORIAM, to je kombinace, která k sobě patří. To je kombinace, která ničí. Jejich set byl poměrně krátký - alespoň pro mě, jelikož bych pana Willettse a jeho úžasnej, typickej hlas vydržel poslouchat celé hodiny. Backdrop pěknej, kulisy postavený a mohlo se spustit intro tohoto válečného memoriálu, který odstartovali hned songem Resistence. Pak War Rages On a další už neznámé songy, který mě rozbombily jako při kobercovým náletu Drážďan. Byl jsem v transu, ani jsem nevnímal. Zvuk naprosto prvotřídní a… dokonce, co to? Slyším Cenotaph z War Master, pak se to ale změnilo - oni maj tenhle začátek u hodně songů. Nemám co říct, pro mě nejlepší kapela na OEF. Stál jsem pevně na zemi, nehýbal se, až jsem měl pocit, že jsem byl jednou nohou na mině. Nemůžu jinam. Spojení členů Bolt Thrower a Benediction dalo světu nový super projekt, pomalý tank jménem Memoriam, který se nezastaví.
Největší povídání o kapele v průvodci OEF jsem se dočetl o DEATH SIDE z japonského Tokia. Při Memoriam stál přede mnou takovej malinkatej postarší Japonec s čírem, a pak ho najednou vidíte na pódiu, jak rozpaží a spustí punk/hardcore peklo. Takový trochu chvílema Exploited s hrubším vokálem. Energie se předávala víc jak u Shackles, ale hudba byla spíš pogovací. Asi jsem ostuda, ale tuhle kapelu jsem do OEF vůbec neznal, takže jednoznačně milá podívaná. Vidět tyhle chlapíky, kteří po 34 letech vyrazili na první EU tour, bylo hezký.
To INSECT WARFARE zapříčinili doposud asi největší bordel, co jsem letos viděl. Stál jsem u prvních laviček dole a stejně jsem pod náporem skotačících lidí občas měl co dělat, abych udržel rovnováhu. Tahle kapela bylo jedno z největších lákadel na letošní OEF pro velkou většinu. A to je docela zajímavý, protože vydali jenom jedno album World Extermination v roce 2007, a hned se na ně nalepilo uznání. Ale dá to se pochopit, to album je třiadvacetiminutová demolice. Za vokály tu stojí přísný bojovník Rahi, který na OEF pak později vystoupil ještě se svou druhou kapelou War Master. U těchhle setů mi došlo, že Texasani jsou fakt šílenci. Ten člověk vypadal jako válečnej démon… Commandos á la Texas style. A přišlo mi, že i na lidi je takovej nepříjemnej. Hrubá, skoro hodinová jízda a nespočet zranění. Jak je na tom ten chudák, kterej si při skákání naštíp lebku a museli ho odvést? Uff, Bojiště zase zažilo.
Sympatický duo úžasně pozitivních a usměvavých lidí byli MELT BANANA. Tohle přesně na OEF patřilo. Yasuko s něčím, co vypadalo jako PSP, řídila zbytek „kapely“ a Ichirou měl pod nohama efektů tolik, že když na ně šlapal rychle, vypadalo to, jako kdyby nohama ovládal starej šicí stroj. Zajímavá podívaná. Mít v sobě drogy, tak nad areálem asi střílím imaginární asteroidy. Zajímavý jsou zejména debaty, co vlastně hrajou za žánr. Co to je? Tak to netuším, ale když jedou tour s Napalm Death a Melvins, tak to musí bejt mela. Yasuko má strašně zajímavej hlas, takový hekání, jako mívaj Asiatky ve filmu pro dospělý. A to že maj songy v angličtině, nebylo ani poznat. Tohle komando ztyranizovalo sluchovody na nejvyšším levelu!
