Společné turné Opeth a Cynic se bohužel úplně vyhnula české křižovatce Evropy, kdo chtěl vidět, musel spakovat ranec a tradá do světa. Vzhledem k tomu, že kotek toho času dráždí španělské kluky v Madridu, byla tato volba jasná. Bohužel z původní monstrózní výpravy, která v bujných fantaziích čítá i 8 členů zbývá jen torzo… Takže v osvědčené sestavě (viz přiložené foto) skáčeme na letadlo, hop a skok, sbíráme nějaké ty turistické zážitky – Méďa kupující nikoli půl kila, ale pět kilo šunky, byl pro Španěle stejným překvapením jako přísnost litky zakončené sequelem už na Brutalu oblíbeného hitu Scarface, v hlavní roli, ano, opět skromně autor tohoto článku.

Pro nás překvapení také nejedno, nechme však žánr cestopisu těm, kdo jim vládnou a pojďme se podívat rovnou do Heineken sálu, v cestovadle časem nastavujeme 30.11., čas okolo 21. hodiny. Kde jsme se to octli? Sál pro odhadem 1.000 lidí je velmi slušně zaplněn zhruba 1.200 osobami.

The Ocean na nic nečekají a spouštějí svou show. Měli jsme s těmito pány mnohokrát tu čest. Jejich první vystoupení na naší půdě, kdysi dávno v Yachtu, mě velice znechutilo, a od té doby jsem se nenechal ani celou řadou akcí přesvědčit, že jejich hudba není, slovy žijícího boha, absolutně falešná a prázdná.
Kupodivu, v Madridu mi The Ocean připadají z předsálí poměrně snesitelní, a z publika dokonce i některé nápady vyvolají zdvižené (jedno) obočí. Mimořádně špatně hodnotím zpěv, nevím ani proč, ale zpěvák je mi vysloveně nepříjemný. Zbytek si označme za vykrádačku Isis a Jesu, daleko od pravdy nebudeme. Chybí mi tam srdíčka, plíčka, troška té brutality, zkrátka, celé je to – doufám, že mě zde laskavý čtenář omluví – takové Německé.

Po krátké přestávce, ve které se naprosto marně snažíme neskutečně natlačeným davem (tady každé srovnání s českým koncertem nejen kulhá, ale tahá za sebou nožičku), nastupují Cynic. Jejich novinka, album pro mámy, Traced in Air, je krásná deska, na jejíž živou prezentaci se už moc těšíme. Jak shrnout pocity? V první řadě velice krátké. Set obnášel v tomto pořadí Nunc Fluens, The Space for This, Evolutionary Sleeper, Adam’s Murmur, Integral Birth a King of Those Who Know, mezi kteréžto posledně jmenované se z Focus vloudila pouze Celestial Voyage. Nemám, co vytknout a co se zaujetí publika týká, tady hraje krásnou pozitivní roli, že Paul pochází z Kuby a vládne tedy plynou španělštinou. Komunikace a odezva publika perfektní. Velice mě ale mrzelo, že přeci jen většina publika přišla na Opeth, a tak se nekoná žádné vytleskávání, nic. Později jsem zjistil, že stejně by jakýkoli přídavek nepřicházel v úvahu… Krátce a výstižně zhodnotil vystoupení Cynic Ballener0: „Unos auténticos maestros del arte progresivo.“

A po Cynic? Kdo čeká recenzi Opeth, toho šeredně zklamu. Jednak mě Opeth se svým mixem melodického metalu, doom metalu, rytmičtějšího deathu a já nevím čeho všeho ještě vůbec nepřipadá zajímavá. A jednak je pro mě daleko zajímavější zvídat a vyzvídat u Cynic co a jak. Takže doufám, že teď nevyzrazuji nějaké tajemství, ale příští rok se můžeme nejen těšit na Cynic na Brutal Assaultu, ale dokonce pojedou další turné po Evropě, tentokrát už jako headlineři. Co dalšího prozradit? Kromě intimit, škádlení, lichotek a podepisování alba, jsme se třeba dozvěděli, že Cynic vlastně ani přesně neví, jakou mají fandovskou základnu v USA, protože pořád jezdí po Evropě…
Abych k Opeth ale přecejen něco dodal, hrají dvě hodiny, fanoušci set milují, ale už musíme vážně pryč, protože je to už takřka nesnesitelná nuda. 

Tak, teď časové mašinky nastavíme jen o týden dopředu, na neděli 7.12. a z teleportu vyskočit až ve Vídni. Jelikož jste tu teleportem a ne autem, mine vás později velká legrace s odtahováním a veselým pašákem, který na dotaz jako wtf rozchechtaně odpovídá, že tschechishe Wagen sind hier, haha, und es wurde mehr als 240 euro kosten, haha.

Nicméně to pro nás chystá teprve budoucnost, zatím se jen rozplýváme nad shlukem budov ála Stará Vaňkovka v Brně, kde však místo obchodů vládne železnou pěstí punk. Hurá, krásné místo. Ve vedlejším klubu si válí nějaká skinheadská kapelka, kolem ovzduší čajů, rumů, řekl bych paráda. Kolem postává po mém odhadu zhruba 600 lidí, kteří, ze zimy celí scvrklí, se už už tlačí do hlavního sálu.

Organizátoři téhle akce jsou asi taky tak trošku veselé kopy, protože alespoň na jednu sadu vstupenek udali jako čas startu 7.30, přičemž hrát se začínalo v 7.15. Opravdu zvláštní ironické otáčení zvyku začínat příliš pozdě.

The Ocean – stejný set jako naposledy, jen s mnohem horším zvukem. Úplně chybí středy kytar, tedy to, na čem The Ocean v pomalých pasážích musí stavět. Prázdnota téhle hudby skoro až duní. Nechápu. Vůbec. Technicky možná v pořádku, ale jinak děs a běs. Naštěstí končí stejně rychle jako začali.

A už jsou tu zase, sweetheart Sean, něžný Pablo a zbytek Cynic. Zvuk opět o něco slabší než v Madridu a set bohužel téměř na vlas stejný (Nunc Fluens, The Space for This, Evolutionary Sleeper, Adam's Murmur, How Could I, King of Those Who Know), jak si později ještě ověřuji, skutečně v podmínkách tour je nekompromisních třicet minut. Inu, zamrzí to. Fanoušci ovšem velice nažhavení, je vidět že spousta fanoušků, především z České republiky a Slovenska, se v Cynic dobře vyznají a nepřišli přísně jen na Opeth. A pak si s, teď už neváhám říct, kamarády za Cynic povídat, tahat zajímavosti, tentokrát si je raději nechám pro sebe, protože jsou to takové citlivější věci… A dělat trochu tajnosti, tak. Zaujalo mě kupříkladu, že Tymon, ač si pyšně vykračoval v triku Sadist, tuhle kapelu nikdy neslyšel, že Suffo jako kurva furt jo, a tak vůbec…

Opeth – opět naprosto stejné vystoupení, stejný playlist, stejně nahecovaní fanoušci jako v Madridu, rytmické skandování „O-pet, o-pet“ a z mé strany trošku nechápavé kroucení hlavou. Uznávám, že Opeth jsou kapela originální, hrají už spoustu let, ale nerozumím téhle muzice. Nebudu o ní radši rozumbradovat…

A to je vlastně všechno. Časostroje do výchozí pozice, vystupovat.