Čtenáři Marastu si zajisté všimli, že čas od času leckterý tvrdě naladěný hudební publicista zmiňuje rok s pořadovou číslicí 93 jako přelomový, jako dobu, která se už nebude opakovat. Argumentuje množstvím nahrávek, které se zapsaly jako klíčová díla toho a toho žánru. Sám netrpím zvláštní chutí sumarizovat a oddělovat dobu nějakými hranicemi, nicméně fakt, že se v tento památný rok objevilo takové kvantum desek, jež od té doby nebyly překonány, je neskutečný. Něco na tom je. A tak mě napadlo, že by rozhodně nebylo na škodu si to všechno připomenout. Pro mnohé to bude nošení dříví do lesa, ale pro mnohé budou některá jména nová a mohou toto brát jako odrazový můstek pro další seznamování. Budu taktéž rád, když si po přečtení leckteří uvědomí, kam se vlastně kovová scéna od té doby dostala.
Hlediska pro výslednou selekci bylo těžké vyhodnotit (nechtěli jsme ale telefonní seznam), takže je dost pravděpodobné, že zde nenajdete své oblíbené album. Budeme rádi, když se s námi o některé jméno podělíte v následné diskuzi. Takžéééééé, začínáme!!!
---- --- -- - -- --- ----
ATHEIST – Elements
Už na předchozím Unquestionable Presence bylo jasné, že škatule technothrash je maníkům z Floridy těsná. Elements je vlastně čistokrevné metalové fusion, v němž uslyšíte jazz, funky, latinu. Odvážné, a když jsem CD nedávno oprášil, stále naprosto svěží. Jsem velmi zvědav, co přinese nové album.
AT THE GATES – With Fear I Kiss the Burning Darkness
Ačkoliv je všeobecně nejznámější Slaughter of the Soul, já preferuji tuto desku s dlouhým poetickým názvem. Je mnohem méně přístupnější než přímočaré Slaughter, ale svými melancholickými melodiemi a originalitou v naprosté pohodě přebije 99% dnešních prog/metalcore kapel.
BRUTALITY – Screams of Anguish
Aaaaaaaa........ odpusťte mi můj afekt, ale tahle deska je v mých očích v mnoha ohledech nepřekonaná. Valivý death metal, který oproti jejich souputníkům emočně působí tak nějak jinak. Prvotřídní originální zatěžkané slamy v kombinaci s nathrashlými vyhrávkami, eskapádami a klepárnami neměl v příštích patnácti letech následovníka. Plus netradiční atmosférická intermezza, které by slušely i nejlepším deskám Dead Can Dance. Must listen!
CARCASS – Heartwork
Pro hodně posluchačů tvrdé muziky absolutní top. Mršina se oprostila od goregrindového marastu a vydala se do heavymetalových vod, avšak jejich agresivní vyšinutost z minulosti zůstala zachována. Jejich loňský comeback musel všechny přesvědčit, že by nová deska nemusela být nesmysl. Jen oni vědí....
Album, které se cituje už léta letoucí jako klíč k rozvoji míšení žánrů. Ale když člověk poslouchá jejich stará dema, musí se divit, jak daleko a rychle se soubor dostal. Metal s jazzovou rytmikou a nepřeberným množstvím variabilních a procítěných nálad. Neoposlouchatelné.
DEATH – Individual Thought Patterns
Tam, kde končilo a pouze naznačovalo Human, tam začíná Individual Thought Patterns. S fenomenálním Hoglanem za baterií, baskytarovým kouzelníkem DiGiorgiem a Andym na postu druhého kytarového špílmachra (neskutečně tam zapadl) – jó, to se to hraje. Přiznám, že toto album mám v pomyslném žebříku ještě před Focus. Tech/jazz/thrash/death symfonie.
DEMILICH - Nespithe
Famózní album od kapely, kterou patrně nikdo nezná. Pro úzké jádro fanoušků totální kult a nejlepší deathmetalové album všech dob. Finové to zabalili a upadli neprávem do zapomnění, protože Nespithe se nedá k ničemu přirovnat. Naprosto svébytný a originální sound, podivně vystavené disharmonie zabalené do oldschoolového hávu. Kapela s ihned rozeznatelným rukopisem, tak jako například Immolation.