EXTREME NOISE TERROR jsem moc nepochopil. Dean vypadal jak řadovej návštěvník OEF, u kterýho byste řekli, že začínal už u prvního ročníku. Dokonce ho zprvu crew chtěla vyhnat ze stage, protože si mysleli, že je to jeden z početných návštěvníků, na kterých už třetí den byl značně znát. A ne, on tak prostě jenom vypadal normálně. Na ENT byl rozhodně jeden z největších „pitů“ a za svůj hodinový set nasázeli zhruba 20 songů. Jmenovat vše, co zaznělo, nemá cenu, ale ve zkratce: No One is Innocent, Human Error, Fucked Up System a další. Docela mě zarazil post druhýho vokalisty, kterej obstarával asi 80% všech vokálových partů, takže tam Dean působil jen jako „ozdobný prvek“, který něco občas vyhrkl. Ale druhej, ten mladší, má zajímavej hlas, takovej známej… „Do háje, odkud tě znám?“ No a pak člověk zjistí, že ten post druhýho vokalisty obstarává Ben z pro mne naprosto úžasných Gorerotted, později jen The Rotted. Gorerotted úplně zbožňuju, jejich album Only Tools and Corpses je jeden z největších klenotů grindcoru a ENT měli úplně stejnou energii. Jestli teď lituješ, tak nemusíš dlouho, Extreme Noise Terror rozpoutají peklo 8. září v Modré Vopici. A my s jistotou víme, že si to rádi zrekapitulujeme!
Storm: EXTREME NOISE TERROR? Tak tohle jsem nečekal. V životě jsou chvíle, u kterých si přejete, aby neskončily. A tohle byla jedna z nich. Tahle anglická crust/grindová banda v čele s Deanem Jonesem už drtí podia od roku 1985. Pravda, chvílemi jsem myslel, že na tom podiu umře, ale dal to naprosto perfektně. Dva vokály, rychlej punk a řezání kytar. Neskutečná show, kterou budu ještě dlouho rozdýchávat.
Chvíle na vydejchání a hurá na VADER. Polská deathmetalová legenda, která jede svoje tour bez přestávek od roku 1983. Myslím, že tuto kapelu netřeba nijak obsáhle představovat. Co se týče jejich setu, nejvíce jsem na něm obdivoval bubeníka, ale pro mě osobně to bylo bohužel vše. Samozřejmě vše bylo zahráno, jak má, ale měl jsem prostě pocit, že tahle kapela se na Obscene nehodí. Nevím, jestli to bylo způsobeno nadšením z předešlých dvou kapel, ale mě to po dvaceti minutách uspávalo.
(Probouzím se, zrovna když na podiu stojí THE VILE. Nadšeně před něj běžím, jelikož si toho týpka - Rata z Warwound - pamatuju, takže čekám podobný masakr, jako když na tom podiu stál před pár hodinami.)
Huliklaat: Ano, z našeho pohledu to uspávalo, proto Roman usnul opřenej o stage po pár minutách :) VADER jsou jednou z největších deathmetalových kapel nejen v Evropě a profesionální přístup celé crew a techniků byl na tak neskutečný úrovni, že Vader, snad i kdyby neměli ruce, tak to bude znít super. Venku byl zvuk naprosto drtící. Nepřebasovaný, vše čitelné. Skoro jak na desce. Vader maj bohatou diskografii, proto je jejich set namixovaný z větší části z nových věcí. Come and See My Sacrifice, Return to the Morbid Reich, Go to Hell. Ze starších věcí zaznělo, pokud se nepletu, Reborn in Flames či Wings, takový klasický Vaderovský výběr. Ale kotel, a pořádnej, konečně i bez zdvižených polských vlajek, jak tomu na všech větších festivalech, kde hrají Vader, bývá zvykem, byl parádní, to teda jo.
Ratova další kapela. Ten člověk je prostě tak specifickej, jako je punk sám o sobě. Akorát THE VILE byli punkovější než právě Warwound, kteří nás před Memoriam tak rozhnětali. Byla to spíš taková náplast za předchozí melu (i v kotli), protože po Vader se drtivá většina lidí, které jsem za celý festival v areálu neviděl, zase sbalila a šla pryč.
KRUSH jsem chtěl dát, ale po chvíli tupýho čumění jsem nebyl schopen vnímat už nic, na což bohužel doplatili THE DOG a GEWOON FACKING RAGGEN. Bolely mě nohy a měl jsem potřebu do sebe nalejt hodně piva, aby se mi zážitky vyselektovaly a dokázal jsem si to nej zapamatovat.
Fotky © lejapeja
Vložit komentář