Co si pod tímto představit? Smyslem článku určitě není mé osobní vyzdvihování alb či kapel, které jsou dle mě nejlepší. Nechci poukázat pouze na významné trendy uplynulých let, doby, kdy vznikl nejeden hudební směr. Jen se podívejme na ty poslední… máme zde nespočitatelný zástup -core mutací, stovky klonů Meshuggah stojících ve výprodejové frontě na dnešní djent, a proti těmto často odlidštěným a citově chladnějším žánrům se nám rozvinula emotivní opozice třebas v podobě nejrůznějších sludge a post-metalů/rocků.
Všechny tyto družiny bojovníků za „vlastním“ úspěchem ale mají vždy jedno společné. Interprety, kteří celý boom/trendy odstartovali nebo jim alespoň silně pomohli tím, že vyvinuli „nové“ palivo do věčného a nezastavitelného hudebního motoru. Chci tedy poukázat především na ty, kteří tímto vším silně hýbou a kteří za boomem/trendy tak nějak stojí.
Rozhodně zde však nečekejte výčet letitých titánů slyšících na jména Metallica, AC/DC, Black Sabbath nebo třeba Iron Maiden. Nejde mi o sepisování hudební historie, budu se zabývat (převážně žijícími) kapelami za dobu uplynulých cca 15 let, proto „dekády“.
Vítám vás tedy v krátkém (snad týdenním) seznámení se s popředím hudebně pravděpodobně nejvlivnějších a nejinspirativnějších interpretů „metalu“ posledních let. S kapelami, jenž svým přičiněním scénu zahltily vlastními kopiemi, s kapelami, jež jsou nejskloňovanějšími příměry recenzentů.
Díl první MESHUGGAH - kam nemůže djent, tam nastrčí mešugou
Díl třetí - OPETH - nezrezivělá sedmdesátá léta a překopávání kořenů
Díl čtvrtý - NEUROSIS - sludge a post-metal, (n)emoce nalezené v úpadku
Díl pátý - DREAM THEATER - kde by bez nich progresivní metal jako žánr byl
THE DILLINGER ESCAPE PLAN - kde by mathcore a karate kids byli
Jen těžko si odmyslet, že by v takovémto soupisu chyběli i šílenci z New Yersey. Ti, jako jedni z prvních, si trošku nekonvenčně zvolili jméno po zákonu několikrát úspěšně prchajícím banditovi Johnu Herbertu Dillingerovi, o kterém jest natočen i film. A aniž by tušili, odstartovali tím tak trochu nechtěně možná i trend šíleně generovaných jmen core-kapel. Však dovedete si představit, jak by se třeba dnes Iwrestledabearonce, The Tony Danza Tapdance Extravaganza, Arsonist Get All the Girls, We Came With Broken Teeth nebo See You Next Tuesday jmenovali? Možná ano, možná ne. To ovšem není pravým důvodem, proč v tomto výpisu figurují.
The Dillinger Escape Plan na sklonku kariéry jako většina hardcore kapel vydali nějaké ty singly/EPčka a splity, díky nimž si jich všimli hledači z Relapse Records. Výsledkem jejich první spolupráce bylo EP Under the Running Board (několikrát re-vydané), díky němuž TDEP prorazili ven ze zkušebny a dostali se i do širšího podvědomí kapel a fans.
A kde tkví originalita kapely a to, čím zaujala? Bez jakýchkoli debat většinu ingrediencí, které široce 
rozšířila, nalezla u kolegů Botch, kteří svým pulzním a lehce rozházeným hardcorem notně otevřeli vrátka i pro typ kapel jako Converge nebo právě TDEP. Ti jejich vizi jen rozvinuli do ještě větších a daleko šílenějších rozměrů a především extrémů tak, že celou stavbu skladeb ještě více rozházeli a přimíchali i mimožánrových vstupů - třeba jazzových prokladů, později i alternativy a elektroniky – apoložili tak základy pro žánr, který je silnou inspirací nejen samotným core subžánrům (hard-, metal-, death-, math-), ale pro svou neurvalost, nervnost a zběsilou extrémní rytmizaci i pro deathmetalové a ještě častěji grindové spolky; za všechny vzpomenu, pro některé stylotvůrce a experimentátory, Cephalic Carnage, kteří inspiraci v Dillingerech rozhodně zapřít nemohou. The Dilinger Escape Plan tak díky svému nekonvenčnímu přístupu dali „zelenou“ hlavně žánru mathcore a všem chaotickým verzím hardcore, punku a grindu.
TDEP se ani tak ale nechtěli zastavit na místě a zkusili se ještě více otevřít okolnímu světu a oslovili „krále“ alternativních metalů a milovníka experimentů Mikea Pattona. Výsledkem jejich spolupráce, protože Mike na ni kývl, bylo EP Irony is a Dead Sceny (byl bych zvědav, kolik z Vás si po přečtení těchto řádek teď „piškvorky“ půjde zas pustit), kde kapela prokázala, že se nenechá svazovat vůbec ničím a že dokáže pěvně ukočírovat i emotivnější a časově roztáhnutější pasáže. Po této kolaboraci Weinmann a spol. vyměňují zpěváka a přibírají Grega Puciato a Dillingeři se vydávají na spletitou cestu ještě většímu otevření se alternativní scéně, kdy v průběhu dalších tří alb v rozmězí šesti let - počínaje
Miss Machine a následným Ire Works – vstřebali a více či méně dali prostor i dalším žánrům: třeba latině, jazzu, zběsilé elektronice, punku nebo popu. A že se nejednalo jen začlenění nových, resp. dalších prvků, ale že kapela v té době smýšlela ještě dál a mířila výš, potvrdila třeba předělávkovým EP Plagiarism, kde si mistři zběsilých útěků na paškál vzali třeba Justina Timberlakea, Aphexe Twina nebo Massive Attack. Toto pak může potvrdit i fakt, že někteří z členů (Greg) postupem doby začali navazovat spolupráci na jiných kolbištích a realizovat se i mimo domovskou kapelu, např. „projekt“ Spylacopa se členy Made Out Of Babies, Isis a Candiria.
Nutno říci, že talent kapely, resp. hlavního skladatele Benjamina Weinmanna, potvrzuje i fakt, byť poslední album Option Paralysis již nějakou tu 
kritiku získalo, že popularita kapely za poslední roky silně narostla a jejich turné bývají fanoušky napříč scénami a věkovým kategoriím hojně vyhledávána. A to nejen pro jejich pódiové atletické výkony, které se za roky vystupování již staly legendární a pro valnou část hardcore/metalové obce inspirující, ale i pro hráčské puntičkářství a totální nasazení. Však dovedete si představit, jak by dnes potřeštěné kapely na pódiu vypadaly bez typického sekání kytarami? Já rozhodně ne.
Vlastní vlivy: Botch, hardcore, punk, Cynic, jazz, alternativa
Přínos: pomatený a zběsilý matematický hardcore, míchání žánrů, pódiové šílenství, ztřeštěný název
Zlomová alba: Calculating Infinity (1999), Irony is a Dead Scene (2002), Miss Machine (2004)
Následníci: PsyOpus, Virulence (recenze 1, 2), SikTh, Norma Jean, The Chariot, Car Bomb, Iwrestledabearonce, Daughters, The Arusha Accord, The Red Chord, The Number Twelve Looks Like You, The Tony Danza Tapdance Extravaganza ad.
Vložit komentář