DISMEMBER – Indecent & Obscene
Další srdeční záležitost. Kapela, která jako jedna ze švédského allstar piedestalu definovala třaskavý zvuk a v současnosti, kdy se deathové kapely předhánějí v komplikovanosti a rychlosti, působí jako oáza vyrovnanosti a klídku. Deska nabitá hity od začátku až do konce, prostřední groovy pasáž ve Skinfather nebo poslední balada Dreaming in Red mne nikdy nenechá chladným.
ENTOMBED – Wolverine Blues
Album, které pomůže vstát mrtvým ze hrobu. I když my stárneme, Wolverine Blues je stále mlaďoučké jako jehňátko. Poprvé se objevuje mixáž rock’n’rollu a švédského deathu. Vzít vodku do ruky a jít na parket!
GORGUTS – The Erosion of Sanity
Mistři disharmonií na druhé desce. Po dlouholeté pauze stačilo několik poslechů a jistota umístění byla na místě. Po vcelku standardním debutu Kanaďané svou tvorbu výrazně znelidštili, přibylo disonancí a posluchač bude zajisté často utírat pot z čela (viz psycho v Condemned to Obscurity). Ovšem to hlavní teprve mělo přijít...
IMMORTAL – Pure Holocaust
Zástupce black metalu by neměl chybět. Mayhem a jejich De Mysteriis vyšlo oficiálně o rok později, tak tedy Nesmrtelní. Tato deska od Immortal představuje model black metalu, po kterém sáhl peloton dalších epigonů. Rychlopalný, studený, s typickým chrastícím zvukem.
MACABRE – Sinister Slaughter
Neexistuje podobná skupina jako Macabre. Jejich perverzně veselé a skotačivé murdermetalové šlágry jsou nejsugestivnější právě na této sbírce nekrologů. Motto: lidové zábavy a lidská krev.
MORBID ANGEL – Covenant
Deska, která se všude možně objevuje jako nejlepší deathové album všech dob. Legendární floridská smečka vyplivla pekelně rychlé album, na němž se sprintuje až k úplnému vyhlazení. Ačkoliv autor upřednostňuje dvě desky s Erikem Rutanem, kdo znovu vymyslí God of Emptiness nebo Rapture?
MORGOTH - Odium
Opomíjená německá (!) grupa, která jen nakukovala do dveří hlavní linie veřejného zájmu. Všechny tři jimi vydané desky jakoby byly od jiné skupiny. Ta prostřední protíná experimentální death s industriálními vsuvkami a psychedelickou atmosférou. Opět ojedinělé dílko. Ostatně, podívejte se na jejich videoklip zde.
MY DYING BRIDE – Turn Loose the Swans
Další milník žánru. Tato deska zastihuje kapelu v příkrém vývoji, který se měl zastavit až na přelomu milénia. Darkwave, gotika, doom, death, vše s neopakovatelným Martinem Powellem za kvílícími houslemi. Poprvé Aaron užívá svou naříkavou dikci. Agresivní, plačící, jemné, choulostivé, temné, pestré, dokonalé.
Deska od skupiny, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let drhla naprostý oldschool, mnohé v oné době šokovala. Stačí prolistovat tehdejšími hudebními periodiky. Spheres se setkala s nepochopením a není se co divit. I po letech těžko stravitelná fúze disharmonií, jazzu, deathu a thrashe – tak, jak to umí jen a jen Pestilence.
SEPULTURA – Chaos A.D.
Z kompletu označeného nálepkou „made in 93“ nahrávka mající největší globální dopad na scénu. Ano ano, thrash staré školy lze namíchat se syrovým HC v poměru tak geniálním, že se tohoto modelu chytl hotový klan následovníků. Skladby silnější než silnice, snad proto se doposud objevují jejich covery po celém světě.
SKELETON OF GOD – Urine Garden
Kapela, která předběhla dobu. Krátké EP, jenž klestí cestu takovým hydrogrinderům Cephalic Carnage. Kvantum kytarových zpětných vazeb, ze kterých se vytváří „psychomelodie“, slamy, hysterie, ganja. Říkáte typický extrém 21. století? Omyl, zkuste to a uvidíte sami. Za zmínku stojí jejich vynikající a pro žánr zcela netypické obálky.
Vložit komentář